Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený syn 2. kapitolka

robert


Ztracený syn 2. kapitolkaTakže 2. kapitolka. Tom navštíví svého kamaráda Griffina a zeptá se ho jestli s ním bude chodit do školy. Ale co se stane cestou do školy a před školou?

2. kapitolka - Návštěva

Tom:

Probudil jsem se kolem sedm hodin a šel jsem do koupelny se osprchovat. Poté jsem se šel obléct a něco sníst.

Vyjel jsem do Seattlu. Jel jsem po hrbolaté cestě. Sem tam projelo nějaké auto kolem mě, ale jinak bylo mtrvo. Je vidět, že je to tady pěkný zapadákov.

Konečně jsem spatřil světla velkoměsta. Nejdřív jsem šel do papírnictví a koupil si nějaké věci do školy. Druhá zastávka byla v A3 sport, kde mají kvalitní oblečení značky Adidas, Nike a Puma. Koupil jsem si černé a světlé modré oblečení. Když se tyto dvě barvy smíchají, je to krása. Aspoň mě se to líbí.

Ještě jsem nakoupil nějaké jídlo a pití. V obchodě bylo celkem dost lidí. Chtěl jsem jít ještě do kina, ale potřeboval jsem si zařídit, ještě jednu věc, která v Seattlu není.

Měl jsem vše a mohl jsem tedy vyrazit zpět domů.

Byla už tma. Kolem mě projeli možná dva auta a to je vše.

Dojel jsem domů a bylo 20:46 hodin. Měl jsem ještě v plánu navštívit svého kamaráda Griffina.

Byl to Jumper, ale on se uměl jen teleportovat. Nestárne a nemá vlastnosti jako upír. Potkal jsem ho jednou, když jsem byl na lovu. Ukázal mi, kde bydlí. Jeho dům se podobal tomu mému. Řekl jsem si, že za ním zajdu a chodil by i se mnou do školy. Byli bychom jako bratři, potřebuju nějakou společnost. Jsem totiž hodně ukecaný.

Teleportoval jsem se k němu do domu.

„Co ty tady? Dlouho jsme se neviděli?“ Ihned po mém příchodu mě zaregistroval. Upíral oči na obrazovku a hrál nějakou hru přes Playstation 3.

Sednul jsem si vedle něho na pohovku. Začal jsem s vysvětlováním a mou prosbou.

„No, utekl jsem a teďka bydlím ve Forks a napadlo mě, že by si mohl se mnou chodit do školy a jestli chceš taky bys mohl bydlet u mě. Byli bychom jako bratři. Já potřebuji s někým pořád mluvit. Víš jak jsem ukecaný. A navíc, ty by jsi to taky potřeboval a měl by sis zopáknout školu, protože už si určitě na to zapomněl. Bude to sranda,“ dokončil jsem svůj proslov.

„To jo, si hodně ukecaný." Udělal jsem na něho psí očka. Podle jeho výrazu jsem poznal, že jsem tím změnil jeho názor a nakonec spustil.

„Fajn dostal si mě. Máš pravdu, už si ze školy pamatuji jen něco.“ Usmál se. Nastala asi 5

minutová odmlka, kdy ani jeden nevěděl, co říct a až nakonec Griffin vymyslel smysluplnou otázku.

„Kdy máme nastoupit?“ zeptal se.

„Zítra. Počítal jsem s tím, že to přijmeš. Tak si přihlášen a jmenuješ se Griffin O´Connor, protože moje jméno je moc nápadné. A já jsem tvůj bratr Tom O´Connor.“ Kdyby náhodou si Aro vyhledával rejstříky všech žáků, aby nenarazil na příjmení, které je náhodou stejné, tomu jeho.

„No jo. Doufám, že mě u tebe doma nezakousneš,“ zasmál se i když věděl, že se mi lidská krev hnusí, ale radši mu to zopakuju. Třeba, už to zapomněl z minulého setkání.

„Však víš, jak mi chutná lidská krev. Ani nechci zkoušet, jak chutná od Jumpera.“ Šťouchnul jsem ho loktem do břicha, až zasténal. Oba jsme se zasmáli a vypnul televizi.

„Tak fajn zítra ráno budu u tebe,“ s těmito slovy odešel někam do zadní části domu. Řekl jsem si, že už tady nemám co dělat a teleportoval jsem se domů. A, jak jsem si lehl na postel, tak jsem taky usnul.

Ráno jsem se probudil a odkráčel do koupelny. Oblékl jsem si černé tričko s logem Metallicy, tři-čtvrteční černé kalhoty s černým páskem, černé ponožky a černé tenisky Adidas a nakonec černou mikinu s kapuci. Kdyby si od začátku mysleli, že jsem tvrdý metallista, tak by se mě lekli a radši si se mnou nic nezačínali. Ještě jsem si nageloval vlasy do všech směrů, vzal si batoh a do něho moje doklady, mobil Nokia N900, nějaký blok, propisku, moje nejoblíbenější pití Big Shock a jablko. Mohl jsem vyrazit. Nasedl jsem do auta a vyjel před dům. Čekal jsem na Griffina.

Ani ne za minutu, se objevil vedle mě. Byl oblečený podobně jako já, ale on poslouchá maximálně tvrdý rock.

„Můžeme?“ zeptal jsem se ho.

„Jasně, škola volá." Jak to vždycky říkají maminky.

Šlápnul jsem na plyn a na cestě zůstala pouze černá šmouha od pneumatik. Griffin začal drmolit. Že by chytil, tu ukecanost ode mě? Ptal jsem se sám sebe.

„Vidím, že tě metal ještě neomrzel a asi ani neomrzí, pokud nevymyslí ještě něco drsnějšího, což je nemožné, ale lidi jsou toho schopni.“ Hned vytvořil dobrou náladu do nového dne, obzvlášť do školy.

Cesta ke škole trvala potichu. Cestou jsme předjeli červené BMW, stříbrné Volvo a terénní vůz.

„Takové dobré auta a takoví špatní řidiči," zakýval jsem na protest hlavou.

„V tom máš pravdu," vždycky musí mít poslední slovo.

Ale potom mě předjel ten terénní vůz a pořád jsme se cestou do školy předháněli. Vypadalo to, že chce závodit.

Až jsem nakonec dojel ke škole dříve, takže jsem asi vyhrál. Škoda, že jsem s tou neznámou osobou nevsadil. Celou dobu jsem se culil a Griffin ani radši nemluvil.

Vjel jsem na parkoviště, které bylo před školou a všechny pohledy byly upřené na nás, nebo spíš na moje auto. Ani ne do minuty, přijeli na parkoviště ty auta, co jsem předjel a z toho terénního vozu vylezl naštvaný a svalnatý řidič. Šel k mému autu a vypadal fakt rozzuřeně. Asi nerad prohrává.

„Jsme tu. Musíme teďka pro nějaké papíry.“ Oba jsme vystoupili a až teď se zastavil ten svalnatec. Ale netušil jsem proč. Že by se mě lekl?

V tu chvíli, co jsem vystoupil, mě taky uhodil do nosu pach upírů.

Tak to bude ještě zajímavé.

Chtěli jsme jít do kanceláře, ale na mě se začali lepit holky. Zastavil jsem se a všiml si pohledů těch, co vystoupili z aut, které jsem předjel.

Doufám, že se vám 2. kapitolka líbila a pro příště si dám větší pozor na chyby. A opět prosím o komentíky.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený syn 2. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!