Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený syn 10. kapitolka

Stephenie Meyer apple

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ztracený syn 10. kapitolka10. kapitolka. Trochu kratší. Stihla jsem ji napsat za hodinku, co jsem doma. Přijela jsem z Tater, tak se nedivte, že dlouho nic nebylo. Tom se těžko bude léčit a nakonec Griffin přijde na to, jak ho uzdravit a povede se. Tom se vyléčí a jde se proběhnout. Narazí na nahého Emmetta a jeho manželku Rose...

10.07.2010 (09:30) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1026×

10. kapitolka

Tom:

Carlisle mi křupal kosti a narovnával je. Konečně mi narovnal všechny kosti a já pochvíli, i když nevím jak jsem únavou usnul.

Neměl jsem moc dobré spaní. Kosti se mi hojily špatně, ba vůbec. Probouzel jsem se ve chvíli kdy jsem se pohnul na posteli. Zkuste se hýbat, když máte všechno polámané. Páteř se mi zahojila jako první, ale ostatní kosti nechtěly srůstat. Snad to nebude trvat jako u normálního člověka.

Byl jsem rád, když jsem spal. Byla to sice chvíle, ale tam v říši snů jsem se nemusel starat o bolest.

Carlisle za mnou každý den chodil a říkal, že ty kosti vůbec nechtějí srůstat a sdělil mi to nejhorší. Budeme muset čekat na nějaký zázrak. Carlisle mi zkoušel nacpat prášky proti bolesti. Vůbec to nepomáhalo.

Rodiče za mnou chodili sporo pořád. Ale poslal jsem je radši pryč. Nedokázal jsem se dívat, jak pohledem na mě trpí.

Jednoho slunečného dne přišel Griffin s taťkou do pokoje.

„Tome, byl to Griffinův nápad.“ Podal mi kelímek s brčkem. Podržel mi kelímek, abych se mohl napít. Podíval jsem se na něho a zkusil to vypít. Byla to zvířecí krev. Vypil jsem ji hned.

„Nemáš ještě?“ zeptal jsem se.

„Jasně. Hned ti přinesu,“ řekl a zmizel.

Táta byl šťastný a měl proč. Od oného incidentu jsem neměl chuť na jídlo ani na pití. Krev mě ale nenapadla.

Griffin tady zůstal se mnou.

„Nedopadlo by to tak, kdybych tam šel s tebou,“ řekl vyčítavě Griffin.

„Nemuselo to takhle dopadnout, máš pravdu. Mohl jsem tam chcípnout,“ vyjel jsem na něho. Měl jsem prostě vztek na toho kokota, co mě polámal.

„Promiň,“ omluvil jsem se mu, když se na mě nechápavě a s bolestí v očích díval.

Táta mi přinesl mnohem více krve. Všechno jsem to vypil a typoval bych to nejmíň na 5 litrů krve. Nechápu, jak se to do mě mohlo vlézt. Nakonec jsem po dlouhém povídání s tátou a Griffinem usnul.

Ráno jsem se probudil a zjistil, že se můžu hýbat bez bolestí. Po dlouhých 3 týdnech. Vyběhl jsem ven ještě ve slipech a větším tričku. Byl jsem ten nejšťastnější upír pod sluncem.

Sem tam mě ještě něco lehce zabolelo, ale jinak to bylo v pohodě.

Běžel jsem asi 5 minut, a pak zavětřil pumu. S chutí jsem se jí zakousl do krku a sál tu sladkou a teplou tekutinu.

Skočil jsem do řeky a nechal se unášet. Za chvíli bych měl být doma. Uviděl jsem Emmetta a Rose, jak se nazí koupají a přitom líbají v řece.

Tak tohle bude ještě zajímavé, protože si mě ani nevšimli.

Škoda, že voda šahala Rose po prsa. Všiml jsem si jejich oblečení, pěkně poskládané na hromádce. Rozhodl jsem si z nich maličko vystřelit.

Hlasitě jsem zahvízdal, vzal jim oblečení a běžel domů. Kapala ze mě voda. Navíc bylo venku už celkem chladno.

Bohužel jsem si ve vodě nevšiml, že mají ještě spodní prádlo, když se nepočítá Rosina podprsenka.

„Ty jeden malý skrčku.“ Vběhl za mnou do domu Emmett. Jejich oblečení a zvláště Rosino oblíbené tričko, jsem hodil do krbu ve kterém plápolal oheň.

„Ty malý parchante, to bylo moje oblíbené tričko,“ zařvala Rose, která si stihla někde obléct tričko nebo spíš pánskou košili.

„Bez ní ti to slušelo víc,“ řekl jsem a nadzvednul laškovaně jedno obočí. Ani jsem si nevšiml, že nás celá rodina pozoruje s nechápavým výrazem.

Vyběhl jsem z domu ven. Běžel jsem dlouho. Tak daleko mě snad pozorovat nebudou.

Sedl jsem si na nejvyšší strom v okolí. Oddychoval jsem celkem hlasitě, protože se najednou strom zakymácel a já padal dolů. Těsně nad zemí jsem sebral všech 5 švestek a teleportoval se do svého domu, kde Emmett v podstatě nemůže, protože to není jeho dům. Patří mně a Griffinovi.

Byl jsem celkem unavený, protože jsem toho nenaspal nejvíc.

Skočil jsem tedy do postele a usnul.

Probudilo mě až cosi ledového, co na mě někdo lil.

„Emmette, nech toho. Je to sice pěkné od tebe, ale teď to budu muset všechno sušit,“ řekl jsem klidně a očkem se podíval na Emmetta, který stál zaraženě vedle mé postele. Čekal reakci vyděšenou. Myslel si asi, že proběhnu celé Forks z toho šoku. Naopak čekal jsem něco takového ze strany Emmetta, ale že to bude jenom takový blbý vtípek?

Začal jsem se smát. Emmett to nechtěl nechat na tomhle a dokonce mě vzal do náručí a šel se mnou ven. Venku bylo celkem dost sněhu. Páni, to tolik nasněžilo, řekl jsem si v duchu.

Emmett mě nesl. Teleportoval bych se, ale nechám se jím překvapit, co udělá tentokrát.

Byl jsem stále v mokrém včerejším oblečení. Nesl mě na baseballovou louku, kde byli všichni Cullenovi s Griffinem. Stavěli sněhuláku a jiné věci. Emmett zrychlil, a pak mě hodil do vody. Propadl jsem se přes led do vody a unášel mě proud. Při té rychlosti jsem se nemohl dostat z pod ledu. Nemohl jsem se teleportovat. Byla to nevýhoda. Nesmí mě obklopovat moc věcí a právě mě obklopovala voda.

Zkoušel jsem to, ale nešlo to.

Začal jsem nabírat vodu do plic. Byla mi zima, klepal jsem se a snažil se dostat z vody.

Z venku jsem slyšel „Tome“, které mi připadalo vzdálené. Nakonec jsem uviděl díru v ledu, tak jsem se přes ní vysoukal a dostal se na břeh.

Vykašlával jsem vodu. Byla mi zima a klepal jsem se zimou. Bylo mi špatně. Začal jsem i kýchat. No super. Mám chřipku nebo angínu.

Byl jsem promrzlý na kost a nemohl jsem se skoro hýbat. Viděl jsem, jak voda na mě zamrzá.

Bylo mi čím dál tím hůř a čekal jsem, až se pozvracím. Byl jsem v té vodě asi 15 minut.

„Tome, jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě táta. Drkocal jsem zuby, že to museli slyšet až do Volterry a on se mě ptá, jestli jsem v pořádku?!

„Přinejmenším má chřipku,“ konstatovala máma. Věděla, že když jsem slabý nedokážu se teleportovat.

Mamka mě vzala do náručí, chytla tátu za ruku a teleportovala se s námi ke Carlisleovi do pracovny, kde už na nás čekal. Táta byl trošku zaražený, protože mi přečetl myšlenku narážející na něho.

No super. Nakonec Carlisle bude můj osobní lékař, kterého budu muset neustále potřebovat. Táta se uchichtl a máma s Carlislem to nechali být.

„Alice ti nachystala oblečení, tak se převleč,“ řekl mi Carlisle a ukázal na malou hromádku oblečení. Došel jsem do koupelny. Usušil jsem se, oblékl se a stihl se ještě vyblít, i když nevím z čeho, protože jsem dlouho nic nejedl. Maximálně pil krev.

Umyl jsem si potom ještě obličej a vypadal jsem dost bledě. Byl jsem bledší než jakýkoli upír na světě.

„Lehni si tu,“ ukázal na lehátko. Lehl jsem si. Carlisle mě vyšetřil a změřil mi teplotu. Zjistil, že je to trochu větší chřipka. Na teploměru změřil, že mám 40,5, takže mě ihned poslal si lehnout, takže jsem si to nasměroval do jejich obýváku na sedačku a táta mi přinesl peřinu a Esme navařila čaj a přidala mi na tác taky suchý rohlík.

„Díky,“ poděkoval jsem jí a ona někam odběhla.

Všichni ostatní byli ještě venku, protože jim to přikázal Carlisle. Zase by kolem mě všichni stáli.

Ležel jsem u televize a unuděně se na ni koukal. Měl jsem hlavu na polštáři.

Táta seděl vedle mé hlavy a mamka vedle něho.

Klížily se mi opět oči. Taky jsem se celý den koukal na televizi. Nakonec jsem usnul.

Snad vás komentík nebo smajlík za tuhle krátkou kapču nezabije :D.

Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený syn 10. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře