Ahojky, tak tu máte další kapitolu.
Tady bude Edward zjišťovat, jestli Ness opravdu ztratila paměť. Spíše, jestli si opravdu nepamatuje nic, co bylo před tím, než se podřezala.
Je tu i pohled Jacoba =)
Moc se omlouvám, když bude něco napsáno nesmyslně, protože jsem to psala o půlnoci. Ale snad tam nic takového nebude.
Další dílek bude zítra.
Never
13.05.2010 (08:15) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2188×
Naše Nessie si nepamatuje to, co bylo předtím.
Ne, to není možné. Ale, jsem v rámci možností rád, že si nepamatuje Jacoba. Ale i přes to, doufám, že si bude pamatovat ostatní věci.
„Nessie, pamatuješ si Jacoba?“ zeptal jsem se jí.
„Kdo to je?“ koukla na mě.
„To není možný...“
„Ne, kdo je Jacob?“ pořád se nás ptala.
„Ness, ty jsi nepamatuješ Jaka?“ ptala se jí Bella.
„Kurňa, kdoje to Jacob?“
„Omluvte mě,“ řekl jsem a šel jsem hledat Carlislea.
Šel jsem do obýváku, myslel jsem, že ho tam najdu. A stalo se. Byl tam.
„Carlisle?“
„Ano, Edwarde?“ koukl se na mě.
„Ona... ona si nepamatuje to, co bylo,“ řekl jsem.
„Ano... proto si nepamatuje Jacoba,“ oznámil mi.
„To bude problém,“ kývl.
„Myslíš, že si někdy vzpomene?“ opět jsem se ho zeptal.
„Nevím... možná jo, možná ne. Nevím,“ odpověděl mi.
„Dobře... děkuji...“
„Není zač,“ řekl mi a já odešel do pokoje za Ness a Bells.
Když jsem tam došel, tak jsem si sedl na postel a objal pažemi Nessie.
„Neboj se,“ objal jsem ji pevněji.
Bella se na nás koukala. Miloval jsem ten pohled.
Pohled: Jacob Black
Od té doby, co se Belle a Edwardovi narodila malá Nessie, jsem trávil u Cullenů mnoho času (ano, je to nepřirozné). Ptáte se proč?
Protože jsem se do Ness otiskl.
Edward zuřil, když se to odzvěděl, ale otisk je silný. Když byla ještě malá, tak mě měla za Strejdu Jaka, když byla starší, tak mě měla za nejlepšího přítele. Nevím, jak je to teď, ale po tom, co jsme se poprvé políbili, si myslím, že mě miluje, když to řekla.
Nesl jsem Ness domů od auta v náručí. Byl jsem u jejich domu a začalo mi bušit srdce, čemuž se Ness usmála.
„Kde si byla? Co je jí?“ ptala se vystrašeně Bells, až jsem se tomu musel usmát, stejnak tak, jako Ness.
„Neboj Bello, je v pořádku,“ řekl jsem. Do pokoje vešel Edward a vrhl na mě vtažedný pohled. Achjo, my dva se nikdy nebudeme mít v lásce, ale Edward se s tím musí smířit! Už kvůli Nessie. Poté ji vzal do náruče a odnesl do pokoje.
Čekal jsem až přijde.
Když přišel, málem by mě zabil na dálku.
Vrhl na mě takový nas... štvaný výraz, že by se ho lekl i Marcus.
„Co si to udělal, ty psisko!“ řval na mě.
„Nepleť se do toho,“ řekl jsem ještě v klidu.
„Jsem její otec!“
„Jo, já jsem její kluk a budu za ni bojovat!“ vyvalil oči.
„Zdá se, že ti asi něco uniklo, co?“ usmál jsem se.
„Já tě zabiju Jacobe Blacku!“ tak tohle už bylo moc.
„Mno jo pořád...“ Jsem takovej klidnej, což je divný.
„Vypadni! Stěhujeme se a já nechci, aby si se dále stýkal s Ness,“ řekl mi. Cože? Ne! Ne! Ne!
„Ne!“ zařval jsem.
„Ničíte ji život!“ pořád jsem řval.
Až mě nakonec chytl a vyvedl z domu, což jsem nevydržel a přeměnil jsem se. Ne, nezaútočil jsem. Utíkal jsem pořád dál a dál. Několik dnů jsem běhal někde po státech. Hlavně v pohoří Olympic Moutains.
Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Ztracené dětství - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!