Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dětství 2 - 12. kapitola

edwbylex

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ztracené dětství 2 - 12. kapitolaMáte tu další díleček... Omlouvám se, že je toho docela málo, než jsem plánovala, ale mám kašel a jednou zakašlu a kašlu pořád... Při psaní je to poněkud otravné. Je dvacet minut po půlnoci a já to balím... K povídce... Co se stalo Nessie? Kdo je ten, co vešel do dveří? Zachrání ji někdo? A jak to bude dál? PS: 15+ Vaše Never. :) Prosím komentáře. :)

29.09.2010 (13:45) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2349×

Ztracené dětství 2 – 12. kapitola

V minulém díle jste četli:

Klížila se mi víčka. Najednou mi připadalo, jakoby měla přes deset kilo. Trvalo mi to dlouho a stálo mě to hodně síly, ale přesto jsem je otevřela. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Ležela jsem v nějakém špinavém koutě. Vlastně, špinavý byl celý sklep nebo jak to nazývat. Zdi už nebyly bílé, ale nažloutlé, pavučiny byly, kde se jim zachtělo a smrdělo to tu. Byl cítit vlhký a teplý vzduch, ale když jsem se nadechla pořádně, tak jsem ucítila krev. Moji krev. Moje krev mi nevoněla jako ty ostatní, protože byla má a byla jsem poloupír, takže ze mě byl cítit i upír. Vrzly dveře a asi sekundu na to se otevřely a v nich stál...

… nějaký chlap. Neznala jsem ho. Měl asi metr osmdesát a měl krátké vlasy. Víc jsem neviděla, protože byla tma. Přišel ke mně a hodil na mě nějaké deky a koukl na mě. Až teď mi došlo, že jsem nahá. Došel ke dvěřím, rozsvítil. Rychle jsem na sebe hodila deky a podívala se do jeho tváře. Byl to Jay. Zase zhasl a šel ke mně. Usmál se a sedl si vedle mě. Začal mě líbat. Bylo to zváštní. Pootevřela jsem ústa a on do nich vnikl jazykem. Bylo to odporné, ale nemohla jsem se odtáhnout, nýbrž mě pevně objímal. Jednou rukou mi drtil má prsa a druhou si začal svlékat kalhoty. Nechtěla jsem to.

„Nech mě!“ zakřičela jsem, ale nebylo mi to vůbec platné. Svlékl si kalhoty i s boxerkama. Košili neměl vůbec, ale mně bylo vše jedno. Marně jsem doufala, že Alice dostane vizi nebo mě táta uslyší. Hlavně si přeji, aby mě přišli zachránit. Hodně jsem litovala včerejška. Nejraději bych měla nějaký obraceč času, čímž bych vrátila čas...

Najednou jsem ucítila tlak v klíně, jak do mě vnikl. Hrubě přirážel a já pořád prosila, aby přestal. Bolelo to. Když došel na vrchol, tak zakřičel mé jméno, ale já jen omdlela.

***

Probudila jsem se v posteli. Na jednu chvíli jsem myslela, že jsem doma, ale když jsem v tu chvíli uviděla Jaye, tak jsem to okamžitě zavrhla. Lehl si ke mně.

„Jsi dobrá,“ líbal mě na krku. Hnusilo se mi to. Odstrčila jsem ho a sedla jsem si. Konečně jsem byla oblečená. Ale chci domů. Já chci zpátky za rodinou, za Jacobem!

Jay mě zatlačil do postele a řekl:

„No tak, kotě, přeci bys mě nezklamala, ne?“ Jeho ruku jsem ucítila v mém klíně. Strčil ji pod kalhotky a vnikl do mě prstem. Pohyboval se ve mně a já vzdychla. Potom přestal, protože mu zazvonil mobil.
„Ano... Jistě... Kdy?... Teď? Dobře, zatím,“ odpovídal tomu, kdo mu volal.

„Musím na čtvrt hodiny opustit dům. Pokud se pokusíš zdrhnout, tak si mě nepřej!“ Pouze jsem kývla. I když mám plán... On mezitím zavřel okna a dveře na dálkové ovládání a odešel. Na posteli zůstal jeho mobil. Rychle jsem po něm sáhla a mýma rozklepanýma rukama jsem vyťukala číslo táty. Zvedl to rychle.

„Tady Ed-“ nestačil to říct, protože jsem mu skočila do řeči.

„Tati! Jsem u Jayka doma! Prosím, přijeďte hned! Prosím!“ křičela jsem, vypla jsem telefon a čekala. Bylo to jako věčnost, dokud jsem neslyšela rozbití okna. Byl to táta. Byla jsem neskutečně ráda.

„Tati!“ běžela jsem za ním. On mě popadl do náruče a seskočil z okna a běžel rovnou do auta. Posadil mě na místo spolujezdce a on svou upíří rychlostí nastoupil na místo řidiče a dupl na plyn. Konečně jsem si mohla oddechnout. Konečně. Mé trápení je u konce. Konečně.

„Ness, proboha, co se stalo?!“ ptal se se strašným strachem v hlase.

„Chtěla jsem jít na lov, když mi dal Jay přes nos kapesník. Potom si nic nepamatuji, ale probudila jsem se až ve sklepě. Ležela jsem v mé krvi. Z - znásilnil mě. Hodněkrát.“ Objala jsem si nohy a hlavu opřela o kolena.

„Zabiju ho!“ zavrčel. No, co čekat. Kdybyste řekli rodičům, že vás někdo několikrá znásilnil, určitě by neskákali tři metry do vzduchu.

Když jsme dojeli domů, tak všichni hned stáli u auta. Bella mi otevřela dveře a chtěla mě vzít do náruče, ale Jacob ji předběhl. Donesl mě do mého pokoje a položil do postele.

„Jacobe, moc se omlouvám,“ omlouvala jsem se.

„Za co, proboha?! Za to, že tě ten kterén znásilnil? Nessie, za to se neomlouvá, nemůžeš za to.“ Políbila jsem ho. On mi polibek oplatil.

„Musíš si odpočinout. Každou chvilku přijede Carlisle z práce. Musí se na tebe podívat,“ řekl a měl pravdu. Za pět minut přijel Carlisle z práce a ihned šel ke mně. Nechala jsem u sebe jen Jacoba a Carlislea. Chtěli tu být i táta a máma, ale já nechtěla, aby tu byli.

„Co ti udělat, Renesmee?“ zeptal se. Renesmee mi říkali jen v absolutně důležitých situacích. Sklopila jsem hlavu, vlasy mi spadaly do obličeje a já zčervenala.

„No tak, Ness, nestyď se a řekni to,“ objímal mě Jacob.

„O - on mě z - znásilnil,“ vykoktala jsem.

„Cože?“ vykřikl skoro stejně, jako předtím táta.

„Jo...“ ukápla mi slza, kterou mi Jacob setřel.
„Neříkám to rád, Renesmee, ale budeš muset do nemocnice. Musíme to ještě oznámit na policii,“ povzdechl si.


„Dobře...“ Tentokrát jsem neodporovala, protože jsem byla naprostro unavená. Jacob mě vzal do náruče a spolu s Carlislem jsme vyšli z pokoje a Carlisle oznámil všem, co se bude dít. Máma s tátou opět chtěli jít, ale já nechtěla. Všechny překvapilo, že jsem požádala Rosalie, aby šla s námi. Spolu s ní šel i Emmett. Naštěstí nás víc nešlo. Cesta byla krátká, ale i dlouhá. Po té dlouhé době jsme dojeli do nemocnice a Jacob mě opět vzal do své teplé náruče a nesl mě dovnitř. Carlisle nařídil Emmettovi a Rosalie, aby na nás počkali v jeho pracovně. My jsme šli až na nějaké oddělení, kde bylo hodně lidí. Tedy... spíše jen žen. Bylo mi jasné, kde jsme se zrovna nacházeli. Carlisle zaklepal na dveře a otevřela je nějaká paní. Mohlo jí být kolem dvaceti pěti. Řekl o co jde a poslal nás dovnitř. Počkal venku. Sestřička mi vypsala kartu a pak mi ukázala na kabinku, kde jsem se měla vysvléknout. Jacobovi jsem řekla, aby na mě počkal v čekárně a já se šla svlkéknout. Když jsem se konečně vysvlékla, tak jsem vešla do druhé místnosti, kde byla také pani, ale bylo jí tak kolem třiceti.

„Ahoj, tak se tady posaď,“ ukázala na to – mně neznámé – křeslo. Byla jsem docela vysoká, takže jsem na něj vylezla docela bez problémů. Nohy jsem si dala do těch 'držáků' a paní doktorka mě prohlédla. Něco zapsala do mé karty a mně nic neřekla. Jen mě poslala se obléknout. Šla jsem opět do té kabinky a oblékla jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla. Paní doktorka... Morrisová, jak jsme zjistila, že se jmenuje, dala sestřičce mou kartu a poslala mě ven. To už si mě převzal Jacob a ta sestřička ještě něco řekla Carlisleovi a my jsme šli na nějaký pokoj. Když jsme byli vevnitř, tak jsem se zeptala: „Co? Proč na pokoj?“

„No, Ness, budeš tu muset nějakou dobu zůstat,“ odpověděl.

„Bude tu moct být se mnou Jacob?“

„Jo, bude,“ usmál se. Carlisle mi přinesl dočasně - než mi něco přivezou – košili. Oblékla jsem si ji a lehla jsem si do postele. Jacob si lehl vedle mě a objal mě. Po chvíli přišli i Emmett a Rosalie.


Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dětství 2 - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře