Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - prolog a 1. kapitola

02.03.2011 (15:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1793×

Pro ty, co nečetli Emmettovy prázdniny: Povídka je o holkách Vevi a Baryk, které se na táboře pro nezvladatelné, kam Emmetta poslali za trest, potkaly Emmetta a skamarádili se. Nakonec strávily u Cullenů celé prázdniny a společně s Emmettem nebo i sami dělaly různé 'kraviny'.

Zkrátka kapitolovka pro oddechnutí a pro zasmání. Příjemné počtení.

Pohled holek

Zrovna jsme si balily věci, neboť jsme se chystaly na náš oblíbený tábor pro nezvladatelné, doufajíc, že se tam setkáme s Emmettem, když v tom Vevi zazvonil mobil.

„Žádný tábor, jedete k nám. Letadlo už čeká na letišti a já před domem,“ zasmál se na nás Alicin hlas a my se koukly z okna.

Otevřely jsme ho a vykřikly: „Skáčeš?“

„Zbláznily jste se?“ optala se nás Alice, ale měla z toho spíše legraci.

„Jdu otevřít,“ otočila se na patě Baryk a vyšla z pokoje.

„Ahoj,“ pozdravila Baryka Alice a objala ji na přivítanou.

„No nazdar,“ utrousila Baryk a pustila ji dál.

Jakmile došly do pokoje, objala i Vevi a posadila se na židli.

„Jste doma sami?“ zeptala se se zájmem.

„Vadí to snad něčemu?“ povytáhla obočí Vevi podezřívavě.

„Ne, tak si pohněte, všichni se na vás moc těší,“ usmívala se jak sluníčko Alice.

Dobalily jsme si tedy kufry a naskládaly je do vypůjčeného auta. Nasedly jsme za Alice a vydaly se na letiště.

Tam čekalo nám známé soukromé letadlo. Sedly jsme si společně zhruba doprostřed. A Alice se nás začala vyptávat, co jsme dělaly ten dlouhý rok.

„Ani nic,“ odpověděla Vevi.

„Samá nuda a škola,“ přitakala Baryk.

„A teď je jí konec. Tedy té nudy. A školy na dva měsíce vlastně taky,“ ujistila nás Alice a celou dobu vykládala, co dělali oni.

„Jsi jako splašená neřízená střela,“ stěžovala si během letu Vevi.

Konečně jsme dorazily do Seattlu a mohly uniknout Alicinu monologu.

Na letišti na nás čekal Jasper v Edově Volvu.

„Zdar, vojáku,“ usmála se Vevi velitelsky.

„Co pistolka?“ pokračovala Baryk.

„Esmé mi zabavila všechny kuličky,“ stěžoval si nám se smíchem.

„A kam jsi je střílel?“ optala se Vevi.

„Raději se ani neptej,“ smála se už i Alice.

Nasedali jsme společně do auta a my se vydali vstříc vilce a Emmettovým nejapným vtipům.

Po vystoupení nás obklopila celá Cullenovic rodinka.

„No to je dost,“ rozmáchl se Emmett a objal nás v medvědím objetí.

Poté nás přivítal zbytek rodiny, teda až na Carlislea.

„Je v práci,“ ozval se Edward na vysvětlenou.

Kluci nám vzali kufry a odnesli je do našeho bývalého pokoje, který jsme znovu obývaly.

Když jsme si vybalovaly, uslyšely jsme Carlisleův hlas. Vydaly jsme se tedy dolů.

„Překvapení!“ vyhrkla Baryk a usmála se.

„Ahoj ,Carlisle, co ten kufřík, hodil se ti, viď?“ utahovala si z něj Vevi se smíchem.

Carli se tomu jenom zasmál a šel nás přivítat, taky jsme mu zřejmě chyběly.

„Už žádné objímání,“ zakňourala Baryk, ale i přesto ho objala.

„Ta je tady jen pár minut a už si stěžuje. A sakra,“ protestovala Rose, ale vlastně jí to nevadilo.

„Tak co jste celý ten rok dělaly?“ zeptala se nás opět Esmé.

„Carlisle, pomoc, na tuto otázku začínám mít alergii,“ ozvala se tak trochu naštvaně Vevi.

„Co chcete dělat?“ optal se nás Emmett nadšeně.

„To je snad tvůj úkol, vymyslet to,“ odpálkovala ho Baryk.

„Co jste říkaly na dárečky?“ ptala se jich mile Vevi.

„Máte už složené Eternity?“ ozvala se s očekáváním Baryk.

„Máte takové štěstí, že jsme je nechali i pro vás,“ usmál se na nás Jasper.

„Parchante,“ řekla si potichu pro sebe Vevi, ale bylo to i za Baryk.

„To se mi vážně nechce. Já nevím, jak vy, ale já jdu spát. Můžete pokračovat ve skládání,“ usmála se na ně Baryk.

„Strašně velikej posun času, viď? Jen nějakých deset hodin,“ dobírala si ji Vevi, ale šla s ní.

„Brou noc,“ ozvaly jsme se ještě ode dveří.

První kapitola

Pohled vypravěče

Holky zalezly do postele a hned usnuly. Ráno je probudil děsný zápach.

„Co to tu smrdí?“ zajímala se Vevi, když vylezla v noční košilce na chodbu.

„Emmett se zřejmě učí vařit. Ty blbečku!“ rozkřikla se do vilky Vevi a společně se vydaly směr kuchyň.

„Jsem se učil,“ smutně nám poukázal Emmett.

„A co to mělo být?“ optala se ho se zhnuseným obličejem Baryk.

„Palačinky,“ odpověděl jí zdrchaně.

„Tím myslíš támhle to uhlí, ty šéfkuchaři idiote?“ Vevi po ránu neměla náladu na Emmettovy snahy.

„Snaha se cení,“ zastala se ho Baryk.

„No jo,“ nechtěla se s nimi výjimečně dohadovat Vevi: „Díky, Emme.“

„Odkdy jste tak sprosté?“ ozval se za holkami z ničeho nic Carlisle, kterého se ale nelekly.

„To sis všiml brzo,“ koukla po něm Baryk.

„Snídani nedostaneme, že by plán B?“ ptala se pro jistotu Vevi Baryk.

„Zapomeň!“ odpověděla jí ihned Baryk, toto záložní řešení nechtěla používat.

„Ale já mám hlad,“ otráveně se po ní podívala Vevi.

„Plán B?“ ptal se Carlisle, ale odpovědi se nedočkal.

„Jdete si snad uvařit sami?“ vyzvídal Emmett nadále.

„A to si myslíš, že to neumíme, nebo co?“ prskla po něm Baryk.

„Ježíš, tak se hned nečerti,“ uklidňoval ji Emmett.

„Už nemám hlad, jdeme se nějak zabavit,“ rozhodla Vevi.

Holky se prostě otočily a pěkně rychle odešly. V pokoji se převlékly. Poté nevěděly, co dělat, a tak se nakonec rozhodly přeci jen jít skládat to Eternity. Neboli - zkusit ho skládat.

„Jestli to ihned neposkládám, tak to shodím ze stolu,“ rozčilovala se Baryk po chvíli.

„To nedělej, na to se prý až moc snažily,“ upozornila ji Vevi.

„Sakra, to vůbec nejde,“ stěžovala si nadále Baryk.

A teprve nyní si všimly Edwarda stojícího a dobře se smějícího vedle nich.

„Máš pravdu. Chytej,“ zaměřila se Vevi na Edwarda a zbytek dílků z krabice po něm nyní letěl.

S tím se na ně Edward nechápavě podíval a holky společně odešly.

Zamířily k Alice a Jasperovi do pokoje a tam našly Alice, jak si hraje s Barbie. Tedy spíše jí upravuje obleček.

„No nazdar, to jsme jí něco daly,“ smála se Baryk.

„Alice, ty si s tou Barbie snad hraješ?“ ptala se nevěřícně Vevi, ale taky se tomu usmála.

„Přidáte se?“ zeptala se až moc nadšeně na to, aby řekly ne.

„Jasně,“ souhlasila Baryk, neboť to znamenalo zábavu.

Holky zjistily, že si Alice koupila ještě tři Barbie, jednoho Kena a spoustu moderních oblečků. A tak si vzaly každá jednu Barbie a Alice Kena.

„Doufám, že jsi je nepojmenovala,“ ozvala se Vevi, neboť by to znamenalo, že už se vážně zbláznila.

„Ne, to můžete vy,“ usoudila a chvíli jim jen v tichosti převlékaly šaty.

Holky si tedy hrály, když dostala Alice vizi. Jenže jim o ní nic neřekla a odešla za ostatními. Asi tak minutu ještě pokračovaly, ale přestalo je to bavit. Takže se vydaly za ostatními a zajímalo je, co se zase děje.

*** 2. kapitola ***

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - prolog a 1. kapitola: