Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 4. kapitola

28.03.2011 (21:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1471×

„Na té tvé kreditce toho moc nebylo, měl by sis požádat o zvýšení platu,“ poučila ho Baryk.

„A už vůbec nic na ní nezbylo,“ přisadila si Vevi.

„A Emmett je pro změnu bez auta,“ nenechala si ujít příležitost Baryk.

Caius po nich šlehl pohledem, ale přešel za Carlislem.

Holky vůbec rozhovor mezi nimi nezajímal, a tak se koukaly kolem, jestli nenajdou nějakou únikovou cestu.

Nestalo se tak. Okolo nich byli Cullenovi a navíc celá garda.

„To si s vámi vyřídím doma,“ ozval se ještě Caius, když mířil za Arem a Marcusem.

„Jdeme,“ určil Aro a holky jej zchladily pohledy, aby bylo jasné, že neposlouchají jeho příkazy.

„Někdy příště,“ vyhrkl Baryk směrem ke Cullenům a obě se mířily s nimi rozloučit.

Se všemi se objaly a Cullenovi věděli, že jim budou ty dvě chybět.

„Brzy se zase uvidíme,“ pokračovala Baryk, když se loučily.

„Možná dokonce dřív, než si myslíš,“ pošeptala Carlisleovi do ucha tajemně Vevi, neboť si v jeho myšlenkách vyčetla jeho pochybnosti, že je Aro pustí brzo z Volterry.

„Na viděnou,“ řekly se holky. S jistotou totiž věděly, že ke Cullenům ještě rozhodně přijedou.

Holky se tedy vydaly, společně s Volturiovými, tedy vlastně mezi Demetrim a Felixem, na letiště do Seattlu.

Bylo zajímavé vidět samé černé pláště a dvě dívky v bílém mezi nimi.

„Jsem utahaná!“ stěžovala si Baryk a zívla přitom.

„Jdete moc rychle!“ přidala se i Vevi.

„Máte pít krev,“ odsekl jim Aro, „zajdeme si na lov?“

„Nech si to na doma,“ uzemnila ho Baryk.

„Tam už budou všechny lidičky vyžraný,“ ujistila ji Vevi.

Nic víc jim Aro nepověděl, neboť nastoupili do letadla a holky si sedly dál od nich.

Cesta letadlem probíhala v tichosti. Předstíraly spánek, ale při tom si povídaly v myšlenkách, pomocí Vevi. Dobrý to dar.

Když letadlo přistálo, byla tma a tak se mohli všichni vydat pěšky do té pekelné kobky.

Došli až na náměstí s hodinami a zamířili dovnitř. Holky se hnedka u recepce, kde za tu dobu seděla jiná ženská, oddělily.

„Jdeme spát,“ řekla přes rameno Vevi, ale rozhodně ne ze slušnosti.

„A nespaly jste v letadle?“ optal se jich Caius nechápavě.

„A kdo říká, že jsme spaly?“ štěkla po něm Baryk a vydala se společně s Vevi ke svým pokojům, které měly vedle sebe.

Spát se ale holkám nechtělo, a tak přišla Baryk k Vevi.

„Ty snad chrápeš nebo co,“ promluvila na Vevi, která se tvářila, jakože spí.

„Zdá se ti snad, že umím chrápat?“ optala se jí nazpátek.

„Že by… No možná… Ani ne,“ vylezlo z ní po chvilce a kouřilo se jí z hlavy.

„Tak mlč a ber místo,“ řekla jí Vevi a poklepala vedle sebe na postel.

„Tady je otrava,“ prorokovala Baryk sotva si sedla.

„To není otrava. To je nuda, ze které budu mít černé vlasy,“ uvažovala Vevi.

„Proč černý?“ nechápala Baryk.

„Protože bílé už je skoro máme,“ vyprskla smíchy Vevi a Baryk se přidal.

„Mám se vás zeptat, zda si dáte jídlo,“ vtrhla jim Jane jen tak bez zaklepání do pokoje.

„Nauč se klepat!“ zařvala po ní Vevi, neboť to byl její pokoj a chtěla, aby to slyšelo co nejvíce upírů.

„Jo, jasně, dáme si pizzu,“ přemýšlela jiným směrem Baryk.

„Jasně, Jane, dones nám pizzu, nebo radši dvě. A chceme tam hlavně kukuřici. Pak šunku, 4 druhy sýra, pórek…“ vyjmenovávala Vevi.

„A víš, jak upíři nesnáší česnek? Tak dvojitou dávku,“ rozesmála se Baryk. „Jo a ananas a slaninu.“

Jane už toho měla dost a tu chvíli ticha využila k rychlému odchodu.

Asi tak dalších 45 minut tu byly samy a velice se bavily. Poté jim do pokoje vešla recepční.

„Donesla jsem vám to jídlo. Bone Apetit,“ snažila se, nebo spíš byla na ně milá i přesto, že je neznala.

„Hele, ty dezerte, měla nám to donést Jane,“ rozkřikla se na ni Vevi, takže jim to pro jistotu dala na stůl a urychleně odešla.

Holky měly konečně zase klid, a tak se pustily do jídla.

„Já nejsem žádná vaše služka!“ vrazila jim do pokoje opět Jane.

„To se neví jistě,“ zchladila jí Vevi.

„A čeho tím chceš dosáhnout?“ optala se Baryk a na to Jane vztekle odešla. Už podruhé.

„Ten dezert se jmenuje Gianna. A Jane vám opravdu neslouží,“ vztekle po nich křikl tentokrát Caius.

„Papa, nerozčiluj se,“ odpověděla mu nezaujatě Vevi.

„Škodí to tvému srdíčku,“ přidala se Baryk.

„Dost! S tímto ihned přestanete. Chováte se jako puberťačky, ale hodlejte to rychle změnit, nebo vás k tomu přinutím,“ dokončil svůj nudný, vzteklý monolog a měl se k odchodu.

Děvčata si ale nenechala zkazit náladu a neustále spokojeně pojídala pizzu.

„Ahoj holky,“ vešla jim do pokoje tentokrát Heidy, která uměla jako jediný upír klepat. Alespoň někdo.

3. kapitola * 4. kapitola * 5. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 4. kapitola: