Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 19. kapitola

06.08.2011 (12:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1079×

*** Pohled Vevi ***

Po boji, ve kterém jsem maličko pomlátila Felixe i Demetriho, jsem se vydala s dobrou náladou do svého pokoje. Tam jsem narazila na mokrou slepici Jane, která zde stála jak solný sloup.

„Co tu chceš? To jsi tu zas špehovala?“ optala jsem se Jane.

„Hej! Šla jsem za tebou a máš na podlaze lepidlo,“ upozornila mě a já jsem se zastavila těsně před.

„A ty jsi ze sebe po x letech smyla tu špínu?“ řekla jsem a smála jsem se jí.

„Nech si toho!“ řekla a málem mě seřvala, jak malou holku.

„Ať žijí tajné vchody,“ posmívala jsem se jí a zamířila k druhému vchodu ve svém pokoji.

„Hele, mohla bys mi pomoct?!“ zuřila Jane.

„No jo,“ přitakala jsem, neboť být ve vlastním pokoji zavřená s zuřící Jane by byla hrůza.

„Ty boty tam rovnou nech, prcku,“ poradila jsem jí a přes zbytek toho lepidla jsem dala ručník tak, aby se zase nepřilepila.

„Fakt vtipné. Víš, že jsem si nikdy nemyslela, že bys mi zrovna ty mohla pomáhat?“ utahovala si ze mě.

„Já ti taky nepomáhám, ale chci se tě zbavit. A jestli si neodpustíš ty poznámky, tak tě takhle nechám jít přes celý hrad!“ upozornila jsem ji, neboť by to mohlo být zajímavé.

Na to mi raději nic neodpovídala, a tak jsem jí půjčila své oblečení a boty.

Jakmile odešla, mohla jsem si promyslet, co udělám Barykovi. Sice jsem se do toho nechytla já, ale toto je prevence. Nakonec mě napadl skvělý plán.

Ona šla ven, což bylo přímo ideální. Vydala jsem se na druhou stranu Volterry, neboť jsem už zjistila, kde má pokoj. Jasně, že jsme si obě našly pokoj, co nejdál od sebe a taky od Athenodory, Caiuse a zbytku upírů. To jsem se ale chystala změnit.

Vlezla jsem tam jen tak a začala balit její věci. Chtěla jsem, aby to vypadalo, jako by tu nikdy nebyla. Třeba si bude myslet, že je blázen.

Chvíli mi to trvalo, ale poté jsem všechny její věci přemístila hned vedle Athenodory. Poté jsem její pokoj pečlivě uklidila a se skvělou náladou jsem se vracela k sobě do pokoje, který budu muset kvůli tomu lepidlu zřejmě taky vypakovat.

Pro sebe jsem si ale vybrala pokoj, který měl pouze tajný vchod a během půl hoďky jsem se tam přesunula. A jelikož mi bylo jasné, že mě tady jen tak nenajdou, rozhodla jsem se trošku si zdřímnout.

*** Pohled Baryka ***

Vrátila jsem se k ránu, vůbec se mi do toho hradu nechtělo. A hned na prahu jsem dostala seřváno.

„Jak si jako představuješ, že si sbalíš věci a odejdeš?“ začal po mně křičet Caius a já na něj zůstala koukat s otevřenou pusou.

„Sbalila věci?!“ křičela jsem na něj.

„Caiusi, ona se přestěhovala vedle nás.“ Přišla pomalým krokem Athenodora.

„Cože?“ optali jsme se dohromady.

Athenodora na nás zůstala zírat a otočila se na patě. Oba dva jsme se vydali za ní.

Opravdu, moje věci byly v pokoji vedle Ath.

„Kdo… Veronica,“ docvaklo mi to.

„No co, stejně se mi ten pokoj nelíbil,“ usoudila jsem a posadila se na postel.

Caius odešel, značně naštvaný. Ath se to nelíbilo, ale nic neříkala a chystala se odejít.

„Ath, pomůžeš mi s něčím?“ optala jsem se jí a ona se na mne podezřívavě podívala.

Vyndala jsem z tašky, kterou jsem si přinesla, vypůjčené katalogy místních značkových obchodů a vyházela pár věcí v podobě nového oblečení.

Zdá se, že to Ath pochopila a posadila se vedle mě a vzala do ruky jeden z těch katalogů.

„Proč nás tolik nesnášíš?“ vypadlo ze mě, než jsem si to stačila uvědomit.

„To proto, že mi připomínáte Caiusovu nevěru. Jak mohl s lidskou ženou…“ nedořekla to a zajíkla se.

Raději jsem se na nic jiného neptala a dál prohlížela katalogy. Tak jsme strávily asi dvě hodiny a dohadovaly jsme se, co bych si tak mohla koupit.

Ve vedlejším pokoji se ozval hlas Sulpicie.

„Pojď vedle,“ řekla jí Ath a její nejlepší společnice vešla ke mně do nového pokoje.

„Barbaro?“ Nechápala.

„Prohlížíme módní katalogy, nechceš se kouknout?“ vybídla jsem ji a ona se posadila k nám.

Hned, co si je doprohlídla, oznámila nám, že Aro chystá hostinu. Hostina ve stylu krvavých jatek.

Vstaly jsme a já, v tom v čem jsem přišla, vyrazila s nimi. Ath mi ještě podala černý plášť a mohly jsme vyrazit.

Když jsme tam došly, Aro se rozčiloval.

„Co se děje?“ optala se Sulpicia.

„Nemůžeme najít tvoji sestru.“ Aro se otočil na mě s podezíravým pohledem.

„Já o ni nic nevím,“ pokrčila jsem rameny.

„Přestěhovala se,“ oznámila nám Jane, když přišla ve společnosti zmláceného Demetriho a Felixe.

Jen, co jsem je viděla, začala jsem se smát. Pomlácený Felix a Demetri, a k tomu Jane v jiných šatech, než má obvykle. A nové boty, wow.

„Jane, tobě to ale sluší,“ řekla jsem jí bez špetky ironie.

Zůstala na mě zírat, ale pak se usmála.

„Dík.“

„Tak, kde je?“ chtěl vědět Aro.

„Nevím,“ vrátila jsem mu to.

„Najít!“ křikl na všechny a celá garda se vydala po hradu - hledat mojí ztracenou sestru.

18. kapitola ** 19. kapitola ** 20. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 19. kapitola: