Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 16. kapitola

11.07.2011 (15:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1131×

„Půjdeme si číst knížky. Třeba tam najdeme něco užitečného, jak se zbavit upírů.“

„Úžasný nápad, a to se chceš Arovi vloupat do knihovny, nebo co?“ Vevi svoji sestru nechápala.

„Není třeba, toto tam rozhodně nenajdeš,“ poučila ji Baryk a vytáhla Vampýří Akademii.

„Super, myslíš, že tam fakt najdeme něco užitečného?“

„Hm? Ne, ale to nám nezabrání se něčemu přiučit.“

„Hele, ten dement Demetri se nám přejmenoval na Dimitrije!“ smála se Baryk.

„Nekecej, fakt?“ optala se jí Vevi a vytrhla Barykovi knihu z ruky.

„Hej, dej to sem!“ křikla po ní vztekle Baryk.

„To víš, že jo. A vůbec, koho to má jako zajímat?“

„No, mě rozhodně jo!“ vzala si knihu zpět Baryk.

„Tak fajn!“ odsekla jí Vevi a přesunula se k šatníku, neboť ji právě něco napadlo.

„Co zas plánuješ?“ optala se Baryk, když si všimla, že Vevi vše potřebné zřejmě již našla. A také vyndala na postel dvoje šaty a boty (šaty V, boty V, šaty B, boty B).

„Hele, a tebe tu baví jen tak sedět, když jsou tu všichni ti upíři?“ vrátila jí to Vevi.

„No, ani ne, ale lepší, než být na plese,“ řekla Baryk.

„Ples je v pohodě, tedy, když si ho upravíme podle sebe,“ vysvětlila to Vevi.

„A to chceš udělat jako jak?“

„No, původně jsme měly v plánu něco jiného. A proč bychom se nemohly vrátit k původnímu plánu?“

„To chceš zdrhnout a jít na dýzu?“ zeptala se Baryk.

„Ne, mám v plánu něco lepšího, když už jsme tu musely zůstat,“ mrkla na sestru Vevi.

„Jo? A co? Nenápadně rozmístit po síni reprobedny a na lustr přidělat diskokouli?“ dovtípila se Baryk

„Jasně!“ vykřikla Vevi.

„Fakt super, až vymyslíš něco reálnějšího, zavolej mi.“ Otočila se Baryk na patě a s knížkou v ruce se vydala k sobě do pokoje.

„Baryku!“

„Něco reálného?“

„Jo, mám pro tebe bojový úkol,“ usmála se Vevi.

„Tak to si mě pleteš s magorem Jasperem, teda majorem Jasperem.“

„Musíš nenápadně dostat diskokouli na strop,“ řekla Vevi

„Myslíš tu, kterou nám Caius zabavil? Tu mega velkou světélkující kouli? Tu nemyslíš, že ne?“ optala se Baryk.

„Přesně tu,“ odpověděla Vevi.

„Tak ta je v čudu!“ upozornila sestru Baryk.

„V čudu je v papínkově pokoji.“

„Super, a jak ji chceš dostat do síně?“ optala se Baryk.

„Že by nenápadně?“ koukla na ni Vevi.

„Všichni upíři by se měli točit kolem hlavního sálu, že?“ dotázala se Baryk.

„No, Aro se bojí o svou zadnici, takže jo.“ Vevi si do něj prostě musela rejpnout.

„Za chvíli jsem zpět. Jo, a čti mi myšlenky,“ řekla Baryk a zmizela.

--- Pohled Vevi ---

Baryk zmizela a na mně bylo, abych dochystala zbytek. Reprobedny jsme měly ukryté v naší tajné místnosti za šatníkem. To víte, když tu jste 14 let, napadne vás všechno možné.

Vyndala jsem je tedy do pokoje a otřela z nich prach. Vypadaly nepoškozeně, takže je nikdo nenašel. Raději je zkoušet nebudu, ještě bych ty bonzáky upozornila, že něco chystáme. Začala jsem rozmýšlet, kam co dáme.

Poté jsem si vzala iPod a z notebooku tam nahrála pár písniček. Celou dobu jsem se však navíc vrtala Barykovi v hlavě.

--- Pohled Baryk ---

Vydala jsem se k papínkovi do pokoje. Cestou jsem se jakž takž vyhnula Demetrimu, který tu prováděl jednu upírku.

„Fůj!“ zašklebila jsem se.

Došla jsem k němu do pokoje.

„Athi?“ optala jsem se do vzduchu, ale nikdo se neozval. Taky dobře.

‚Kam ji mohl dát?‘ zeptala jsem se Vevi.

‚Hledej, šmudlo.‘

‚Hej, já nejsem šmudla!‘

‚Tak jo, šmudlinko,‘ zasmála se Vevi.

‚Jsi blbá!‘ odsekla jsem.

‚Ty taky a hledej!‘ vrátila mi to Vevi.

Prohledala jsem mu všechno, ale nic. Šatník, koupelna, dokonce i Athenodořinu truhlici. Zbývalo ještě jedno místo, kam jsem se musela kouknout. Pod postel.

‚Bože, to je ťululum.‘ Začala jsem se smát.

‚Co je?!‘ optala se mě sestra.

‚Našla jsem naše záhadně ztracené barvičky na oblečení a taky obličej!‘ oznámila jsem.

‚Ty co nám jen tak mimoděk zmizely?‘ zeptala se Vevi.

‚Jo, za chvilku jsem u tebe,‘ řekla jsem.

Vyndala jsem diskokouli a vydala se zpět do pokoje. Naštěstí jsem nikoho nepotkala. Aro má asi opravdu o svůj zadek strach.

--- Pohled vypravěče ---

Když Baryk dorazila do pokoje, Vevi už měla všechno nachystané.

„Super a teď nenápadně, ale to se lehce řekne.“

„No, právě by měli mít hostinu a pak se přece přesunou do jiného sálu.“

„Super, tak mi pověz, jak dlouho hodlá Aroušek papat?“ optala se Baryk.

Vevi se tedy vloudila do myšlenek Ara.

„No, tak ještě jednoho bych si dal, možná dva…,“ odříkávala jeho myšlenky Vevi.

„Fůj! Ale super, času fůra,“ řekla Baryk.

A tak sbalily všechno, co bude potřeba a vydaly se do předem zjištěného pokoje.

Tam rozmístily za sloupy a pod stoly repráky s iPodem a pomocí vzduchu Baryk zavěsila kouli na strop.

„Hej, už jdou!“ varovala sestru Vevi.

„Super, mizíme!“ usmála se Baryk.

Obě nejrychleji, jak jenom člověk dokáže, utíkaly do pokoje. Tam se oblékly do připravených věcí a upravily se.

Asi po půl hodině se vydaly dolů, i když nemusely, ale pro trošku zábavy udělají všechno.

V sále byla ‚zábava‘ v plném proudu. Tedy tanec, šum mluvení a děsná hudba.

Vydaly se přímo ke Cullenovým, ale braly to oklikou, aby si jich ‚rodinka‘ nevšimla.

„Co tu děláte?“ optala se jich Esmé.

„Máte být v pokoji.“ Carlisle koukl Barykovi na ruku, kterou měla ještě obvázanou.

„Tam je nuda!“ odpověděla jim Vevi.

„To tady taky,“ utrousil jen tak mimoděk Emmett.

„Dlouho nebude,“ usmála se Baryk a pomocí vzduchu zapnula iPod, kde začala hrát zrovna Corrida od Kabátů.

Všichni, i když jsou upíři, se lekli. To víte, čtyři reprobedny krásně roznesly hudbu po celém hradě, natožpak po jedné síni.

„Vypněte to někdo!“ křikl Aro a chytal se za uši.

Všichni se dali do pohybu a hledali zdroj té ohlušující pohromy. Ale když je sál nabitý k prasknutí, nejde to snadno. Holky se mezitím přesunuly k jednomu sloupu, aby nepřekážely.

Nakonec se přeci jenom všichni shromáždili u jednoho stolu. Členové gardy odsunuli stůl a Felix jedním přesně mířeným úderem rozdrtil iPod na hodně malé částečky.

„Víš, jak je to drahé?!“ křikla Vevi.

„Dík, měly jsme tam hodně věcí, které jsou… v prachu!“

Aniž by dal Aro, holkám pochopitelný, rozkaz obě dvě svíraly dva páry rukou. Nezbylo tedy nic jiného, než se nechat předvést před ty tři.

‚Super, teď vím, jak se cítí předvolaní upíři, co jdou na smrt!‘ pomyslela si Baryk.

Myslely si, že se proslovu ujme sám Aro, ale než se stačil nadechnout, spustil, tedy spíše ječel, Caius a to přede všemi.

„To, že jste zničily Marcusův ples, jste už opravdu přehnaly! Co jsme vám udělali, že jste takové?! Vždy jste měly vše, co jste si přály, a možná jste toho měly i víc! Jenže už tehdy jste byly rozmazlené a nevychované, neboť vás vždy někdo omlouval a bral to na sebe! Jenže, čím více vás ostatní rozmazlovali, tím asi rostla vaše nenávist k nám, nebo co! A převršilo to tehdy, co jste prostě bez sebemenších důvodů utekly! Celé tři roky jsme vás nemohli najít! Skrývaly jste se tak, že jsme neměli nejmenší tušení, kde jste, zda jste živé! A radši nechci vědět, jak dlouho jste otravovaly Carlislea Cullena a jeho rodinu! Pochybuji, že byste u něj vydržely bez těch vašich praštěných srandiček! A taky by mě zajímalo, co jste si myslely, když jste zavíraly Heidi! Ona nešla na lov jen kvůli vám, takže jste na to neměly sebemenší právo! Navíc jste tu používaly své dary, čímž jste porušily předem danou dohodu, a chtěly jste to tu podpálit! A to raději nemluvím o tom, že vám tu již třikrát tekla krev! Z toho vám to dvakrát musel ošetřit Carlisle! Co kdyby tu nebyl?!

Možná bych to bral, nebýt toho, že si z našich trestů a toho, co vám pak říkáme, děláte jen a jen legraci!“ dokončil svůj monolog Caius a podíval se na holky. Jelikož čekal, že si z toho budou dělat opět srandu, udivilo ho, když uviděl, jak se na něj smutně dívají.

„A to tě nikdy nenapadlo, že to je tím, že si nás všímáš co možná nejméně?! Že schválně provokujeme, děláme naše praštěné srandičky, a to jenom kvůli tomu, aby sis nás někdy jednou pořádně všiml?!“ vpálila mu to do očí Baryk.

„Tebe nezajímá nic víc než jen válka, Aro a Athenodora! A navíc nám už není pět, abychom byly hlídány Demetrim a Felixem, natož jinými neschopnými upíry, jako například Jane je tak roztomilá, až to hezké není!“ přidala se i Vevi.

Obě ucítily, že se tlak na rukou povolil, a tak ruce vytrhly.

‚Fakt super nápad! Leda problémy z toho!‘ křičela v duchu Baryk.

‚Ty tele jedno, odkdy ti vadí problémy? A co na mě jako řveš?!‘ oplatila jí stejně Vevi a Baryk se vztekle rozešla ke dveřím.

„A ten iPod chci nový!“ zařvala Vevi na Felixe a šla za Barykem.

„A že bys počkala?!“ křikla na Baryka, která byla už u schodů.

„Nech mě být!“ Vyběhla schody Baryk, kde za sebou třískla dveřmi.

„Ach, moje milovaná sestřička se na mě naštvala. Super!“ křičela Vevi.

„Ta blbost je dědičná, ale ty jsi starší, takže jsi z nás dvou rozhodně blbější!“ křikla skrz dveře Baryk a začala si balit.

--- Pohled Emmetta ---

Tak to bylo hustý! Nuda tu určitě nebyla. Ten Caius se nezdá, tak dlouhý monolog ještě v životě určitě neměl.

„Emmette, přestaň!“ zavrčel na mě Edward, ale to mi nezabránilo dál o té hádce přemýšlet.

Ty mu to nandaly, ty mu to vytmavily, to jsou ale šikulky. Zato já můžu být rád za Carlislea.

„Emmette Cullene, přestaň!“ otravoval zase Edward.

„No jo,“ odpověděl jsem mu a vydal se za těma dvěma.

Došel jsem k pokoji Vevi, ale tam ticho, jenom bylo slyšet divné zvuky. Otevřel jsem dveře a uviděl, že balí.

„Ty někam jedeš? Jo, a to, co jste předvedly dole, bylo suprový!“ řekl jsem a koukl na dveře, které vedly k Barykovi, ale tentokrát na nich bylo něco divného, neobvyklého. Byly zavřený.

Než jsem se otočil zpátky, praštil mě do hlavy nějaký předmět.

„Vypadni!“ zaječela Vevi a já se raději zdekoval, než by mi něco udělala.

Doufal jsem, že vysvětlení najdu u Baryka, a tak jsem se vydal za ní.

Chtěl jsem otevřít, ale bylo zamknuto. Najednou se dveře otevřely, a kdybych neuhnul, srazil by mě kufr.

„Kam jdeš? Vy někam jedete?“ Tak to už fakt nechápu.

„Uhni!“ křikla po mně a já se raději klidil.

Baryk se vydala na druhý konec chodby, ale spíše to vypadalo, že chce být od Vevi co nejdál, takže bych to tipoval na druhou stranu hradu.

„Co si ty dvě udělaly?“

„Pokud to chceš přežít, tak odsud táhni.“ Vevi mířila opačným směrem než Baryk.

15. kapitola ** 16. kapitola ** 17. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 16. kapitola: