Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 15. kapitola

30.06.2011 (08:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1191×

Když se vrátily, nikdo tam už nebyl, a a tak se vydaly do svých pokojů. Tam se každá zavřela do koupelny.

Vevi si na ples vzala fialové šaty a stříbrné boty a Baryk si vzala taktéž fialové šaty i boty.

„Já se na tom zabiju!“ Baryk na podpatcích sotva došla k Vevi.

„Hurá, už nebudu jediná!“ radovala se Vevi.

„Ty jsi blbá!“ okřikla ji Baryk.

„Fajn, tak já tě v tom nenechám. Hele ten skate by se k mým šatům hodil, že jo?“ uvažovala Vevi.

„Ježíš, neblbni zas. Stačí, že ses dneska už málem přizabila!“

„No dovol!“

„Nedovolím!“

„Máte jít do síně!“ vtrhl jim do pokoje Santiago.

„No jo, do 23:59 místního času se tam možná dostaneme.“ Vevi štval, sotva otevřel dveře jejich pokoje.

„Hned!“ křikl na ně vztekle.

„No jo, no jo, no jo. Ať nedostaneš infarkt z rozčílení!“ dělala si z něj srandu Baryk.

„Jdeme za Cullenovými,“ pošeptala jí Vevi.

„Taky fakt!“ souhlasila s ní Baryk, ale jak si všimli, Emmett se jim už vydal naproti.

„A co ty tu jako děláš?“ optala se ho podezřívavě Vevi.

„Jen jsem si říkal, jestli jste si to nerozmyslely.“

„Jo málem i jo.“ Nezbylo Barykovi než souhlasit.

„Tak pojďte, bude sranda,“ upozornil je Emmett.

„To určitě.“

„Jo, přesně to se dalo čekat!“ ozvala se Vevi, když došly do sálu.

Sotva došly ke Cullenům, už u nich stál Caius a prohlížel si je.

„Co to máte na sobě? Dost jasně se řeklo, že ples je barokní!“

„Papá, mohl bys být docela rád, že máme alespoň nějaké šaty. Asi už jsi zapomněl na Arův ples, kde jsme měly rifle, bolerko a kozačky,“ řekla mu sladce Baryk a odpovědí jí bylo zavrčení.

„A řekl bych, že toto máte taky na svědomí.“ Podíval se po Cullenových.

„No jo a co bys čekal? Ten zatuchlý šatník potřeboval provětrat!“ upozornila ho Vevi.

„Veronico! Jestli tu něco provedete, tak si to odneseš!“ vztekal se zatím potichu Caius.

„A proč zase já?! Mě už Jane zlomila nos!“

„Protože jsi starší! A ten nos sis o ní zlomila sama!“

„A já chci taky sprda!“ rozčilovala se Baryk, přece v tom sestru nenechá samotnou.

„Odnesly byste to obě, ale když se tak dobrovolně hlásíš. Jdeme tancovat,“ řekl jí prostě a popadl Baryka za ruku. Ta s ním dobrovolně šla s ďábelským úsměvem na tváři.

Tak to si jenom myslíš, moc dobře nevíš, že jsem při hodinách toho hopsání nedávala pozor. Pomyslela si a Vevi i s Edwardem se začali smát.

Skladba začala a Baryk si vzpomněla na první kroky a to bylo vše. Úvod úžasný, ale zbytek katastrofa. Co krok to dupnutí na nohu nebo špatný krokosled.

„To si ze mě děláš srandu!“ syčel Caius a pevně ji svíral ruce.

„Ne, moc dobře víš, že já radši modernější tance, než takový dupák.“

Dokončila schválně nezdařený krok a uklonila se otci a vydala se k sestře a Cullenům.

„Mé herecké ambice jsou den ode dne lepší a lepší,“ pochválila se, ale nevšimla si, že za ní jde Caius.

„Co jsi říkala?“

„Že nevím, zda s tebou Vevi půjde,“ odpověděla jsem mu se sladkým úsměvem.

„Já nejdu, dneska toho na mě bylo dost! A navíc, mi může začít téct krev!“ Vevi se bránila zuby, nehty, nenápadně couvajíc před Caiusem.

Zeptej se na to Carlislea! Vnutila Baryk svoji myšlenku Caiusovi a ten se hnedka otočil na Carlislea.

„Je to tak?“ udělal Caius, co mu Baryk vnutila a navíc to ani netušil.

„Je to možné. Navíc  je tu dost upírů,“ odpověděl Carlisle a pohledy těkal mezi děvčaty.

Caius se s tím smířil, a tak zamířil za Athenodorou.

„Nekoukej tak, mám docela dobrý dar.“

„Aha, tak proto odešel!“ smál se Emmett.

„To jsi byla ty?“ vyzvídal nyní Carlisle.

„Samozřejmě,“ ujistila jej Baryk.

„Díky ti.“

„V pohodě.“

„Omluvte nás,“ ozval se Jasper a vedl Alice na parket. Totéž udělal i Carlisle s Esmé a Emmett s Rose.

„Ty taky půjdeš?“ optala se Edwarda.

„Ne.“ Bylo na něm vidět, že by byl raději někde jinde.

„Bože, je tu nuda.“

„Tady je najednou lidí,“ konstatovala Baryk úsečně.

„Celý dva lidi,“ odpověděla jí Vevi se smíchem.

„Hej, nevíš, kdo je támhle to?“ strčila Baryk neomaleně do Edwarda a ukázala na skupinku upírů.

„To je Egyptský klan.“ Než se holky nadály, tak se k nim vydal.

„Kam jdeš?“

„Počkej chvilku.“

„Na tebe? To tak!“ zchladila ho rychle Baryk.

„Mám žízeň. Nechala jsem nám donést červené víno,“ oznámila ji Vevi.

„Víno?“ dívala se nechápavě Baryk.

„Ty bys raději krev?“

„Blé!“

Mezitím jim Gianna donesla víno a Edward dovedl smečku upírů, na kterou se ptaly.

„Barbaro, Veronico, toto je Egyptská smečka. Amun, Kebi, Benjamin a Tia.“

Vevi si Benjamina upřeně prohlížela.

„Co je?“ nechápal Benjamin a bylo mu to nepříjemné.

„O tobě Aro taky neví, co?“ zeptala se s klidem a hlavně potichu Vevi.

Všichni čtyři upíři se po ní dívali nechápavě a znepokojeně.

Co blbneš? Má dar? Baryk nechápala, co tím její sestra sleduje.

Tak trošku ten tvůj.

„Kterej?“

Místo odpovědi si Vevi nechala přelít Barykovo víno do své prázdné skleničky.

„Benjamine!“ zavrčel Amun.

„Nemám ráda, když používáš můj dar!“ zavrčela i Baryk a pak se otočila na Amuna.

„Cos to…“ S tím se otočila na Benjamina: „ Ty máš dar?“ podivila se Baryk.

„No hurá, už ses probrala?“ dělala si z ní srandu Vevi.

„Moment, takže to jsi byla ty?“

„Jo, ale je to původně její dar.“

„Já ti dám původně! To je můj dar!“ rozkřikla se na ni Baryk.

„No jo, ale já ho vylepšila po svém!“ odpálkovala jí Vevi.

„Co zas kecáš, to je můj dar! A nemůžeš ho nijak vylepšit!“

„Blá, blá, blá, musíš si všechno přivlastňovat?“ ptala se Vevi své sestry.

„To je moje, to je můj dar! Já ti taky do palice nelezu!“ nenechala se Baryk.

„A nebude to tím, že já žádnou palici nemám?“

„A to jako, protože jsi starší, mne musíš vychovávat? Fotříka máme obě!“

„Jo musím vychovávat. Problémy z toho pak mám já!“

„Neser mě! Stejně je to můj dar!“

„Jo to možná. Ale já mám stejně lepší dary!“

V tu chvíli se Baryk tak navztekala, že rozmáčkla v ruce skleničku, při čemž se jí do ruky zabodl střep. A musela na ni zřejmě tlačit velkou silou, neboť prošel skrz dlaň.

„Carlisle!“ zařvala Vevi na celý sál a dotyčný stál ihned vedle Baryka a bral ji za pořezanou ruku. To Baryk nečekala a šíleně se ho lekla.

„Co to má zase být?!“ ptal se vzteklý Caius, neboť si myslel, že to udělaly naschvál.

„Bude to chtít zašít, pojď,“ určil Carlisle a odváděl Baryka pryč ze síně.

Vevi šla za nimi a pro jistotu je zezadu kryla, už tím, že na ostatní, jako člověk vrčela.

Došli do Carlisleova pokoje a on začal vytahovat z tašky vše potřebné.

„Umrtvím ti to.“

„Carlisle, já bych to rovnou usekla,“ smála se Vevi.

Baryk na ní jenom zavrčela a sykla bolestí. Carlisle jejich rozhovoru využil a to ona ani v nejmenším nečekala. Pak počkal další dvě minuty a chystal se jí vytáhnout ten střep. Vzal do ruky svorku, ale těsně předtím, než stihl střep uchytit, Baryk zaječela.

„Co se děje? Toho střepu jsem se zatím ani nedotkl!“ nechápal Carlisle.

„Ale nic, to byla zkouška tvých upířích reflexů,“ zamlouvala to Baryk a v tu chvíli Vevi vyprskla smíchy.

„No co je?“ koukla Baryk dotčeně směrem k Vevi i Carlisleovi.

„N…nic,“ vykoktala ze sebe smíchy Vevi.

„Můžu ti to teď ošetřit?“ ptal se tentokrát Carlisle a Baryk mu na to kývla.

„To jsi mohl vždycky.“

„Holky, nemůžete si takto ubližovat.“ Esmé přišla k nim na pokoj.

Nikdo jí nic na to neodpověděl přímo. Holky spíše koukaly na jehlu, která zašívala Barykovi ruku.

„Au, au, au, au…“ smála se Baryk a šklebila se u toho na všechny kolem.

Hej, ty tu normálně deptáš upíra! Poslala jí Vevi v myšlenkách.

No a? Alespoň je sranda.

„Tak, hotovo. Možná byste už na ten ples nemusely jít.“

„Pěkná představa, ale není možno!“ upozornila ho Vevi.

„Promluvím si s… vaším otcem.“

„Fajn, když to chceš pokoušet.“ Baryk mu v tom nehodlala bránit, stejně jako její sestra.

„No to je fakt skvělý a co chceš teď dělat?“ vyzvídala po ní Vevi.



Tuto a další kapitolku bychom chtěly věnovat Break, která tuto povídku poctivě komentuje. Díky. :D

14. kapitola ** 15. kapitola ** 16. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 15. kapitola: