Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpěv sirény - Prolog

Twilight mafie

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zpěv sirény - PrologPřináším prolog mojí nové povídky a doufám, že se vám bude líbit. Bella je bytost, kterou námořníci pojmenovali siréna. Příběh volně navazuje na Bellin skok z útesu... Větší info ve shrnutí...

24.02.2010 (14:00) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4372×

Připadá mi to, jako by se to odehrálo včera a přitom je to už mnoho let. Tolik let od doby, co jsem dostala novou šanci žít, co jsem dostala nesmrtelnost. Sice byla jiná, než jakou jsem si tehdy přála, ale vše bylo lepší než život, jakým jsem tehdy žila. Samozřejmě, že kdybych měla šanci zvolit si to, co jsem si přála, zvolila bych si nesmrtelnost po boku Edwarda. Ale taková možnost nebyla a já si vybrala tohle a svého rozhodnutí nelituji. Kdybych tehdy řekla ne, zůstala bych člověkem, nejspíš bych již byla mrtvá…

Ale nejsem, protože já nejsem člověk, ale nejsem ani upír. Já jsem siréna a vyhovuje mi to.

Pamatuji se ten osudný okamžik, kdy jsem se vzdala své existence jako člověka. Pamatuji si to do detailů, jakoby se do odehrálo před chvílí…

Mnoho a ještě více let zpátky:

Stála jsem na útesu a sledovala moře pode mnou. Bylo tmavé a nebezpečné… přesně to jsem potřebovala, protože tohle se chystám udělat jen pro jedinou věc. Tolik jsem si přála slyšet jeho kouzelný hlas. Jen kvůli tomu jsem to chtěla udělat… Tohle mi stojí za to.

Na chviličku jsem zavřela oči. slyšela jsem tu krásnou hudbu – zvuk vln. Otevřela jsem je a posunula se ještě více k kraji útesu. Až teď mi došlo, že hodlám skočit z nejvyššího útesu v La push. Ale tím jsem nechtěla nechat odradit. Jake mi slíbil skákání z útesu a nenechám se rozptýlit, jen kvůli toho, že teď není se mnou.

„Jak je asi voda studená?“ ptala jsem se v duchu a nehledala jsem odpověď. Já čekala na něco jiného a byla jsem pevně rozhodnutá skočit. Nic mi v tom nemohlo zabránit.

Posunula jsem se ještě více a prsty u nohou nahmatala okraj skály. Zhluboka jsem se nadechla a chvilku čekala.

„Bello, nedělej to,“ ozval se hlas, na který jsem čekala tak dlouho. Pousmála jsem se a vydechla přebytečný vzduch z mých plic.

„Proč?“ odpověděla jsem tiše hlasu, který byl pouhý výplod mé fantazie.

„Dala jsi slib. Neporuš ho… kvůli mně,“ prosil zoufalým tónem.

„Tys ten svůj porušil, jakmile jsi ho vyslovil a teď mi říkáš, abych já neporušila ten svůj,“ řekla jsem tichým hlasem a čekala na odpověď.

„Prosím, kvůli mně,“ dál prosil.

„Kvůli tobě? Proč? Nechtěl jsi se mnou zůstat. Na mě ti přece nezáleží,“ odpověděla jsem a ta slova mě bolela. Zase ta rána v hrudi, opět se zdála tak čerstvá jako tehdy.

„Prosím, nedělej to,“ řekl už ne tak prosebným tónem.

„Chtěl jsi, abych byla člověk, tak se dívej,“ řekla jsem chladně a připravila se ke skoku.

Lehce jsem se předklonila.  Cítila jsem ten vítr ve svých vlasem… byl silnější a silnější, ale já se tím nenechala odradit. Ještě jsem se naposledy podívala pod sebe, bylo to vysoko a já si chtěla položit otázku, jestli už je příliš pozdě přemýšlet nad tím, jestli mám strach z výšek. Už by to bylo naprosto zbytečné.

Lehce jsem se pro sebe usmála a udělala malý krok do volného prostoru. Teprve teď jsem pocítila ten ledově chladný vzduch, kterým jsem padala. Ale nevadil mi. Byla jsem šťastná, že jsem to dokázala.

Když jsem dopadla do vody, ucítila jsem ledovou vodu, ta mi ovšem nezabránila ve pocitu štěstí, který mě naplnil. Dokázala jsem to a byla jsem na sebe hrdá. Udělala jsem několik temp a po téměř nekonečných vteřinách jsem se ocitla na hladinou.

Ovšem to, co jsem uviděla se mi ani trochu nelíbilo.  Ani jsem se nenadála a opět jsem byla pod vodou. Já se opravdu snažila dostat nad hladinu… marně. Nedokázala jsem poznat, kde je hladina natož, kde je břeh. Mohla jsem klidně plavat od něj a nepoznala bych to.

Pak jsem ucítila ostrý náraz do zad a viděla jsem jen bublinky, které stoupala narozdíl ode mě. Já klesala ke dnu.

Říká se, že když umíráte, promítne se vám před očima celý život. To je omyl. Jediné, na co myslíte je věta… Umírám. Nic víc. A já opravdu umírala. Snažila jsem se smířit se svým osudem a pokládala jsem si otázku, jestli má ještě cenu žít… bez něj. Komu vlastně záleží na životě jedné lidské dívky, která se zamilovala a umírá se zlomeným srdce. Nikomu.

Zavřela jsem oči a byla jsem se smrtí smířená. Už jsem se chystala vdechnout, ale někdo mi to nedovolil. Cítila jsem něco ledového, chladnějšího než voda, chytilo mě to za zápěstí a táhlo… někam.

„Dýchej!“ uslyšela jsem vysoký hlas a poslechla jsem. Nasála jsem do plic tolik potřebný vzdych a následně na to se rozkašlala. Snažila jsem se dostat vodu z plic a po pár vteřinách se mi to konečně podařilo. Otevřela jsem oči, to co jsem uviděla, mě zarazilo.

„Co jste?“ byla první otázka, která mě napadla, když jsem uviděla dvě podivně vyhlížející bytosti. Vzdáleně připomínaly mořské pany. Obě měly velmi dlouhé vlasy, ploutve… už jsem vážně blázen.

„My jsme sirény má drahá,“ promluvila jedna.

„Slyšely jsme tvůj rozhovor na útesu. Mluvila jsi sama se sebou, ale přitom k někomu,“ řekla druhá.

„Mluvila jsem k chlapci, který tě opustil,“ doplnila první.

„Sliboval ti lásku a zlomil ti srdce, víme jak moc to bolí,“

„Všichni jsou stejní, pohrají si a pak nás odhodí jakou použité hračky. Zaslouží si smrt,“

„Chtěla jsi nesmrtelnost, kterou ti on nedal,“

„My ti ji dát můžeme, můžeme ti pomoct,“

„Staň se jednou z nás,“ řekly obě souhlasně.
Neznala jsem je, ale zachránily mi život. A jejich slova? Měly pravdu, odkopl mě jako použitou hračku… Teď mi došlo, co se chystám udělat, chystám se stát něčím, co neznám. Vzdáleně jsem si vybavovala pověsti o sirénách. Vábí lidi překrásným hlasem a zabijí je. Opravdu jsem to chtěla?

„Ano,“ zašeptala jsem ještě stále přidušeným hlasem a jedna z nich se ke mně naklonila. Pak jsem uslyšela nejhorší zvuk, jaký existuje. Byl to tak vysoký tón, tolik z něj bolela hlava…

 

Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zpěv sirény - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře