Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpěv sirény - 3. kapitola

esmecarlisle

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zpěv sirény - 3. kapitolaDalší je zde... Ale upozorňuji, že je krátký.

08.03.2010 (21:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3388×

Byla jsem jen pár metrů od břehu a sledovala ten zářivý měsíc, který se opět blížil k úplňku.

Mé oči se do něj vpíjely a já se nedokázala odtrhnout. Byl tak krásný… Nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděla. Tak zářivý a kolem něj hvězdy, noční nebe je překrásné.

 

Už zbývalo jen pár minut do půlnoci, já to cítila. Opět jsem se těšila, že vystoupím na břeh v podobě lidské bytosti. Už jsem se chtěla vydat na lov, zbavit se toho ocasu, šupin a vylézt na pláž. Těšila jsem se, až připravím další bezduchou bytost o život. Až dostane, co si zaslouží.

Lehce jsem se usmála. Jak já se těšila, čekala jsem dlouhý měsíc, celý měsíc jsem žila pro tuto chvíli. Už jsem chtěla být na břehu a cítit nohy. Projít se po pláži a cítit písek. Několik hodin se cítit jako člověk, jen pár hodin mi dokonale postačí.

 

Už byl čas a já pomalu plavala stále blíže k břehu. Už jsem cítila můj ocas, který se pomalu měnil do lidských nohou. Viděla jsem, jak se mé šedozelené šupiny mění v lidskou kůži a mé tmavě zelené vlasy opět nabírají barvu, kterou měli, když jsem byla člověkem.

Překonala jsem poslední metr a vystoupila na břeh v lidské podobě.

 

Mé tělo obepínaly dlouho tmavě modré šaty, které kontrastovaly s mou bledostí. Nyní jsem již ve všech ohledech vypadala jako člověk. Přesně jako ta dívka, kterou jsem byla kdysi. Měla jsem dlouhé kaštanové vlasy, které mi sahaly po lopatky. Vypadala jsem přesně jako ona, ale přes to jsem byla jiná.

Ona byla mírumilovný a ubohý, slabý člověk, ale já jsem bestie, miluji smrt a rozhodně  nejsem ubohá, jako byla ona. Jediné, co by bilo do očí ty, co mě kdysi znaly, jediné, čím jsem se lišila, byla má barva očí. Moc dobře si vzpomínám, jako byly tehdy… Hluboké a barvy hořké čokolády. Nyní jsou tmavě modré… barvy moře.

 

Usmála jsem se a rukama si pročísla vlasy. Lehce jsem ještě zatřepala hlavou a vydala se dál od moře. Lov začíná. Bylo skvělé cítit písek pod nohama, vítr ve vlasech…

 

Šla jsem dál a dál podél cesty a čekala na mou oběť, se kterou prožiji poslední tři dny jejího života. Ano, mohla bych použít mou schopnost a jednoduše někoho v okruhu několika kilometrů k sobě nalákat. Mohla bych, ale nemusím… Když už slyším zvuk motoru, tak proč, když je to zbytečné. Zpěv se pro sirény stejně přirozený, jako pro upíry běh… Ale proč si zbytečně namáhat hlasivky, že?

 

Šla jsem dál po cestě a zvuk motory byl stále silnější. Po pár vteřinách už jsem uviděla dvě světla, která se stále více přibližovala. Lehce jsem se usmála… Oběť se blíží a její konec také.

 

Natáhla jsem ruku ve znamení, aby mi zastavil. Můj pohled na chvilku spočinul na náramku, který se ve světle auta lehce zatřpytil. Byl ze stříbra a houpaly se na něm dvě perly…

Téměř jediné pojítko s mým lidským životem a znamenaly pro mě mnoho… Dvě bytosti, které jsem znala. Dva přátelé, za které bych kdysi dala život. Dvě lásky, které jsem ztratila. Dvě perly… dvě slzy plné vzpomínek. Slzy, které mi je připomínají.

 

A ty perly se tam jen lehce pohupovaly a vzbuzovaly ve mně tolik vzpomínek… a nenávist.

Nad těmi vzpomínkami se můj usměv změnil v podivný škleb. Odvrátila jsem zrak a opět si nasadila tu masku, která žádná z obětí nikdy nedokázala odolat.

 

Projelo kolem mě černé auto značky, kterou jsem neznala a o dva metry dále zastavilo. Řidič otevřel dveře a já k němu rychle přiběhla. Jednou rukou jsem se opřela o dveře a pak nakoukla dovnitř. Mé srdce, chladné jako oceán, jednou vynechalo a pak se rozběhlo na sirénu velmi rychle.

„Tomu nemůžu uvěřit…“ šeptala jsem a nevěřícně jsem kroutila hlavou. Nemohla jsem tomu věřit, nechtěla jsem uvěřit. Já chtěla zapomenout.

„Ja – Jacobe?“ šeptla jsem nevěřícně. On je stále živý? Vždyť je to přes devadesát let…
To se stále přeměňuje? A jak na mě bude reagovat, musí si myslet, že jsem mrtvá… Teda ne, že bych nebyla.

Když tak o tom přemýšlím, jak asi chutná duše vlkodlaka?

 

Jak moc máte rádi Jacoba?

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zpěv sirény - 3. kapitola:

 1
1. katka
15.02.2013 [17:31]

nezabijej ho

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře