Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpátky do Forks - kapitola 6.

17.11.2009 (18:00) • Anglicanka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 21993×

„Nessie, moc ti to sluší,“ pochválila jsem ji.

Měla na sobě po kolena dlouhé splývavé šaty – i když Nessie chtěla nabírané, Alice to přece jen udělala podle sebe, boty na vysokých podpatcích (takové, na kterých bych se jako člověk zabila) a Rose jí udělala fantastický účes. Měla to všechno vyčesané nahoru, různě zamotané, aby to drželo a několik maličkých kudrnatých pramínků jí lemovalo obličej. Byla překrásná.

„Díky, mami,“ přiskočila ke mně a objala mě. „Můžeme?“

„Počkej!“ přiklusala Alice a v rukou držela foťák. Umístila ho na poličku nad Nessiinou postelí, vedle knihy Vojna a mír a zmáčkla spouštěč. Pak se rychle postavila k nám a ještě nás aranžovala.

„Nejde to nějak pomalu? Už mám zatuhlý svaly ve tváři,“ procedila Rose skrz zuby.

„Já za to nemůžu. Musíš prostě počkat pět vteřin,“ odpověděla jí Alice zlostně, ale stále si držela milý úsměv.

Konečně ten foťák cvaknul.

Rose byla první, která ho vzala do ruky, aby se podívala. Zmáčkla tlačítko a z maličkého obdélníčku na zadní straně vylétlo světlo, které se hned zformovalo do 3D fotky. Byl to vlastně takový mini-projektor. Ty fotky byly prostě úžasné.

„Jé, já tam vypadám dobře!“ zajásala Rose.

„A kdy ne,“ zamumlala Nessie pod vousy. „Jdeme?“

„Jasně.“ Alice nás doslova vystrkala z domu a vedla nás ke skále, ale z boku, aby nás chlapi hned neviděli. Vyšly jsme to a zastavily se u malého lesíka, který byl vzdálený od hrany skály, kde to budou odříkávat jen asi dvacet metrů.

„Mám tě hrozně ráda, zlato,“ vtiskla jsem jí polibek na tvář, chviličku si ji ještě podržela v náručí, a pak se odporoučela k Emmettovi.

„Ahoj,“ zašeptal mi Edward do ucha, když jsme se míjeli. On musí přece ještě dovést nevěstu k oltáři.

Neodpověděla jsem, ale natáhla se, abych mu mohla vtisknout polibek na tvář.

„Miláčku, nezakopni, až půjdeš uličkou.“

Uchychtnul se. „Ano, paní učitelko. Neměla bys být dojatá, že tvoje dcera obnovuje svůj slib už… po devátý.“

„Ale byla jsem – prvních pět vteřin, co to oznámili.“´

„Jdu zakopávat do uličky,“ políbil mě na rozloučenou a v černém smokingu zmizel v lese. Jeho kůže blyštěla, čehož jsem si skoro nevšimla, protože s slunci byl otočený zády.

Horizont zalévalo červené světlo, s jasným, žlutým půlkruhem uprostřed. Byl docela jasný předvečer, na to, že Alice předpovídala celý týden zataženo. Mraky se k šťastně vypadajícímu slunci neodvažovaly přiblížit a držely se dál.

Přede mnou stála vysoká postava v černém - Emmett - a vedle stály dvě další - Carlisle a Jasper. Všichni si museli povinně vzít oblek, i když jsem chlapům viděla na očích, že kdyby nebyla Alice tak neodbytná, přišli by klidně v kraťasech a triku. Chlapi to prostě za moc velkou událost nikdy nepovažovali, až na otce, samozřejmě. Ti věděli, že tohle se odehraje ještě hodně krát a že není důvod se pokaždé připravovat tak zuřivě. Když to posledně ale Alici navrhovali, málem jim utrhla hlavy.

„Nazdar, matko! Copak, že nemáš kapesníček po ruce? Nebo že by ti koukal z výstřihu?“ Emmett se zvučně zasmál vlastnímu vtípku, který nebyl ani trochu vtipný a Jasper ho jen poťouchle pozoroval. Navazoval na můj krátký rozhovor s Edwardem, zdá se. A taky narážel na moje letní šaty, barvy královské modři, s velkým výstřihem do V.

„No jasně! Jak jsi to uhodl?!“ protočila jsem oči.

„Emmette, neprovokuj!“ ozval se z lesa Edwardův hlas.

„Budeš říkat zeťákovi, že má používat kondomy, než budeš dost stará na to, abys byla babička?“ vytasil s další hloupou otázkou a já rázem zalitovala, že ta sázka z dob, kdy jsem byla novorozená, se nevztahuje i na Nessie. Jeho vtipy pomalu začaly ještě i přiostřovat a Jasper a Carlisle se smáli čím dál víc, ale jakmile spatřili můj rozhněvaný pohled, Jasper rozprostřel kolem sebe dávku klidu a pohody a já se nemohla než nezasmát.

Konečně k nám přiklusala i Alice s Rose a Esmé.

„Kde je ženich? Můžeme začít!“ zatrylkovala Alice, když slyšela, že Jacob se blíží a bleskově se postavila vedle Jaspera.

Stáli jsme ve dvou řadách, mezi sebou měli uličku akorát pro dvě osoby a v čele stál Emmett, samozřejmě.

„Emmette, budeš se držet stanoveného textu?“ výhružně jsem se ho zeptala. Minule u Jasperovy a Aliciny svatby si usmyslel, že skoro všechno přeskočí a z drazí milovaní, přes bla bla bla, došel k bereš si? Jasně že jo. Co ty? Ano. Odpovídal si sám na otázky. Byla opravdu legrace pozorovat Alici, jak ho chytá pod krkem.

„Spolehni se,“ nasadil vážný výraz, ale něco se mu lesklo v očích, nějaká jiskřička. Znervózňovalo mě to.

„Běž se spolehni se někam a slib mi to,“ zavrčela jsem na něj.

„Slibuju, že se budu držet textu,“ odříkal, ale jiskra tam ještě stále křesala.

Jen jsem přimhouřila oči a odklonila se.

Z domu přiběhl Jacob.

„Kdes byl?“ zeptala se ho zbytečně Alice se zdviženým obočím.

„Šel jsem omrknout ledničku, jestli jsou ty potraviny v ní trvanlivě na těch několik dní. A mimochodem, ten dort se mi vážně líbí,“ dodal s úsměvem.

„Běž k Emmettovi a mlč už, jasný?“

„Rozkaz!“ zasalutoval. „Hele, ten vtip s antikoncepcí, to bylo dobrý,“ pochválil Emmetta, který se pýchou málem sám poplácal po zádech.

Z lesa konečně vystoupili Edward a Nessie. Šli mnohem rychleji, než lidé, ale vůbec to nic nekazilo. V ústí krátké uličky se zastavili a šli pomaleji. Edward kypěl blahem nad tím, že jeho dcera se vdává, zase a Nessie se usmívala na každého, kolem koho prošla. Byla opravdu kouzelná. Ale náhle se úsměv vytratil a Edward ji rychlostí blesku podržel za nadloktí, aby se neskácela na zem jako domeček z karet.

„Ach, je mi zle!“ vyskočila na nohy a radlickou rychlostí se vypařila do domu.

Rychle jsem za ní utíkala a byla jsem tam jako první, abych jí pomohla při vyprazdňování žaludku do kuchyňského dřezu. Pravou rukou jsem jí přidržovala čelo a chladila ho tím, stejně jako to dělal Edward, když bylo špatně mně.

„Je to lepší?“ zeptala jsem se jí potichu, když skončila a zrychleně oddychovala.

„Nebylo to poprvé, co Nessie zvracela?“ zděsila se vyděšená Rose. Honem přišla ještě blíž a hladila ji po zádech, dokud se nepřestaly třást.

„Jo,“ zamumlala potichu. „A tohle všechno o svatebním dni, minutu před obřadem! No, ať jde náhoda někam!“ rozčílila se a únava byla rázem ta tam. „Co se to se mnou děje? Nezkoušel zase Emmett něco uvařit a já to snědla? Emmette?“ Podívala se na dotyčného hrozivým pohledem.

„Já fakt nic.“

„Kde je Jacob?“ uvědomila si Nessie najednou.

„Byl jsem venku,“ vymlouval se. „Alice mě nechtěla pustit dovnitř. Prý, abych tě neviděl ve svatebním, když jsem tě stejně viděl.“

„Aha. Promiň, prosím tě. Nechtěla jsem to zkazit,“ natáhla ruce, aby ho objala a z koutku oka jí vyskočila slza na růžovou tvářičku.

Maličko se pousmál. „To nevadí.“

„Carlisle, proč se jí udělalo zle?“ zeptala jsem se ho, i když jsem věděla, že ví tolik, co já, možná maličko víc. Stoupla jsem si vedle svého miláčka a objala ho kolem pasu, aby mi on mohl vtisknout polibek na temeno.

„Netuším. Ale mohl bych se pokusit odebrat trochu krve,“ zamyslel se a nasměroval pohled do rohu.

„To bys musel použít zuby, že jo?“ otřásla se Nessie. Asi zdědila můj strach z jehel.

„Mm-hmm.“

Alice najednou ztuhla, stejně jako Edward vedle mě.

„To nemůžeš myslet vážně!“ otočil se na ni, ale řekl to hlasem, kterým spíš přesvědčoval sebe samotného.

„Ale jistě, proč ne? Co když je Nessie těhotná?“

V místnosti zavládlo hluboké ticho, ale jen na vteřinku, než se Jacob probral z šoku.

„Ne! Vždyť mi… už dvě stě let… Že by to bylo tím sendvičem?“ žertem se zamyslel. „Jo, to bude ono. Promiň, zlato. Neměl jsem jíst syrové maso jako člověk.“

Emmett se svalil smíchy na podlahu a chytal se za břicho tak dlouho, dokud nespatřil Rosaliin k nepříčetnosti rozhněvaný výraz.

„Ale… teoreticky to možné je, ne?“ podívala jsem se na Carlislea. Tomu jedinému jsem v tomhle směru věřila.

„Myslím, že ano. Ale ještě nikdy nikdo nezkombinoval přeměňovače s upířím hybridem. Kdybych si aspoň mohl vzít krev… Alice, pojď mi prosím ukázat, jak se nakupuje přes portál,“ řekl. „No, do teď jsi všechno nakupovala ty, takže já jsem neměl potřebu se to učit,“ vysvětlil, když spatřil její vysoko zdvižené obočí.

„Já věděla, že mě o to požádáš, ale pořád se nemůžu přestat divit, že to neumíš. Už je to líp?“

Nessie jen přikývla a chytila se Jacoba pevněji kolem pasu.

„Jdeme,“ zavelela.

Esmé začala oplachovat dřez v kuchyni, aby z něj dostala všechen obsah Nessiina žaludku. Když skončila, přišla k nám do obýváku.

„Teda, ty Bello, když jsi se pozvracela ještě jako člověk -“

„Bylo to odporný. Ale tohle?“ skočil jí do řeči Emmett a naoko pohoršeně zakroutil hlavou.

Jacob na něj zavrčel. „Jak si můžeš teď dělat legraci?“

„Chtěla jsem spíš říct, že toho bylo dvakrát míň, ale nevadí. Jak se cítíš?“

„Dobře,“ špitla Nessie.

„Máme to!“ ozval se Cerlisleův nadšený hlas. Asi to dokázal „úplně sám“.

„Nessie, běž do koupelny, ano?“ řekla jí Alice a v mžiku oka se zjevila vedle ní. „Tady máš těhotenský test. Drž se návodu,“ pokynula jí.

Vstala a váhavě ho přijala. Povzdechla si a šla.

„Hotovo!“ zvolala Alice na vteřinu přesně. V ruce držela těhotenský test, když vešla do místnosti. „Hádejte! Zelená!“ radostně si poskočila.

„Takže… Jako, že je free? Zelená alkoholu a cigaretám?“ Emmettovi se rázem rozjasnil výraz. On si srandu nedělal, opravdu si to myslel.

„Ne, ty troubo! Naopak! Gratuluju, Nessie!“ skočila jí kolem krku a podržela si ji v náručí. „Budu pratetička! To se mi to hezky stupňuje!“

Všichni se nahrnuli k Nessie, aby jí popřáli. Edward mě k ní potáhl, ale negratuloval, jako ostatní. Měl zmučený výraz.

„Chceš si to nechat?“ zeptal se Nessie.

„Cože? Jasně, že jo! Jak se mě na to můžeš ptát?“ vyvalila na něj oči a snažila se popadnout vyražený dech.

„Mohlo by tě to zabít, stejně, jako ty jsi málem zabila Bellu. Promiň, ale to je fakt.“

„Ani omylem. Nad tím neuvažuj. Tohle si vzít nenechám!“

„Nessie, bude to možná lepší, než riskovat,“ domlouval jí šeptem Carlisle, který stál na Edwardově straně.

„Ne. Jestli si to chce nechat, ať. Je to její dítě. Ale…“ kousla jsem se do spodního rtu. Nevěděla jsem jak dál. Nechtěla jsem, aby Nessie riskovala život, ale nechtěla jsem jí brát sen, stejně jako Rose. „Promysli si to dobře, Nessie.“

Povzdechla si.

„A kde se to narodí?“ prohodil jakoby mimochodem Emmett. „Chceš, aby to byl žabožrout, nebo Angličan?“

„To je mi jedno. Prostě pojedeme do Forks,“ rozhodla rázně Nessie a tím ukončila debatu.

Alice šla balit, Rozrušený Edward kupovat letenky, Jacob utěšovat Nessie, Emmett dívat se s Rose a Jasperem na zápas, Carlisle a Esmé šeptat si a já… já to všechno pozorovala a divila se, jak moc ta krátká věta ovlivnila život v téhle úžasné rodině.

Moje shrnutí

Autor: Anglicanka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zpátky do Forks - kapitola 6.: