Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změněný 1. kapitola

15.11.2010 (15:15) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1146×

1. kapitola

Domem se rozezněl zvonek. Holky jsou tady.

„Bello!“ zavolala na mě Renée.

„Už jdu,“ houkla jsem dolů a vzala si kabelku.

„Tak jo, jdeme,“ řekla jsem a vzala si bundu. Ještě jsem dala mámě pusu na tvář a mohly jsme vyrazit.

„Bude to zábava, uvidíš,“ vykládala nadšeně Monica a Kate jen přikyvovala. Nasedly jsme do Kateina auta a vyjely, mně neznámo kam.

Kate zastavila v centru před jedním klubem jménem Sunshine.

„Tak jdeme!“ vykřikla Monica a chytla mě za ruku. Za druhou mě chytla Kate a společně jsme vešly dovnitř. Vypadalo to celkem hezky, ale bylo tu hrozně narváno.

Jak se ukázalo, Monica pozvala asi třicet lidí a většinu z nich jsem znala jen od vidění. Ale jinak to celkem ušlo. Dobře jsem se s holkama bavila a byla jsem tam až do tří do rána.

„Holky, já už půjdu,“ řekla jsem a vzala si bundu. Šly se mnou před klub, kde jsme se ještě naposledy rozloučily.

„Tak jo, Bello, měj se a určitě se nám ozvi!“ řekla Monica těsně předtím, než jsme s Kate vyrazily.

„Jsi hodná, nemusela jsi mě vozit,“ usmála jsem se na Kate a ta mi úsměv oplatila.

„Prosím tě, kdy se zase uvidíme,“ řekla a pak jsme byly celou cestu ticho.

Před domem jsme se ještě objaly a Kate odjela. Vešla jsem do domu a šla rovnou do svého pokoje. Jen jsem se převlékla, osprchuju se ráno před odjezdem.

S myšlenkami na dnešní večer jsem se ponořila do říše snů.

Crrrr. Zazvonil mi budík a já neochotně otevřela oči. Sedm. Ach jo. Moc jsem toho nenaspala.

Vylezla jsem z postele a zamířila rovnou do koupelny. Dala jsem si dlouhou a důkladnou sprchu. Když jsem vylezla, učesala jsem se a lehce nalíčila. Potom jsem v ručníku šla do pokoje, kde jsem se oblékla do džínů a trička. Oblečená jsem se vydala dolů do kuchyně. Byla tam Renée i Phil.

„Dobré ráno,“ pozdravili mě oba.

„Jak jste si to včera užily?“ zeptala se mamka.

„Bylo to fajn, moc se mi to líbilo, ale jsem unavená,“ přiznala jsem.

„Tady máš snídani,“ řekla mamka místo odpovědi a dala mi talíř s lívanci.

„Teda, díky,“ řekla jsem nadšeně a hned se do toho pustila.

„Poslední snídaně,“ řekla Renée smutně. Ach jo, už mě bude zase přemlouvat, abych nikam nejezdila.

„Nechceš si to ještě rozmyslet, zlatíčko? Charlie to určitě pochopí.“ Jako bych to neříkala.

„Ne, mami, už jsem se rozhodla,“ řekla jsem a dojedla snídani. Bylo osm. Za chvíli vyrážíme.

Šla jsem do pokoje a dobalila si posledních pár věcí. Pak jsem si sedla na postel a rozhlédla se po pokoji. Bude mi to tu chybět, ale takhle to bude lepší.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale najednou se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje strčil hlavu Phil.

„Jsi připravená?“ zeptal se a já kývla. Vzal mi kufr a já si vzala malou tašku přes rameno. Opravdu toho mám málo. Jako kdybych jela někam na dovolenou a ne se stěhovala.

Naposledy jsem si prohlédla celý dům a vyšla ven. Máma s Philem už tam čekali. Máma měla na krajíčku, tak jsem se na ni usmála a nasedla do auta.

Když jsme dorazili na letiště, máma s Philem vystoupili a šli se mnou dovnitř. Vyzvedla jsem si letenku a nechala odbavit kufr.

„Zlatíčko, opravdu si to ještě nerozmyslíš?“ zkusila to máma, když jsme se loučily, ale věděla, že to nemá cenu. Věděla, jak jsem tvrdohlavá a když se pro něco rozhodnu, tak to udělám.

„Ne, mami, neboj, někdy přijedu a budeme si volat,“ řekla jsem a objala ji.

„Já vím, ale budeš mi chybět,“ řekla a vzlykla.

„Měj se, Phile a dávej na ni pozor,“ řekla jsem s úsměvem a taky ho objala.

„Ahoj mami,“ řekla jsem a vydala se do letadla.

V letadle jsem si nasadila sluchátka a zavřela oči. Přemítala jsem, jak to asi bude ve Forks vypadat, jak to bude vypadat mezi mnou a Charliem. Když jsem byla menší, jezdila jsem k němu každé prázdniny, ale to už je dávno.

„Připoutejte se prosím, budeme přistávat,“ ozval se hlas letušky a já sebou cukla. Asi jsem usnula. No, ani se nedivím, spala jsem tři hodiny.

Když jsem vystoupila, šla jsem si pro kufr a přemítala, kde bude Charlie. Naštěstí na mě čekal.

„Bells,“ řekl a lehce mě objal.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem ho. Nesmím mu říkat Charlie do očí.

„Jaký byl let?“ zeptal se po cestě k autu.

„Ani nevím, usnula jsem,“ řekla jsem popravdě a to už jsme došli k autu. Charlie je náčelník policie ve Forks, takže mě ani nepřekvapilo, že přijel policejním autem. Pokud vím, jiné ani nemá.

„Co máma?“ zeptal se po chvíli mlčení.

„Má se fajn,“ řekla jsem a pak už bylo ticho. Jak jsem řekla, povahou jsem po Charliem, takže jsme oba dva takoví samotáři.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekl, když jsme míjeli ceduli s nápisem: Vítejte ve Forks! Nestačila jsem odpovědět, jelikož už Charlie parkoval před domem.

„Běž dovnitř, já ti vezmu kufr,“ řekl Charlie a já šla.

Vešla jsem do malé, opravdu malé chodbičky. Hned za ní byl obývák a vedle kuchyň. Z obýváku vedly schody nahoru, kde byly dva pokoje a koupelna. Charlieho ložnice a můj pokoj.

Vypadalo to tu přesně, jak jsem si to pamatovala. Žádná změna. Akorát mi v pokoji přibyl počítač. Jinak byl celý pokoj i dům stejný, jako jsem si ho pamatovala ze svých dětských návštěv.

„Když budeš něco potřebovat, budu dole,“ řekl Charlie, když mi přinesl kufr. Jen jsem kývla. Zavřel za sebou dveře a pak jsem slyšela, jak si dole zapnul televizi.

Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Jsem tady. Jsem ve Forks. Žádné sluníčko, jen déšť.

Asi po půl hodině jsem sešla dolů zjistit, jak je na tom Charlie s vařením. Co si pamatuju, nikdy kuchařským uměním neoplýval.

„Tati, co by sis dal k večeři?“ zeptala jsem se ho.

„Nedělej si starosti, já si něco dám,“ řekl a usmál se. Fajn, něco vymyslím. Šla jsem do kuchyně obhlédnout zásoby. Nic moc. Takže zítra mám na programu nákup.

Rozhodla jsem se, že udělám sendviče. Na to tady suroviny byly. Sobě jsem udělala dva a Charliemu čtyři.

Když jsem byla hotová, donesla jsem to Charliemu.

„Děkuju holčičko, to jsi nemusela,“ řekl, ale hned se na to vrhnul.

Ještě chvíli jsem tam s ním seděla, ale pak jsem se rozhodla si jít vybalit.

Všechno moje oblečení jsem si uložila do velké dřevěné skříně v rohu a těch pár knížek, co jsem si vzala, jsem dala na poličku nad stolem. Zbytek jsem dala do stolu.

Když jsem vybalila všechno, bylo sedm. Rozhodla jsem se pro sprchu. Vzala jsem si vše potřebné a vydala se do malé koupelny vedle Charlieho ložnice.

Ve sprše jsem byla celkem dlouho, když jsem se vrátila do pokoje, bylo skoro osm.

Sedla jsem si k počítači a zapnula ho. Trvalo asi deset minut, než naběhl. Hned jsem otevřela mejla, kde jsem měla několik zpráv od mámy.

11.12

Bello,

napiš jakmile dorazíš.

Máma

Ach jo, vždyť to jsem pomalu byla ještě v Phoenixu. A další.

17.09

Bello,

už jsi u Charlieho? Jak se má? Jak to tam vypadá?

Ozvi se,

máma

A další.

18.05

Bello,

to ještě nejste doma?!

A poslední.

19.30

Bello,

proč se neozýváš?! Stalo se něco?

Ach jo. Asi bych jí měla napsat.

Mami,

všechno je v pohodě, vybalovala jsem.

Charlie se má fajn, všechno je tady při starým. Zítra pojedu na obhlídku města a na nákup. Charlie tady skoro nic nemá. Tak bych se chtěla podívat po nějakém tom autě a oblečení, vždyť víš.

Měj se, zase se ozvu,

Bella

Napsala jsem jí a vypnula počítač. Lehla jsem si do postele i s mou oblíbenou knížkou, Na Větrné hůrce.

Když už se mi úplně zavíraly oči, uklidila jsem knížku a zhasla. Přemítala jsem, co následující den podniknu. Musím nakoupit. Chci se podívat po nějakém autě, jelikož se mi do školy nechce pěšky a taky nechci, aby mě vezl Charlie. Dále bych potřebovala nějaké oblečení, ale to tady asi neseženu.

Zítra se musím zeptat Charlieho, kde bych mohla sehnat to auto, protože pozítří už jdu do školy.

prolog shrnutí 2. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změněný 1. kapitola: