Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 21. kapitola - Fin

29.06.2010 (10:15) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3001×

21. kapitola

„Tak jdeme,“ řekl Edward a vzal mě za ruku.

„Měj ale, Aro, na paměti, že jakákoliv křivost, nepravost nebo cokoliv špatného, co uděláš, se proti tobě obrátí. A chovej se slušně ke Chrisovi, jasný?“ zeptala jsem se, abych se ještě více ujistila.

„Samozřejmě, bude se tady mít jako v bavlnce. Abych nezapomněl, jste pozváni na moje narozeniny, které mám příští měsíc a taky dveře Volterry jsou pro vás kdykoliv otevřené,“ pronesl a podal nám ruku na rozloučenou.

Odešli jsme ven a tam se konečně dali všichni do představování.

„Ahoj, já jsem Alice, konečně už je klid a všechno dobře dopadlo, tak si můžeme v klidu promluvit. Musím říct, že jsi fakt super, že jsi dokázala uzemnit mého bratra. Některé věci, které jsi mu vyváděla fakt stály za to, jsem je měla v přímém přenosu,“ řekla a já se stydlivě koukla na Edwarda, což vyvolalo velký smích u Emmetta.

„Jo a nechtěla se s námi o to podělit,“ řekl na oko naštvaně Emmett.

„Já jsem Rose,“ řekla blondýna a přátelsky mi podala ruku.

„Páni, musím říct, že jsi opravdu moc krásná,“ smekla jsem jí poklonu.

„No, Bello, na to zapomeň. Rose je moje a já netušil, že jsi na holky,“ řekl zase Emmett a propukl v další záchvat smíchu.

„Ale, Emmette, uklidni se. Já jsem Esme a toto je můj manžel Carlisle,“ řekla a oba mě objali. Cítila jsem se tak šťastná, jako by to byla moje opravdová rodina, kterou jsem už tak dlouho postrádala a tolik mi chyběla.

„Já zase na konec, to není fér,“ řekl blonďáček. „Já jsem Jasper a jsem určitě silnější, než Emmett, ale neříkej mu to,“ pošeptal mi to do ucha.

„Já to slyšel,“ obořil se hned Emmett. „Hned jak přijedeme domů, tak si můžeme dát zápas.“

„Mně stačilo, jak jsem tě porazil minule, ale jestli chceš, tak tě znova dám,“ řekl Jasper.

„To byla náhoda, já tě nechal vyhrát,“ bránil se Emmett.

„Jo? A proč bys to dělal?“ zeptal se Jasper.

„To jsou pořád takoví?“ zeptala jsem se potichoučku Edwarda, který je stejně jako já pozoroval.

„Jo, ale časem si zvykneš, může to být ještě horší,“ prohodil.

„Tak, Bello, doufám, že se k nám nastěhuješ,“ pronesla Esme.

„Já, já... nechci vám být na obtíž,“ řekla jsem popravdě.

„To nemyslíš vážně, já už jsi tak dlouho přála mít další sestru a parťáka na nakupování,“ řekla Alice.

„No a já zase budu ráda, že doma bude někdo další normální,“ pronesla Rose.

„A já si zase budu mít s Jazzem z koho dělat srandu,“ mrknul na mě Emmett.

„Tak dobrá, když vám to nevadí, tak budu jenom ráda. Aspoň budu moci být s Edwardem dohromady, protože bez něj bych už nedokázala žít,“ řekla jsem a políbila ho. On se hned zapojil a kdo ví, kam až bychom se dostali, kdyby nás nevyrušil Emmett.

„No tak, děcka, nechte si to na doma. Kazíte tady mládež,“ řekl vážně a já se musela usmát.

„Nechtěli byste doma zkusit čtverku, nebo rovnou osmičku? Všichni se všema, jo, to je nápad,“ pochválil se Emmett.

„Ne,“ zaječeli všichni souhlasně.

„Klid, to byl jen vtip. Přeci jen, Rose je jen moje, nikdo mi na ni šahat nebude.“

„Tak, už bychom měli jet,“ řekl Edward a nasedli jsme do auta a pak do letadla.

Dorazili jsme do Forks a rozhodli se, že tu ještě chvíli pobudeme. Edward bude dál učit ve škole, já budu jeho žačka a Rose, Emmett, Jasper a Alice se taky zapíší. Esme bude navrhovat domy v okolí a Carlisle si najde místo v nemocnici.

Byla jsem opravdu moc šťastná po boku mého milovaného Edwarda, k němuž moje láska narůstala den ode dne ještě víc. Zamilovala jsem si moji rodinu, včetně těch dvou vtipálků, kteří mně a Edovi nic nedarovali a vždycky se nás snažili nějak nachytat, ale my jsme se s Edwardem nenechali zahanbit.

Za měsíc jsme dorazili i do Volterry na Arovy narozeniny, abychom se přesvědčili, že je vše v pořádku a bylo. Dalo by se říct, že se z nás stali relativně přátelé a hlavním spojovacím poutem byl Chris.

Měla jsem jednu velkou rodinu a byla jsem ráda, že jsem do toho šla. Kdo nic neriskuje, nic nezkazí, ale taky ani nezíská. Proto, když budete váhat, tak se přemožte, vzchopte v sobě všechny svoje síly a bojujte za to, čemu věříte. Já to udělala a dokázala se poprat se svým osudem a vyplatilo se mi to. Budu navěky žít po boku s mužem, kterého nade všechno miluji. Je to můj zloděj, který mi navždy ukradl mé srdce.

Chtěla bych všem moc poděkovat, že jste to četli a vydrželi se mnou až do konce. Byla to má první povídka a vím, že řadu věcí jsem měla jen okrajově, mohlo to být napsané lépe, ale já doposud neměla s psaním žádné zkušenosti, takže jsem vůbec ráda, že jsem to dopsala. Nakonec mi to vyšlo na 52 stránek ve Wordu a něco málo přes 19000 slov. Ještě jednou moc děkuji, že jste si udělali čas, četli to a komentovali, moc si toho vážím a mnohdy mi Vaše komentáře zvedly náladu a donutily mě to dopsat. Moc děkuji za všechno.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 21. kapitola - Fin: