Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 20. kapitola - Volterra

28.06.2010 (19:00) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2091×

20. kapitola

O měsíc později

Každý den jsem po škole chodila s Edwardem trénovat a musím říct, že už jsem mu byla více méně rovným soupeřem. Dalo by se říct, že za ten měsíc jsme si přirostli ještě více k srdci a naše láska ještě více posílila a upevnila se. Když vzpomínám na ty krásné noci strávené po jeho boku, tak ještě teď se celá chvěji vzrušení. Avšak teď nastal velký den, den D, ve kterém jsme byli připraveni odjet do Itálie, osvobodit naše blízké. Měla jsem trochu strach, možná trošku více, ale nechtěla jsem před Edwardem dát nic znát, protože by mě jinak s sebou nevzal. Kdo ví, co se tam všechno stane a kdo ví, jestli ještě někdy zažiji tak krásné chvíle s Edem?

Společně s Edwardem a Alecem jsme doletěli až do Volterry. Čím víc se to blížilo, tím větší jsem měla strach a chytla jsem Edwarda za ruku.

„Bojíš se? Ještě si to můžeš rozmyslet a zůstat tady,“ řekl se špetkou naděje v hlase, ještě pořád mě od tohoto chtěl ochránit.

„Já to zvládnu,“ řekla jsem a pevněji mu stiskla ruku.

„Alice už nás vidí?“ zeptala jsem se.

„Myslím, že nás už musela vidět a já dokonce už slyším její myšlenky. Máme jít zadním vchodem do hradu a pak jít dlouhou chodbou a v těch nejzadnějších dveřích jsou ukryti. Klíč je prý schovaný pod rohožkou,“ pronesl a šel ke vchodu. Já šla za ním a Alec jakoby byl bez ducha, energie a šel s námi. Asi už věděl, co ho čeká.

Šla jsem po boku Edwarda, pomalu jsme se vplížili dovnitř a Edward odemkl. Byli tam všichni, celá jeho rodina, ale Chris tam nebyl.

„Kde je Chris?“ zeptala jsem se.

„Bello, víš, on si vybral Jane a začal si s ní tady, a tak ho pustili a proměnili a teď je součástí jejich gardy,“ řekla malá černovláska, podle toho, jak mi je Edward popisoval, tak to musela být Alice.

„Dobře, tak jdeme na věc, ať to máme za sebou. Moje svaly už potřebují pěknou dobu provětrat,“ řekl svalovec.

„Mimochodem já jsem Emmett,“ pokračoval.

„Emmette, myslím, že by se představování mělo nechat na klidnější chvilku,“ řekla blondýna.

Alec nás tedy dovedl všechny ke dveřím, kde měl být Aro.

„Máme výhodu, na hradě je jen Aro, Jane, Chris a pár podřadných upírů, ostatní museli někam na misi, takže máme větší šanci, že nás Aro nechá bez problémů odejít,“ řekl Edward, který to asi musel někomu vyčíst z mysli. Rychle jsme všichni vpadli dovnitř a Edward svalil Ara na zem.

„Héj, to jsem chtěl udělat já,“ zaprotestoval Emmett.

Edward udeřil pěkně silně Ara do obličeje, a pak pobídl Emmetta, že může jít taky. Musím říct, že ten Aro mi už od pohledu byl velmi nesympatický. Z mých myšlenek mě vyrušily dvě osoby, které sem vpadly. První byla blondýna a druhou byl Chris. Tak dlouho jsem ho neviděla, ale už vím, že jsem k němu nikdy necítila skutečnou lásku. Jen přátelství, nic víc. Pak mě ale vyrušila ta blondýna, protože díky ní se Edward začal svíjet v bolestech na zemi.

„Dost, co děláš, stop,“ řvala jsem, ale vůbec to nepomáhalo, tak jsem ji prudce strhla stranou a svalila ji na zem a přirazila hlavu k zemi. Hned mně přispěchal na pomoc blonďák od Cullenů, myslím Jasper, se jmenoval.

Chris tam stále stál a nebyl schopný slova. V jeho očích jsem viděla úzkost, možná strach? Já se taky bála, jak to všechno bude pokračovat.

„Co kdybychom se pokusili situaci vyřešit v klidu?“ zeptal se diplomaticky asi Carlisle.

„Já bych byl pro,“ odvětil Aro, na němž ještě stále klečel Emmett a znovu taky Edward.

„Tak nás všechny okamžitě propustíš a už po nás nikdy nic chtít nebudeš,“ řekla jsem rázně, až jsem se tomu sama divila.

„Dobrá, co mám s vámi tedy dělat, najdu si někoho jiného. Pochopte ale, já to dělal pro vaše dobro, vidíte, jaký je z vás krásný pár. Já vždycky mám ty nejčistější úmysly,“ svěřil se nám Aro.

„Je pravda, že jsem ti moc vděčná, že jsem konečně našla opravdovou lásku,“ řekla jsem a chytla Edwarda za ruku a přitom koukla na Chrise, který vypadal opravdu zvláštně, zamyšleně.

„Není za co, dobré skutky já dělám rád,“ pronesl Aro.

„Dobrá, takže my půjdeme. Chrisi, běž si sbalit věci,“ řekla jsem a sledovala ho.

„Bello, já, já nevím, jak ti to mám říct. Víš, mně se odsud nechce, jsem zde spokojen. Nechci, aby sis to brala nějak osobně, ale chtěl bych tady zůstat. Vždycky budeš moje velká kamarádka, ale pochop mě, líbí se mi tu. Nejdřív jsem myslel, že tady žijí jen špatní lidé, ale čím víc jsem je poznával, tím víc jsem si k nim nacházel cestu. Mám je moc rád a byl bych rád, kdybychom si jednoho dne navzájem všichni pomáhali.“

„To je správná řeč,“ přivětil Aro.

„Chrisi, mohu s tebou na chvilku mluvit o samotě?“

„Jistě,“ řekl a odvedl mě do vedlejší místnosti. Pohledem jsem ještě střelila po Edwardovi, ale nevypadal, že by mu to vadilo.

„Jsi si jistý tím, co děláš? Víš jistě, že tu chceš s nimi zůstat? Já chápu, že jsi možná na mě naštvaný, že jsem se zamilovala do Edwarda, ale stejně se nemusíš obětovat,“ řekla jsem a doufala, že si to rozmyslí.

„Ne, já to nedělám nijak na truc. Já ti moc přeji tvoji lásku k Edwardovi, víš, já se taky dal dohromady s Jane a uvědomil si, že to, co jsem k tobě cítil, nebyla skutečná láska.“

„Jsem ráda, že to tak bereš. Ale kamarády zůstaneme, že jo? Nebo mi chceš dát taky košem?“ zeptala jsem se ho.

„Samozřejmě, že ne. Pro mě vždycky budeš moje nejlepší kamarádka, a jestli ti ten Edward něco udělá, tak bude mít co dočinění se mnou.“

„Díky,“ řekla jsem a objala ho. „Takže si to nerozmyslíš?“ zeptala jsem se, abych se ujistila.

„Ne, ty bys taky Edwarda neopustila. Navíc věřím, že se všichni spřátelíme a budeme se chodit navštěvovat a pořádat různé akce,“ řekl a já na něm viděla, že je tady opravdu šťastný.

„Dobře teda, nezapomeň, že tě mám moc ráda, a kdybys cokoliv potřeboval, tak víš, kde mě najdeš,“ pronesla jsem a dala mu pusu na tvář. Společně jsme se tedy vydali za ostatními, kteří už na nás netrpělivě čekali.

„Tak jdeme,“ řekl Edward a vzal mě za ruku.

„Aro, měj ale na paměti, že jakákoliv křivost, nepravost, nebo cokoliv špatného, co uděláš, se proti tobě obrátí. A chovej se slušně k Chrisovi, jasný?“ zeptala jsem se, abych se ještě více ujistila.

„Samozřejmě, bude se tady mít jako v bavlnce. Abych nezapomněl, jste pozváni na moje narozeniny, které mám příští měsíc a taky dveře Volterry jsou pro vás kdykoliv otevřené,“ pronesl a podal nám ruku na rozloučenou. Vypadalo to, že by z nás zcela jistě časem mohli být přátelé a to hlavně díky Chrisovi.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 20. kapitola - Volterra: