Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 16. kapitola - Síť

23.06.2010 (20:30) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2612×

16. kapitola

„Ede,“ pronesla jsem potichu a trochu vyklepaně. Došla jsem k němu a on se pořád nepohnul.

Ani nevím, co mě to napadlo, ale zvedla jsem ruku a pohladila jsem ho po tváři. Pořád nic, tak jsem se k němu víc naklonila a dala mu pusu. On si mě na sebe stáhl do sítě a nepřestával mě líbat. Naše jazyky se poplétaly a navzájem postrkovaly, jako by chtěly zjistit, který je silnější.

„Ede, mohla bych tu přeci jen zůstat,“ pronesla jsem, když jsem se odtrhla od jeho rtů.

„Co tě přimělo změnit názor?“ zeptal se se špetkou zvědavosti v hlase.

„No víš, tam venku jsou různé zvuky a vypadá to, jako by tam někdo chodil,“ řekla jsem.

„Přece mi nechceš říct, že se bojíš? Ty taková samostatná osoba, která byla na začátku namachrovaná, že ani já jsem jí pomalu nestačil, mi teď říká, že se bojí nějakých zvuků,“ řekl a zavrtěl hlavou.

„Časy se mění. Víš, já kdybych uměla číst myšlenky, jako ty, tak bych na tom byla líp. Nevíš, jakou máš výhodu. Můžu teda?“

„Samozřejmě,“ řekl a vstal a podal ze země deku a přikryl nás oba. Držela jsem si od něj odstup, ale pak se venku zase ozvala ta rána a já se k němu přitiskla a objala ho.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se a hlavu měla schovanou do jeho košile.

„Pravděpodobně venku chodí nějaké zvíře,“ řekl s klidem.

„A co když Alec utekl, nebo jsme Jamese špatně zabili?“ pronesla jsem potichu.

„James je určitě mrtvý a Alec zrovna přemýšlí, jestli mu Aro odpustí, že selhal.“

„No a co když to je někdo jiný?“ pokračovala jsem.

„Nemyslíš, že bych to slyšel? Můžeš být v klidu, já stejně nespím, a kdyby se něco dělo, vím to.“

„Co když jim nedokážeš číst myšlenky, tak jako mně?“

„To se mi stalo poprvé, že jsem někomu nedokázal přečíst myšlenky a to jedině u tebe. Je velmi nepravděpodobné, že by se našel ještě někdo podobný jako ty. Myslím, že ty jsi unikát,“ řekl a zasmál se.

„Tak já jsem ti k smíchu?“

„Ne, samozřejmě, že ne, ale ty tvoje otázky jsou opravdu zajímavé. Teď můžeš jít v klidu spát, neboj, já jsem tady, a kdyby bylo potřeba, tak zasáhnu,“ řekl klidně.

Ještě víc jsem se k němu přitiskla a on udělal to samé a začal mě hladit po zádech, což na mě působilo uklidňujícím dojmem.

„Víš, že tímto porušujeme tvoje pravidlo?“ zeptal se.

„No, pro jednou to nevadí. Sám jsi říkal, že pravidla jsou od toho, aby se porušovaly,“ řekla jsem a usmála se.

„Vidíš, měl jsem pravdu, příště bys na mě měla dát,“ odpověděl a mrknul na mě.

„Beru to v úvahu,“ řekla jsem a zavřela oči. Ještě chvíli jsem vnímala Edwardovu blízkost, ale pak jsem natvrdo usnula.

*******

Něco mě šimralo za uchem, ale já na to nedbala. Jen jsem se podrbala a pokračovala dál v spánku. Šimrání nepřestávalo, naopak zesilovalo, tak jsem se znovu ohnala. Pak mi najednou něco zajelo pod košili a posunovalo se to směrem výš k mým ňadrům. Lekla jsem se a rychle se nadzvedla. Byla to Edova ruka. Ležel tu vedle mě, hlavu podepřenou a usmíval se.

„Já už myslel, že tě nevzbudím,“ pronesl pobaveně.

„No taky kdybys mě budil normálně, jako například se mnou mírně zatřásl a promluvil na mě, byla bych už jistě vzhůru. A taky bych si mohla ušetřit ten šok po ránu.“

„Ale neříkej, vsadím se, že ti to bylo příjemné,“ řekl odhodlaně a začal mě líbat na krk a přitom rukou přejížděl po mém stehně.

„No tak, přiznej, že jsou ti moje doteky příjemné,“ nenechal se odbýt.

„Nijak zvlášť,“ snažila jsem se pronést co nejmíň vzrušeně.

„Tak proč se při nich vždycky tak chvěješ?“

To už jsem nevydržela a převrátila se na něj v síti a začala ho líbat. Hned se zapojil a já si užívala ten krásný pocit. S ním jsem se cítila v bezpečí, hlavně jsem taky pocítila to, co ještě nikdy. Ano, myslím si, že jsem se zamilovala. Toto jsem k Chrisovi nikdy necítila a žádný muž se mnou nedělal to, co Edward. Sice je to namyšlenec a kdo ví, co ještě, ale už taky není tak jistý, jako byl na začátku.

Po chvilce se na mě Edward přetočil, ale jelikož jsme leželi na kraji sítě, tak jsme dopadli na zem. Edward na mně ležel a díval se mi do očí. V tu chvíli to pro mě bylo, jako by se zastavil svět, taková krásná chvíle, při níž jsem chtěla, aby nikdy neskončila.

„Sice se mi nechce, ale musíme jít,“ řekl a zvedl se.

„Půjdu pro Aleca a ty běž pobalit svoje oblečení.“

Došla jsem pro oblečení, ale bylo ještě mokré, tak jsem se rozhodla, že si na sobě nechám Edovu košili. Došla jsem dolů, kde už na mě čekal a společně vedle sebe jsme se vydali k bytu u školy. Alec šel u nás a trochu nechápavě na nás koukal.

„Kam ho dáme?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsme přišli domů.

„Asi bych ho zavřel do koupelny,“ řekl Edward.

„Stejně má zavázané ruce, spravíme mu i nohy a zalepíme pusu, takže by všechno mělo být v pohodě,“ pokračoval.

Zavřeli jsme ho a přišlo mi divné, že ani nekladl odpor, ale byla jsem za to jen a jen ráda.

Vydala jsem se do školy, Edward říkal, že půjde chvilku po mně, aby to nebylo moc nápadné. Ve škole všechno strašně pomalu uteklo, dneska jsem neměla ani základy společenských věd, ani tělocvik, takže jsem se s Edwardem vůbec nepotkala. Škoda, uvědomovala jsem si, jak moc mi chybí. Jak jsem šťastná, i když se s ním po většinu času hádám, nebo různě postrkuju, tak ho miluju. Ano miluju ho a už nemůžu dál. Musím mu to říct, klidně ať se mi vysměje, ale já už takto dál nemůžu...

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 16. kapitola - Síť: