Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlo proměněné v dobro 4


Zlo proměněné v dobro 4Loren se u oběda seznamuje se zbytkem Angelininých přátel. Alice ji na dálku představí své sourozence, kteří ji vesměs až na jednoho padnou do oka.

4. kapitola

 

Sotva jsme vstoupili do jídelny otočili se po nás snad všichni v téhle místnosti, včetně pedagogického dozoru.

„Proč tak vejraj?“ zeptala jsem se Alice, která stála vedle mě.

„Dívaj se proto, že já se krom rodiny s nikým jiným nebavím. A taky se dívají na tebe, jsi tu nová místní atrakce na příštích pár týdnů. Taky se už určitě roznesla ta záležitost s mečem,“ sdělila mi a já to začala chápat.

„A to ještě neví, že jsem byla členkou skupiny historického šermu a s meči a kordy to umím velice dobře,“ sdělila jsem jí a obě jsme vybuchli smíchy. Což zmátlo místní studenty ještě víc. Nechápavě se na nás dívala skupinka čtyř studentů, kteří si byli podobní, ale zároveň se od sebe lišily tak, jak se lišily všichni dohromady od ostatních studentů. Alice zřejmě stopovala můj pohled.

„To jsou moji sourozenci, zleva sedí Emmet, vedle něj Rosalií, dál sedí Edward, vedle to volné místo je moje a dál sedí Jasper,“ sdělila mi a zvlášť poslední jméno vyslovila tak procítěně, že mnou na okamžik projel osten žárlivosti, že já nikoho nemám.

„Aha,“ vypadlo ze mě a dál jsem si je prohlížela. Vypadají mile, pomyslela jsem si a Edward po mně hodil nevěřícný pohled, páni skoro jako kdyby mi četl myšlenky. Zatřepala jsem hlavou a rozhlédla se jestli někde neuvidím Angelu.

„Tak já půjdu, uvidíme se na tělocviku,“ sdělila mi Alice přes rameno a šla ke svým sourozencům. Viděla jsem, jak Jasper vstal a pomohl jí sednout. Páni, tak to se jen tak nevidí. Je to gentleman. Pak jsme si všimla, že na mě mává Jessika a vedle ní seděla Ang a ti, co jsem viděla ráno u auta. Sebrala jsem se a hned, jak jsem si vystála frontu na jídlo, jsem zamířila k nim.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj,“ odpověděli mi.

„Jak dlouho se z náš s Alice Cullenovou?“ vypálila na mě otázku Jessika.

„Od dějepisu?“ odpověděla jsem jí otázkou.

„Fakt máš ten meč?“ zeptal se mě kluk, který seděl vedle Angely a zlehka jí držel za ruku. „Promiň, vlastně se neznáme. Jmenuji se Ben,“ řekl a podal mi ruku na seznámení.

„Loren,“ potřásla jsem si s ním rukou a rovnou odpověděla. „Jo, opravdu ho mám.“

„Páni, tak to je úžasný. Musíš historii vážně milovat. Ani nevíš, jak jsi si u Prata šplhla.“

„U koho?“ zeptala jsem se.

„U Prata, to je učitel historie,“ sdělil mi Mike.

„Aha, mně to znělo jako jméno toho návrháře, takže jsem se trochu lekla, kam jsem se to dostala,“ pověděla mu a usmála se.

„Jsem Tyler,“ sdělil mi další a já si s ním potřásla rukou. „Těší mě.“

„Mě taky,“ odvětila jsem.

„Musí být na tobě něco zvláštního,“ sdělil mi a prohlížel si mě, „když se ti podařilo upoutat pozornost Alice Cullenové a potažmo celé její rodiny, která z tebe, od té doby co jsi s Alice vstoupila do jídelny nespustila oči.“

Povídal a já se přes něj podívala směrem ke Cullenovic stolu, měla jsem pěkný výhled a nemusela jsem to nějak maskovat. Usmála jsem se na Alici a pozorovala přitom její sourozence. Byli senzačně oháknutý. Bylo vidět, že na to mají. To co na sobě měli muselo stát majlant. Nesměle jsem se usmála ať to nevypadá tak blbě. Všichni se tvářili zvláštně, jako kdybych je nezajímala, jen Edward mě pozoroval mírně pohrdavě.

Určitě je to pitomec, kterej si o sobě moc myslí, když ho obletuje tolik holek. Povrchní idiot, který to má v hlavě vymetený a myslí si o sobě, že je mistr světa a bůh ví co ještě. Takovejch jako je on jsem v Rochestru viděla hodně, nic zvláštního. Vypadá sice dobře, velice dobře jako bůh. A pane bože, co to kecám za nesmysli. Napomenula jsem se v duchu a viděla, jak se pobaveně ušklíbl, asi někdo řekl něco velice zábavného. Ušklíbla jsem se, a věnovala se svému obědu.

Periférním viděním jsme si všimla, že Angela a ostatní vstávají a tak jsem je napodobila. Měla jsem před sebou hodinu španělštiny a tělocvik. Mířila jsem opět do budovy číslo pět, která sloužila zřejmě jako budova jazyků.

Všimla jsem si, že se mnou jdou Angela, Ben, Jessika, Mike a ještě jeden kluk, který se mi představil jako Erik. Angela a Ben se odpojili se slovy, že oni mají teď angličtinu. Aha, takže jsem měla s tou budovou pravdu. Na španělštině jsem si sedla vedle Erika, který seděl sám. Všimla jsem si, že chvíli po nás vešla do třídy Alice a její bratr Edward, který se tvářil hrozně znuděně. Pitomec, pomyslela jsem si a všimla si, že se po mně tak zvláštně podíval. Skoro jsem se ho lekla. Sedli si do lavice za nás.

Učitelka vešla do třídy a já šla za ní, aby mi podepsala ten podepisovací nesmysl. Nechtěla po mně abych se jí představila na to prý není zvědavá, je zvědavá jen na mé studijní výsledky, se kterými je obeznámená, takže prý ví vše o mně to co potřebuje. Se slovy, sednout, mě poslala na místo. Bezva, budeme spolu vycházet. Mám ze špániny jedničku, jsem za vodou. A s úsměvem na rtech jsem odcházela, ten se ovšem v momentě změnil ve škleb, když jsem zaznamenala výraz idiota, který seděl hned za mnou.

Úča nás průběžně a náhodně zkoušela a známkovala. Dostala jsem celkem zákeřnou otázku nad kterou můj soused v lavici vykulil oči a dělal, že je neviditelný, což mu nikdo nebaštil. Zaslechla jsem za sebou pobavený odfrknutí, začínám ho mít dost, hodila jsem dozadu hnusnej škleb a se slovy, aby toho nechal, jsem se zase otočila dopředu a dívala se do tváře učitelce, která stála těsně u mé lavice a vyzvala mě abych jí odpověděla. Udělala jsem to a ona mi dala jedničku, čímž jsem jí zřejmě potvrdila, že my dvě spolu budeme vycházet. Dělala jsem, že ji poslouchám. Tímhle tempem jsme se dostali nakonec hodiny.

Tělocvik uběhl rychle, měla jsem ho s Angelou, takže jsem nemusela čekat až jí skončí hodina. Rozloučili jsme se s ostatními a jeli jsme domů. Než jsme vyjeli tak nás předjíždělo celkem slušný Volvo, ve kterém jsem zahlédla sedět Alici a její sourozence. Zamávala jsem jí a ona mi odpověděla stejnou mincí. Pak už jsme odjížděli domů. Zvláštní, jak rychle jsem se naučila říkat slovo domů a myslet tím dům tady ve Forks.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zlo proměněné v dobro 4:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!