Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška lásky - kapitola 7.

03.03.2010 (11:00) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2476×

„Copak se neumíš dvořit, Edwarde?“ vyjela na mě Alice, když jsem se chystal za Bellou.

„Co to zase plácáš,“ opáčil jsem jí. Vždyt' já se nejdu dvořit ani nic takového. Jdu se jí přeci jen omluvit.

„Na, tady máš, bude z nich unešená.“ A podala mi kytici žlutých tulipánů.

„Co je špatného na růžích?“ zeptal jsem se jí. Vždyt' růže jsou květiny, které se nenesou ženě jen tak.

„Vůbec nich špatného na nich není, až na to, že jsou tak trošku ohraný, nemyslíš? Co jí asi tak dává James za květniny? Růže jsou květiny, které vyjadřují především vášen' a té má Bella dost doma. Ale tulipány jsou takové nevinné,“ rozplívala se má mladší sestra.

„Ha ha, Alice. To sedí! Nevinný stejně jako Edward,“ smál se ze zdola Emmett. V mžiku byl u mě v pokoji a přidal se k Alici.

„Hlavně se na ni pořád usmívej, to funguje jako kouzlo. Ale nepřežen' to, aby si nemyslela, že máš nějakou psychickou poruchu,“ rozdával rady na všechny strany.

„Bud' zdvořilý, jako vždy. Řekni jí, že má krásné oči, nebo vlasy, cokoliv tě napadne. Dej jí dvě poklony a máš ji v hrsti,“ přidal se i Jasper. Co si to všichni o mě myslí? Že neumím jít za dívkou?

„Co kdyby jste si všichni hleděli svého?“ zamručel jsem. Namířil jsem si to do garáže, zatímco ti tři stále rozumovali. Ještě jsem slyšel, jak mi Esmé v myšlenkách přeje štěstí a tetelí se blahem. Raději jsem nasedl do auta a vyjel za Bellou.

Auto jsem zaparkoval několik domů od toho jejího a vyšel pěšky. Jedním rychlím pohybem jsem přeskočil kamenou zídku, která obklopovala zahradu a dostal se do jídelny. Naslouchal jsem a poznal několik srdcí v domě. Podle myšlenek patřila služebné, kuchařce a dvoum gorilám, které James nazýval ochrankou. Ale jeden tlukot srdce nebyl doprovázen žádným vnitřním rozhovorem.

Následoval jsem ho až do zimní zahardy, kde Bella trávila co nejvíce volného času. Byla ke mně otočená zády a přesazovala několik malých stromků. Nenápadně a hlavně tiše jsem zavřel za sebou dveře a popošel k ní pár kroků. Nyní jsme byli od sebe asi pět metrů a já si dodával odvahy.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji a ona se rychle otočila. Nepochybně se velmi lekla, jelikož její srdce bilo jako splašené.

„Co tu děláš? A jak jsi se sem vůbec dostal?“ ptala se vyděšeně.

„Přišel jsem se ti omluvit. No, a jak jsem se sem dostal... Řekněme, že tvá služebná nedokáže udržet jazyk na uzdě a tak jsem se rozhodl, že by se o mé dnešní návštěvě neměl nikdo dozvědět.“ Bella se na mě zaskočeně dívala. Pozvedl jsem kytici jemně oranžovo žlutých tulipánů a její srdíčko poskočilo.

„Doufám, že se ti líbí, i když jako omluva to nestačí,“ přiznal jsem se rozpačitě, přesto jsem se snažil být šarmantní. Bella ke mně přitoupila a opatrně si vzala kytici snad dvaceti tulipánů. Brala si je ode mě tak opatrně, jako by je mohla svým dotykem poškodit.

„Jsou přenádherné, ještě nikdy jsem nedostala tulipány,“ rozplývala se a ihned napustila jednu porcelánovou vázu a dala do ní květiny. Pak se na mě podívala, ale její zaskočení nezmizelo. A navíc, tam bylo ještě něco jiného.

„Děkuji ti za ně, ale už musíš jít. Kdyby se James dozvěděl, že jsi tu byl, nechci ani pomyslet na to, co by ti mohl udělat.“ Tak rád bych jí řekl, že by mi ani armáda nemohla zkřivit jediný vlas a já bych ji tak mohl dokonale ochránit. Jenže to by neprolomilo ledy. Od mafiána k upírovi. Chudinka... Nemá na muže štěstí, ale já bych ji na rukou nosil. A dal bych jí to, co James nikdy. Lásku a něhu. Tu ona nikdy neměla.

„Já tě ochráním, nedovolím, aby ti něco udělal.“

Bella se jen smutně usmála a mě píchlo u mého mrtvého srdce. „Nebojím se o sebe. Copak to nechápeš? James je schopný zabít tebe i tvou rodinu, je tak chladnokrevný,“ vzlykla.

„Ale já se tě nevzdám, budu o tebe bojovat. O mě a o mou rodinu se bát nemusíš. Jsme silnější, než si dokážeš představit,“ ujišt'oval jsem ji. Pomalu jsem k ní šel a stále jí hleděl do očí. Bylo v nich tolik lásky...

„Miluji tě,“ šeptnul jsem a vzal její tvář do dlaní.

„Miluji tě,“ zašeptala a políbila mě. Ten polibek byl jiný, než ten na terase. Tenkrát byla tak vyčerpaná a nerozhodná. Nyní mě líbala vášnivě a hlavně byly její polibky plné lásky. Když jsme se od sebe odtrhli, dívala se mi hluboce do očí.

„Nejsi taková, za jakou tě považují ostatní, za jakou se považuješ ty sama.“

„Myslím, že si zasloužíš dozvědět se pravdu. Musíš to vědět, jinak se budu neustále bát, že to je jen sen. Že se jednoho dne dozvíš, kdo doopravdy jsem a utečeš ode mě. Budeš mě proklínat a zmizíš z mého života,“ zašeptala. O kom vlastně mluvila? O sobě, nebo o mě? To ona by utekla, kdyby věděla, že před ní stojí upír. Krvelačné monstrum. Její minulost nemůže změnit to, co k ní cítím.

„Povídej, prosím,“ pobídl jsem ji a snažil jsem se zamaskovat tu zžírající zvědavost, které mě provázela od prvního okamžiku, co jsem ji uviděl.

„Narodila jsem se těm nejúžasnějším lidem pod sluncem. Moje maminka pracovala v pekárně a můj otec jako řidič autobusu. Já vím, můj finanční stav se hodně lišil, přesto jsem byla tenkrát mnohem št'astnější než ted'. Měli jsme malý dům a mě patřil pokojík v podkrový, kde jsem si celé hodiny hrála. Maminka mi vařila oblíbená jídla a tatínek mě vždy vyhazoval do vzduchu a já se smála na celé kolo. Měla jsem tak št'astné dětství. Ale když mi bylo sedm let, moje maminka dostala rakovinu a za necelý půlrok umřela. Tehdy jsem si myslela, že mě nic horšího potkat nemůže. Jak moc jsem se spletla,“ zasmála se hořce.

„Otec začal strašně moc pít, každý den byl opilý a tak ho vyhodili z práce. Většinou, když přišel z nějaké hospody, tak na mě jenom bezdůvodně křičel a nebo mě zbil. Ale ani to, není to nejhorší, co mě kdy potkalo. Na tu noc nikdy nezapomenu, na noc, kdy se mi stalo to nejhorší. Bylo mi necelýho osm let, ale jako bych věděla, že je něco špatně a bála jsem se. Tu noc jsem nespala klidně, protože venku byl děšt' a foukal prudký vítr. I nebe mě chtělo varovat před tím zlem, které se na mě řítilo.“ Na chvíli se odmlčela, vypadalo to, jako by svůj příběh sledovala v televizi a mě, jako slepému divákovi vše vysvětlovala.

Uvažoval jsem, co se jí tak mohlo stát. Vtrhnul někdo do jejího domu a zabil i jejího otce, který se nedokázal kvůli vypitým skleničkám bránit? Začalo snad hořet a ona viděla umírat svého otce?

„Ležela jsem v posteli a uslyšela, jak můj otec přišel domů. Byl samozřejmě opilý a nedokázal ani tiše přijít domů. Abych se ubránila dalším nadávkám a pohlavkům, dělala jsem, že tvrdě spím.Najednou se otevřely dveře od mého pokojíčku a já rychle zavřela oči. Myslela jsem, že se jen přesvědčí, že spím a hned odejde. Ale najednou jsem cítila, jak se zvedá přikrývka a můj otec leží vedle mě. Ani potom jsem nějak nereagovala, doufala jsem, že usne a ráno bude vše v pořádku. Jenže pak jsem ucítila jeho ruce na svém těle. Dodnes si pamatuji ten pocit. Cítila jsem na nich tu špínu, tu lepkavost a pot. Nic ho nezastavilo, ani mé prosby, slzy, nebo pěstičky, kterými jsem do něj bušila vší silou. A další večer se to opakovalo, stejně jako všechny ostatní. Někdy ani nečekal na večer. Trvalo to dva roky, dva roky pekla s ním. Až přišel den, kdy jsem nabila potřebnou odvahu. Zase mi chtěl ubližovat, ale já se mu vzepřela. Nebylo to nic platné, byla jsem jen desetileté děvčátko a on byl tak silný. Ale někdo se nade mnou smiloval a já nikdy nezjistila, jestli to byl ten nahoře nebo dole. V zadní kapse měl otec nějaký šroubovák, takže jsem neváhala. Ležel na mě a já ho bodla. Nevím kolikrát, ale pořád jsem do něj bodala. Mohla to být jen třikrát, ale i dvacetkrát. Slyšela jsem jeho výkřiky, které mě dodnes mučí v mých nočních můrách.

Utekla jsem před ním. Ležel na posteli a skuhral. Dodnes nevím, jestli přežil nebo zemřel. Běžela jsem ulicemi a nevěděla, kam jít. Neměla jsem na sobě ani boty a tak jsem začala žít na ulici. Žebrala jsem a kradla, až mě našel James. Tenkrát svítilo spalující slunce a já šla po chodníku. Kolem mě projelo černé luxusní auto, které po pár metrech zastavilo. Vyšel z něj James a zadíval se na mě. Nabídl mi, jestli nechci jít k němu domů a já přijala. Vykoupala jsem se a pořádně se najedla. James se mě ujal a vyřídil mi falešné doklady. Začal mě vzdělávat, učil mě, jak se chovat ve společnosti a zaplatil mi soukromé učitele, abych se naučila to, co jsem ve škole zameškala. Přestěhovali jsme se do Mexika a když mi bylo třináct let, začal se mnou žít, jako žije muž se ženou,“ dovyprávěla svůj otřesný příběh plný bolesti.

Podívala se na mě, aby vyčetla z mé tváře nějaké emoce. Čekala lítost nebo opovržení, ale našla v nich jen nekonečnou lásku. Přitáhl jsem si ji do náruče a odmítal pustit.

„Nikdy už nebudeš trpět, Bello. Nikdy!“ zašeptal jsem jí do vlasů a ona se rozvzlykala.




                                                       předchozí kapitola   Shrnutí

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška lásky - kapitola 7.: