Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška lásky - kapitola 4.

04.02.2010 (10:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1704×

Ozval se bzukot mého mobilního telefonu. Rychle jsem přeběhla celou ložnici a stiskla příslušné tlačítko. „Ano, Jamesi?“ promluvila jsem do telefonu.

„Isabello, zapomněl jsem si smlouvu na financování jednoho projektu. Domluvil jsem se s Carlislem, že si ji dnes v jednu hodinu vyzvedne. Tak mu ji předej. Je v mé pracovně, v druhé zásuvce zleva.“ Mluvil potichu a zamyšleně. Stalo se snad něco?

„Jistě Jamesi. Ale pověz, jsi nějaký přešlí. Co je s tebou?“ zeptala jsem se se strachem v hlase.

„Nic, jen mě za deset minut čeká porada. Už musím končit.“ A s tím položil telefon. Paráda! Řekla jsem si ironicky pro sebe. Stačím se jen naobědvat a už tu Dr. Cullen bude. Jenže problém je, že nejsem připravená na návštěvu. Na oběd můžu zapomenout.

Rychlostí blesku jsem uháněla do koupelny. Vlasy jsem si natočila na několik velk ých nahřívacích natáček a šla se převléknout. Vybrala jsem si černé úzké džíny, modré tričko jehož dekolt byl zdoben kamínky a k tomu modré lodičky s uzavřenou špičkou na vysokém podpatku. Znovu jsem rychle zaběhla do koupelny a decentně se nalíčila. Na závěr jsem vyndala natáčky a na mých vlasech se utvořily tři řady velkých vln.

Připadala jsem si jako malá mořská víla Ariel. Zasmála jsem se. Tu pohádku jsem měla jako malá nejradši. A vždy, když jsem si večer čistila zuby, jsem si do kartáčku zpívala písničky z něj.

Vlasy jsem přestříkala lakem a na zápěstí a krk si stříkla lehký parfém. Voněl jako rozkvetlá louka uprostřed jara. Jeho vůně byla opojná.

Jakmile jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem že je pět minut po jedné. Rázným krokem jsem šla do pracovny a otevřela patřičnou zásuvku. Vytáhla jsem papírové desky a otevřela je. Ano, byla to ta smlouva. Zatím na Dr. Cullena počkám v hale. Ale ani jsem se neposadila na sedačku a už vrátný oznamoval nečekaného hosta.

Marie šla otevřít. „Dobrý den pane Cullene. Paní Isabella vás již očekává.“

„Děkuji,“ řekl ten líbezný hlas. V tom mi došlo, že nepatří Dr. Cullenovi, ale jeho pohlednému synovi. Edwardovi...

„Ahoj Edwarde,“ přivítala jsem ho neformálně. Byl stejně starý jako já, tak proč si vykat? I s jeho sestrou jsem si od začátku tykala.

„Ahoj Isabello. Měl přijít Carlisle, ale zavolali ho do nemocnice. Tak jsem se nabídl, že tu smlouvu vyzvednu já. Doufám, že ti to nevadí. Ani tvému... muži.“ Poslední slovo téměř zašeptal a jeho nálada klesla k bodu mrazu. Poznala jsem mu to na očích.

„Jistě že ne. Tady je ta smlouva. Ale nechceš se chvíli zdržet? Dát si něco k občerstvení nebo tak?“ zeptala jsem se ho s nadějí v hlase. Isabello! Co to proboha děláš? Křičela jsem na sebe v myšlenkách. Ale nedokázala jsem si už odpovědět. Nevím vůbec proč, ale myšlenka na to, že jen vezme ty papíry a odejde, mi působila bolest. Ohromnou bolest.

„Velmi rád. Než jsem vyjel, tak jsem se s rodinou naobědval, ale rád tady chvíli pobudu.“ Tu větu ze sebe vychrlil. Trošku jsem se pousmála nad jeho odpovědí.

„Chceš ukázat dům? I když jsi ho už asi viděl na náčrtech.“

„Ne, neviděl. Když pracuje Esmé, musí se neposedné děti držet stranou,“ odpověděl a na jeho tváři se vykouzlil úsměv. Jen jsem na něj zírala. Nikdy jsem neviděla člověka se tak nádherně usmát.

„Dobře... ehm, tak pojď.“ Nemohla jsem odtrhnout oči od jeho tváře. A co hůř! Nemohla jsem přinutit nohy k pohybu. Nakonec jsem ale svůj boj vyhrála a táhla Edwarda po domě. Ukázala jsem mu pracovnu, ve které byl zaskočen množstvím knih.

„Páni. Působivá sbírka. James je asi velmi sečtělý,“ řekl s obdivem. Ale mě to spíš urazilo. Proč si každý sakra myslí, že jsem snad nějaký analfabet? No, nedivím se jim. V očích každého jsem jen ta, co celé dny tráví na večírcích, v klubech, v lázních a nakupuje. Ale já ráda čtu, učím se nové věci a nebojím se práce.

„No, velká většina těch knih je moje,“ řekla jsem poněkud ostře. Edward už se k tomu nějak nevyjadřoval. Ukázala jsem mu také jídelnu, pokoje pro hosty, krytý bazén a nakonec moji zimní zahradu.

„Co je?“ zeptala jsem se ho se zdviženým obočím.

„Nic, já jen, že je to krása.“ Omámeně se koukal po stromech a rostlinách. Uprostřed byl malý kovový stolek ve tvaru oválu a k němu byly dvě malé židle. O kousek dál byla daná velká voliéra s dvěma papoušky a u vchodu byla malá fontána. No, fontána... spíš fontánka.

„Krása? Podle tebe to není nádhera?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Podle mě, je nádhera něco jiného,“ zašeptal a otočil se na mě. Díval se mi zpříma do očí a neuhýbal pohledem.

Vyrazil mi dech. Moje srdce tlouklo tak hlasitě a podlamovaly se mi kolena.

„Ehm, teda... Bello, mohu dostat něco k pití?“ vykoktal ze sebe. Jak mi řekl? Bello...

To oslovení jsem tak dlouho neslyšela. Už deset let mi tak nikdo neřekl.

„Ty jsi mi řekl Bello?“ vychrlila jsem na něj.

„Promiň, Isabello. Jen jsem měl pocit, že Bella se k tobě víc hodí. Omlouvám se.“

„Ne, to je v pořádku. Můžeš mi tak říkat. Tak pojď, řeknu Marii aby ti něco přinesla,“ odpověděla jsem mu. Když odešel, pořád jsem si v hlavě přehrávala náš rozhovor. Když tu byl, byla jsem tak nějak šťastná. Nevím, čím to je, ale v jeho přítomnosti se cítím v bezpečí. A ještě nějak jinak. Ale nedokážu to popsat. Bylo to tak zvláštní... ten pocit.

„Vyzvedl si Carlisle tu smlouvu?“ zeptal se James při večeři.

„Ne, zavolali ho do nemocnice. Prý to byl vážný případ, tak sem přišel jeho syn Edward.“ Odpověděla jsem mu. Docela jsem se bála jeho reakce. Nesměla jsem se vídat s muži. A Edward byl stejně starý jako já. Navíc byl více než nádherný. Ale Jamesova reakce mě překvapila.

„Ach tak. Dobrá. Doufám, že jsi ho mile uvítala. S Carslislem budeme nyní úzce spolupracovat. Chci něco investovat do farmaceutické společnosti. Carlisle jako skvělý lékař v tom bude se mnou. Takže musíme upevnit i vztahy s jeho rodinou,“ mluvil, zatímco krájel na svém talíři steak.

Když jsem se vykoupala, čekal na mě v ložnici. Přistoupila jsem k němu a on mě zezadu objal. Jeho rty klouzaly po mém krku, ale já zůstávala pasivní.

„Co je s tebou? Jsi nešťastná? Jen řekni a já ti splním každé přání. Tak copak chceš?“ vyzvídal ode mě.

„Ty víš, co chci,“ odpověděla jsem mu sklesle. James si mě otočil, takže jsme si hleděli do očí. Jedním pohybem mi rozvázal župan, takže jsem byla nahá. Svou dlaní mi přejel od tváře až k pasu a slastně si povzdechl.

„O tom jsme už mluvili. Máš moc krásné tělo. To není určený pro rození dětí.“ Ano, chtěla jsem dítě. Je mi jedno, že je mi 18 let. Jsem vdaná a život mám už zařízen. Jen je tak nějak zbytečný. Za celý svůj život jsem neudělala nic, co by mělo smysl. Ale James mi to rozhodně neulehčoval. Věděl, že ať řekne cokoliv, má vyhráno. Objal mě okolo pasu a začal mě zuřivě líbat...

předchozí kapitola Shrnutí další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška lásky - kapitola 4.: