Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška lásky - kapitola 1.

29.01.2010 (18:50) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2623×

Bříšky prstů jsem přejela po zábradlí, které vytvářelo dokonalou tečku u točitého schodiště. Moje podpatky klapaly o mramorovou podlahu a já se naposledy rozhlédla ve svém domě. Ach! Tolik mi to bude všechno chybět. Ty vysoká okna, oranžová barva stěn a ty hory, které se rozprostírají po celém údolí.

Mexiko... bude mi chybět Mexiko.

Moje oči začaly štípat a ukápla mi první slza. Celé tři překrásné roky jsem žila tu a najednou se musím vrátit do Spojených států. Setřela jsem si slzu a zhluboka jsem se nadechla. Počítala jsem do deseti a vyšla před haciendu. Řidič mi otevřel dveře a já nastoupila do auta po Jamesově boku. Ten jen vyřizoval další pracovní hovor. Měl by se šetřit. Když telefonuje o práci, vždycky se rozčílí. Naštěstí tento hovor vypadal neškodně. Jemně a v klidu hovořil zatímco mi přejížděl dlaní po noze. Jeho dotyky jsem nevnímala. Dívala jsem se na rozsáhlé zahrady a ohrady, ve kterých pobíhali koně a pásli se na zelené trávě.

„Obdivuješ svou zahradu?“ zeptal se mě James.

„Se vším se loučím.“ Odpověděla jsem jemně, aniž bych spustila zrak z té nádhery. Pak už jsme celou cestu mlčeli. James se hrabal v nějakých dokumentech a vyřizoval práci po telefonu. Já jsem se celou cestu dívala z okna. Chtěla jsem si co nejvíce vrýt do paměti svůj domov. Cesta ubíhala celkem rychle. Dorazili jsme do Mexiko City asi za hodinu a poté na nás čekalo soukromé letadlo.

Usadila jsem se v pohodlném koženém křesle, jenž bylo zbarveno do krémové barvy. Vytáhla jsem si z kabelky svou oblíbenou knihu. Láska za časů cholery je velmi dojemný příběh.

Tato cesta nebude ani zdaleka tak rychlá, jako ta do Mexiko City. Letíme až do Seattlu. Proč jen James vybral tak zamračené místo? Drogy se prodávají přeci i na Kubě nebo v Dominikánské Republice.

Samozřejmě, můj manžel mi to neudělal naschvál. Snesl by mi i modré z nebe... tedy skoro modré z nebe...

Ani nevím jak, ale začala se mi klížit víčka. Pohodlně jsem se uvelebila v křesle a zcela se poddala spánku.

„Isabello, vstávej. Už jsme tady.“ James se mnou jemně zatřásl a já otevřela víčka.

„Och, omlouvám se. Nevím jak, ale usnula jsem.“ Rychle jsem se omlouvala a zvedla se k odchodu z letadla.

„Nemusíš se vůbec omlouvat. Nemáš ani ponětí, jak moc jsi sladká, když spíš.“ Řekl se smíchem v hlase a sundal ze mě tenkou deku. Asi to on mě přikryl.

Pomalu se začaly vyklápět dveře a spouštěly se schody. Když jsem vyšla, moje nálada klesla ještě níže. A to jsem si myslela, že to už nejde. Nebe pokrývaly těžké šedivé mraky a studený větřík si hrál s mými vlasy. Chytla jsem se rukou zábradlí a pomalu scházela na přistávací plochu.

„Ale no tak, miláčku. Za pár dní si to tu zamiluješ. Budeš tu mít spoustu rozptýlení. Můžeš nakupovat od rána do večera, chodit do vyhlášených salonů a bavit se na večírcích.“ Podporoval mě James. Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a poraženecky se na něj usmála.

U letadla stálo černé Ferrari a před ním stál jako vždy, černě oblečený řidič. James je velmi bohémský člověk. I jeho řidiči musí nosit uniformu od Armaniho. Opět jsme jeli mlčky. Tak jako vždy. Myslím, tedy spíš vím, že si mě James drží u sebe jen pro mou krásu. Ani se tím netají. Ale mě to nikdy nevadilo. Jiní by si mě drželi jen jako obyčejnou milenku. Ale James takový nebyl. Byla jsem jeho zákonná manželka, hýčkal si mě a nikdy mě nepodvedl.

Asi za hodinu jsme dojeli před nádherný dům. Jak jinak, že? Už vidím Jamese, jak bydlí v nějaké obyčejné vile. S jeho pýchou a slabostí pro jedinečnost musí mít jen to nejlepší a nejluxusnější.

Kolem domu byla obehnaná zeď a jen vstupní vrata byla mřížovaná. Uprostřed nich bylo v zlatě tepaném kolu, též zlaté S. S jako Seras.

Dům byl na mírném kopečku, k němuž vedla jemně klikatá silnice. Všude byly dokonale udržované keře a pár stromů. Když jsme u domu zastavili, zatajil se mi dech. Dům u vstupních vrat podpíraly dva dominantní sloupy a před nimi, na začínající zahradě, byla obrovská fontána, kterou zdobila nádherná mořská panna.

Řidič nám otevřel dveře jak u auta, tak i u domu.

„Jen běž. Chci abys tam vstoupila jako první ty. Jsi konec konců paní tohoto domu.“ Pobídl mě James a já ihned vstoupila. Bylo to nádherné. Podlaha byla též z mramoru a její barva byla jako stříbro. Po obou dvou stranách haly byly masivní schody s černým zábradlím. A uprostřed nich dole byla obrovská socha řecké vázy. Halu doplňoval dřevěný starožitný nábytek a v oknech byly zlaté závěsy. Byla to nádhera. Úplně jiný styl než v Mexiku, ale velmi se mi to líbilo.

„Jak se na tebe tak koukám, tak nemám pochybnosti, že si to tu zamiluješ.“ Zasmál se James při pohledu na mě. Pusu jsem měla otevřenou a jen jsem civěla na ten palác.

„Je to nádhera. Dokonalé.“ A stále jsem se rozhlížela po celém domě.

„Zítra večer budeš moct vyjádřit své ohromení přímo ženě, která to vše zařídila.“

„Zítra večer? Jaké ženě?“ ptala jsem se.

„Ano, jsme pozváni na jakousi charitativní akci. Bude tam přítomen i Dr. Carlisle Cullen a jeho žena, která nám navrhla a vybavila dům.“ Odpověděl bez zájmu James.

„A proč jsi mi to neřekl dříve?“ vyjela jsem na něj.

„Bylo to překvapení. Proč se zlobíš?“

„Protože jak si mám na zítra večer obstarat šaty? Víš kolik práce dá najít ty nejlepší?“ Pořád jsem měla v hlasu ten ostrý tón. Nejde o to, že bych byla malicherná, ale jde o to, že James se více než velmi rád předvádí. A na večírcích se předvádí se mnou.

James mě jen vzal za ruku a šel se mnou po schodech a zahnul do obrovské ložnice. Byla vymalována do hněda, stejně jako dřevěný nábytek. Tomu všemu dominovala postel na vyvýšené podlaze. Byla též z masivního dřeva a její povlečení bylo krvavě rudé. Na posteli byla krabice. James mě nechal stát uprostřed ložnice a já se kochala různými tapisériemi a obrazy. Zajisté to jsou originály. Najednou se ke mě James vrátil a v ruce držel onu mordou krabici.

„Moc dobře vím, kolik práce dá najít ty nejlepší šaty.“ A podal mi krabici. Přišla jsem k posteli a sundala víko. Jemně jsem uchopila šaty a vytáhla je. Byly nádherné. Celé černé, bez ramínek. Byly velmi úzké, ale v půlce stehen se řasily do nádherného sukně, jenž připomínala elegantní ocas mořské panny.

K šatům byly ještě černé páskové boty. Nádherné, ale ty stejně nikdo neuvidí. Podívala jsem se dál a našla černé psaníčko ve tvaru obdélníčku. U zavírání ho zdobilo několik perel a malých diamantů.

„To je vše tak nádherné! Děkuji!“ A políbila jsem ho. Ten se jen odtáhl a něco vzal ze stolku. Byla to další saténová krabička. Otevřel ji s jiskřičkami v očích a já ztratila řeč. Byl v ní tlustý náramek z diamantů a stejně masivní náhrdelník.

Nechápavě jsem se na něj podívala. Ano rozmazloval mě, ale ne tolik.

„Obchody jdou dobře a já chci, aby jsi na tom večírku zazářila. Všichni muži budou tebou uchváceni, stejně jako vždy. Vím, uchvátila bys je i v pytli na zeleninu, ale chci, aby i každá žena v sále chtěla tvé šaty, šperky a krásu. Chci, aby všechny oči spočinuly na tobě a zrcadlila se v nich závist a touha.“ Šeptal mi do ucha. Krabička se šperky ležela na stolku a jeho ruce bloudily po mých zádech. Jeho dech hýbal s mými vlasy a jeho rty spočinuly na mém krku. Nyní je řada na mě, abych ho obdarovala. Tak jako vždy...

Shrnutí další kapitola

Inspirací pro postavu Jamese mi byl Anthony Quinn a jeho postava, kterou hrál ve filmu Pomsta. Jen aby jste věděli, jak vypadá Isabellin manžel.

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška lásky - kapitola 1.: