Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Životní zkouška ~ 5. kapitola

11.11.2010 (08:00) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2729×

5. KAPITOLA ~ Mezi dvěma světy

Dneska byl den D. Po včerejšku jsem se rozhodla, že za každou cenu musím přijít na to, co se to tu děje. Nic mi moc nedává smysl. Co znamená to tetování a co je La Push?

Rozhodla jsem se. Že budu Jacoba sledovat, pokud zase nepojede do školy.

Uslyšela jsem motor jeho auta. Rychle jsem seběhla a počkala, až odjede. Pak jsem rychle nasedla do svého Volva a vydala se za ním.

Snažila jsem se jet, co nejdál to šlo. Nechtěla jsem, aby mě uviděl. Po hádce s Charliem je ale dost roztržitý, takže si mě snad nevšimne.

U školy neodbočil, jak jsem předpokládala. Pokračoval po silnici ven z města. Nechápala jsem, kam to jede. Potom se ale rozestoupily stromy podél cesty a já uviděla domy nějaké vesnice.

„Vítejte v La Push“ bylo napsáno na ceduli. Takže je to jasné. Tohle je to, o čem mluvili. Pořád mi to ale nedávalo smysl.

Jacob znenadání odbočil k jednomu z domků s vybledlou omítkou, která nejspíš někdy byla červená. Zaparkovala jsem kousek dál na ulici a potom rádoby nenápadně přistoupila k domu. V oknech byly záclony, ale dveře byly otevřené dokořán. Trochu jsem zaváhala a potichu vešla dovnitř. Ocitla jsem se v úzké tmavé chodbě, ze které vedly troje dveře.

„Dnes v noci tam pojedeme znovu,“ ozval se zpoza jedněch dveří hluboký mužský hlas.

„Už dnes?“ Tenhle hlas jsem znala – Jacob.

„Lidi si začínají všímat. Viděl jsi ten článek v dnešních novinách,“ promluvil další, spíš chlapecký hlas.

„Já vím. To je hlavní problém.“

„Ale proč Port Angeles? Je to malé město,“ zeptal se Jake znovu.

„Neptej se tak hloupě, Jacobe,“ okřikl ho ten hluboký hlas a mně se zatmělo  před očima. Už jsem to chápala. Jacob se dostal do nějakého gangu a oni mají na svědomí všechny ty vraždy v Port Angeles!

Sice mi k tomu nějak nesedí ten muž a vlk v lese, ale i tak... Možná to tetování patří k tomu gangu. Charlie o tom nejspíš něco ví, a proto mu to tak vadilo. Jenže jak by to mohl Charlie vědět?

Stejně je to jedno. Jacob je vrah! Bezdůvodně vraždí nevinné lidi!

Chtěla jsem rychle odejít pryč. Nechtěla jsem s nimi být v jednom domě. Ale jsem v té polotmě o něco zakopla a při pádu se instinktivně pokusila zachytit nejbližší věci – věšáku. Jenže moc jsem si nepomohla. Jenom jsem ho strhla s sebou a nadělala strašný rámus.

V místnosti vedle nejdřív bylo hrobové ticho a pak začali všichni mluvit jeden přes druhého. Potom se otevřely dveře a v nich stáli tři kluci. Jedním z nich byl Jacob. Potom jsem si všimla i dalších kluků, kteří stáli za nimi.

„Bello, co tady děláš?!“ řekl Jake. Měla jsem strach, že mi něco udělají. Ale pak jsem dostala vztek.

„To bych se měla spíš já ptát tebe, ne?! Máš být ve škole a ne plánovat kdovíkolikátou vraždu nevinných lidí v Port Angeles!“

„Nevíš o čem mluvíš!“ odsekl. Přistoupil ke mně a chtěl mě zvednout.

„Nesahej na mě ty... ty vrahu!“ zakřičela jsem, rychle se zvedla a utíkala pryč. Chtěla jsem utéct k autu, ale zrovna tím směrem k domu přicházel kluk, podobný těm vevnitř. Spěšně jsem se rozhodla a rozeběhla se do lesa. Daleko jsem ale nedoběhla.

„Stůj!“ rozkázal mi a přitom mě pevně chytil za paži.

„Au! Pusť mě! Ty mi nemáš co nařizovat! Už nejsi můj bratr!“

„Nech si to vysvětlit, Bello. Prosím.“ Výraz v jeho očích se náhle z rozzuřeného změnil na nešťastný.

„Máš pět minut,“ oznámila jsem mu a oba jsme odešli zpátky do domu. Vevnitř už čekali i ti jeho „přátelé“.

„Sedni si,“ pokynul a tázavě se podíval na nejstaršího z těch kluků.

„Víš jistě, že jí to chceš říct, Jacobe?“

„Nemám na výběr Same. Dovol mi to, prosím.“ Byl zoufalý.

Sam rezignovaně povzdychnul. „Tak dobře.“

„Díky,“ řekl Jake a otočil se na mě. „Bello, já... nevím jak ti to mám říct. Jenom mi slib, že se nevyděsíš a neutečeš.“

„Mluv, Jacobe,“ vybídla jsem ho chladně.

„Dobře. Ty lidi v Port Angeles nezabíjíme my. Má to na svědomí nějaký... upír,“ to slovo skoro zašeptal a já jsem nevěděla, jestli se mám začíst smát nebo se naštvat, že si ze mě dělá srandu. Ale on mluvil dál.

„Mluvím vážně. Charlie nám nikdy neřekl, odkud pochází. Já už jsem to zjistil. Táta se narodil tady. Je Quilet a ke Quiletům se váží různé legendy. Jednou je, že se měníme ve vlka tehdy, když se v okolí vyskytnou upíři. A ta situace právě nastala. Proto jsem se tak choval, Bello. Se mnou se můžeš snadno dostat do nebezpečí. Protože... jsem vlkodlak,“ řekl a já mu bůhvíproč uvěřila.

„O čem to mluvíš? I kdybys byl vlkodlak tak... bych byla i já. Jsem taky jeho dcera.“ On se jen zasmál a pokračoval.

„Tuhle schopnost mají jenom muži.“

„Ale... jak to, že jsi nebezpečný? Vždyť jsi říkal, že ty lidi nezabíjíte vy.“

„Snadno se rozzlobím, Bello. Mohl bych tě zranit. Ne úmyslně, ale mohl.“ Vyděšeně jsem se na něj podívala a posadila se na nejbližší židli.

„Promiň. Je toho na mě nějak moc.“ Pořád jsem tomu nedokázala uvěřit. Můj bratr je vlkodlak. Takže můj úplně první odhad byl správný. I když jsem něco takového očekávala, stejně mě to překvapilo. Nikdy jsem nevěřila v nadpřirozeno. Teď se najednou dozvím, že existují upíři i vlkodlaci. Jsem ráda, že to konečně vím, ale zároveň mě to děsí. Co dalšího se ještě skrývá na skryté temné straně světa? Kolik toho obyčejný člověk jako já může unést? Stojím mezi dvěma odlišnými světy. Můžu vkročit na temnou stranu?

„Belo, já... nečekám, že to pochopíš. Ne teď. Potřebuješ čas,“ ujišťoval mě.

„Charlie je taky vlkodlak?!“ zeptala jsem se.

„Ne. Naši přeměnu vyvolávají upíři. Charlie se odstěhoval a až dosud nikdy nebyl v blízkosti upíra. Teď už není důvod, aby se Charlie proměnil. Od toho tu jsme my. Musíme ochránit náš rod.“

„Alespoň někdo je normální,“ zamumlala jsem a Jake se znovu zasmál. Bylo skvělé zase slyšet jeho smích. Připadala jsem si jako dřív... skoro.

„Jsou ale jistá pravidla, která musíš dodržovat,“ promluvil ten nejstarší. „Já jsem Sam – vůdce naší smečky. Naším úkolem je ochránit lidi před upíry a udržet naše tajemství. Nesmíš to nikomu za žádnou cenu říct. Rozumíš?“

„Ano.“ Z jeho tmavých očí šel strach. Mluvil, jako by mi rozkazoval a... jako bych cítila, že mu nemůžu odporovat.

Do místnosti vpadl další kluk a vypadal vyděšeně.

„Sethe, co tu děláš? Máš být na hlídce!“ divil se Sam.

„Dva kilometry odtud směrem na západ jsem ucítil upíří pach!“ pověděl a místnost se během pár vteřin vylidnila. Když už se tu netísnila spousta vlkodlaků, vypadalo to tu tak prázdně a... Raději jsem vyšla ven.

„Chci jít s vámi!“ ozval se Seth.

„Nemůžeš jít s námi! Nejsi dost zkušený. Postarej se o Bellu. Zaveď ji k Emily,“ rozkázal mu Sam.

„Dobře,“ kapituloval Seth a přistoupil ke mně. Ostatní došli na okraj lesa. Jacob se otočil a podíval se na mě. Potom se přeměnil v... obrovského vlka. Seth mě popadl za ruku a táhl pryč.

„Kam to jdeme?!“ ptala jsem se stále trochu bez sebe.

„K Emily.“

„Kdo je Emily?“

„Samova snoubenka. Žijí v domě kousek odtud.“

„Sam má snoubenku?!“ Docela mě to zaskočilo.

„Ano. On se do ní otisknul.“

„Cože?!“

„Ehm... to ti potom vysvětlí Jacob,“ odbyl mě a vešel do domku podobnému tomu předtím. Tenhle ale vypadal líp. Barevné květiny v oknech působily vesele. Vevnitř stála u kuchyňské linky tmavovlasá dívka a něco vařila.

„Ahoj. Já jsem Emily,“ otočila se a já ztuhla při pohledu na její zjizvenou tvář.

a opět ještě úryvek z následující kapitoly...

...Ten upír ji zabil! To přece nemůže být pravda. Ona nemůže být mrtvá. To prostě není možné! Proč ona?! Nikomu nic neudělala a přesto její život skončil tak brzo...

Tentokrát mi to trvalo trochu dýl, protože kvůli škole moc nestíhám. Taky hodně zavísí na vašich komentářích, kdy bude další kapitola... Co vám to udělá? Přidat jeden komentář? :)

← 4. kapitola x 6. kapitola →

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Životní zkouška ~ 5. kapitola: