Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život Alice Brandon - 3. kapitola

jazz a alice

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život Alice Brandon - 3. kapitolaAlice si trošku zavzpomíná na minulost a dostane další vizi. Něco se stane a Alice dostane záchvat... Jestli vás to zajímá, není nic jednoduššího, než kliknout a číst. ;-)

13.10.2010 (10:30) • maky21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1556×

 

3. kapitola

 

Probudila jsem se do slunečného rána. Otevřela jsem okno a vykoukla jsem ven. Všechno bylo zelené z toho, jak včera pršelo. Jo, zelená je krásná barva...

Pohled mi mimoděk sklouzl ke kalendáři. Je 21. července.

Šest let...

Právě uběhlo šest let od té události... Události, na kterou mám tak bolestné vzpomínky...

 

S mou maminkou, jsme jely na oslavu mých narozenin... Desátých. Na to datum a čas, bylo něco kolem půl druhé odpoledne, byla nezvyklá tma...

Slunce bylo pod temným příkrovem mraků... Vše nasvědčovalo tomu, že co nevidět začne bouřka... V té době jsem bouřky milovala... V dálce se objevil záblesk, který na okamžik osvětlil oblohu. Viděla jsem, jak se k nám žene poryv větru s prvním děštěm...

Bylo to celkem nečekané, teda alespoň já jsem to nečekala. Kapky začaly bubnovat do auta s vervou, jako kdyby ho chtěly vyřadit z monotonní jízdy.

Další blesk a po něm následoval hrozivý hrom... Když jsem byla ještě mladší, myslela jsem si, že to obři hrají kuželky...

„Maminko?“ pohlédla jsem na ni.

„Ano, broučku?“

„Jaké bude to překvapení?“

Teď, v odstupu několika let, jsem se dokázala aspoň trošičku pousmát nad svou nedočkavostí...

„Nebuď zvědavá, budeš brzo stará,“ odpověděla mi s úsměvem a dál se věnovala svému řízení. Zabočila na silnici, kde jsme nebyly jen my, jezdilo tam víc aut.

Nějaký řidič zatroubil na maminku... Jeho troubení však zaniklo v rachotu hromu, který následoval další blesk... Byla jsem fascinovaná, ještě jsem netušila, jakou škodu dokáže bouřka napáchat. Vítr nabíral na síle a blesky na strašidelnosti... Začínala jsem se bát...

„Maminko?“ zašeptala jsem strachy. Neslyšela mě. Jen se zuřivě snažila vidět přes prudký déšť.

„Maminko?!“ zeptala jsem se zvýšeným hlasem. Teď už jsem se doopravdy bála.

„Počkej, miláčku,“ koukla na mě.

To byla chyba. Než pohlédla zpátky na silnici, ze zatáčky se vyřítilo auto. Maminka prudce stočila volant. Jako naschvál se nám připletl do cesty jediný strom v okolí. Maminka vykřikla. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem náraz a pak byla tma...

Tma... dřív jsem ji ráda neměla...

Najednou mně do očí začalo svítit světlo... Zaslechla jsem něco jako: Píp pí píp pí...

Pohlédla jsem na svou ruku. Byla k ní připevněná jehla a z ní vedla trubička k takovému sáčku, který byl zavěšený na jakémsi stojanu. Bylo tam ještě okno, z kterého byl pohled na další budovu... Na druhé straně byly dveře. Začaly se otevírat... Vstoupila do nich zdravotní sestřička.

Takže jsem v nemocnici?

„Ahoj,“ řekla, „vidím, že už jsi vzhůru, to je dobře,“ usmála se na mě.

Začala jsem mít stísněný pocit. „Co je s maminkou?“ zeptala jsem se.

Zatvářila se smutně. Zjevně mi to říct nechěla.

„No tak, co je s ní?“ dorážela jsem.

Zatvářila se ještě smutněji.

Vzpomněla jsem si, co se včera, nebo kdy to vlastně bylo, stalo. „Snad ne...“

„Umřela,“ doplnila mě sestřička a dívala se na podlahu.

Brečela jsem. Už zase. Pokaždé ve mně vyvolá tahle vzpomínka slzy. Ten rok potom byl hrozný... Vlastně, co kecám, hrozných pro mě je celých šest let.

Teď, s příchodem Jaspera, je to trošičku lepší...

Ten rok potom, byl nejhorší...

Vzpomínám si, jak jsem o svých 11. narozeninách nechtěla vylézt z pokoje... Bylo to strašné...

„Alice!“ volal na mě taťka. Zamkla jsem se v pokoji a nehodlala jsem otevřít. Bolelo to, hodně. Byl to právě rok, co jsme nabouraly... Pamatovala jsem si její vyděšený výraz... Ne, tuhle bolest jsem už nemohla unést. Na stole jsem uviděla nůž... Asi jsem ho tam nechala od snídaně... Nebyl příborový, byl takový ostrý, kuchyňský... Řízla jsem se.

Dívala jsem se, jak odtéká krev. S ní odtékala i psychická bolest... zůstala jen ta fyzická, za což jsem byla opravdu ráda... Aspoň jsem nemusela myslet na maminku.

V čerstvých jedenácti jsem už chápala svět jinak než ostatní... byla jsem vyspělejší...

„Alice!“ zakřičel znovu taťka.

„Ano,“ slabě jsem odpověděla. Spolu s krví odplývalo moje vědomí.

„Pojedeš se mnou na hřbitov?“ zeptal se o poznání měkčím hlasem.

„Asi ne,“ řekla jsem, „jsem nějak unavená, asi budu spát.“

„Jen se prospi,“ znělo to jak zašeptání... Už jsem skoro nevnímala, pomalu mnou začala prostupovat temnota.

Tenkrát jsem to udělala poprvé...

A potom znovu a znovu... Přestala jsem až v době, kdy k nám přišel Jasper...

Na stole jsem nechala položenou žiletku. Nic už mi v tom nemohlo zabránit. Ale...

Přišla na mě něco jako jedna z... vizí: S Jasperem jsem se pohádala... Křičel na mě i táta... A najednou jsem viděla mamku. Nebylo to jako v té vizi. Bylo to... tohle se dělo právě teď!

„Alice,“ řekla podivným hlasem. Zírala jsem na ni.

„Zavři tu pusu, zlato,“ usmála se. Zavřela jsem ji.

„Dávej na sebe pozor, mohlo by se ti něco stát.“

„Ma – mami!“ konečně se mi podařilo vykoktat.

„Mám tě ráda,“ řekla maminka a začala se rozplývat.

„Dávej pozor na Jaspera,“ stihla jen dodat a pak zmizela...

A já... jsem otevřela oči. Nevím, co se stalo, ale věděla jsem, že tohle sen nebyl. Aspoň ne ten normální...

Žiletka byla... nebyla. Teda asi byla, ale ne v mém pokoji. To je taky divné... vlastně, je to divnější než divné...

Ten sen, pokud se tomu dá říkat sen, byl... jiný. Jinak se to říct nedá... Maminka vypadala jako za živa. Měla na sobě mikinu, kalhoty a pohodlné tričko..., ona nikdy nebyla na módu. Ale... předtím jsem si to neuvědomovala, viděla jsem skrz maminku své věci na stole. Je možné, že by maminka byla duch?

Ale... to by bylo... neskutečné? Jelikož maminka byla duch, tak to asi skutečné bylo, co?

Přemýšlela jsem, jestli to mám někomu říct, ale pak jsem to zavrhla. Mysleli by si, že jsem blázen.

I Jasper.

Jsem sice blázen, ale to nevadí. Nemusí to přece všichni vědět. Vlastně, nejsem blázen. Mám jen epilepsii. Ale to je skoro to samé... A podle toho, jak se to ve mně hádá, jsem taky schizofrenička. Vzpomněla jsem si na svoji „vizi“.

Hádka s tátou. To by mi až tak nevadilo, s tátou se hádám celkem skoro pořád.

Hádka s Jasperem. To by mi vadilo. A dost. Co tu hádku asi vyprovokuje?

Zatmělo se mi před očima. Mám – mám záchvat!

Mé tělo se bezvládně zhroutilo k zemi.

Autor: maky21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život Alice Brandon - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře