Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 19. kapitola

28.02.2010 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1822×

Greg

Jakmile jsme přijížděli na parkoviště, všiml jsem si fotografů, kteří zpovídali žáky.
„Zvládneš to?“ zeptal jsem se Lily a ona kývla.

„Pro ni všechno,“ odvětila mi s úsměvem a já jen kývl. O pár chvil později jsme již zaparkovali.
„Co ted´?“ zeptala se mě.

„Jdeme za Bellou,“ řekl jsem jí a otevřel jsem dveře, abych mohl vystoupit. Hned se kolem nás rozmístila ochranka a fotografové.

„Je to pravda, že pocházíte odsud?“ zeptal se jeden z nich.

Lily

„Ne, já jsem z Los Angeles. Tady mám jenom kamarádku,“ řekla jsem mu a on si to zapsal.

„Proč jste tu?“ zeptal se mě další.

„Jdu ji navštívit,“ řekla jsem mu a chtěla jsem jít, ale oni mi v tom zabránili.

„Rozhovor skončil,“ utl tuhle šarádu jeden bodyguard a společně jsme šli k Belle, která stála opodál.

„Ahoj,“ řekla jsme jí a objala ji.

„Ahojky, jak si to užíváš?“ zeptala se mě s úsměvem.

Bella

„Nevím, jak to můžeš zvládat,“ řekla mi s úsměvem a já po chvilce jen kývla.

„Co je v plánu dneska?“ zeptala jsem se jí.

„Chvilku se budu poflakovat tady a potom jedeme k vám. Mimochodem, těšíš se na svatbu?“ zeptala se mě a já se na ni překvapeně podívala.

„Kdo se bude brát?“ zeptala jsem se jí.

„Ty to nevíš?“ zazněla její otázka.

„Ne, kdo se bude brát?“ zeptala jsem se jí.

„Oni ti to řeknou,“ ukončila debatu a já kývla.

„Baví tě si hrát na Miley?“ zeptala jsem se jí.

„Je to úžasné, ale jsem ráda, že to není navždy,“ přiznala se mi a musela jít, protože pro ni přišel Greg a ona musela jít pózovat.

Edward

Jakmile Bella vystoupila, šel jsem za svou rodinou, která na mě čekala v jedné z chodeb.

„Jak to dopadlo?“ ptala se mě hned Rose.

„Moc dobře ne, chce čas na rozmyšlenou,“ řekl jsem jí a ona jen kývla.

„Ale ne,“ zašeptala Alice a my jsme se na ni nechápavě podívali.

„To nic,“ řekla nám a začala si hlídat svoje myšlenky. V tom kolem nás proběhl hlouček holek, které měly v myšlenkách jen Miley Destiny.

„Co se děje?“ zeptala se zmateně Rose.

„Miley je venku!“ vyjekla nějaká holka a najednou byli všichni venku.

„Alice, jdeme ne?“ zeptala se Rose mojí sestřičky a už ji táhla ven. My jsme šli pomalu za nimi, protože ony se už nakvartýrovaly do první řady. Čekal jsem, že všechny holky budou u Miley, ale Bella stála stranou a vypadala vyčerpaně. Po chvilce odešla zpět do školy a my jsme už čekali jen na holky.

„Miley, odjíždíme,“ řekl jeden z těch chlapů té blondýnce a ona s úsměvem kývla.

„Mějte se!“ řekla všem a potom už zmizela v limuzíně.

„Já ji zbožňuji,“ řekla nám Alice a Jasper se na ni smutně podíval.

„A mě ne?“ zazněla jeho otázka.

„Samozřejmě, ale ona je star. Kdežto ty jsi můj manžel,“ řekla mu s úsměvem a políbila ho. Po chvilce jsme odešli zpátky do tříd, kde jsme se museli učit. Jakmile mi skončila hodina před obědem, vydal jsem se před učebnu, kde na mě čekala Alice s Jasperem.

„Půjdeme?“ zeptala se mě se zdviženým obočím.

„Jasně,“ odpověděl jsem jí otráveně a pomalu se loudal za nimi do jídelny. Tam už na nás čekala Rose s Emmettem.

„Edwarde? Viděl jsi Bellu, jak se na tebe dívá?“ zeptala se mě Rose a já se na ni nechápavě podíval.

„Stůl napravo od vchodu,“ zašeptala Alice a já se podíval daným směrem. Měla pravdu, Bella se dívala naším směrem a její pohled byl zvláštní. Ne, už vím, jaký byl! Její pohled byl zasněný, jako když se díváte na něco, co nikdy mít nemůžete. Po chvilce s ezvedla a odešla z jídelny.

„Co máme ted´?" zeptal jsem se jich.
„Edwarde, dnešní odpolední vyučování odpadlo. Říkala jsem ti to,“ řekla mi Alice se strachem v očích.

„Aha, no jo.“ Plesk jsem si rukou přes čelo a díky tomu jsem Emmetta rozbláznil.

„Začínáš bláznit!“ řekl mi po chvilce s úsměvem na tváři.

„Tomu se neříká bláznoství!“ ozvakl se Jasper.

„A jak se tomu říká?“ zeptal se ho nechápavě Emmett.

„Je zamilovaný,“ řekl mu s úsměvem a všichni až na Alici a Jaspera se zarazili.

„Cože? Do té lidské holky? Proč?“ ptala se mě hned Rose.

„Já nevím, nevybral jsem si to!“ řekl jsem jí trochu ostře a Emmett se na mě výhružně podíval.

„Půjdeme?“ zeptala se mě Alice a já jsem jen kývl. Venku jsme nastoupili do auta a vyjeli jsme domů.

Bella

Jakmile jsem přijela domů, hned u mě byla Lily.

„Bello, já jsem tak ráda, že už jsi tu!“ vypískla a objala.

„Já taky,“ řekla jsem jí s úsměvem. Lily mě vzala za ruku a vedla mě do domu.

„Čauky Bells,“ pozdravil mě Greg a Sam jen kývla.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a sedla si na gauč.

„Když už jsme tu všichni, já a Sam vám chce oznámit, že jsme se zasnoubili a budeme se brát!“ řekl nám Greg a já se pro sebe usmála.

„A kdy to bude?“ zeptala jsem se ho.

„V létě,“ odpověděl mi hned a já kývla.

„Gratuluji,“ řekla jsem jim a objala je.

„Děkujeme,“ řekla mi Sam s jiskřičkami v očích.

„Bello, Lily bude spát u tebe v pokoji, ano?“ zeptala se mě máma a já jen kývla.

„Jdi jí to ukázat,“ řekl mi táta a já spolu s Lily odešla ke mně do pokoje.

„Máš to tu pěkný,“ řekla mi uznale, ale já jen kroutila hlavou.

„Nic moc,“ řekla jsem jí, ale ona se jen smála.

„Mám tě pozdravovat od spolužáků,“ řekla mi a jákývla.

„Jak dlouho tu budete?“ zeptala jsem se.

„Tak dlouho dokud nám společenstvo neřekne, že můžeme odjet,“ řekla mi s úsměvem.

„Společenstvo? Ty jsi v něm?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Stejně jako ty. Ty o něm nic nevíš?“ zeptala se mě nechápavě.

„Jsou to lidi, co mi nakazují, jak mám žít!“ řekla jsme jí trochu naštvaně a ona se na mě nechápavě podívala.

„Cože?“ zeptala se mě.

„Dle nich nesmím mít dvojí život,“ řekla jsem jí.

„Něco se muselo stát, oni takové zákazy nedávají,“ řekla si sama pro sebe.

„Proč mi je, ale dávají?“ zeptala jsem se jí.

„Nemám tušení,“ řekla mi.

„Jak ses tam dostala?“ zeptala jsem se jí po chvilce.

Moje matka je jedna z nich, ostatně tvoji rodiče taky,“ řekla mi a v ten okamžik se otevřely dveře.

„Co se tu děje?“ zeptal se táta nechápavě.

„Povídám Belle o společenstvu,“ řekla mu s úsměvem, ale na jeho tváři se úsměv neobjevil.

„Cože?“ zeptal se jí vyděšeně.

„Povídám jí o společenstvu,“ zopakovala mu.

„Ona o něm neví a nikdy se neměla dozvědět!“ napomenul jí.

„Já o tom nevěděla, je jedna z nás. Neměli by jsme jí nic tajit!“ vyjekla a rozzuřeně se na něj podívala.

„Víte, že tu jsem?“ zeptala jsem se jich naštvaně, ale táta mě zvednutím ruky umlčel. Jen jsem kývla a ze stolku jsem si vzala klíče a zamířila jsem do auta. V rychlosti jsem vyjela, ale díky tomu, že zrovna pršelo byla viditelnost špatná. Na té silnici jsem dostala smyk. Ještě jsem uviděla světla nějakého dalšího auta, ale vzápětí se kolem mě rozprostila tma.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 19. kapitola: