Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 15. kapitola

11.01.2010 (12:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1841×

Alice

„Máte o ní nějaké zprávy?“ zeptala jsem se Belliny matky.

„Bohužel ne. Zkoušela jsem i bratra, ale bohužel negativní odpovědi,“ odpověděla mi a já jen kývla.

„Kde by mohla být?“ zeptala se po chvilce Rose.

„My nevíme,“ řekl nám Charlie, který přišel do kuchyně pro něo k pití. Hned potom šel zase do obýváku a my šli po chvilce za ním.

„Co budou dávat?“ zeptal se Emmett.

„Americký fotbal,“ řekl mu a chtěl to přepnout, ale najednou se na tom kanálu spustil další poad. Show Davida Lettermana.

„Nech to tam,“ požádala ho Renné a on kývl. Na obrazovce se najednou objevil David a publikum ho hned odměnilo potleskem.

„Dobrý večer! Jako první zde máme připravené hudební číslo!“ řekl David a publikum se roztleskalo. Najednou se objevil záběr na Miley Destiny, která začala zpívat. Jakmile skončila, publikum ji odměnilo bouřlivým potleskem.

„To snad není pravda, zabiju ho,“ pronesla Renné a chtěla odejít, ale Charlie ji zastavil. Co se tu děje?

„A je tu druhá část! Přivítejte mezi námi prosím Miley Destiny! Úspěšnou zpěvačku, herečku a také textařku! Potlesk prosím!“ požádal lidi David a objal Miley, která si šla sednout na sedačku.

„Ahoj Davide, jak se máš?“ zeptala se ho.

Bella

„Dobře, protože jsem ve tvojí společnosti. Co ty, jak se dneska máš?“ zeptal se mě.

„Ale jo, skvělý. Byla jsem nakupovat a kamarádka mě málem zabila, tekže skvělý,“ řekla jsem mu vesele a on se zasmál.

„Ty tu ted´ka trávíš nějakou dobu před turné, mám pravdu?“ zeptal se mě a já jen kývla.

„Máš pravdu, turné se rozjede příští týden a já se strašně moc těším,“ řekla jsem mu popravdě.
„My tu dneska budeme soutežit o 5x 2 lístky na koncert v LA. Je to výjimečné čím?“ zeptal se mě.

„Lidi, co je vyhrají se se mnou setkají v zákulisí a dostanou nějaké dárky,“ prozradila jsem mu a on jen kývl.

„A ted´ k otázce. Ta zní: 'Co Miley nenávidí? a) školu b) zimu c) lhaní?' Znáš odpověd´?“ zeptal se mě.

„Možná, ale nejsem si jistá,“ přiznala jsem se a dav se rozesmál.

„Jaké máš plány do budoucna?“ zeptal se mě.

„Odmaturovat. To je to hlavní a jinak by jsem chtěla vydat novou desku a natočit pár videoklipů,“ řekla jsem mu a on se zašklebil.

„Tvoje písničky, nemají kritici rádi. Prý zpíváš jen pro určitou skupinu lidí, co jim vzkážeš?“ zeptal se mě a já se usmála.

„Já je nenutím, kritizovat moje písničky, oni to dělají sami. Dle mě jsou moje písničky bhodné pro teenagery a já jím jsem. Jakmile budu stárnout, bude se i můj styl hudby měnit,“ oznámila jsem mu a on usmál.

„Tímhle jsi kritiky překvapila, být tebou nepočítám s dobrou krtikou na tvoje turné,“ řekl mi s úsměvem a já jen kývla.

„Já už s ničím nepočítám,“ řekla jsem mu aon se jen usmál.

„Takže, máš ted´ lásku?“ zeptal se mě bez okolků.

„Nevím, jestli se toimu tak dá říct, ale jo, něco tam je,“ řekla jsem mu s úsměvem a on mi společně s lidmi zatleskal.

„Ted´ bych se tě chtěl zeptat na pár věcí. Já tomu říkám dotazník. Můžu?“ zeptal se mě a já kývla.

„Nejoblíbenější písnička od tebe?“

„Rockstar.“

„Co za pití miluješ?“

„Sex on the beach.“

„Nejoblíbenější místo na světě?“

„LA.“

„Nejoblíbenější film?“

„Znovu 17.“

„Bez koho bys nemohla žít?“

„Bez mámy.“

„Tímhle dotazník skončil! Jen mě zarazilo, ty piješ ráda Sex on the Beach?“ zeptal se mě překvapeně.

„No jasně, to je skvělý pití a kámoši ho uměj skvěle udělat,“ přiznala jsem se a on jen kývl.

„Naší povinností je ted´ vylosovat 5 lidí, kteří vyhrají lístky na tvůj koncerte, kerý se koná příští týden,“ řekl všem a z publika se ozval potlesk. Dal mi do ruky takovou krabičku ze které jsem vyndala 5 papírků.

„Takže, lístky vyhrává Anabella Smith, Joel Jinglle, Sue Lewitt, Hannah Eberstof a Kimberly Jasonová. Gretuluji!“ řekla jsem a společně s publikem jsem zatleskala.

„My dva se spolu musíme rozloučit, jsem moc ráda, že jsi tu byla. Přeji spoustu úspěchů do budoucna a štěstí! Měj se,“ řekl mi a já odcházela přes publikum. S pár lidmi jsem se stihla ještě obejmout a pak už se o mě postarala ochranka.

„Bello, máme problém! Tvoji rodiče, viděli ten pořad v televizi a okamžitě se máš vrátit do Forks,“ řekl mi Greg a já na něj zůstala zaraženě koukat.

„Už mi bude 18, takže už můžu rozhodovat sama a nikam se mi nechce, jedeme domů,“ řekla jsem mu a on mě s úsměvem následoval. V autě mu zase zvonil telefon.

„Bell, to je Renné. Vem si to,“ pobídl mě a vložil mi do ruky telefon, který jsem s neochotou zvedla.

„Prosím,“ začla jsem.

„Bell, vrat´ se sem. Prosím, všem nám tu chybíš a nejvíce mě a tátovi, ale také tomu klukovi Edwardovi, vrat´ se!“ nařídila mi a já jen s uchechtnutím položilaq telefon.

„Bell, v tom rozhovoru jsi říkala, že máš vztah, to není možné,“ namítl Greg a já jen klývla.

„Já sama netuším, proč se tohle děje, ale nechci riskovat jeho život. Pamatuješ se na Johna a na Michaela?“ zeptala jsem se ho a on jen kývl.

„To nebyla tvoje vina!“ upozornil mě.

„Ale byla. Jsem prokletá a táhne se to se mnou už dlouho,“ řekla jsem mu a on mě objal.

„My před ničím neutíkáme, to by jsi už mohla vědět. Musíš se tomu postavit čelem,“ upozornil mě a vystupoval.

„Já vím,“ řekla jsem mu a chytla jsem jeho nabízenou ruku a už jsme šli dovnitř.

„Ahoj Bell, v televizi to bylo nádherné. Povedlo se ti to, gratuluji!“ popřála mi Sam a já jen s kývnutím a omluvou, že jsem unavená, jsem odešla do svého pokoje, kde jsem únavou spadla do postele a hned jsem usnula. Zdál se mi sen, který mi opakoval minulost.

„Ahoj lásko!“ vykřikl Michael a už mě šel obejmout, ale v půlce kroku se zastavil.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho vyděšeně. Najednou, ale začal klesat k zemi a jeho oči se začaly zavírat. Co se to děje? V rychlosti jsem k němu přiskočila, ale po překontrolování tepu, jsem byla mrtvá spolu s ním. V šoku jsem se probudila a rychle rozsvítila. Byl to jen sen, jen sen. Tak tohle byla moje minulost a podobné to bylo i s Johnem, všichni muží se kterými jsem, kdy co měla, zemřeli a dodneška nikdo neví, jak. Já odpověd´znám, chodili s dívkou, která se nikdy neměla narodit, protože je omyl. Je výjimečná, ale ta výjimečnost jí je k ničemu, protože se jí hned po narození něco stalo a nikdo si to dodnes neumí vysvětli a všichni se ptají: „Proč ona?“ A nikdo jim na tuto otázku opovědět nedokáže, nikdo z nich.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 15. kapitola: