Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 13. kapitola

29.12.2009 (18:15) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1841×

Bella

Po pár minutách spánku se mi podařilo otevřít oči. Ten koho jsem zde čekala, tu nebyl.

„Je tu někdo?“ zaškrehotala jsem slabým hlasem, ale nikdo mi neodpověděl. Chvilku jsem s ekoukala po pokoji, ale vyrušila mě sestřička.

„Slečno Swanová, jak se cítíte?“ ptala se mě hned.

„Unaveně. Co je dneska za den?“ zeptala jsem se.

„Pátek. Byla jste v bezvědomí 3 dny. Bolí vás něco?“ zeptala se mě.

„Ne, jsem unavená.“ odpověděla jsem jí a ona kývla.

„Zavolám nějakého doktora,“ oznámila mi a odešla pryč. O pár minut později se s nějakým vracela.

„Bello, jak se cítíte?“ zeptal se.

„Až na bolest hlavy, je to ok,“ odpověděla jsem mu a on kývl.

„Já zavolám vašemu ošetřujícímu doktorovi a on se na vás ještě podívá,“ oznámil mi.

„Nemohla bych jít domů?“ zeptala jsem se.

„Zbláznila jste se?“ ptal se vyděšeně doktor.

„Nezbláznila, ale chci domů,“ oznámila jsem mu.

„Nejdřív zítra,“ slíbil mi.

„Půjdu domů na revers,“ oznámila jsem mu a on kývl.

„Dobře, sestřička přinese papíry,“ řekl mi. Potom oba odešli a já si zavolala pro odvoz. Chudák Angela, ta mě bude proklínat. O pár minut později již rorazila dveře.

„Proč ode mě chceš věci?“ ptala se mě hned.

„Neptej se a dej mi je,“ řekla jsem jí a ona mi podala komínek úhledně složených věcí. Já si je hned dala na sebe.

„Potřebuji, abys mě odvezla na letiště,“ řekla jsem jí.

„Proč tohle všechno?“ zeptala se mě.

„Utíkám,“ řekla jsem jen a dooblékla se. Najednou do místnosti přišla sestřička a dala mi k podepsání nějaké papíry, které jsem obdarovala svým podpisem. Ze skříně jsem si vyndala peněženku, kde byla kreditka.
„Můžem?“ zeptala se Angela a já kývla. Společně jsme vyšli ven z nemocnice.

„Za jak dlouho to stihneš na letiště?“ zeptala jsem se.

„Hodina až dvě,“ odpověděla mi.

„To není moc dobré. Hod´ mě k nám, mělo by tam být auto,“ řekla jsem jí a ona kývla. Nasedli jsme a vyjeli k našemu domu. Měla jsem pravdu, moje auto stálo před domem.

„Angelo, už jed´ domů. Zvládnu to,“ ujistila jsem ji a ona po chvilce odjela. Já si v rychlosti sedla do svého auta a mířila jsem na letiště. Díky mojí jízdě jsem tam byla za půl hodiny.

„Dobrý den, potřebovala bych letenku do LA,“ řekla jsem slečně za přepážkou.

„Mám poslední volné místo v první třídě,“ oznámila mi.

„Beru,“ řekla jsem jen a podala jí kreditku.

„Letadlo letí za 10 minut. Z terminálu 6,“ řekla mi a podala letenku s kreditkou.

„Děkuji,“ řekla jsem jí ještě a mizela k určenému terminálu. V rychlosti jsem tam dala letenku a mizela do letadla, které za pár minut hned startovalo. Celou cestu mi zvonil telefon, který jsem nezvedala a pro jistotu ho potom i vypnula.

Edward

Lov probíhal v naprostém pořádku. Bylo docela na čase na něj jít, protože být denně v nemocnici, to mě vysilovalo. Sešli jsem se na jedné mýtině.

„Já jedu do nemocnice, kdo mě tam odveze?“ zeptal jsem se jich.

„Já tam jedu taky,“ řekl mi Carlisle a já kývl. Najednou se mu, ale rozdrnčel telefon.

„Cullen? Prosím,“ představil se.

„Slečna Swanová je vzhůru,“ řekl mu hlas a Carlisle telefon hned položil.

„Bella je vzhůru, jedeme do nemocnice,“ řekl nám a my jsme se rozeběhli k autům. A během pár minut jsme již parkovali před nemocnicí. Všichni jsme se vydali do jejího pokoje, který byl prázdný.

„Kde je?“ ptal jsem se Carlislea. Do pokoje najednou vstoupil doktor.

„Kde je?“ ptal jsem se ho hned.

„Podepsala revers a odešla,“ řekl mi a já se chystal na něj skočit.

„Ona byla v bezvědomí několik dní a vy jste ji jen tak pustil?“ ptal jsem se nevěřícně.

„A co jsem měl dělat?“ ptal se mě on a já nebyl schopný mu odpovědět.

„Přijela pro ni její kamarádka?“ řekl mi ještě.

„Která?“ ptala se Alice.

„Slečna Weberová,“ odpověděl jí a odešel.

„Ona odešla?“ zeptala se vyděšeně Esme a my kývli.

„Ta holka je fakt skvělá,“ prohlásil Emmett a Rose mu hned jednu vlepila. Alice si vzala do ruky telefon a pokusila se jí dovolat, ale bezúspěšně.

„Co jít za Angelou?“ zeptal se Jasper.

„Je noc, bude spát,“ zatrhla mu to Esme.

„Třeba ne,“ řekla najednou Alice.

„My tam zajdeme,“ řekl za ně Jasper a společně vyšli z pokoje ven.

„Kam půjdeme my?“ zeptala se Rose.

„Domů,“ odpověděla jí Esme a my šli ven, kde jsme si sedli do aut a vyjeli jsme.

Angela

Jakmile jsem Bellu odvezla k jejímu domu, jela jsem domů. Vevnitř jsem zapadla do pokoje, ale vyrušilo mě zvonění zvonku. Musela jsem vstát a přísahala si, že toho, kdo stojí za dveřmi zabiju. Obecenstvo za dveřmi mě docela překvapilo.

„Ahoj Angelo, můžeme dovnitř?“ ptala se mě Alice.

„Jasně. Pojd´te,“ vybídla jsem je a oni mě následovali.

„Sedněte si,“ pobídla jsem je.

„Víš, proč jsme tu, že?“ zeptal se Jasper a já kývla.

„Kde je?“ ptala se Alice.

„Netuším, já jsem ji odvezla k jejímu domu a pak jsem jela sem,“ řekla jsem jim a oni se na sebe podívali.

„Co plánovala?“ přerušil ticho Jasper.

„Chtěla jet na letiště. Netuším, kam chtěla letět,“ řekla jsem jim oni kývli.

„Děkujeme ti, Angelo. Moc jsi nám pomohla,“ řekla mi Alice a potom hned odešli.

Bella

V LA jsme přistávali až ráno. Venku jsem si stopla taxíka, nadiktovala jsem mu adresu a už jsme jeli. Za nějakou dobu již parkoval před domem. S díky jsem mu dala určenou cenu a vystupovala. Pomalu jsem šla ke zvonku a zazvonila jsem. Přišel mi otevřít Greg.

„Co tu děláš?“ ptal se překvapeně.

„Pustíš mě do mého domu?“ ptala jsem se ho a on kývl a ustoupil, abych mohla vstoupit.

„Bell, co tu děláš?“ zeptala se mě překvapeně Sam.

„Dlouhý příběh. Shrnu to, chci být Miley Destiny, aspoň nějakou dobu,“ oznámila jsem jim.

„Ví Renné, že jsi tu?“ ptal se mě Greg.

„Ne a neříkej jí to,“ požádala jsem ho. On se na mě smutně podíval.

„Neřekneme jí to, neboj se!“ uklidnila mě Sam a já odcházela do svého pokoje.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 13. kapitola: