Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelenoočka - 7. kapitola

27.06.2010 (17:45) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4323×

7. kapitola – Krev

Neběžela jsem naplno, jen tak rekreačně (na upíra, ne jako lidi). Užívala jsem si okolí a přírody. Ale ne dlouho. Obíhala jsem ulomenou hranu kopce, když jsem ho uviděla. Samozřejmě že Edwarda. Právě ulovil nějakou srnku. V duchu jsem zanadávala a chtěla zmizet, jenže on si mě musí jak na potvoru všimnout.

„Dáš si taky?“ nabídl mi srnku. Ještě mu tak přiznat, že piju krev.

„Ne, díky, ale už jsem jedla. Doma.“

„Jak chceš. Počkáš chvilku než…?“ nedokončil. Jen jsem kývla hlavou. Evidentně si to užíval, přitom na mě po očku koukal, jestli mi tím dělá chutě. Abych se přiznala, tak trochu jo. Srnčí krev mám raději než zaječí, ale kvůli té trošce, co potřebuju, nebudu zbytečně zabíjet. A krev s cizím jedem mi nechutná.

Když skončil, tvářil se trochu smutně. Jo, jasně. Myslel si, že si dám, měl dokonce nějakou teorii… Hezké, opravdu.

„Mohl bych ti něco ukázat? Není to daleko,“ přemlouval mě. Jenom jsem kývla a naznačila mu, ať jde první. Rozeběhl se pomalu, čekal na mě, ale nakonec zrychlil. Za pár minut jsme doběhli k menšímu vodopádu na nějaké místní řece. Bylo to kouzelné místo, schované v lese a pro lidi těžko přístupné.

„Můžu se tě také ptát?“ zase byl zvědavý.

„Ptát se můžeš, odpovědi si rozmyslím,“ navrhla jsem kompromis.

„Na pohled máš lidskou kůži,“ odmlčel se. Neodpověděla jsem, nebyla to otázka. „Můžu si na ni sáhnout?“ pochopil. Natáhla jsem k němu ruku. Opatrně se ji dotkl.

„Je tvrdá… vevnitř,“ poznamenal. Podíval se na mraky na obloze – začaly řídnout. „Záříš?“

Okolí se začalo zalévat slunečním světlem, které proudilo na zem trhlinou v mracích. Hranice světla a tmy se pomalu posunovala k nám.

„Jak snášíš krev?“ ukázka by byla lepší. Kývl a zadržel dech. Vyhrnula jsem si rukáv mikiny a nehtem nařízla tenkou kůži na povrchu. Z rány začala vytékat krev. Sotva ji Edward uviděl, začal se tvářit polekaně.

„Ta trocha krve mě nezabije,“ uklidnila jsem ho. Světelná hranice byla skoro u nás. Popošla jsem ze stínu a vsunula do rány několik prstů. Mírně jsem zabrala a ozval se mlaskavý zvuk, jak se od sebe oddělovaly jednotlivé vrstvy mojí kůže. Olízla jsem vnitřek rány, aby krev nepřekážela. Když jsem ruku odtáhla od úst, zalilo mě světlo. Vnitřek rány jiskřil, jinak nebyla vidět žádná změna.

Edward byl evidentně na pokraji nervového zhroucení. Rychle se nadechl a došel ke mně. Vytáhl mi prsty z rány, její okraje přiložil k sobě a pevně chytil.

„Nechtěl jsem, aby ses dobrovolně mrzačila, budu tě muset donést ke Carlisleovi, aby ti to ošetřil,“ začal panikařit. Vytrhla jsem mu svoji ruku a podívala se na ni. Musela jsem srovnat okraje rány pěkně vedle sebe, už začaly srůstat, tak ať to je aspoň bez jizvy. Za minutku byla rána srostlá.

Edwardovi to nejspíš ještě nedošlo. Valil na mě oči a měl mírně pokleslou dolní čelist. Labužnicky jsem si olízla trochu zbylé krve. Namířila jsem předloktí k němu.

„Dáš si taky?“ vrátila jsem mu jeho slova. To ho donutilo se aspoň se trochu sebrat. Neměl už skoro žádný vzduch, aby odpověděl, ale zavrtěl hlavou. Tak jsem tu krev slízla sama. Ukázala jsem mu již čisté předloktí, aby viděl, že to nebylo nic vážného.

Jenže on se na mě už nedíval. Teď sledoval své vlastní ruce potřísněné mojí krví. Nakonec se pomalu vydal k řece. Slunce se mezitím znovu schovalo za mraky. Zastavila jsem ho v půlce cesty.

„Vadilo by ti moc mi tu krev vrátit?“ utahovala jsem si z něho, to přiznávám. Nejspíš se ještě nevzpamatoval ze šoku, který právě prožil. Mírně jsem ho přitlačila k zemi. Pochopil to a sedl si. Sedla jsem si naproti němu a přitáhla si jednu jeho ruku k ústům. Začala jsem pomalu slízávat krev z jeho prstů. Klidně mě za to ukamenujte – normálně jsem si s ním hrála.

A jeho myšlenky! On si to užíval! Díval se mi do očí a vychutnával si ten tělesný kontakt. Dala jsem si víc záležet, přidala erotický podtext. Natáhla jsem se i pro druhou ruku… Začal u toho přivírat oči. Chvíli mu trvalo uvědomit si, že jsem skončila.

Natáhl se pro moji ruku, aby si ji pořádně prohlédl. Mírně ji natáčel, snažil se najít nějakou jizvu, ale nic neviděl. Ještě mi po předloktí přejel prsty, ale když zjistil, že si to neužívám jako on před chvílí, přestal.

V tu chvíli se slunce opět probojovalo mraky a osvětlilo celé okolí vodopádu.