Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelenoočka - 4. kapitola

21.06.2010 (15:45) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4564×

4. kapitola – Zvědavost

Ráno pršelo, tak jsem se do školy proběhla. Díky tomu jsem dorazila dřív než většina ostatních studentů. Sedla jsem si do třídy a pročítala si informace ze včerejška – ráno jsem si je vytiskla. Byla jsem do toho poměrně hodně zabraná, ale Edwarda jsem zaregistrovala dřív, než na mě promluvil.

„Co čteš zajímavého?“ řekl a nahlížel mi přes rameno.

„Něco o genetice,“ odpověděla jsem naprosto klidně. „A jestli se mě snažíš vylekat, tak tě rovnou zklamu, mé svědomí je čisté.“ A s tím svým silným pachem se ti to nikdy nepovede.

„Nechtěl jsem tě vyděsit, opravdu, jen jsem se ti chtěl omluvit za hloupou poznámku ze včerejška.“

„To už si ani nepamatuju. Neměl by ses kolem všech tolik plížit, vypadáš při tom jako hladové mystické stvoření.“ Už jsem si ho nechtěla všímat. Sedl si vedle mě a koukal mi přes rameno. Papíry jsem si schovala do tašky, protože přišel učitel. Po chvíli ke mně Edward přisunul papír.

Odkud jsi?

Je fakt zvědavý. Nakonec se sám nachytá, ani o tom nebude vědět. Dost na tom, že chodí do školy. Ještě se bude zajímat o lidi.

Budu odpovídat, jen když budeš odpovídat i ty mě.

Posunula jsem papír směrem k němu. Krátce přikývl.

Phoenix. Ty?

Byla to lež, bydlela jsem v New Yorku, ale tady jsem někdo jiný a ten žádné jiné velké město nenavštívil.

Gateway. Proč ses přestěhovala?

Zemřela mi mamka, tak teď bydlím tady.

V podstatě to byla nezáživná konverzace. Dozvěděl se jenom to, co jsem říkala i ostatním, on byl spíše neurčitý a moc se nerozepisoval. Co je zač, neřekl, ani moc neupozorňoval na odlišnosti jeho druhu a lidí. Zatím se hlídal.

Měli jsme společnou pouze první hodinu, takže se toho moc nedozvěděl. Ale zato mě skoro celý den pronásledovala Jessica. Jediné pozitivní  bylo, že jsem mohla zkoušet čtení mysli. Nechápu, že to vydrží, je to docela otravné.

Asi po dvou hodinách jsem znala Jessičin hlas, takže jsem spíš vnímala její myšlenky než slova. Sice nebyla moc originální, ale aspoň občas jsem se zasmála. Její vnitřní komentáře mě docela pobavily.

Na tělocviku se ke mně hlásil nějaký docela otravný kluk. Byl to ten z pondělka, ten, který mě odtáhl z parkoviště. Chtěla jsem mu to nějak vrátit. Rozhodla jsem se ze sebe udělat nemehlo, třeba mě spoluhráči nechají na pokoji. Ale než na to přijdou, bude mít hošánek několik boulí.

Vždy, když letěl balon na mě, jsem ho nasměrovala na něho, ale tak šikovně, že nebyl schopen odehrát a akorát dostal ránu. Jenže všem to přišlo hodně směšné, hlavně to, jak ničím spoluhráče. Ostatní to párkrát použili proti druhému družstvu – když se váleli po zemi, nemohli hrát, což se stávalo často, koncem hodiny se smáli pokaždé, když na toho kluka letěl balon.

Nakonec nějakou tu bouli měl, ale několik sportovněji nadaných děvčat mi šlo poblahopřát ke skvělé hře, asi si myslely, že to dělám schválně. Později se mi ten kluk vyhýbal, ale nejvíc při tělocviku.

Při obědě mě Jessica upozornila, že mě Edward pozoruje. Když jsem se na něho podívala, tak se zvedl a šel za mnou. Vstala jsem a šla pryč. Nepotřebuji maniakálního upíra, který je ochoten bavit se pouze s tím, který o něho nejeví zájem. Dohnal mě před jídelnou a už se nadechoval, že něco řekne. Ale já jsem byla rychlejší.

„Proč se se mnou vůbec bavíš? V čem jsem odlišná od ostatních, se kterými evidentně nechceš nic mít?“ vypálila jsem na něho. Je mnou až moc zaujatý, za chvíli to bude hodně podezřelé, Jessica skoro celý dnešek přemýšlela nad tím, co jsme si psali první hodinu. Hodně žárlila, že mluví s někým jiným než s ní, považovala se za královnu školy.

A já tolik pozornosti nepotřebuji, není v mém zájmu, aby si mě lidé pamatovali. Potom je těžší zmizet. A tenhle pomatený upírek na mě akorát zbytečně upozorňoval.

„Jsi hodně hezká,“ zašklebil se na mě. Nejspíš to bylo první, co ho napadlo jako odpověď. Chvíli mě pozoroval, jako by čekal nějakou reakci. Normálně by mě to potěšilo, ale on mě spíš testoval, bylo mu to vidět na očích. Zastavila jsem se a provrtávala ho pohledem.

„Ale rozhodně nejsem hloupá a už vůbec nestojím o pozornost, ať už tvoji nebo ostatních spolužáků,“ řekla jsem mírně naštvaně.

„Já vím, že máš nějaké tajemství a určitě na ně přijdu, ať už budeš chtít nebo ne,“ vrátil mi stejným tónem.

„Já žádné tajemství nemám, budeš akorát zklamaný. Zato vím, že já zklamaná nebudu, až přijdu na to vaše,“ zvolila jsem taktiku útok je nejlepší obrana.

„Jsi vedle,“ bylo jediné, na co se zmohl, nejspíš ho to zaskočilo.

„Každý na téhle škole si myslí, že něco skrýváte. Můžete si za to sami. Stačilo by slézt z trůnu a chvíli se projít mezi obyčejnými lidmi,“ to už jsme došli do třídy. Sedla jsem si do lavice, Edward si sedl vedle a zíral na mě. „Chceš ještě něco?“ jen zakroutil hlavou a díval se z okna.

Vím, že to bylo hnusný a že si to nezasloužil, ale jsem značně nervózní, když ze mě někdo tahá informace, nedej bože upír. Asi Vám přijdu hodně paranoidní, ale asi to bude výchovou.

Biologie proběhla klidně, učitel pouštěl nějaký film, takže jsem měla spoustu času na trénink své nové schopnosti. Tentokrát jsem se zaměřila na Edwarda. Asi po čtvrt hodině jsem zaslechla jeho myšlenky. Chvíli se zabýval teoriemi o mě – proč nemůže slyšet mé myšlenky a proč na mě nefunguje upíří kouzlo.

Když na nic rozumného nepřišel, začal přemýšlet o mých teoriích – s čím bych na něj mohla přijít. Docela mě podceňoval. Pár minut před koncem hodiny poslouchal Alici, na něco čekal, ale nic se nestalo. Se zazvoněním vztekle vstal a vystřelil ze třídy.

Sbalila jsem si věci a šla domů. Na parkovišti kolem mě projeli Cullenovi, Edward na mě vrhal zlostné pohledy.