Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelenoočka - 21. kapitola

03.08.2010 (14:00) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3990×

21. kapitola - Lest

Přišla jsem až k jeho trůnu a podala mu ruku. Jeho obličej začal střídat výrazy – nejprve byl vítězný, pak prázdný, zamyšlený, překvapený a nakonec naštvaný - to když mu došlo, co jsem udělala (teda spíš neudělala). U toho také zůstal, když štítivě pustil mou ruku. Sálem se neslo vzrušené mumlání a ke mně doléhaly i zmatené myšlenky.

„Tohle jme si nedomluvili!“ navztekaně vrčel a tím utišil bzukot v sále. „Dohodu nemůžeme považovat za platnou!“

„Proč?“ hrála jsem hloupou, ale odpověď jsem už znala.

„Protože jsi nezvedla svůj štít a já nemohl nic přečíst!“ zasyčel a chystal se odejít.

„Ale tak dohoda nezněla,“ zašeptala jsem, ale slyšel to každý. Bylo to lepší než ukřivděný řev. Upoutalo to pozornost všech upírů, i Aro se zastavil. Další dva „vladaři“ se ohlédli na svého společníka. A Marcus se začal ušklíbat.

„Ne, nezněla, ale každý tady ví, že když po nich chci potřesení rukou, že si chci přečíst jejich myšlenky,“ otočil se a přestal syčet, snažil se zachovat si tvář.

„No, nejspíš nejsem každý, a jsem z Ameriky, takže ani odtud.“

„Tak ti dávám druhou šanci,“ a natahoval ke mně ruku.

„Vy jistě víte, jaká je moje skutečná schopnost. Že to není štít. Ale ostatní by ji měli znát také, protože se jich týká.“ A opět se sálem neslo šumění hovoru. „Moje schopnost spočívá v přebírání talentů. Stačí mi jeden dotyk!“ Teď už nikdo nešeptal, hovor nabíral na hlasitosti. Aro po nich vrhl naštvaný pohled a hned bylo ticho jako předtím.

„Pokud bych se Vás dotkla bez štítů, okamžitě bych si přivlastnila Vaši schopnost. Začala bych číst Vaše myšlenky a s nimi i myšlenky všech, kterých jste se kdy dotknul. Nemáte šanci mě zabít. Co byste tedy dělal? Protože přece nemůžu po světě pobíhat s Vaší pamětí,“ vysvětlovala jsem.

„Navíc jsme se dohodli, že vám podám ruku, což jsem udělala. A podle Vašich slov dohoda platí od té chvíle, kdy to udělám, takže by dohoda měla být platná.“ Teď se Aro uklidnil, posadil na trůn a přemýšlel. Usilovně.

Jestli opravdu umí tak rychle přebírat talenty, byla by to zbytečná komplikace. Navíc, pokud jí neuznám platnost dohody, rozpoutá tady peklo. Opravdu na ni nemůžeme, žádnou vzpouru si nemůžeme dovolit. My musíme dodržovat zákony. Musíme dodržet dané slovo.

„Opravdu si dokážeš tak rychle osvojit cizí talent?“ zeptal se nakonec, napůl z vlastní zvědavosti, napůl z nutnosti. Pokud bych lhala, klidně by mi mohl ukrást moje vzpomínky.

„Cestou sem jsem potkala tenhle ocásek,“ ukázala jsem bradou na Jane, která mě vraždila očima. „Trochu jsme se nepohodly a popraly. Ale určitě Vám to ukáže sama.“ Aro jen natáhl ruku a počkal.

„Tak ukaž.“ A nechal mi volné pole působnosti.

Otočila jsem se na stráž, která vedla Richarda a vypustila svůj vztek. Během zlomku vteřiny se  oba muži svíjeli v křeči a padali k zemi bolestí. Je mi protivné mučit ostatní, takže jsem za pár vteřin přestala. Otočila jsem se zpět k vladařům.

„Zajímavé, zajímavé… A nechtěla by ses k nám přidat? Takový talent by se nám velmi hodil,“ uvažoval nahlas. Rychle jsem zakroutila hlavou. I kdybych sem chtěla, mnoho přátel bych neměla – všichni by najednou byli nepotřební a nahraditelní. I v myšlenkách upírů jsem slyšela to samé.

„Ne, děkuji za nabídku.“

„Pak vás nejspíš necháme jít. Ale ve výzkumu nesmíte pokračovat. Nesmíte přeměnit nikoho dalšího, ani o něm s kýmkoli mluvit. A příště se tak snadno nedomluvíme,“ pohrozil ještě. Já jsem na nic nečekala, popadla jsem Richarda za ruku a spěchala ven.