Začíná trocha akce.
22.07.2010 (12:30) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3631×
16. kapitola – Zatčený
Nakonec z mého pokusu o vtip vylezl spíš způsob udobření si Emmetta. Teprve teď mi úplně odpustil to, jak jsem ho „obrala“ o jeho oblíbeného medvídka na posledním lovu. Po pár dnech Edward přestal být uražený a Rose po mě přestala vrhat žárlivé pohledy.
I ve škole byl klid – příští týden měly být prázdniny. Úkolů jsme sice dostávali hodně, ale většinou na prázdniny. Učitelé už taky chtěli mít klid, bylo to na nich vidět. Na tento týden navíc byly naplánovány tři exkurze, takže školní atmosféra nemohla být uvolněnější.
I tělocvik jsem si užívala, hlavně díky Alici. Ta opět zorganizovala útok na Edwarda. Hráli jsme házenou nebo co, v podstatě šlo o hru, při níž žáci rozdělení na dvě družstva pobíhají v chumlu přes celé hřiště a snaží se hodit míč do soupeřovy branky. Upíři se musí hodně mírnit, což je nebaví, ale tentokrát měl Edward o zábavu postaráno.
Pomocí svého štítu jsem mu podrážela nohy, obalovala jsem mu ruce, aby nemohl chytit balón, a vůbec sabotovala jeho veškerou činnost. Všichni se samozřejmě smáli jeho neobratnosti, ale nikdo nechápal, o co vlastně jde. Edward po mě vrhal nenávistné pohledy, ale to bylo všechno, co mohl dělat. Docela si oddechl, když konečně zazvonilo na přestávku.
Odpoledne jsem trávila sama nebo s Alicí. Večer jsem chodila brzo spát, vždy po Charlieho pravidelné půlnoční kontrole přišel Edward a zbytek noci jsme prokecali. Prostě pohoda.
Ale nic netrvá věčně. Ve čtvrtek večer jsem při uklízení kuchyně poslouchala zprávy, ve kterých mě upoutala jedna reportáž.
„… byl zatčen včera večer v Los Angeles. Při zatýkání se ani nepokoušel o útěk a policistům nevzdoroval,“ hlásila reportérka. Najednou se v televizi objevily záběry, jak vězně vedou k policejnímu autu. Richard byl spoután a odváděn několika dalšími upíry převlečenými za policisty. Všichni měli samozřejmě sluneční brýle. Mezi nimi jsem poznala Eriku. Jasně, jinak by ho nikdy nedostali. Ještě tam byla Jane, Alek a Demetri. Nedivte se, že je znám, Richard mi o nich vyprávěl. Každý by měl znát svého nepřítele.
Rychle jsem vyběhla do pokoje, kde jsem se zhroutila na postel. Celý můj poklidný svět se zhroutil. Tohle bylo horší než vědomí, že je mrtvý. Už mi začínaly přetékat oči, ale někdo otevřel okno.
Byl to Edward, nikdo jiný by mi do pokoje takhle nevtrhl, nemusela jsem se ani otáčet. Zatlačila jsem slzy zpět a otočila se na něj.
„Čemu vděčím za tvou tak brzkou návštěvu?“ zeptala jsem se ho jakoby nic. Už jsem vám říkala, že jsem zatraceně dobrá herečka.
„Ale, jen jsem si tak říkal, co zrovna teď děláš,“ vykrucoval se. Ale myšlenky si nehlídal.
Zatraceně, přímo se jí zeptat nemůžu, ještě bych ji na to upozornil. Doufám, že tu sedí déle jak pět minut. Alice zatím žádné rozhodnutí neviděla, ale jeden nikdy neví…
„Právě jsem dodělala úkoly a přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Proč tě to zajímá? Stalo se něco?“
„Ne, nic se nestalo, přece se můžu přijít zeptat, ne?“
„Můžeš, ale je to trochu divné. Zůstaneš tu nebo přijdeš později?“
„Přijdu později, ještě musím domů něco vyřešit. No, jsem rád, že vím, co jsi dělala. Zatím.“ A vyskočil z okna.
Skvělé, takže mám na krku dozor. Nejen Charlieho, ale i Edwarda a Alici. Teď by to chtělo nějaký plán. A rychle, protože mám tak pět minut, než Alice bude muset začít sledovat moje budoucí kroky.
Za tři minuty jsem už měla zamluvenou letenku. Teda přesněji dvě – jednu do New Yorku a druhou do Phoenixu, ale tam nepojedu. Měla jsem štěstí – obě letadla odlétají ve stejný čas. Navíc do Phoenixu letí Isabella Swanová, do New Yorku Olivia Wilson, což je moje poslední jméno. Navíc to jsou jediné doklady, které mám.
Teď mi jen stačilo zajít za Charliem, jestli mě pustí na neděli na oslavu kamarádčiných narozenin. Chvíli se na to tvářil dost divně, ale když si zavolal k jejím rodičům a ujistil se, že vše, co říkám, je pravda, tak svolil. Šťastně jsem vyběhla nahoru do pokoje, že si musím sbalit věci. A nesmím zapomenout na zítřejší výběr dárku.
Je mi líto, že musím Charliemu takhle lhát, ale jinak to nešlo. Je lepší, aby si myslel, že se za pár dní v pořádku vrátím a že nejhorší věc, co se mi může stát, je bolest břicha z přecpání dortem. Jo, a volal jednomu mému starému kamarádovi, který dostal přesné pokyny dvě minuty předem.
Navíc se mi podařilo zmást i Cullenovi, což je podle mě největší úspěch.
Autor: LLilith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zelenoočka - 16. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!