Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelenoočka - 15. kapitola

19.07.2010 (08:15) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3786×

15. kapitola – Reformovaní

Ráno mě zase vyděsil, stejně jako v neděli. A já jsem stejně jako v neděli nadskočila. Pak jsem na něho vrhla naoko dotčený pohled.

„Já se přes noc nezměním, budu pořád stejný pošuk,“ řekla jsem.

„Víš, asi to ani nechci. Včera jsem…“ začal.

„No bóže, hlavně že ses nějak rozhodl. Půjdeš do školy se mnou, nebo tu hodláš vystát důlek?“ přerušila jsem ho. Za chvíli se probral a mohli jsme vyrazit. Cestou na mě vrhal divné pohledy.

„Co je?“ zeptala jsem se mírně uraženě.

„Ale, Alice ráno říkala, že máš něco v plánu, ale neví co, nějak jí v tomto směru uniká budoucnost. Tak tě pozorně sleduji, abych si tvého dalšího vtipu všimnul,“ vysvětlil a neodolatelně se usmál. Ach jo, kdy mu konečně dojde, že to na mě nepůsobí.

„Mám a je to překvapení, takže ti ho rozhodně neřeknu dřív než ostatním.“

Mlčeli jsme celou cestu, ale jeho myšlenky jsem slyšela. Byl mírně konsternován z toho, že mu nic nechci říct, že se k němu chovám jako k ostatním. Trochu mi ho bylo líto, ale zkazil by mi zábavu. Když jsme došli ke škole, všichni upíři na nás čekali. Z batohu jsem vylovila obálku a začala každému špendlit na tričko černou stuhu. Všichni mi opláceli nechápavý pohled až na jednoho. Docela jsem se divila, tohle jsem nečekala. Byl to Emmett, který začal hlasitě prozpěvovat.

„Oh, naplníš své poslání, poslání, to poslání, máš čaj a koláč k snídaní, k snídani, máš k snídani…“ vyřvával na celé parkoviště, až se po něm začali všichni otáčet. I zbytek rodiny na něho vrhal vražedné pohledy, ale nikdo se k němu nepřidal. Tak jenom ztišil hlas a mrknul na mě, abych se přidala já.

„…ten nápoj, co v žilách pění, ten nápoj už pro mě není…“ pokračoval a já si zatím přidělala svoji stuhu.

„…smíme pít brandy a gin, i výběr rudých vín, whisky si dát i rum nalévat, jediný nápoj však nesmíme pít, pomyslet na něj ani o něm snít...“ zpívali jsme už normálně hlasitě. Emmett mi nabídl rámě a doprovodil na první hodinu. Domluvila jsem se s ním, aby nikomu nic nevysvětloval a obalila ho štítem kvůli Edwardovi. Emmett byl nadšený jako malé dítě, konečně měl navrch nad všemi ostatními. Nejvíc ho ale těšilo, že konečně ví víc než Edward.

Nevím, jak se to Emmettovi podařilo, ale všechny dnešní hodiny měl se mnou. Seděla jsem s ním v lavici a špitali jsme si o Pratchettových knihách, jeho světě a hlavně o jeho upírech. Edward seděl s Alicí a oba na nás vrhali nenávistné pohledy. Edward navíc do celého světa vyřvával své nenávistné myšlenky, nejprve vůči mně, potom se zaměřil na bratra, ale nakonec jen nenáviděl.

U oběda to zbytek upírů nevydržel a vyptával se mě, co to jako má znamenat.

„Dneska je svátek Ligy střídmosti, tak jsem si říkala, že bychom to mohli trochu oslavit, ale jak se zdá, tak se nechytáte,“ vysvětlovala jsem a culila se na Emmetta, který mi to oplácel.

„A to jsi jako vzala kde?“ vyjel na mě Edward. Chudák, byl frustrovaný, že neví, co mám na mysli, myslel si, že tím v mých očích klesl o dost níž. V podstatě měl pravdu, za tohle jsem mu pár bodů strhla, ale zase tak vážné to nebylo.

„Myslela jsem si, že jsi přečetl snad všechny možné i nemožné knihy na světě. Docela se divím, že vás nezajímá názor spisovatelů na vaši rasu?“ obrátila jsem se i na ostatní.

„Co vím, tak Emmett za celý svůj život přečetl jen několik knih od jednoho jediného autora. Nesnaž se mi namluvit, že je tudíž lepší. Je to jen náhoda, že ses trefila zrovna do takové knihy,“ ukřivděně syčel Edward.

„Tak vidíš, konečně jsi objevil nějaký svůj nedostatek, který je potřeba odstranit. Ber to pozitivně, aspoň se nebudeš pár nocí nudit,“ začala si z něho utahovat i Alice, ale bratr na ni jen syčel jako husa.

„Dobře, ale jaká je pointa?“ zeptala se Rose.

„Pointa je, že členové Ligy střídmosti jsou upíři, kteří se zřekli lidské krve a živí se pouze zvířecí,“ vysvětlila jsem.

„A co ta černá stužka?“ zajímala se Alice.

„To je něco jako odznak a legitimace dohromady,“ smála jsem se na ni.

„Myslím, že jsem pointu pochopil, ale proč sis tu stuhu připnula i ty? Nejsi přece upír, který se živí zvířecí krví, nebo mi něco uniklo?“ To bylo snad poprvé, co Jasper vyslovil nějakou svoji myšlenku nahlas.

„Nejsem, ale nechtěla jsem trhat partu,“ smála jsem se na všechny kolem.