Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelenoočka - 14. kapitola

Tie jeho oči <3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zelenoočka - 14. kapitolaOddechová kapitolka.

18.07.2010 (17:15) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3810×

14. kapitola – Normální

 

Potom Edward odešel. Ještě chvíli jsem ležela v posteli, ale kolem osmé jsem vylezla. Nakonec jsem se rozhodla pro vycházku. Začala jsem si balit věci, hlavně nějaké jídlo a vodu, chtěla jsem být venku až do večera. Při snídani jsem řekla Charliemu, že budu venku sama, že kamarádi si vzpomněli, že se zítra odevzdává slohovka, kterou teprve musí napsat. V podstatě to lež nebyla, jen jsem kvůli tomu nemusela nikomu volat.

Po snídani jsem si oblékla staré vytahané rifle, které byly dost pohodlné na celodenní vycházku, obula pevné boty a přes tričko hodila mikinu.

Když jsem si sčesávala vlasy do ohonu, všimla jsem si svých očí v zrcadle. Místo zlatých žilek jsem viděla temné prasklinky. Jako by mě někdo uhodil do oka a duhovka popraskala jako skleněná tabulka. To nebylo dobré. Budu muset na lov, ale jak… Ne, nebudu. Včera jsem si nenápadně schovala trochu rybí krve. Chtěla jsem ji vypít už večer, ale nakonec jsem ji dala do ledničky.

Seběhla jsem dolů a otevřela ledničku. Do nosu mě uhodila vůně krve. Ještěže Charlie celou noc lednici neotevřel, Edward by to jistě ucítil taky. Rychle jsem vyndala skleničku a krev vypila třemi doušky. A otřásla se. Rybí krev je opravdu nechutná, ale je to lepší než nic. Skleničku jsem umyla v dezinfekcí, která docela dobře překryje její pach. A zkontrolovala oči v zrcadle. Duhovky se slepily dohromady a zase byly vidět jenom zlaté žilky. Popadla jsem batoh a vystřelila ze dveří.

Ale hned za nimi mě čekalo překvapení. Můžete hádat třikrát. Jasně, byl to Edward, kdo jiný by to mohl být. Stál hned přede dveřmi a smál se. Nemám mu to za zlé, teda ten usměv, protože jsem se ho lekla. Nadskočila jsem a zanadávala.

„Jak dlouho tu jsi?“ zeptala jsem s obavou, jestli mě náhodou neviděl hltat krev.

„Jen pár vteřin, teď jsem přišel. Koukám, že jdeš na túru. Někam konkrétně?“ ptal se. Zavřela jsem dveře, prošla kolem něho a zamířila k lesu.

„Ne, jen se tak porozhlédnout kolem,“ odpověděla jsem. Během chvilky mě dohnal a teď šel vedle mě. Lidskou rychlostí jsem postupovala stále hlouběji, potichu obdivovala okolní les a staré stromy v něm. Báječně jsem se bavila, takovéto vycházky mám ráda. Na jejich konci jsem příjemně unavená, ale hodně psychicky odpočatá, jako bych čerpala sílu z přírody (nejsem žádný magor, který chodí objímat stromy ani nic podobného, jen to tak cítím). Jenže Edward se nejspíš nudil.

„Nechceš někam zavést? Přece to tady nebudeš křižovat donekonečna, ještě tak pomalu,“ stěžoval si.

„Ano, budu. Takže pokud tě to nebaví, jdi si sám, kam chceš a jak chceš,“ navrhla jsem mu. Chvíli mě pozoroval, jestli to myslím vážně, ale nakonec odešel. Konečně jsem si mohla užít klidu. Procházela jsem se lesem sem a tam, až jsem neměla kam jít. Ne že bych už byla všude, jenom mi zmizela půda pod nohama.

Stála jsem na vrcholu útesu a sledovala oceán, jak naráží do skály a uštipuje z ní kameny. Vysunula jsem přes kraj útesu kousek štítu a stoupla si na něj. Široko daleko nikdo nebyl, tak jsem po štítových plochách seskákala až k hladině.

Natáhla jsem před sebe chodníček a kousek se prošla po hladině. Nakonec jsem si vytvořila lodičku, sedla jsem si do ní a přemýšlela o svém dosavadním životě a o poslední noci.

Měla jsem pár přátel, a s některými jsem si pořád psala, i když jsem své dopisy musela dost upravovat. Ale nikdy jsem s nikým nechodila, ani se nezamilovala. V podstatě jsem si to asi nedovolila, protože od přeměny nestárnu a často se stěhuji. Jenže tohle je jen malá pravda, malý důvod.

Bála jsem se bolesti z loučení, rozchodu. A nejvíc mi vadila myšlenka, že je to nevyhnutelné, že je to jen otázka času. Dřív nebo později.

 

Z přemýšlení mě vytrhly až cizí myšlenky. Edwardovy. Ten chlap je naprosto příšerný. Přišel sem po mé stopě a teď přemýšlel, kde jsem. Rychle jsem toho využila, zabalila se do štítu a ponořila jsem se. Skrytá ve vodě jsem se vydala k útesu a podél něho směrem od Edwarda, který si zatím sedl a studoval hladinu.

Třeba se rozhodla přeplavat. To jsem ji tak naštval, když jsem se s ní nechtěl plahočit v tichosti po lese?

Když jsem byla mimo jeho zorné pole, vyskákala jsem pomocí štítu zpět k lesu. Vítr foukal od oceánu, tak jsem se rozhodla Edwarda překvapit. Potichu jsem se k němu přiblížila a vší silou do něho strčila. Mou výhodou bylo, že to nečekal. Neudržel rovnováhu a s hlasitým výkřikem se řítil vstříc vodní hladině. Už se smiřoval s nárazem, když se mi ho trochu zželelo. Tak jsem ho opatrně zachytila do štítu, zastavil se pár metrů nad hladinou.

Sedla jsem si místo něho a počkala, dokud nevyleze nahoru. Objevil se s nasupeným výrazem a myslel si něco o tom, že tohle jsem si musela vymyslet sama, že takhle pošahaná není ani Alice. Jedinou mou reakcí byl hlasitý výbuch smíchu, při kterém začal Edward zvažovat moje duševní zdraví. Chtěla jsem teda přestat, ale nešlo mi to. Celou dobu mě sledoval. Kdyby mu to nebylo trapné, ťukal by si na čelo. Nakonec jsem se přece jenom uklidnila.

„Co tě přimělo se za mnou vrátit?“ zeptala jsem se a ještě jednou se rozesmála.

„Myslel jsem si, že jsi jediná normální osoba v mém okolí, ale ty jsi spíš největší pošuk.“

„Jak bys definoval normální osobu?“ zeptala jsem se ho a dusila smích.

„Normální osoba je prostě… Jednoduše je… Určitě se nechová jako ty,“ dokončil.

„Skvělé, takže normální osoba nemá smysl pro humor a je s ní nuda. No, pokud se mnou nechceš být a je ti hloupé odejít, tak půjdu já. Stejně se už stmívá, měla bych se jít připravit na zítřek.“ Zvedla jsem se, popadla skoro prázdný batoh a rozeběhla se domů. Edward se za mnou nevydal.

Doma jsem Charliemu napovídala nějakou historku, už ani nevím, co jsem řekla. Po večeři jsem šla spát, a to doopravdy. Ale když jsem se probudila v jednu ráno, byla jsem sama. Myslela jsem, že přijde jako včera, ale asi opravdu nemá rád divné lidi. Nechala jsem to být a do rána si četla.

 

 

 

 

15. kapitola

Autor: LLilith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zelenoočka - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře