Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelenoočka - 10. kapitola

10.07.2010 (07:15) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3901×

10. kapitola – Na lovu

Ráno jsem se probudila brzo, ale později než Charlie, který už hodinu rybařil. Vstávat se mi nechtělo, tak jsem bez pohnutí ležela v posteli dokud… Jsem neuslyšela Edwardovy myšlenky.

Kdy se asi probudí? Ještě chvilku by mohla spát, je na ni krásný pohled… Hmmm, i kdyby byla zakrytá, tak by se mi to líbilo, takže to nemůže být tou vyhrnutou  košilkou…

Zpozorněla jsem. Jak to myslí? Pak mi to došlo – přes noc jsem skopla peřinu na zem a teď jsem ležela jen v krátké košilce. Edward si mezitím našel lepší pozorovatelnu, takže viděl na postel. Rychle jsem zkontrolovala, co všechno viděl – v podstatě nic, košilka stále zakrývala místa, která měla. Raději jsem vstala. Otevřela jsem okno, místnost potřebovala vyvětrat, kvůli dešti jsem spala při zavřeném okně. Ve skříni jsem našla nějaké oblečení a odešla do koupelny. Divadlo mu hrát nebudu.

Když jsem umytá a oblečená přišla zpět do pokoje, Edward už čekal za dveřmi a skočil po mně. Zkroutil mi ruce za záda a naklonil se k mému uchu.

„Co by se stalo, kdybych tě kousnul?“ pošeptal mi. Nebojte se, že jsem nevěděla, co chce udělat, myslel na to od chvíle, co jsem otevřela okno, takže jsem byla nachystaná.

„Dostaneš otravu krve a zemřeš,“ naprosto normálně jsem mu odpověděla. Na chvíli se zarazil, ale pak mu došlo, že je to jen vtip. Koneckonců, upíři jsou nesmrtelní.

„Myslel jsem, co by stalo tobě?“ pokračoval.

„Nic, co by mělo? Moji druhou kůži bys neprokousnul a ta trocha jedu, co by se mi dostala do těla tím malým škrábnutím, co jsi mi schopen způsobit, by neměla naprosto žádný účinek, ani jizva by mi nezůstala.“ To byla pravda.

Nevypadal, že mě pustí dobrovolně, tak jsem mu trochu pomohla, už mě jeho hra nebavila. Pomalu jsem roztahovala svůj fyzický štít. Nezáleželo na tom, jak silně mě Edward svíral, stejně mě nakonec musel pustit. Jakmile to udělal, zavřela jsem ho do štítu tak, aby se nemohl ani hnout.

„Takhle se správný hostitel nechová, ten nechá návštěvu alespoň posadit,“ postěžoval si, když mu došlo, co jsem mu provedla.

„K návštěvě bych se samozřejmě chovala lépe, ale člověk, který mě chodí špehovat a pak mi vleze do pokoje s úmyslem přepadnout mě, si nemůže říkat návštěva. Takže jestli mě teď omluvíš, půjdu se nasnídat.“ Odešla jsem.

Myslel si, že jen co odejdu, bude volný, ale to se trochu přepočítal. Když jsem si sedala ke stolu, začal na mě volat. Stáhla jsem psychický štít.

Nech toho, ještě si toho všimnou sousedé a venku právě vychází slunce, bude svítit přímo do mého pokoje.

Pak jsem štít vrátila na své místo a v klidu dojedla. Umyla jsem po sobě nádobí a koukla se, jestli je něco zajímavého v televizi. Štěstí přálo Edwardovi, nic rozumného tam nebylo, tak jsem se vrátila nahoru. Když jsem vešla, vrhl na mě psí oči. Pustila jsem ho, stejně se chtěl jenom schovat před sluncem. Posadil se na židli ke stolu, kde byla ještě docela tma.

„Chtěl jsi mi něco konkrétního, nebo mě hodláš celý den pronásledovat a otravovat?“ zeptala jsem se.

„No, přišel jsem tě pozvat k nám, Alici to určitě udělá radost,“ řekl. A mně taky, ale to ty nevíš.

Teď už to vím, děkuji. Ale proč by ti to mělo udělat radost, to nechápu. A možná ani nechci.

„Přijdu, stejně nemám nic jiného na práci.“ Ale pořád seděl na místě a ani se nehnul. Vrhla jsem na něho pohled typu co ještě chceš.

„No, Alice to už určitě viděla, takže bychom měli vyrazit co nejdřív, jinak si dojde ona pro nás,“ šklebil se.

„Mohla bych se převléct v soukromí, co myslíš?“ Došlo mu to a zvedl se. Chtěl vyskočit z okna, ale venku už chodili lidé, bylo by to podezřelé. Poslala jsem ho dolů ke dveřím.

Navlékla jsem na sebe pohodlné rifle, tričko a mikinu, do kapsy dala mobil a napsala vzkaz Charliemu, že dorazím až večer. Za pár minut jsem zamykala dům a vyrazili jsme do lesa. Edward chvíli běžel naplno, ale pak zvolnil, chtěl se mnou mluvit.

„Vezmeš mě taky do party?“ ptal se.

„Když přestaneš být protivný, tak klidně.“

„Víš, vymyslel jsem docela dobrý vtip, ale potřeboval bych tvoji pomoc“

„Povídej,“ vybídla jsem ho. Za chvíli jsem už věděla, co chce provést, docela se mi to líbilo. Kývla jsem na souhlas. Do domu jsme doběhli za chvíli.

Ke dveřím jsme došli normální chůzí. Otevřel je a pustil mě první. Celé dolní patro bylo tvořeno jedinou místností. Chodba plynuje přecházela v obývák s jídelnou na jedné straně a v kuchyň na druhé straně. Do patra vedlo široké schodiště. Celý interiér byl laděn do světlých barev. Všichni členové rodiny seděli v dolním patře, jako by na nás čekali.

Pak nastalo seznamování. Ta žena za včerejška se jmenuje Esme, je něco jako jejich matka, Carlisle jejich otec. Vypadali moudře, proto nejspíš byli „vůdci klanu“, ta smečka děcek potřebovala někoho rozumného, kdo by je krotil. Navrhli mi tykání, což bylo docela příjemné. Hned potom se na mě vrhla Alice, naštěstí jsem byla velmi těsně obalena štítem už od příchodu sem.

„Kdybych věděla, že sem chceš jít, pozvala bych tě sama. Takhle mě zase někdo předběhl. Zajímalo by mě, jak věděl, že neodmítneš. No nic. Teď konečně můžeme naplánovat nějakou pořádnou zábavu pro všechny!“ Poslední větu přímo vykřikla. Ostatní se po ní podívali s trochu vyděšeným pohledem. Báli se, co ji napadne, tohle byla její druhá nejoblíbenější činnost.

„No, víš, Alice, napadlo mě, že bychom si nejprve zašli na krátký lov, stejně to měla v plánu většina z nás. Mohla by to být ta tvoje společná zábava a po návratu domů by každý pokračoval podle sebe.“ Všichni na něho vrhli děkovný pohled, i Alice se zdála být smířená s programem, ale pak si vzpomněli na mě. Musela jsem je několikrát ujistit, že mi nevadí jít s nimi.

Za pár minut už všichni běželi lesem. Emmett jako první ucítil medvěda, radostně zařval a vyrazil za ním. Edward ostatním naznačil, že mají jít taky. Tvářili se sice trochu nechápavě, ale nakonec se přidali. Za chvíli jsme ho dohnali. Stál na paloučku a sledoval medvěda. Začala jsem uskutečňovat Edwardův plán.

Obalila jsem medvěda svým fyzickým štítem. Nebylo to ani těsné, ani moc volné, aby si ze začátku Emmett ničeho nevšiml. Medvěd mávl tlapou po tom otravném stvoření, které ho nechtělo nechat na pokoji, ale minul.

„Cha chá, medvídku, ty si chceš hrát, jo?“ zasmál se Emmett a chvíli méďovi utíkal. Pak mu ale skočil na záda a chtěl ho kousnout do krku. Vycenil zuby a zaútočil, ale zarazil se pár centimetrů od medvědích chlupů. Chvíli na nás nechápavě zíral a většina z nás mu pohled oplácela.

„Medvídku, ty si nechceš hrát, ty mě chceš štvát!“ zahulákal na celý les a zkusil se zakousnout z druhé strany. Zase se mu to nepodařilo. To už se ti bystřejší začali smát, Alice potichu vysvětlila Esme a Carlisleovi, co jsem udělala.

Medvěd už měl Emmetta plné zuby, tak se svalil na záda. Ozvala se hlasitá rána a zvedl se oblak prachu. Když se usadil, všichni viděli medvěda vznášejícího se pár centimetrů nad upírem. Kolem se ozval hurónský smích, což Emmetta vytočilo na maximum. Ještě na mě nepřišel. Odvalil medvěda bokem, vyskočil na nohy a začal kousat do medvěda ze všech stran. Po několika neúspěšných pokusech to vzdal a šel hledat jiného.

Tohle se opakovalo u dalších dvou „obětí“. Emmett si ještě pořád ničeho nevšiml, jen byl stále víc rozzuřený. A čím víc zuřil, tím víc se mu ostatní smáli. Po posledním pokusu mu Edward navrhl, že by měl zkusit ulovit něco jiného, snad se proti němu nespikla všechna zvěř v lese.

Celý lov nakonec trval tři hodiny, hlavně kvůli Emmettovi, nemohl se rozhodnout, co bude lovit místo svých oblíbených medvídků. Nakonec ulovil první zvíře, které běželo kolem a naštvaně vyrazil domů. Ostatní si lov užili a celou cestu domů vzpomínali na Emmetta a jeho pokusy.