Ahojda! Ták je tu další příjemný díleček... vážně, další povedený! Vždy mě vaše tvorba nějak ohromí, ovšem... zájem jaksi odpodá, zdá se mi. Ale to je jedno, nemalujme čerty na zeď. Je tu další díleček, za xlovexx prosím o komenty, Vaše ZabZa
12.02.2010 (19:15) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3128×
11. kapitola
By xlovexx
„Tak jsme tady,“ zazněl v autě hlas taxikáře.
„Děkuji,“ zašeptala Bella a podala taxikáři peníze, které měli stačit na zaplacení cesty. Vystoupila z auta a podívala se na hřbitovní zeď. Za tou zdí se skrýval hrob jejích rodičů a tam ona mířila.
Prošla branou a zamířila do vzdáleného kouta hřbitova. Když došla k velkému, honosnému náhrobku spadla před něj na kolena a bylo jí jedno, že si umaže to nové čisté oblečení. Stále před sebou viděla jen ty černé chtivé oči a tady bylo jediné místo, kde se cítila být v bezpečí i když by to mělo být naopak, ale měla tu své rodiče a s nimi vždycky byla v bezpečí.
„Ahoj mami, ahoj tati,“ šeptla do černočerné tmy a rozplakala se. Teď na ní dolehlo to, co se jí stalo, že mohla být mrtvá. Rozvzlykala se na celé okolí a nedokázala své vzlyky zklidnit. Uvědomovala si, že je sice se svými rodiči, ale už se nebude moci vrátit zpátky tam, odkud přijela. Nemá šanci znovu potkat Alici a dostat se do života normálních lidí. Už je z ní zase žebračka a ještě k tomu v tak malém městě. Bude trvat dlouho, než se dostane do většího města, kde má šanci aspoň něco málo vyžebrat.
Její vzlyky se rozléhaly po okolí a uslyšel je někdo, kdo zrovna v tu chvíli probíhal lesem kus od místa, kde se hřbitovní zeď setkávala s okolními lesy.
Ten někdo byl Edward. Probíhal lesem, aby si dokázal utřídit myšlenky, ale když zaslechl ty vzlyky, nedalo mu to a chtěl se podívat, kdo je na hřbitově tak pozdě v noci. Přeskočil hřbitovní zeď a zadíval se na dívku, která tam klečela u hrobu. Díval se na ni, a poznal v ní dívku, kterou už tolikrát viděl v mysli své sestry i svého otce.
Věděl, že teď by byla nejlepší příležitost, jak ji odvést Arovi. Bylo by to násilím, ale dostal by ji tam. Jediný problém byl v tom, že si nedokázal představit, že by dívce jako je ona měl nějak ublížit. Nedokázal si představit, že by ona měla být jako on, krvelačné zvíře.
I když ji nechtěl nikdy vidět, teď z ní nedokázal odtrhnout oči. Cítil se spoutaný její krásou. Celou dobu se na ni díval bez pohybu, aniž by se nadechnul. I když to nepotřeboval, bylo to pro něj přirozené, a proto nasál do sebe čerství vzduch, který byl prosycen její vůní.
Jen se vzduch dostal do jeho plic, rozpoutal se v jeho krku žár. Začínal být ovládaný pudem. Chtěl cítit její krev ve svém hrdle a bylo mu jedno, že jeho malá sestřička má tuhle dívku ráda.
Pomalu se rozešel k dívce blíž a nasával vzduch do plic, chtěl si tu krásnou vůni co nejvíce užít, když už ji nikdy v životě neucítí.
„Ahoj! Co holka jako ty dělá takhle pozdě na hřbitově? Nebojíš se?“ zeptal se výsměšně a na jeho rtech se roztáhl úsměv. Věděl, že jestli se do teď nebála, už bude.
Ovšem dívka se na něj ani nepodívala, stále se dívala na náhrobek svých rodičů a nevzhlédla. Neslyšela, že na ni někdo mluvil. Cítila něčí přítomnost, ale byla si jistá tím, že ji by nikdo neoslovil.
„Mluvím na tebe,“ řekl Edward znovu a položil Belle ruku na rameno, ta nakonec vzhlédla a podívala se do jeho očí. Do očí úplně černých a viděla tu podobu mezi jím a dvojicí, kterou dneska už potkala. Cítila, jak se její tělo začíná klepat a to samé poznal i Edward na jeho rtech se roztáhl znovu ten úsměv.
„Přišla ses rozloučit?“ šeptl a ukázal hlavou na náhrobek před nimi.
Bella jen kývla, i když ji něco říkala, že to by neměla dělat. Něco ji říkalo, že ten před ní by si měl myslet, že ji budou postrádat, byl to chabý pud sebezáchovy, a proto vyhrkla: „Už musím domů. Jsem tu moc dlouho.“ Její hlas se třásl, ale doufala, že to znělo věrohodně.
„Kam bys šla? Žebračky nemají domov,“ zašeptal zlověstně Edward a pomalu se začínal k Belle sklánět. „Ale jestli chceš, tak tě můžu poslat…“
Zbytek už nedokázal dopovědět, protože na hřbitov vtrhly dva muži, kteří Edwarda od Belly odtrhnuli a začali ho vláčet na opačnou stranu, než momentálně Klepající se Bella seděla.
„Emmette, okamžitě mě pusť!“ zaslechla ještě Bella před tím, než Emmett přehodil Edwarda přes zídku hřbitovu a skočil za ním na druhou stranu i s tím druhým mužem.
Stále tam seděla a nedokázala se přestat klepat. Slyšela, jak její plíce nabírají roztřeseně vzduch a rozhlížela se okolo sebe. Hledala ve tmě další nebezpečí, aby nebyla zaskočená, až na ni někdo vystartuje. Bála se o svůj život.
Svýma očima prořezávala okolí a pod stromy v opačném rohu zahlédla postavu, která se celá třásla. Viděla, jak udělal krok dopředu a Bella, jak byla stále zaskočená tím, co se tu odehrálo před chvíli, vyskočila na nohy a rozeběhla se z hřbitova pryč.
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Žebračka 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!