Ahojte:)Je tu další díl Zsnb, vím, že mi to trvalo strašně dlouho, ale měla jsem toho strašně moc. No, dneska se dozvíme, jak to dopadne s Bellou a Edwardem. Celá kapitola je napsána ze slibovaného Edwardova pohledu. Opět díky za komentáře:)
Hezké čtení, werca13
07.05.2013 (16:45) • werca13 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1197×
Pohled Edwarda
Netušil jsem, jak se zachová potom, jak jsem se vyjádřil. Omlouval jsem se jí, ale ona si mě přitáhla zpět…
Teď tu klečím u jejích nohou a čekám na to, jak rozhodne. Koukla se mi do očí a stiskla mé ruce. Je to tady, teď mi řekne, že ke mně nic necítí, že to byl úlet a všechny ty kecy, které jsem milionkrát slyšel od Emmeta, než potkal Rose. Bude se mi bez ní těžko existovat, ale musím to přežít.
Sklopil jsem pohled a připravoval se na nejhorší chvíli svého života. Chvíli se nic nedělo, ale poté se na mé bradě objevila malá ručka. Byla její. Tak koho jiného, když jsme tu jen my dva, že? Snažila se, abych se jí díval do očí. Nemohl jsem jí nevyhovět, a tak jsem po nepatrné chvíli vzhlédl.
Opatrně se ke mně nahnula a já jsem nemohl uvěřit tomu, co dělá, myslel jsem, že mám halucinace a za chvíli se probudím a ona nikde nebude, ale opak se stal skutečností. Blížila se ke mně pomalu jako by váhala, ale nakonec se to stalo. Naše rty se spojily v jedny a já pocítil tolik vášně a citu. Zprvu byl něžný a plachý, ale postupně se začal prohlubovat a nabírat na vášni.
Nikdy jsem nic takového nezažil. A to jsem si myslel, že lov pumy nic nepřekoná. Jo, i ti nejstarší se někdy mýlí. V hlavě jsem neměl nic jiného než její rty a polibky. Ani jsem si neuvědomoval, že jí dochází kyslík. Já jakožto skoro upír dýchat nepotřebuju, ale Bella je pouhý člověk, ona dýchat potřebuje. A tak mi začala ochabovat v náručí.
Až když jsem byl zapojen do polibku sám, tak jsem poznal, že omdlela. Byl jsem jí tak omámen, že jsem nevnímal nic jiného, dokonce ani ji. Ani jsem nemohl říci, že by se jí to nelíbilo. Naopak… podle mě byla stejně omámená jako já. A možná, jen možná, se jí to i líbilo.
Víte, je to nepopsatelný pocit, když někdo, koho milujete, vám ten pocit opětuje nebo si to alespoň na chvilku myslíte. Ta chvíle je opravdu nepopsatelná a naprosto neuvěřitelná, ale jen do chvíle, než zjistíte, že vás jen tahá za nos a chtěl si pouze užít. Doufám, že to není můj případ.
Když tak přemýšlím, myslím, že jsem na něco zapomněl…
„No jasně! Ty pitomče! Na to, že jsi téměř upír, tak máš teda pitomou paměť!“ nadával jsem si. Vždyť jsem skoro zapomněl na Bellu ve svém náručí.
Na to, že omdlela, vypadala krásně. Asi ji budu muset dát umělé dýchání, když se pořád neprobírá. Využiju každou příležitost k tomu, abych se mohl dotýkat jejích rtů.
Koukl jsem se na ni, pousmál se a položil ji na zem tak, aby hlavu měla mírně zakloněnou. Můžeme začít.
Chytl jsem její nos a chtěl se pomalu přibližovat k jejímu obličeji, ale pak mi došlo, že by to taky nemusela tak dlouho přežít, navíc jsem měl už dlouho absťák, její rty jsou opravdu návykové. Takže jsem se na ni prostě vrhnul.
Ukradl jsem si pro sebe krátké otření rtů a pak jí konečně vdechl vzduch do plic. Následně jsem přesunul ruce tak, abych jí mohl zmáčknout hruď. Když se však mé ruce objevily na její hrudi, začaly mě ovládat chlípné myšlenky, a tak jsem to po pár pokusech, kdy mi sjížděly ruce, radši vzdal a naklonil se zpátky k ní, aby nabrala vzduch.
Jenže ta malá potvůrka už byla vzhůru. Nedala však nic znát.
Když jsem se chystal, že jí vpustím kyslík do pusy, začala mě vášnivě líbat. Dokonce mě ani nenechala začít něžně. Byl jsem rozrušený, a to jsem nevěděl, co bude následovat. Chytla mě za vlasy a přitáhla si mě ještě blíže k sobě. Tak takhle ona na mě, jo? No počkej!
„Bello, tohle se dělá? Víš, jak jsem se o tebe bál?!“ řekl jsem naoko rozhněvaně a otočil se, aby nepoznala, že si dělám legraci.
„Moc, já vím, ale prostě jsem si nemohla pomoci, tvoje rty…“ řekla a stočila na ně pohled. Její věta zůstala viset ve vzduchu a já začal pociťovat to napětí mezi námi. Otočil jsem se a vlepil ji krátkou pusu na usmířenou.
„Na tebe se přece zlobit nedá, andílku,“ řekl jsem a její tvář se vyjasnila a vykouzlila nádherný úsměv.
„Rád bych tu s tebou byl, ale měli bychom vyrazit,“ naznačil jsem a ona hned vstala z postele.
„Hmm, a kde to vlastně jsme, Edwarde?“ zeptala se zvědavě, a já si hned uvědomil, že jsem jí to vlastně ještě neřekl.
„No, teď jsme právě v Longwillu a pojedeme za mým otcem do Littlewillu, kde má konferenci, aby se na tebe podíval. Zastavili jsme tu, abychom si odpočinuli a nabrali síly,“ dopověděl jsem a koukl se na ni. Jen přikývla a s mým doprovodem šla do koupelny.
Vrátila se asi za půl hodiny oblečená a umytá.
Mezitím, co byla v koupelně, jsem zavolal recepční, aby mi vystavila účet a následně zaplatil. Nechtěl jsem riskovat to, že by třeba omdlela nebo něco, a tak jsem zůstal s ní.
Jakmile byla hotová, přišla ke mně. Sedla si mi na klín a políbila mě na čelo.
„Můžeme jít?“ zeptala se a už se začala zvedat. Přitáhl jsem si ji zpět k sobě a tím jsem si vysloužil její zkoumavý pohled.
„Ne, nemůžeme,“ oznámil jsem jí milým a klidným hlasem.
„Proč?!“
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: werca13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Zdravotní sestra? Ne, bratr - 7. kapitola:
Moc hezká kapitolka a moc se těším na další :)
Pohled Edwarda se mi moc libil. A za zpoždění si nedělej hlavu holt si toho měla ve škole moc, se stáva
A teď k povídce. Já příznám se že jsem si tuhle kapitolu musela přečist dvakrát i s tou minulou abych to pochopila. Jo holt mi to dnseka nějak nepáli, nebo jsem měla nějakou slabou chvílku. No to je jedno, jen když jsem to četla poprvé, tak jsem si myslela, že Bella chce Edwardovy říct něco ze své minulosti... A vůbec mi nedošlo že nic takového nenastane, a místo toho Edward čeká až se naše Bella vyjádří. ( Jak už jsem řekla došlo mi to až na podruhý, vážně dneska mi všechno nějak dochází pomaleji) Ale když jsem pochopila jak tahle kapitola navazuje na tu předešlou, čtení jsem si naramně užila a dost jsem se zasmála. Ach chudák Bella, ona mu tam omdlí při polibku. A co Edward to mu nedošlo že Belle dochází dech? Ale jedno se mu musí nechat a to jak se tak ochotně hrnul do oživování. To bylo skvělí. A Belle se ani nedivím že pak dělala že je ještě v nevědomí, ja bych to asi udělala stejně
A proč nemohli jít za Carlislem? Docela mě to zajímá! Že by jí Edward chtěl říct o své podstatě? Tahle otazka mě bude trápit do dalšího dílu. Tak mě nenechej moc dlouho čekat. No a k tvé otazce myslím že bys příště mohla zas dát pohled Belly a nebo to oběmovat, víš co? Jakože jednou pohled Belly a pak zas pohled Edwarda. Já vím jsem děsná co to po tobě nechci že? Ale jinak se příště přemlouvám zas za pohled naší Belly, a to i přestože pohled Edwarda je dokonalej a vtipnej zaroveň. Tohle byl skvělí díl i přes mou počáteční nechapavost
Ahoj příští díl tvé povídky bych chtěla z Edwardova pohledu jak to bral on...
.Jinak se ti dnešní kapitolka moc povedla
.A hlavně takové napínavé už ne
.
Ahojte, prosím, dejte do komentářů, ze kterého pohledu by jste chtěli další kapitolu. Díky moc:)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!