Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zdánlivě zapomenuté tajemství 6

Kreslený Edward, Bella a Jacob


Zdánlivě zapomenuté tajemství 6Jsem tu s šestou kapitolou. Prosím neukamenovat. :-)

6. kapitola

 

„Ty jsi zde opravdu na plese poprvé?“ zeptala se Rosalie.

„Vážně poprvé,“ odvětila jsem jí a byla nadšená, že znám opět někoho nového.

Zastavili jsme se u pokojů Cullenových, ten můj byl ještě o něco dál.

„Agnes,“ oslovila mě Alice a podívala se na mě.

„Ano?“

„Máš šaty?“

„Šaty?“

„Šaty na ples,“ odpověděla mi a mně se rozsvítilo.

„Ne, myslela jsem, že bude lepší koupit je tady v Itálii. A co vy?“ odpověděla jsem jí a zadívala se na ně.

„Uvažujeme stejně,“ řekla mi Alice a nebýt toho, ž ji Jasper držel rukou kolem ramen asi by začala samou radostí skákat do výšky. „Nic si na zítra neplánuj, pojedeme do Říma,“ sdělila mi a zadívala se pohledem, který nestrpěl námitky. Konec konců, proč si neužít krásný den s novými známými. Třeba bych je později mohla pozvat k sobě, pokud se tedy nedozví, kdo jsem.

Náhle jsem si všimla Edwardova pohledu, byl takový divný. Asi mu šibe. Usmála jsem se a hodlala odejít, když se za mnou ozvalo.

„V půl osmý v garážích.“ Kývla jsem, že rozumím a odcházela.

V pokoji jsem se moc nerozhlížela, otevřela jsem kufr, věci naskládala do skříně a venku nechala jen něco na převlečení a osušku. Tímto vyzbrojena jsem šla prozkoumat koupelnu. Koupelna mě překvapila byla velice moderně vybavena: vana s vířivkou, sprchový kout a trojkřídlové zrcadlo, bylo to jako zařízené pro princeznu, kterou jsem vlastně byla, ale to nikdo neměl vědět.

Začala jsem napouštět vodu do vany, ještě jsem si zašla vedle pro knížku, vypla jsem vodu a uslyšela jsem, jak někdo klepe na dveře. Oblíkla jsme se a za vteřinu na to jsem už otvírala dveře a dívala se na dívku, která mi s těma klukama přivezla pozvánku. Tázavě jsem se na dívku zadívala a nemohla jsem si vybavit její jméno.

„Ahoj, můžu dál?“ zeptala se a celkem mile se usmála, což jsem jí oplatila a rukou ji gestem vyzvala ať jde dál.

„Proč jsi tady? Ne, že bych tě ráda neviděla, ale zrovna jsem si napustila vodu do vany,“ řekla jsem jí po pár minutách ticha.

„Jasně, promiň. Nikdo mě neposlal, přišla jsem sama. Myslím, že je nám, co se týče fyzického věku, tak nějak stejně. Tolik upírek mého věku není, vlastně žádnou takovou neznám a tak jsem si myslela, že bychom mohli být kamarádky. Jé, promiň, zapoměla jsme se představit. Jmenuji se Jane,“ pověděla a zadívala se na mě.

„Nevím, kolik je tobě, ale mně při přeměně bylo šestnáct. Co se týče přátelství jsem pro, taky nemám skoro žádné přátele. A jsem Agnes.“ S těmito slovy jsem k ní natáhla ruku a ona ji přijala.

„Jane, s kým jdeš na ten ples?“ zeptala jsem se.

„S Demetrim, to byl jeden z těch kluků, co ti spolu se mnou dali pozvánku.“

„To je ten tmavší blonďák, co je ti podobnej?“ zeptala jsem se.

„Ne, to je moje dvojče, jmenuje se Alec. Demetri je ten vyšší blonďák, ten třetí se jmenuje Felix, to byl ten vysokej a hnědovlasej, ten jde s Heidy. Brácha nejde asi jako obvykle s nikým. Hrozně moc bych chtěla s Demetrim chodit, ale nevím jestli to on, cítí stejně. Každopádně to hodlám na plese zjistit, domluvila a zasněně se usmívala, asi myslela na Demetriho, mně se vybavil obličej jejího bratra, byl to totiž kus.

„Co čteš?“ zeptala se Jane nečekaně, čímž mě odtrhla od vzpomínek na jejího bratra.

„Železný král, to je…“

„První díl ze sedmi, celá Sága se jmenuje Prokletí králové,“ domluvila mou načatou větu.

„Jo. Jak to víš? Tys to četla?“ zeptala jsem se jí.

„Já ne, ale brácha. Je hodně velkej knihomol. Já tolik nečtu, raději jezdím nakupovat a tak,“ odpověděla mi.

„Vážně? Já už to čtu aspoň po stý. Taky o mně říkají, že jsem knihomol. Myslíš, že by si se mnou tvůj bratr o knihách promluvil?“ zeptala jsem se se psím obličejem Jane.

„Jedině za to, že tě budu moc učesat a namalovat na ples,“ prohlásila rozhodně.

„Platí,“ prohlásila jsem a v tu chvíli někdo zaklepal.

„Dále,“ řekli jsme s Jane najednou. Asi opravdu platí, že o kom se mluvívá nedaleko bývá. Jelikož do dveří vstoupil Alec.

„Ségra shání tě Aro. A s vámi si přeje mluvit pán,“ prohlásil a čekal až se Jane zvedne.

„Zaprvé Alecu, jmenuje se Agnes a je to moje kamarádka a za další, chtěla by si s tebou pokecat o knížkách jelikož oba čtete ty samý. A naposled až jdeme,“ domluvila Jane a obě jsme si stoupli.

„Nejsem proti, ale teď už jdeme, musím k Arovi taky,“ odsekl jí Alec a byl v trapu, na chodbě jsme ho dohnali. „Jdi na před Jane, já tam přijdu.“

Odvedl mě a zmizel zaťukala jsme a na vyzvání vešla.

Vstoupila jsem do místnosti a usmála se na…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zdánlivě zapomenuté tajemství 6:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!