Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zcela nový život - 6. kapitola

21.02.2010 (16:15) • Petulle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2289×

Pohotově jsem se vydala za ním. Chtěla jsem mu říct, že jsou hrozně těžké a za žádnou cenu je nedokáže oba najednou odnést do auta. Když jsem však přišla do pokoje, stál a držel oba kufry v rukou. Držel je, jakoby byly naprosto lehké. Jako by to snad byly nějaké dvě malé taštičky, které jsou naprosto prázdné. Nepůsobily mu sebemenší námahu. Ani se netvářil, že by jej nějak zatěžovali. Vyjeveně jsem na něj zírala. A já měla problém udržet jeden… On se tvářil naprosto klidně a už šel po schodech dolů. Hned jsem šla za ním a stále si v duchu pokládala ty stejné otázky.

Uběhly tři dny mého pobytu u Cullenů. Zatím jsem stačila každého z nich trochu poznat. Se všemi jsem skvěle vycházela, až na Rosalii, která si nenechala ujít jediný okamžik, aby na mě hodila pohrdavý pohled. Pořád jsem nechápala, co má za problém, už jsem ji však ani neřešila. Když jí to dělá dobře, proč ne.

Nejvíc jsem si stejně rozuměla s Alice a Emmettem. Zjistila jsem, že Alice je naprosto skvělá holka, veselá, se kterou se dá povídat úplně o všem. Už po těch pouhých třech dnech se stala téměř mou sestrou. A Emmett? Ten byl snad naprosto bezchybný. Pořád byl v dobré náladě, ze všeho si utahoval a dalo se s ním povídat od rána do večera. A Rosalie aspoň měla další důvod navíc, aby mě probodávala zlostným pohledem. Řekla jsem důvod navíc? Chtěla jsem říct jediný důvod a navíc úplně stupidní.

A Edward? Ten mě okázale ignoroval. Za celé tři dny na mě ani nepromluvil a pořád se v mé přítomnosti tvářil rozpačitě a chladně zároveň. A to mě, musím říct, opravdu štvalo. Chtěla jsem s ním alespoň vycházet, když už nic víc. Ale on ne. Projevoval vůči mně naprostý nezájem.

Navíc, zítra začíná škola. Sice jsem si nejdřív říkala, že nemá smysl tam chodit na těch pár dní, než se odstěhuju k mámě, Carlisle mi však řekl, že bych tam nastoupit měla pro případ, že bych se rozhodla zůstat. No, jsem opravdu zvědavá. Ale jsem ráda, že už tam budu někoho znát. Nejen Cullenovi ale i Jessicu, Angelu, Mika a Erica, které jsem potkala před školou. Jak jsem se dozvěděla, já, Alice, Edward a Jasper budeme chodit do stejného ročníku – do třeťáku a Emmett s Rosalii nastoupí do maturitního ročníku – do čtvrťáku. Tenhle rok bude ještě dost zajímavý.

Právě jsem se převlékla do sportovních tepláků a trička a rozhodla se jít si zaběhat. Venku bylo celkem hezky, nepršelo, bylo teplo, chybělo akorát ještě to sluníčko. Navíc okolní příroda a lesy k běhání doslova vybízejí. Nazula jsem si černé adidasky a vyšla z pokoje. Cestou ze schodů jsem si vlasy svazovala do culíku.

„Kam jdeš?“ ozvala se Alice, když jsem mířila k východovým dveřím.

„Zaběhat si, jdeš taky?“ optala jsem se.

„S tebou? Neměla bys šanci mě doběhnout,“ zazubila se.

„No jistě,“ zasmála jsem se. „Někdy uvidíme.“

„Klidně,“ přitakala zvesela.

Vyšla jsem ven a rozběhla jsem se rovnou do lesa. Běžela jsem klusem a kochala přírodou. Rozhodla jsem se nevzít si sluchátka a poslouchat během běhu okolní zvuky. Ptáci vesele zpívali a občas zavál i lehký vánek, který ovinul můj zadýchaný obličej. Když už jsem běžela asi patnáct minut v kuse, zastavila jsem se a začala jsem se vydýchávat. Pak jsem chvíli šla, až jsem došla na již známý útes v La Push. Postavila jsem se na jeho kraj a hleděla jsem na moře. Příroda je tak hezká…

Rozhlédla jsem se kolem a všimla jsem si, že dole na pláži někdo je. Nepoznala jsem kdo. Otočila jsem se a opět jsem zmizela v lese. Chvíli jsem se procházela, rozhodla jsem se, že do běhu se dám teprve potom, až se úplně vydýchám. Pak jsem mezi stromy zahlédla… Jacoba? Jak šel přímo naproti mně. A byl ostříhaný na krátko! Moc mu to slušelo, najednou z něj byl mladý pohledný muž. Poznala jsem v něm toho, koho jsem viděla na pláži. Jen jsem předtím nevěděla, že je to on, za což mohly jeho nové vlasy.

„Ahoj, Bello,“ usmál se.

„Ahoj Jakeu, tvoje vlasy!“ oplatila jsem mu úsměv.

„Jo, už mi dost vadily,“ přiznal a přejel si rukou po krátkých vlasech.

„Sluší ti to,“ pochválila jsem jej.

„Díky,“ pokrčil rameny.

Pak se najednou přestal usmívat a podíval se na mě s vážným výrazem. A já najednou věděla, co má v úmyslu a ani trochu se mi to nezamlouvalo.

„Bello, slyšel jsem, co se stalo, je mi to moc líto.“

„Ne,“ přerušila jsem jej. „Nemluv o tom, prosím. Nechci, abys mě litoval. Chci na to zapomenout,“ kývla jsem hlavou a sklopila pohled do země.

„No, kde teď bydlíš?“ zeptal se.

„Asi je nebudeš znát. Jmenují se Cullenovi,“ řekla jsem naprosto klidně, Jakeova reakce mě však naprosto překvapila.

Zatvářil se překvapeně a poté nasadil chladnou masku.

„Cože? To nemyslíš vážně,“ zavrtěl hlavou.

„Ty je znáš? Jsou to moc milí lidé,“ zaprotestovala jsem.

„Bello, nemáš ani ponětí, co jsou zač! Milí rozhodně nejsou,“ řekl rázně.

„Cože? O čem to mluvíš?“ nechápala jsem.

„Ty u nich vážně bydlíš?“ ptal se mě, jakoby tomu nedokázal uvěřit.

„Máš s tím snad nějaký problém?“

Otočila jsem se. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Za mnou stál Edward a probodával Jacoba pohrdavým pohledem. Bylo to vůbec poprvé, co jsem jej slyšela promluvit. Jeho hlas byl hluboký a mužný. Zněl naprosto dokonale. Ale co tady dělá? Jak ví, kde přesně jsem? Podívala jsem se zpátky na Jacoba. Tvářil se podobně, jako Edward.

„Vy… Odkud se znáte?“ zeptala jsem se obou nechápavě.

Jake jen zavrtěl hlavou.

„To je jedno. Raději se vrať hezky domů tady s mladým Cullenem,“ řekl chladně a nepřestával jej sledovat zlostným pohledem.

„Neprovokuj,“ ozval se Edward varovným hlasem.

Zmateně jsem hleděla z jednoho na druhého.

„A co mi asi uděláš?“ zeptal se Jacob posměšně.

A dost.

„To by snad stačilo, ne?“ ozvala jsem se konečně.

Oba jejich pohledy se nyní zaměřily na mě.

„Jakeu… nech to být. Ano, bydlím u nich. Ale je to jen dočasné. Pozítří se budu stěhovat k mámě,“ ujistila jsem ho.

To ho však očividně vůbec neuklidnilo, hádat se však nejspíš nechtěl.

„Fajn,“ řekl mi a pak se otočil k odchodu. „Měj se, Bello.“

Zatímco pomalu mizel za stromy, trochu rozpačitě jsem se otočila na Edwarda. Hleděl na místo, kde Jake předtím zmizel, potom se podíval na mě. Jeho nepřístupná maska jakoby zmizela. Stále jako by mě ve tváři poněkud chladný výraz, přišlo mi však, že je to spíše způsobeno jeho povahou.

„Ještě jsem neměl tu možnost se představit,“ začal.

„Ale ano, měl,“ opravila jsem jej. „Celé tři dny.“

„Jmenuji se Edward Cullen,“ představil se mi a mou poznámku ignoroval.

„Bella,“ přitakala jsem.

Pak jsem se na něj zvědavě podívala.

„Jak… jak si věděl, kde jsem?“ nedalo mi to.

„Já… procházel jsem se kolem,“ odpověděl nejistě.

Samozřejmě jsem mu nevěřila ani slovo. Raději jsem však nenamítala nic.

„Asi bychom se měli vrátit,“ navrhla jsem po chvíli mlčení.

Přikývnul a tak jsme se vydali tam, kde jsme předpokládali polohu domu. Koutkem oka jsem sledovala Edwarda. Všimla jsem si, že mě občas pozoruje a nejspíš si myslí, že to nevím.

„Znáš se s ním dlouho?“ zeptal se mě najednou.

„Znám se dlouho s kým?“ zeptala jsem se nechápavě.

„S Jacobem,“ řekl přes odpor.

„A ty? Vidím, že se nemáte moc v lásce…“ obrátila jsem jeho otázku proti němu.

„Ptal jsem se první,“ odseknul.

Zarazila jsem se.

„Dlouho,“ hlesla jsem.

Rozhodně se s ním nehodlám vybavovat, když je tak chladný. Šli jsme dlouho, než jsme se dostali na asfaltovou cestu vedoucí mezi lesy. Edward se po ní vydal doprava, tak jsem jej následovala. Zanedlouho jsme došli až k domu. Za celou dobu jsme spolu nepromluvili a vládla mezi námi opravdu napjatá atmosféra. Choval se poněkud odtažitě. Aniž bych se s ním rozloučila, vyběhla jsem schody a zapadla do svého pokoje. Ihned jsem zamířila do koupelny, shodila ze sebe všechno oblečení, rozpustila vlasy a vlezla si do sprchového koutu. Nechala jsem na sebe padat teplou vodu a přemýšlela jsem.

Proč jen je Edward tak chladný? Jsem vážně hloupá. Zatímco já nad ním pořád jen uvažuju, on mě má očividně někde. Vůbec ho nezajímám. Vždyť Jessica říkala, že pro něj žádná holka není dost dobrá. Proč já bych tedy měla být výjimkou, že? Vylezla jsem z vany a zabalila jsem se do osušky. Věci na převlečení jsem si sebou nebrala, takže budu muset do skříně. Otevřela jsem dveře z koupelny, vešla do pokoje a zůstala jsem stát jako přimražená. Edward stál ve dveřích a sledoval mě se zvláštním pohledem. Jakmile jsem si jej všimla, padly na mě rozpaky a celá tvář dostala rudou barvu. Snažila jsem se do nejvíce zabalit do osušky, samozřejmě marně.

„Co-“ začala jsem, ale přerušil mě.

„Esme ti vzkazuje, že večeři máš na stole,“ řekl.

Co však bylo opravdu velmi zvláštní, bylo to, že jeho oči najednou dostaly temně černou barvu. Přitom ještě před chvílí, když jsme spolu šli domů, je měl normálně hnědozlaté, jako vždy. No, definuj slovo normálně, když takovou barvu očí, jakou měli Cullenovi, jsem viděla poprvé v životě. Zahleděně jsem zírala do jeho očí. Ten pohled jej očividně znervózňoval, protože sklopil pohled do země, otočil se a zmizel.

Konečně jsem se vzpamatovala, převlékla jsem se do čistého oblečení a šla si vysušit vlasy fénem. Když jsem byla hotová, seběhla jsem dolů do kuchyně. Byla tam jen Esme, Alice a Jasper a dívali se na televizi. Edward nikde.

„Bello, večeři máš na stole,“ zopakovala to samé, co mi před chvílí sdělil i on.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Před chvílí odešel,“ odpověděla Alice.

Odešel? Kam asi tak šel?

„Potřebovala jsi mu něco?“ zeptala se ještě.

„Ne, já jen… ale nic,“ mávla jsem rukou a posadila se ke stolu.

Dnes to byly lívanečky s jahodovým džemem a tvarohem. Samozřejmě byly naprosto vynikající.

„Vy už jste po jídle?“ zeptala jsem se, když nikdo jiný nejedl.

„Ano, už ano,“ přitakala Esme s úsměvem.

Zvláštní… Vždy, když mě volají k snídani, obědu nebo večeři, sami jsou už po jídle. Jakmile jsem dojedla poslední kousek, vstala jsem od stolu a šla po sobě umýt talíř. Esme se zatím odebrala někde nahoru a Alice se stále dívala na televizi. Přemýšlela jsem, kde může být Edward. Kam by tak zničehonic zmizel? Pak mi to došlo. No samozřejmě… Že mě to nenapadlo dřív? Všechno to do sebe zapadá. Je pohledný, co pohledný, naprosto dokonalý, chová se chladně, protože jej žádné jiné nezajímají a proto jsem mu možná naprosto ukradená. Proto, že má holku… Kam by jinak takhle mizel? Ano, všichni Cullenovi občas nečekaně zmizeli, nejvíc to ve mně však hloubalo v případě Edwarda. Najednou se otevřely venkovní dveře a dovnitř vešel zrovna on. Oči měl zase hnědozlaté. Divné…

Vzájemně jsme na sebe hleděli. Alice si toho samozřejmě všimla, s úsměvem popadla Jaspera za ruku a společně zmizeli v prvním patře. Odvrátila jsem od Edwarda pohled a posadila jsem se k televizi. Zrovna dávali nějaký akční seriál, na který se doteď dívali Esme, Alice a Jasper. Edward se pomalu posadil kousek ode mě.

„Škoda, že už je skoro konec, tenhle díl jsem chtěl vidět,“ poznamenal.

„Kdybys nechodil za svou milou, stihnul bys i začátek,“ vypadlo ze mě dřív, než jsem to stihla zadržet.

Konec věty jsem téměř zašeptala, jako bych doufala, že to neslyšel. Překvapeně se na mě podíval. Takže slyšel. Ovládly mě naprosté rozpaky. Proboha, já jsem ale idiot. Teď si to o mně určitě myslí taky. Dojde mu, že se mi líbí. A to jsem nechtěla. Cítila jsem, jak rudnu a pohled jsem raději rychle obrátila na obrazovku.

„Bello, ty žárlíš?“ zeptal se s pobaveným úsměvem.

Jestliže jsem doteď byla červená, teď jsem byla určitě rudá až za ušima.

„Ne,“ houkla jsem hloupě.

Jsem vážně idiot, opakovala jsem si. Cítila jsem na sobě jeho pronikavý pohled.

„Ne, já jen… myslela jsem, že když pořád někam mizíš… a navíc, jak vypadáš… já…“ zasekla jsem se. Ano, vážně jsem idiot, nadávala jsem si pořád dokola.

Místo abych se nějak ospravedlnila, zamotala jsem se do toho ještě víc.

„Kašli na to,“ řekla jsem rychle, abych to alespoň nějak zamluvila.

Tvářil se naprosto pobaveně. Poprvé od doby, co jsem jej znala, vypadal jinak, než chladně a bezcitně. Usmíval se.

„Bello, nemám žádnou milou,“ řekl tiše svým hlubokým hlasem a najednou se zase tvářil vážně.

Zvedla jsem zrak od televize. Naše pohledy se střetly. Jeho oči… mohla bych se v nich utopit. Jeho pohled byl tak vřelý a upřímný. Odvrátil ode mě oči a zvedl se. Zatímco odcházel po schodech nejspíš do svého pokoje, pomalu jsem se vzpamatovávala z toho, co se teď stalo. Že by Edward Cullen nakonec nebyl tak chladný a nepřístupný, jak se zdá?

Předchozí kapitola * Další kapitola

Autor: Petulle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zcela nový život - 6. kapitola: