Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 13. kapitola

01.07.2013 (14:00) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1506×

Byly prázdniny a Bella musela do té školy. A to jsme se zrovna udobřili. Jenže tam prostě musela, a tak tam taky jela. Alice kolem mě lítala celý víkend a radovala se. Já jsem se ji akorát snažil ignorovat a nemyslet na Bellu, protože by mi bylo smutno.

„To je tak úžasné,“ začala Alice znovu.

„Víš, že mě docela štveš. Asi se s Bellou rozejdu. Sice jí to ublíží, ale já budu mít lepší život, protože mě nebudeš otravovat.“ Usmál jsem se a založil si ruce na prsou. Alice si navztekaně dupla a odfrkla. Zasmál jsem se její reakci.

Odešel jsem do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a ruce si dal pod hlavu, lépe se mi tak přemýšlelo. O víkendu mi Bella pořád volala, takže jsem měl co dělat a nenudil jsem se. Jenže jí telefon zabavili.

„Jestli se nudíš, můžeš se mnou jít nakoupit,“ zavolala na mě Esmé zezdola. Broukl jsem jí odpověď a vstal. Většina teenagerů nesnáší nákupy a podobné věci, když s nimi jsou rodiče. Mně to ale vůbec nevadilo, asi jsem byl divný. No, celý můj život byl nějak překroucený.

Oblékl jsem se spíše do tmavých barev, takže jsem ladil se světlými barvami Esmé. Carlisle nás vyhodil na náměstí a odjel do práce. Esmé raději chodila pěšky a mně to nevadilo. Šel jsem vedle ní a schovával jsem si nos do límce kabátu, protože foukal ledový vítr.

Ve velkém supermarketu jsme nakoupili spíš jídlo. Potom jsme se zastavili v malé drogerii, která byla schovaná v zapadlé uličce. Tam koupila nějaké věci do koupelny a vůni pro Alici. Šli jsme oklikou zpátky do centra městečka a v jedné ulici jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem se učil jezdit na kole. Zrovná v té ulici jsem si rozbil koleno.

„Co ještě potřebujeme?“ ptal jsem se, protože studený vítr zesílil a já klepal kosu. Esmé nic nepoznala a s úsměvem pokrčila rameny. Naštvaně jsem zvedl oči.

„Myslím, že ještě musíme objednat televizi, když si ji Emmettovi počmáral a on ukradl tu z mojí a Carlisleovi ložnice,“ odpověděla na mou otázku. Zasmál jsem se nad Emmettovým řešením a šel jsem směrem, kterým foukal vítr, protože ten směr vedl k obchodu s elektronikou.

Esmé

S Edwardem jsem procházela náměstí a kontrolovala jsem jaký obnos peněz byl v mé peněžence. Emmett říkal, že je Edward můj syn, a proto já platím novou televizi.

V půlce kroku jsem ucítila známou vůni. Charlieho vůni. Musel být na druhé straně malého náměstíčka. Nadechla jsem se znovu a tentokrát mě praštil do nosu velmi silný pach kuřáka. Byl to neuvěřitelný smrad, ale zacpat nos jsem si nemohla. Vypadalo by to neslušně a stejně by to nepomohlo. Podívala jsem se směrem, odkud pach vanul, a spatřila jsem osobu, kterou jsem chtěla vidět maximálně v rakvi. Pach kuřáka byl pach Henryho Watsona. S falešným úsměvem se k nám blížil a v pravé kapse otrhané hnědé bundy zaručeně měl dvě krabičky cigaret. V levé zapalovač.

„Ahoj, Esmé. To už je let. Pořád si ale kočka. Jak to děláš, holka?“ vydechl mi do obličeje pach toho hnusného kouře. Nasadila jsem masku pokerového hráče a instinktivně jsem Edwarda dostrkala za sebe. Musela jsem ho chránit.

„Co chceš, Henry?“ zeptala jsem se úplně klidná. Na všechny lidi jsem bývala milá, ale tenhle chlápek mohl za všechno mé trápení. Toho bych nejraději sama krutě a bolestivě zabila.

„Já? Nic. Jen si tak jdu tímhle zapadákovem a najednou spatřím nějakou čičinku. Pořádně se podívám a poznám starou kamarádku Esmé.“ Zasmál se a znovu pořádně vydechl.

„Já jsem nikdy nebyla tvoje kamarádka. Je to už spoustu let, tak se mi laskavě nemontuj do života,“ prskla jsem pořád s maskou pokerového hráče, ale pořád jsem nezapomínala na Edwarda za sebou.

„Počítat ještě umím a sedmnáct let není zas tak dlouhá doba, Esmé. Chtěl jsem tě jenom pozdravit a zeptat se, jak se máš. Prý jsi otěhotněla.“ Škubla jsem sebou.

„Kdo je to, mami?“ zeptal se Edward a Henry se na něj poprvé podíval. V očích mu záhadně blýsklo a Edward se jenom zamračil. To byla poslední kapka.

„Někdo nedůležitý a nepodstatný. Pojď, už musíme jít,“ poručila jsem a chtěla Edwarda otočit. Zastavil mě opět kuřácký pach.

„To mě podrž! Někdo nedůležitý? Myslím si, že by ten kluk měl poznat svého otce. Zvlášť, když se mi tak povedl,“ rozesmál se Henry a já jsem jenom zuřila. S Edwardem to škublo a určitě musel být v šoku.

„Cože?!“ zakřičel a hrnul se přede mě.

„Slyšíš dobře, hochu. Copak ti tvoje matka o mně nevyprávěla? Ty jsi ale nevychovaná, Esmé. Ale upřímně, měla jsi jít na potrat.“ To jsem se už neudržela a vystartovala jsem po něm. Dostal ode mě facku. Napřáhl se, aby mi jednu taky vrazil, ale Edward jeho ruku chytil přesně v čas, než si ji ten ubožák mohl zlomit.

„Máš silný stisk, chlapče. Ale na mě to nestačí. Za tohle bych tě normálně povalil na zem, ale přeci nebudu znepříjemňovat naše první setkání. Takže si příště dávej pozor. Ještě dneska to toleruju,“ promluvil chladným, upřímným hlasem. Edward se na něj zamračil a sekavým pohybem jeho ruku pustil.

„Žádné příšte nebude!“ štěkla jsem jedovatě a chtěla otočit Edwarda k odchodu. Zkameněl. Pořádně jsem do něj strčila, ale on se nepohnul ani o píď. Nechtěla jsem na něj použít svoji přirozenou sílu, takže jsem mu jen upřeně hleděla do očí.

„To si nebuď tak jistá, drahá Esmé. Já si vás najdu. Copak si nepřeješ, abych se stýkal se svým vlastním synem?“ zeptal se posměvačně. Zamračila jsem se.

„Ne. Jdeme, Edwarde.“ Zpražila jsem je oba pohledem a pak zavanul odněkud vítr a já ucítila konečně normální pach. Charlie se k nám blížil.

„Nějaké problémy?“ zaburácel, když k nám došel. Henry zakroutil hlavou ze strany na stranu.

„Žádné. Tak zase někdy, Esmé.“ Zasmál se tím zlomyslným smíchem a odešel. Obrátila jsem se na Edwarda celým tělem. Měl tvář z kamene.

„Edwarde, já...“ zasténala jsem.

„Ty! Jak jsi mohla?!“ vyhrkl a rozzuřeně odkráčel pryč.

„Kdo byl ten muž? Co se stalo? Máš nějaké problémy?“ chrlil na mě otázky Charlie. Já jsem se jen zmohla na zběsilé vrtění hlavu a padla jsem mu do náruče.

„Ach, Charlie! To byl Edwardův otec,“ zazvlykala jsem. Ještě že upíři nemají slzy, to by měl Charlie uniformu celou mokrou.

Charlie mě vzal do kavárny a objednal si kávu. Já jsem si ji objednala také, protože jsem do sebe potřebovala hodit něco odporného. Pomohlo to. Lidské pití je tak nechutné, že mě přivádělo na jiné myšlenky. Všechno jsem Charliemu vyklopila. Že znám Edwardova otce, že jsem to Edwardovi tajila, že Henry věděl, že s ním čekám dítě... Prostě samé že.

Když se mi ta káva a moučník, který jsem si k tomu dala, chtěly vyzvracet, odešli jsme. Vyzvracela jsem to hned do koše, který byl před kavárnou, a poté jsme s Charliem nastoupili do jeho auta a odjeli jsme k nám.

„Esmé!“ vrhla se mi hned kolem krku Alice. Nejspíš měla vizi.

„Viděla jsem nějakého opilce a tebe s Edwardem. Kdo byl ten muž?“ vyptávala se mě vyděšená Alice. Dostala jsem záchvat zuřivosti.

„Tys to viděla a neřekla jsi mi to? Jak si mohla, Alice? Jak?“ křičela jsem na celý dům, možná i les. Ostatní se přišli podívat, co se děje, a Carlisle mě vzal za ruce.

„Tak kdo to byl?“ zeptala se mě znovu Alice, která se momentálně krčila za Jasperem.

„Henry Watson, Edwardův otec,“ odpověděla jsem už klidná. Všichni zalapali po dechu.

Tak jsme si sedli do obýváku a já jim všechno řekla. Jen Carlisle, teď i Charlie a Edward, věděl, že znám Edwardova otce a moc dobře vím, kdo to je.

Řekla jsem jim, jak to všechno před lety bylo, jak se to Edward dozvěděl a ke konci jsem se zmínila i o té kavárně. Nejvíce se na mě zlobila Rose, zastánkyně pravdy a dětí. Křičela, že jsem to měla říct všem už dříve a že si za to teď můžu sama. Jediný Jasper s ní nesouhlasil, protože věděl, jak mi je.

„Jdu ho najít,“ oznámila Alice, oblékla si kabát a vydala se hledat mého syna.

„Já bych mohl zavolat Belle. Hádám, že ji Edward bude potřebovat. Já stejně nechápu, proč do té školy chodí, je to zbytečné. Potom se prostě stane jeptiškou a žádné divadýlko není potřeba,“ hlásil se taky o slovo Charlie. Přikývla jsem. Byl to dobrý nápad.

***

Alice Edwarda nenašla, prý jeho stopu ztratila v nějakém parku. Já jsem celou noc strávila sledováním televize a tupým koukáním z okna. Charlie okolo desáté odjel, ale ještě před tím Belle zavolal. Ta měla zabavený mobil, ale zvedla to místní abatyše – ředitelka školy – a řekla, že si pro Bellu má Charlie přijet zítra ráno a úplně souhlasila s jeho teorií. Bella by měla být doma, moc se nenamáhat a hlavně být teď s Edwardem. Po porodu je chvilku necháme, a až pak dáme dítě k adopci. My se odstěhujeme a Edwarda proměníme, ale nejdřív odmaturuje. Bella také odmaturuje a později se stane jeptiškou i bez toho, aby musela chodit do té školy. Tečka, konec.

„Já se po něm půjdu kouknout,“ ohlásil mi Emmett okolo jedenácté dopoledne a já jsem mu s povzdechem přikývla.

„Měla bych zavolat Charliemu. Myslím si, že Emmett Edwarda najde,“ řekla jsem Alici, která jen přikývla na souhlas. Vytáhla jsem z kapsy kalhot svůj moderní mobil a v kontaktech jsem našla Charlieho. Zvedl to hned a řekl, že tam hned budou. Renée měla volno, takže s nimi jela také.

Bella, Renée a Charlie přijeli patnáct minut po mém telefonátu. Charlie jim už všechno vysvětlil, a tak jsem nemusela svůj proslov opakovat. Bella z toho nebyla moc nadšená. Tak nějak na mě zvláštně zahlížela a ruce měla založené na prsou. Všimla jsem si, že jí od minule bříško povyrostlo. Člověk by si toho asi nevšiml, ale já, jakožto upír, ano.

Konečně jsme všichni uslyšeli vrčení motoru a my upíři dokonce i tlukoucí srdce. Emmett ho našel. Z chodby bylo slyšet hlasitého Edwarda, který vyřvával na celý dům, že do čtyřkolé plechovky už nikdy nevleze. Později byly slyšet kroky a do obývacího pokoje přišel Emmett s Edwardem přehozeným přes rameno, jako s pytlem brambor.

„Kde byl?“ vyhrkla jsem hned a postavila se.

„V baru,“ odpověděl ledabyle Emmett, zatím co Edward do něj bušil a chtěl na zem. Emmett mu na to odpověděl, že se ani neudrží na nohou, ale nakonec ho pustil. Edward se k nám otočil čelem a ukázal nám svůj zelený obličej. Pak se podíval na Alici a začal se straně smát.

„Co je?“ zeptala se překvapená Alice a začala se prohlížet.

„Tak prťavý stvořeníčko jsem ještě neviděl,“ smál se dál Edward, ohýbal se u toho v pase, takže ho Emmett musel přidržovat.

Už mi to docvaklo, pomyslela jsem si a automaticky si zacpala nos.

„Co je to s ním?“ zeptala se moje drahá sestra a já se jen zamračila.

„Ožral se,“ odpověděl za mě Emmett. „Našel jsem ho v jednom baru. Seděl tam na barové židli, vedle sebe měl skleničku nějakého alkoholu, rukou si podpíral hlavu a civěl před sebe. Čísník mi říkal, že zaplatil několik skleniček všemožnýho alkoholu, vypil to, nadával na svůj příšernej život a pak už jen tak seděl,“ dodal.

„Můžeš být na svého syna pyšná, Esmé. Poprvé se napil alkoholu a ještě v takových dávkách, že rovnou mohl pít lih,“ zamručela Alice, kterou Edwardova poznámka o její velikosti velmi urazila.

„Odvedu ho nahoru,“ řekl znenadání Emmett a už strkal Edwarda po schodech nahoru. Ten se v půlce schodů zastavil, otočil se na Emmetta čelem a usmál se od ucha k uchu.

„Drahý Emmette, musím ti říct, co si o tobě myslím. Ty jsi mě tak naštval, když jsi mě narval do tý plechovky, co sebou pořád házela, a po tom si mě dostrkal do doupěte upírů, ty jeden Draculo! Takže ti chci říct, jen jedno,“ pronesl svůj monolog, podíval se ještě jednou na nás, poté zpátky na Emmetta a ruku si dal na břicho. Hned mě do nosu praštil odporný pach a Edward se na Emmetta pozvracel.

„Tohle je můj názor,“ dodal. Emmett se jen znechuceně zatvářil, podíval se na své poznamenané tričko a rychle Edwarda dostrkal do ložnice. Já si dala obličej do dlaní.

„Promiňte, to je tak odporný,“ zamumlala jsem směrem k našim lidským hostům a chtěla se propadnout do země. Renée se mile usmála, jako že to nevadí.

Udělala jsem hostům oběd, popovídali jsme si a nasmáli se. Renée nebyla dvakrát nadšená z toho, že by Bella měla přestat chodit k jeptiškám, ale nakonec se nechala obměkčit. Charlie jí doma vysvětlí, že ale souhlasíme pořád s tím, že se z Belly stane jeptiška.

Po naší veledlouhé debatě Charlie, Renée a Bella odjeli. Ještě jsem se jim za všechno omluvila a doprovodila je až ven. Edward spal v mé a Carlislově posteli a já se jen obávala jeho vzbuzení. Ten mi to jen tak neodpustí.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 13. kapitola: