Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá 9. kapitola

12.01.2011 (18:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3272×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

9.  kapitola

Dny ubíhaly a já se pěkně zakulacovala. Skoro jsem se už nemohla hýbat a Edward mě neustále musel nosit. Zpočátku jsem s ním sice bojovala, ale pak jsem to vzdala a se slovy:

„Vždyť ty máš na tomhle vlastně taky podíl.“ Jsem rezignovala. Já ani na výběr neměla, když jsem si přes břicho nedokázala zavázat ani tkaničky, natož se sama zvednout.

Někdy jsem uvažovala o tom, zda nečekám dvojčata, ale protože mi upíři doma tvrdili, že slyší jen jedno srdce, tak jsem jim věřila.

Většinu času jsem trávila pouze s Edwardem. Neskutečně mě rozmazloval a moje tělíčko ho prostě zbožňovalo.

Jednoho krásného rozmazlovacího dne mě Edward naložil do vany a mě a malé laskal houbičkou. Bylo to naprosto úžasné. Zbožňovala jsem ten pocit, když vás někdo miluje a je ochotný se vám věnovat, i když vypadáte jako pátrací balón.

Potom, co mě Edward vynesl z vany, jsem na sebe navlékla hedvábnou noční košilku, která zakrývala všechno důležité jen tak tak a vydala se do ložnice. Jenže tam na mě čekalo překvapení.

Celá ložnice byla osvětlená pouze svíčkami a na posteli byli rozházené růže. Při této kráse se mi nahrnuly slzy do očí a mé hormony se projevily.  Zezadu mě objaly Edwardovy ruce a začal mě líbat na krk.

„Miláčku, děje se něco?“ zeptal se mě s něhou v hlase.

„Ne, jen je to tu moc krásné,“ odpověděla jsem mu.

„Tak neplač, lásko,“ prosil mě. Když jsem se uklidnila, tak mě chvíli pozoroval a pak najednou poklekl na koleno a vzal mě za ruce. Srdce mi začalo běžet rychlostí blesku a já se snažila uvěřit vlastním očím. Viděla jsem na něm, jak je nervózní a sama jsem se proto snažila být klidná.

„Bello, jsi mé slunce, které mě po dlouhé době probudilo ze spánku. Prominul jsem ti, že jsi mě jednou zabila a vždy ti projevoval náklonnost. Laskal jsem tě, miloval jsem tě a svým způsobem i zbožňoval. Vím, že Emmett si neustále dělá srandu, že vypadáš jako koule, proto bych byl rád, aby svatba byla až po porodu. Až budeš odpočatá a ta nejšťastnější žena na světě. Rád bych tě totiž udělal ještě šťastnější. Z tohoto důvodu se tě ptám. Prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“ vyslovil se. Tak teď už mi tuplem tekly slzy jako hrachy. Snažila jsem se na Edwarda usmát a říct své „Ano“, ale místo toho jsem na něj hodila jakýsi škleb a chraptivě vyslovila:

„Ano.“ Poté mi Edward nandal prstýnek a hned potom mě vzal do náruče a laskal s radostí na každém místě, kam dosáhl. Tu noc jsme nespala. Užívala jsem si přítomnosti mého budoucího manžela.

Ráno jsem prospala a vlastně celé dopoledne taky. Měla jsem v plánu prospat i odpoledne, ale něco mi začalo stékat na stehna a já se probudila. Pohlédla jsem pod peřinu a zjistila, že mi praskla voda. Tělem mi prolítla bolest a já věděla, že malé je na cestě.

Zavolala jsem do domu Edwardovo jméno a on přiběhl. Trochu vyděšeně mě pozoroval a pak si konečně uvědomil, co se děje a vytočil telefonem Carlislea. Hned jak to zvedl, tak mu pověděl:

„Je to tu, co mám dělat?“ Na porod jsem si vybrala snad tu nejhorší dobu. Všichni totiž byli daleko na lovu a Edward mě prostě musel odrodit sám. Mamku už jsem neměla sílu volat. Na to mým tělem procházelo moc křečí.

Různě jsem hekala a snažila se poslouchat Edwarda. Dělal přesně to, co mu radil Carlisle po telefonu. Díkybohu se žádná ze schopností prozatím neprojevovala a já mohla být jen sprostá a řvát na celé kolo. Porod totiž není nic příjemného. Funěla jsem jak parní válec a snažila jsem se toho prcka vytlačit ven. Až Edward šťastně oznámil:

„Vidím hlavičku. Už jenom kousek, Bello,“ podporoval mě. Měla jsem mu sto chutí říct něco ve stylu:

„Tak si to pojď odrodit sám“, ale nadávku jsem spolkla a znovu zatlačila. Po několika dalších minutách malé Edward vytáhl celé.

„Holčička,“ vzdychl a já se na něj usmála. Jenže malá začala během chvíle brečet a s prvním brekem se projevila schopnost, kterou zdědila po mně. Nikdo z nás tomu nemohl zabránit. Během chvíle jsem padla mrtvá k zemi. V podvědomí jsem cítila strach a připravovala se na nejhorší.

Nevím, co se dělo s Edwardem, ale modlila jsem se za to, aby aspoň on přežil vlnu smrti, vyslanou naší malou. Přece jen já svou smrt přežiji, ale on ne.

Nevím, po jak dlouhé době jsem se probudila, ale malá už neplakala. Cucala si paleček a na něco asi čekala. Měla krásný kulatý obličejíček a koukala na mě s výrazem andílka. Bohužel, celý výjev lásky a pohody byl zničen, když jsem pohlédla na mrtvého Edwarda. Jeho tělo bylo kamenně ztuhlé a v rukou držel malou, tak jak si ji před smrtí chytil. Vypadal jako socha s úsměvem na rtech. Kdybych nevěděla, že je mrtvý, tak bych se klidně hádala s kýmkoliv o tom, že je jen zmrazený v čase.

Při pohledu na něj mě bodalo u srdce, ale i přesto jsem se snažila být klidná. Začala jsem se v hlavě přesvědčovat o tom, že se mi ho podaří oživit. Nesměla jsem začít panikařit. První jsem se musela postarat o malou.

Mé tělo se zahojilo, proto jsem neměla po porodu žádná zranění. Zvedla jsem malou a rozhodla se ji jít vykoupat. Stále byla celá od krve. Svým způsobem vypadalo jako ďábelský andílek. Na tváři úsměv, věnujíc se svému palečku, a po těle spoustu krve.

Při prvním kontaktu s vodou začínala brečet, z toho důvodu jsem ji začínala hned uklidňovat. Bála jsem se, že mě znova zabije a pak tady bude sama a to jsem nechtěla. Musela jsem ji hned od začátku učit její schopnost používat. Snažila jsem se jí jednoduše vysvětlit, jak to může ovládnout. Nevěřila jsem tomu, že má slova pochopí, ale byla chytřejší, než jsem čekala. Pochopila. Byla velmi inteligentní na to, že se před chvílí narodila.

Dlouho jsem o této chvíli snila a konečně se mi vyplnila. Nikdy před tím jsem nic podobného nezažila. Být matkou je pocit, který zahladí všechny vaše pochybnosti o nedokonalosti života.

Malou jsem nakrmila a oblékla do oblečku, který jsem vybrala v šuplíku, který byl určen od Alice pro malé. Nechtěla jsem ztrácet čas.

Přece jen jsem si musela dojít k mámě pro Edwarda a ukecat ji, aby mi ho vrátila. Vím, že už minule mě upozorňovala na to, že Edwarda nebude moct oživit, ale naději jsem neztrácela. Nikdy nevíte, kdo vám pomůže. Musela existovat nějaká možnost, jak Edwarda zachránit. Já prostě chci mít otce pro své dítě.

S těmito myšlenkami jsem vyšla s malou v náručí vstříc matce smrti.

8. kapitola 10. kapitola s epilogem

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá 9. kapitola: