Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázračné dítě - 6. kapitola

30.04.2012 (19:15) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1430×

Zázračné dítě

Kapitola šestá - První kop

Podívala jsem se na svou levou ruku, kterou zdobil nádherný prsten s velkým briliantem uprostřed. Nemohla jsem tomu uvěřit, doopravdy jsem se provdala za Caia a porodím dítě, které bude považováno za jeho. Doopravdy bude toto konec?

Cítila jsem se na pokraji zoufalství.  Po tvářích se mi začaly kutálet slzy, jako hrachy. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla porodit dítě, natož pak, že bych se chtě-nechtě musela provdat za Caia, který je pro mě ztělesněním všeho, co na tomto světě nesnáším.

Schoulila jsem se do klubíčka a oddala jsem se svým depresivním myšlenkám. Po nějaké chvíli jsem usnula.

Probudil mě sluneční svit na mé tváři. Pomalu jsem otevřela oči a přetočila se na druhý bok. Podívala jsem se nad sebe. Bílý strop mé ložnice mi připadal tak skličující, že jsem se radši posadila a zírajíc do zrcadla naproti postele, jsem žasla nad tím, co vidím. Velmi mě překvapil a možná i lehce vyděsil odraz, který jsem v něm spatřila. Nikdy jsem si nepřipadala tak lidsky jako v tento moment. V zrcadle jsem viděla jen obyčejnou ženu, nikoho nadpřirozeného, nebo neživého. Jen obyčejnou ženu, která byla nešťastná ze svého osudu.

V jejích modrých očích se jí leskly slzy a její tvář vypadala tak sklesle, až jsem se lekla představy, že jsem to ve skutečnosti já. V mysli se mi vybavily vzpomínky na domov. Na Emmetta, Jaspera a Artemis. Kde ta asi teď je? Zastesklo se mi po jejích kouzlech a úsměvu, i když jsem si to vlastně nikdy nepřiznala, měla jsem ji ráda, celou dobu, a vlastně pořád mám.

Hrozila jsem se pomyšlení, že by mohla být mrtvá, v hlavě se mi zjevil náš rozhovor před sedmi měsíci, těsně před rituálem.

„Chci, abys byla nositelkou.“ Mé obočí vyletělo o několik centimetrů výš.

„Cože?“ optala jsem se pro jistotu.

„To je jednoduché. Dám ti to, po čem toužíš, ale ty mi musíš dovolit, abych předala tvému dítěti svoje schopnosti, budeš nositelkou toho nejzázračnějšího dítěte na světě.“

Nejzázračnější dítě na světě, já v sobě nosím zázrak a nedokážu jej využít pro své potřeby? Neměla jsem moc času nad tím uvažovat, protože do pokoje vstoupila s tichým zaklepáním Jane.

„Copak potřebuješ?“ S pichlavým pohledem si skousla rty a spolkla urážky, jež měla na jazyku.

„Někdo by s vámi chtěl mluvit, princezno.“ Zamrkala jsem. Nikdy jsem ji neviděla takto formálně vystupovat. Pokrčila jsem nad tím rameny.

„Kdo je ten někdo?“ Zakoulela očima.

„Hele, to že na tebe musím být milá, neznamená, že mě budeš provokovat!“ Opakovaně si skousla ret. „Pardon, ta dívka říká, že ji budete znát, princezno.“ Snažíc se udržet si vážnou tvář jsem se nadechla.

„Tak já ji tedy přijmu za hodinu, musím se upravit.“ Přikývla a bez dalších slov odešla. Zvedla a přešla jsem do koupelny, kde jsem si napustila horkou lázeň s bublinkami. Přidávajíc trochu růžového oleje jsem se ponořila do sladce vonící vody.

Miminko v mém bříšku se pohnulo a koplo mě, až jsme vyjekla. V tu ránu nastala skoro anarchie. Do koupelny vtrhli mí dva strážci a hledali nebezpečí. Po chvíli, kdy usoudili, že mi nebezpečí nehrozí, si všimli, že jsem nahá ve vaně.

„Promiňte, princezno.“ Usmála jsem se. Tohle princeznování mě asi neomrzí.

„To je v pořádku.“ Přikývli.

„Copak se vám stalo?“ zeptal se z nich od pohledu ten mladší.

„Nic hrozného, nebojte. Jen jsem se ponořila do vody a to děťátko, které v sobě nosím, se pohnulo a koplo mě. Nic neobvyklého, řekla bych, ale mně se to stalo poprvé a lehce mě to vyděsilo.“ Přikývli.

„Můžeme tedy jít?“

„Mám pocit, že ano.“ S úklonem a opětovnou omluvou opustili koupelnu a já se ukryla do záplavy bublinek a nechajíc myšlenky volně plynout s proudem horké vody.

 Seděla jsem za stolečkem a dokončovala jsem svůj make-up, když někdo zaklepal.

„Dále.“ Nemusela jsem se ani otáčet, abych poznala, kdo vstoupil. „Copak potřebuješ?“

„Nic neobvyklého řekl bych, když dovolíš, chtěl bych nepatrně z tebe.“ Zasmála jsem se.

„Varovala jsem tě, že se mezi námi nikdy nic nestane, možná budu tvá manželka před zákonem, ale nikdy ne duševně či tělesně, z pomyšlení na něco, co by se mezi námi mohlo stát, se mi dělá na zvracení.“ Ošila jsem se, abych ty myšlenky setřásla.

„To z tebe mluví mateřské hormony.“ Přešel ke stolu a lehce se o něj opřel, potom mě pozorně sledoval. „Možná se ti nezdám dost dobrý, ale buď to budu já, anebo nikdo.“ Krčíc rameny jsem se mu podívala zpříma do očí.

„Tak to bys tady měl zařídit klášter, protože já ti nikdy nedám.“ Jeho výraz ztvrdnul. Chytil mě za pas a opřel mě o stěnu, přitisknul se na mě, takže jsem se nemohla hýbat, a zhluboka mi pohlédl do očí. Ty jeho měly onyxovou barvu.

„Možná si myslíš, že jsi jen něco víc, ale věř mi, že nebýt toho malého fracka, kterého v sobě nosíš, už dávno bych si tě vzal. Vím, jak je to dítě důležité, proto ti teď nic neudělám, ale počkej, až se narodí. Tady proti mně nikdo nic nepodnikne, tak se ke mně chovej mile. Jinak budeš litovat.“ Vystrašeně jsem čekala, co udělá. Ještě hodnou chvíli mě sledoval, potom se nadechl a odstoupil ode mě.  Obrátil se čelem ke dveřím a zmizel dříve, než jsem stačila něco říct.

Posadila jsem se opět před zrcadlo a upravila jsem si rozteklou řasenku, ani jsem si neuvědomila, že pláču.

„Pojď dále,“ odpověděla jsem na klepání. Vstoupila Jane.

„Mohu přivést tu dívku?“ přikývla jsem.

„Mohla bys pro mě udělat ještě něco?“ Pozvedla obočí.

„Samozřejmě.“

„Sjednej mi schůzku s Athenodorou, potřebuji s ní mluvit, a ať si předem sbalí věci.“ Nic nenamítala, ale vypadala překvapeně, potom vyšla ze dveří a pokynula na nějakou postavu v plášti. S tichým na viděnou opustila pokoj a nechala mě o samotě s mou návštěvou.

Hodnou chvíli bylo velmi nepříjemné ticho, které jsem nehodlala porušit, osoba v plášti to naneštěstí udělala za mě.

„Musíš být zmatená,“ poznamenala a sundala si kápi. Havraní vlasy se rozprostřely kolem její hlavy v kudrlinách, i přesto však sahaly bezmála do půli zad. Byla mi povědomá.

„Odkudpak tě znám?“ otázala jsem se přímo.

„Přemýšlej.“ Najednou mi to všechno došlo a dávalo mi to smysl.

Doufám, že se líbilo.

Přeji příjemný zbytek dne, či noci.

Kim :-*

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zázračné dítě - 6. kapitola: