Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Závazek 3. kapitola

07.03.2012 (20:00) • 1alicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1318×

Když si budu přát knihy, kde bude napsaná odpověď... A rovnou zjistím, jak je to s tím mým darem. Usmála jsem se nad svou bystrou myslí a vyslovila přání.

V tom okamžiku, kdy jsem si luskla, se přede mnou objevila halda knížek. Ha! Takže zvládnu i něco víc než jen baráky. Pocítila jsem radost. Snad dokážu i jiné věci. Jen neurčitě jsem si uvědomovala nepříjemné pnutí v prsou.

Se zápalem jsem rychle četla knížky a pořád pokukovala po Renesmé a Sofii. Zarazila jsem se. Vím, že jméno Renesmé jsem si vymyslela sama, ale je to strašně nepraktické. Pěkné, ale člověk - nebo spíše poloupír - si na tom zláme jazyk. Bude to chtít zkratku. 

Byla jsem na konci knihy, když jsem našla zmínku. Mluvilo se zde o polovičních upírech, že jsou to stejní vrazi jako jejich sploditelé a bla bla bla - není tam i něco užitečného? Počkat, to vypadá nadějně. Tyto zplozence zla je těžké zahubit, díky jejich tvrdé kůži a přirozené nesmrtelnosti. Stejně tak oběti jejich prvního kousnutí. Zmínka o mně? Tak to jsem ani nečekala. Všech zbylých sedm knih se neslo téměř ve stejném duchu.

Přicupitala se ke mně Sofie i Renesmé. Renesmé mi položila na krk svou teplou ručičku - ani si nejsem jistá, zda je to její normální provozní teplota nebo ne. Ale když jsem si šáhla na Sofii, byla stejně teplá.

Měla hlad a nějak věděla, že Sofie taky. A právě v tuhle chvíli jsem si byla naplno vědoma pnutí v prsou.

Byla jsem znatená a nevěděla jsem, co mám dělat. Nečetla jsem žádné z těch chytrých knížek o mateřství a tudíž jsem nevěděla, jak se kojí. Obě najednou nebo každá zvlášť? A vlastně jsem ani nevěděla, jestli to mám vůbec zkusit. Přece jen jsou to poloupířice. 

„Ukaž mi, Renesmé, co chcete," řekla jsem, protože to vypadalo jako nejlepší východisko. Na mysli se mi objevil obraz mých prsou v té hezké košili, ve které jsem se tady zjevila. 

Páni, vypadají vážně dobře, ale v takovém zvláštním úhlu pohledu. Asi jako pro mě čokoláda. Mňam!

Vypadá to, že kojení vyhrálo.

Vzala jsem Renesmé a nějak jsem si ji položila na ruku. Na Sofiině tváři se usadil roztomilý uražený obličejík. Byla k sežrání. 

„Chviličku," zamumla jsem a mezitím se neohrabaně snažila rozepnout si knoflíky. Poté jsem stejně neohrabaně nabrala Sofii a nějak jsem se snažila je přiložit k prsům. Musí se uznat, že až přeochotně mi pomáhaly. 

Byl to zvláštní pocit, když mě tahaly za bradavky. Jsem si jistá, že časem to začne i bolet. 

Po svém prvním zážitku s kojením jsem si byla nepochopitelně jistá, že zvládnu vše. Realita se mi však ošklivě vysmála.

Jak se ukázalo, moje zlatíčka byla neuvěřitelně živá, jako by jedla denně deset tabulek čokolády. Jedno dítě by byla pohoda, ale dvě takové... To je opravdu fuška. Všude chtěla chodit, v jednom kuse si chtěla hrát a měla téměř nepřetržitě hlad. V noci, ve dne. Bylo jim jedno kdy, hlavně abych byla nablízku. Jak jsem zprvu předpokládala, opravdu mě bolely bradavky. Snažila jsem se kojení oddalovat, ale ony byly až protivně neodbytné a hlavně neskutečně nevrlé.

Samozřejmě je tu i to hezké. Víceméně. Chodit začaly už po třech týdnech. Z chůze se za hodinku stalo poskakování, tančení a utíkání. Schody teď braly po dvou, z čehož jsem málem dostala infarkt. Alespoň napoprvé. Také byly příliš chytré na třítýdenní „nemluvňata". 

Vzhledem k tomu, že Sofie nevládla žádnému daru, díky bohu, to byla ona, kdo poprvé promuvil nahlas.

„Mámí, Nessie podvadí!" napráskala svou sestru krásným vysokým hláskem.

Byla jsem zděšena. Ano, bylo v těch knihách napsáno, že jsou nesmrtelné, ale ony tak rychle dospívaly. Jak mentálně, tak i fyzicky. Svou výškou vypadaly na půlroční miminka, ale tvar jejich postav neodpovídal. Žádné růžolící se kuličky. Byly štíhlejší a lépe vytvarované. Vypadaly spíše na zakleté dospěláky v těle dětí.

„To není pravda!" namítla navlas stejným hlasem Renesmé.

„Lžeš."

„Nelžu."

„Tak si to dohraj sama," odsekla uraženě Sofie. Vstala od hrací desky a vydala se po schodech do jejich pokoje.

Renesmé si naoplátku trucovitě sedla se založenýma rukama a mračila se. 

Já v opětovném šoku střídavě zírala na teď už prázdné schody a sedící Nessie, která hypnotizovala šachy. Ty se teď staly jejich nejoblíbenější, nebo to tak alespoň před chviličkou bylo.

Tento další děsivě rychlý pokrok měl i svou světlou stránku. Nemusela jsem vymýšlet zkratku Renesméina jména. Udělala to za mě Sofí. Od té doby je Renesmé Nessie. Naše malá příšerka - podvádějící příšerka.

Časem jsem si začala dělat starosti o Charlieho. Jakpak se asi má? Jen doufám, že si o mě nedělá starosti. Párkrát mě napadlo, že bych se mu mohla ozvat, třeba i jen napsat dopis, ale co bych napsala? Jen stěží mě napadá přijatelné vysvětlení mého zmizení. 

Holkám jsem o jejich dědečkovi vyprávěla před spaním. Byly taky přirozeně zvědavé, kdo je jejich otec. Tohle bylo opravdu ošemetné téma. Nechtěla jsem z něj dělat parchanta, krerý mě opustil, aby si o něm nemyslely bůhví co, ale ani jsem ho nechtěla vychvalovat do nebes, aby si to bůhví co nemyslely o mně. Snažila jsem se být prostě jen pravdivá, i přesto jsem nabyla dojmu, že ho nemají rády.

Byl to teprve měsíc a půl a já ztratila mléko. Pro děvčata to byla obrovská rána, jen dokud neochutnaly normální lidské jídlo, jako jsem jedla já. 

Nebyla to jediná položka v mém jídelníčku. Zjistila jsem, že i pro mě je důležitá krev, ale hnusila se mi představa zabíjení zvířat a zároveň jsem nemohla nechat holky samotné. Díky tomu jsem rozšířila svůj seznam přání, která se vyplní. Prostě jsem si „vylouskla" zvířecí krev a nikomu při tom neubližovala. Ze zvědavosti jsem také vyzkoušela, jestli nás dokážu ochránit před nebezpečím. Přinejmenším to zabírá na kameny.

Po tomhle pokusu jsem byla opravdu unavená, a proto jsem šla spát dřív. 

Mohlo být kolem jedenácti večer, když se vedle mě prohnula postel. Okamžitě jsem byla probuzena a při tom, co jsem viděla, jsem pronikavě zaječela.

2. kapitola   4. kapitola

Autor: 1alicecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Závazek 3. kapitola: