Děj navazuje na New Moon, kdy Bellu opustil Edward a nechává ji samotnou. Po krátkém čase Bella zjistí, že je těhotná, a proto uteče z domova. Schovává se v chaloupce uprostřed lesa a porod je tady. Copak se stane po porodu? Je to moje první povídka, tak buďte, prosím, shovívaví. A komentíky příjmu v jakékoliv podobě.
24.07.2011 (15:45) • 1alicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1869×
Opět mě k vědomí probudila bolest, která pocházela z mého břicha. Tentokrát byla jiná, menší, pokud se to dá vůbec říct. Ovšem jediné, co mě v tu chvíli zajímalo, bylo moje dítě. Neslyšela jsem pláč a to mě děsilo.
Pořádně jsem zaostřila kolem sebe a snažila se nevnímat všechnu tu krev.
Vedle mé ruky se něco pohnulo a já uviděla to nejkrásnější stvoření na světě. Mou dceru - Renesmé. To, že je to holčička, jsem poznala ihned.
Chtěla jsem se po ní natáhnout, ale byla jsem neuvěřitelně slabá.
Jako by mi četla myšlenky, se ke mně připlazila. Kdybych nebyla tak vysílená, pozastavila bych se nad tím. Vše, co jsem si v tenhle okamžik přála, bylo držet svou dceru v náručí.
„Je mi líto,“ zašeptala jsem tiše, „že jsem se o tebe nedokála postarat.“ Z očí mi ukáply slzy. „Miluju tě, Renesmé.“
Podívala se na mě příliš moudrýma očima. Zcela vědomě se na mě zazubila a kousla mě nad prsem. Z místa, kde jsem měla otisk Renesmeiných zoubků, se začalo rozlévat teplo do mého těla.
Podivila jsem se. Renesmé je jedovatá? Ale tyhle planeny byli jiné, než ty plameny v baletním studiu. Spíše to byly příjemné plamínky, které zahřívaly mé tělo. Nebylo to bolestivé jen nepříjemné.
Celou tu dobu jsem cítila Renesmé vedle sebe. Začínalo to být otravně zdlouhavé, nebo mi to tak připadalo. Dělala jsem si starosti o mé dítě. Chtěla jsem ji sevřít v náručí a zajistit jí naprosté bezbečí. Teplo začlo ustupovat do mého rychle tlukoucího srdce. Najednou to přestalo, ale mé srdce bylo stejně hlasité jako za přeměny a stejně rychlé. Nemohla jsem se divit, když mě kousla pravděpodobně poloviční upírka. Zhluboka jsem se nadechla a plně ochutnávala vzduch okolo mě. Všude byla cítit krev - bezpochyby moje.
Otevřela jsem oči a spatřila svou úchvatnou dceru. Počkat, počkat tady něco nehraje. Vidím snad dvojtě? A nebo tu jsou doopravdy dvě identycké děti? Byly absolutně překrásné, ale dvě. Jak to, že jsou to dvojčata? Vlásky, které byly předtím slepené, uschly a teď se jim vlnily po nahých zádech v jemných kudrlinách. Barvu měly bronzovou. Kůži měly bledou, asi po mně. Byly absolutně stejné, a dokonce i ležely uplně stejně. Spinkaly, jako kdyby je do vody hodili. Opatrně jsem se jim vyvlékla, abych je nevzbudila. Ani jedna se neklepala zimou, což mě celkem překvapilo. Jak dlouho tady asi ležely? Sebrala jsem deku a jemně ji přes Renesmé a ... no, na další jméno jsem nemyslela, přehodila jsem ji přes ně. To další jméno budu muset domyslet.
Jedna z nich se ale zavrtěla a otevřela oči, čímž probudila tu druhou. Otevřeli neuvěritelně veliké a neuvěřitelně krásné oči. Měly moji barvu, přesně tu samou. Tak krásné oči jsem nikdy neviděla. Jestli na mě někdy udělají ten kukuč, nebo-li psí oči, jsem si jistá, že neodolám a splním jim cokoliv, ať to bude, co chce.
Sklonila jsem hlavu a políbíla obě na čelíčko. Nemohla jsem si nevšimnout, že jedna jak druhá, jsou mnohem větší, než když se Renesmé narodila. Akorát že nevím, která to je. To jsem ale matka! Fuj, měla bych se stydět. Snad Renesmé ke mně natáhla ruku a položila mi ji na krk. Šokovaně jsem ztuhla. Na mysl mi vyvstanula myšlenka na hlad a rozhodně nebyla z mé hlavy. Podívala jsem se na ni s dokořán otevřenýma očima.
„To jsi udělala ty?" zeptala jsem se.
Odpovědí mi byl široký usměv mé dcery. Takže ona má dar! To je úžasné. Ještě nějakou dobu jsem se na ty krásné stvoření dívala, když mi došlo, jak to tady musí vypadat. Pohled to nebyl věru hezký. Krev byla všude možně, což vypadalo vážně hrůzostrašně vzhledem k tomu, že jsem doteď „bydlela“ v dřevěné chaloupce uprostřed lesa.
„No, nic moc, že?" zeptala jsem se. „Přála bych si, abych nějak dokázala obstarat nějaký domeček daleko od lidí, který by byl vybavený se vším všudy, a kde bychom mohli bydlet."
Zasmála jsem se tomu přání a hned na to si povzdechla. Těžko splnitelné přání.
Najednou jsem dostala neodolatelnou chuť si lusknout prsty, z ničeho nic. Prsty mě svrběly stejně, jako bych chtěla dát někomu facku.
Chviličku jsem odolávala, ale nakonec jsem si luskla.
A to, co se stalo, mi vyrazilo dech.
Autor: 1alicecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Závazek 1. kapitola:
Pěkný ještě lepší než si mi to říkala :)
Já... No pááni! Teď mě poslouchej. V žádném případě se nenech vyvést z cesty , a napiš pokračování, drž se! Musíš protože já chci vědět, jak to dopadne, co bude dál... prosííím. Doufám, že mi alespoň odpovíš na komentář. Víš, vážně mě moc zajímá, jestli tě to přestalo bavit nebo nevíš, co dál... jestli chceš poradit tak já se dobrovolně hlásím! Pomůžu ti jestli budeš potřebovat, tak jak tak prosím tě dopiš to!!!!
mam velmi rada poviedky kde bella otehotnie po edwardovom odchode...a tato je naozaj velmi velmi pekna...
hm, som zvedavá, čo bude dalej!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!