Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zaslepená pýchou - 4. kapitola

07.02.2010 (17:45) • Elcheetos • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1360×

4.

„C-Co? Já budu chodit do školy? Ale vždyť jsem nikdy do školy nechodila. Nebudu vědět, jak to tam vypadá, nebudu se umět zapojit. Nezapadnu!“ chrlila jsem na tátu.

„Ale Bello!“ řekl mi táta za poslední minutu asi po desáté.

„Ale nic tati! Já nemůžu chodit do školy!“

„Ano, to už jsem slyšel. Ale už jsi tam zapsaná. V pondělí nastupuješ!“

„A jak tam budu jezdit. To budu chodit pěšky?“

Byla jsem potěšená, že jsem něco vymyslela.

„Včera jsem ti koupil nové auto. Budeš jezdit do školy SVÝM autem.“ To slovo svým zvýraznil tak, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

„J-Jaké auto?“

„Je to takový červený náklaďáček.“ Nohy se mi podlomily. Náklaďáček? Copak se táta dočista zbláznil? Já nemůžu jezdit do školy nějakým náklaďáčkem! To jsem i řekla tátovi.

„Ale Bells, můžeš. Ba ne.. přímo musíš!“ zaúpěla jsem.

„Tati!“

„Ne Bello. Jdi do svého pokoje.“ To jsem splnila s velikou radostí. Až jsem samou radostí bouchla dveřmi tak, že se otřásla snad i tátova sklenička.

„Bello, sotva jsme se přistěhovali. Nemusíš nám tady rozbořit dům.“

„Ale musím,“ pomyslela jsem si a natáhla se na pohovku. Chtěla jsem být sama. Přemýšlet o věcech, které se stali v poslední době. Zlých věcech. Ale do pár minut jsem o sobě nevěděla.

„Bello, Bells!“

„Co je?“ zamumlala jsem.

„Jdi si lehnout do postele, ať tě z toho gauče nebolí záda.“

„Hmm.“

„Bello?“

„Ano?“ spíše jsem jen tak vzdychla, než mluvila.

„Jdi si tam lehnout. Jsou to dva kroky.“

Pomalu jsem se zvedla, udělala dva kroky k posteli a znovu upadla do říše snů. Ráno mě probudilo nepříjemné pípání vycházející z jakési věci na stolku. O pár vteřin později vtrhl do mého pokoje otec.

„Bello, zlatíčko. Zvoní ti budík, copak ho neslyšíš?“

„Tak už chápu, proč všichni mluví o tom, že ho nesnáší.“ To v Anglii jsem vstávala v deset.

Chtělo se mi zase brečet. Ale to by ničemu nepomohlo. Vstala jsem a šla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a oblékla se do sukně a trička s krátkým rukávem. Stačil mi jeden pohled ven a navlékla jsem na sebe ještě černé rukávky a legíny. Tak. Takhle mi snad zima nebude. Potom jsem si ale uvědomila, že jsem se večer nestihla osprchovat. Začala jsem ze sebe tu haldu věcí zase svlékat a poté jsem vlezla pod vařící vodu. Když jsem se cítila dost probuzená, vypnula jsem vodu a oblékla se.  Když jsem sešla dolů, táta už snídal.

„Bello! Ty jsi ještě tady? Vždyť ti za chvíli začíná škola!“

„A co já s tím mám udělat?“

„To chceš přijít hned první den pozdě?“

„A co kdybych nešla vůbec? Co kdybych nechodila do školy a měla soukromou učitelku tady doma, Co by ti to udělalo?“

„Isabello Swanová! Ty půjdeš do školy a hotovo. Prostě tečka. Na tohle téma už se bavit nebudeme.“

„Fajn,“ odvětila jsem, popadla svou tašku a práskla dveřmi. Stihla jsem ještě popadnout klíčky od tátova auta. Tak se trošku projedu. Snad si nemyslel, že vážně budu jezdit do školy tou rachotinou, no ne?

Cestou k autu jsem se podívala za tou obrovskou červenou věcí – mým autem. Kdyby nebyla tak stará a byla natřená na růžovo, možná by se mi i líbila. Možná…

Nasedla jsem a uháněla po silnicích do školy. Dorazila jsem tak akorát před prvním zvoněním. Nevěděla jsem co dělat. Těsně přede mnou se vynořil jeden kluk.

„Ahoj, já jsem Bella. Jsem tu nová. Nevíš, kde kam mám jít, aby mi dali nějaké učebnice a tak?“

„No, ahoj. Já jsem Mike. Jasně.  Běž támhle do té budovy. S tím nápisem sekretariát. Tam ti snad pomůžou." Užasle mě sledoval. Trochu jsem pohodila vlasy.

„Díky, Miku.“ Asi ho potěšilo, že mi mohl pomoct.

„To nic. Snad se ještě někdy uvidíme.“ Milý kluk. Škoda, že já se nebudu zahazovat s nějakýma rukama z takového zapadákova. Včetně toho zahradníka. Sakra, jak on se to jmenuje? Najednou jsem ho ale uviděla. Vystupoval ze svého auta a za ním šli čtyři další osoby. Konečně jsem si vzpomněla i na jeho jméno. Edward. No jistě. A to musí být jeho rodina. Radši jsem se otočila a vydala se směrem k sekretariátu. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních a to se mi líbilo. Já jsem ráda středem pozornosti. Jako malá jsem vždy chtěla být zpěvačkou. Teď mám ale jiný cíl. Herectví..

Dorazila jsem do sekretariátu přesně ve chvíli, kdy se po parkovišti začalo ozývat druhé zvonění. Parkoviště už bylo prázdné. Tedy prázdné... bylo zde mnoho aut, ale žádná živá bytost.

„Dobrý den! Já Jsem Isabella Swanová,“ pozdravila jsem muže sedícího za stolem.

„Á, dobrý den slečno Swanová. Už jsem Vás očekával.“

„To se nedivím. Určitě jsem tady teď veliká kuriozita,“ řekla jsem potěšeně.

„Ano, celkem ano. Tady máte plánky školy a váš rozvrh. Tento papír dejte podepsat všem učitelům, které dnes budete mít.“

„Dobře, děkuji!“ odpověděla jsem mu zvesela, i když mi do smíchu moc nebylo.

„Nashledanou slečno Swanová!“

„Nashle!“

Podle mapky jsem došla do třídy. První hodina – biologie. Super. Posadila jsem se na volné místo. Učitel se mě na nic nevyptával. Rozevřela jsem učebnici a zkoumala, co zrovna probírají. S radostí jsem shledala, že probírají mě již známou látku. Asi v půlce hodiny jsem se začala nudit, tak jsem otevřela sešit, který mi otec dal do tašky, a začala si do něj čmárat. Najednou jsem na sobě ucítila několik párů očí. Pochopila jsem, že se mě učitel na něco ptal.

„Promiňte, neslyšela jsem otázku.“

„Žádnou jsem nedával. Jen jsem říkal, ať se díváte na mě.“

„Jistě pane učiteli,“ odpověděla jsem mu mile.

Ještě jednou se na mě podíval a potom začal znovu přednášet o lidských orgánech. No ble.

Na konci hodiny jsem mu dala podepsat ten papír a vydala se na další hodinu. Tou měla být angličtina.

Očima jsem hledala Cullenovi, ale nikde jsem je neviděla.

„Ahoj Bello!“ mával na mě Mike skoro přes celou halu budovy dvě, ve které jsem měla mít tuto hodinu.

„Ahoj Miku!“

„Bello, tohle je Jessica, Eric a Angela. Holky a Ericu, tohle je Bella.“

„Ahoj,“ pozdravila jsem je rychle, protože zrovna zazvonilo. Vypadalo to, že Angela má také angličtinu, tak se ke mně přidala. Sedli jsme si spolu do lavice a celou hodinu si povídali. Zjistila jsem, že angličtinu musím ještě dohánět. Ale to zvládnu.

Na konci hodiny jsme se rozloučili a já šla směrem k budově číslo tři. Nos jsem měla zabořený v plánku, když v tom jsem do něčeho narazila. Bylo to tvrdé a studené jako kámen, ale když jsem vzhlédla, pohlédla jsem do tváře vysoké, bledé hroudě svalů. Takhle bych tu osobu popsala…

<< -  Shrnutí - >>

Autor: Elcheetos (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zaslepená pýchou - 4. kapitola: