Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zaslepená pýchou - 2. kapitola

Tak či tak, je to tak...


Zaslepená pýchou - 2. kapitolaTak, Bella s tátou jsou konečne ve Forks :) Jak vypadá Bellin pokoj? A kdo je jejich zahradník? xDD Jo, to jsem zase jednou něco vymyslela xD

2.

V letadle se to nedalo vydržet. Otec si sedl k okýnku a usmyslel si, že se bude dívat ven. Nevšímal si, že mi slunce svítí do očí. Chtěla jsem mu něco říct, ale vždy mě umlčel, jen jsem otevřela ústa.

„Tati…“

„Ticho Bello. Za chvíli přistáváme. Pak mi to řekneš.“

„Ale tati…“

„Řekl jsem ticho Bello!“

„A…“

„Isabello!“ Otočila jsem se k němu zády a do uší si vrazila sluchátka. Volume na maximum.

„Isabello…“ zaslechla jsem mezi písničkami.

„Bello!“ … á, už začíná zvyšovat hlas.

„Isabello Swanová! Okamžitě ztlum tu hudbu, nebo ti ten přehrávač zabavím.“ Dělala jsem že ho neslyším. Naštěstí jsme už přistávali. Táta mě popadl za loket a škubl se mnou.

„Ano tati?“ zeptala jsem se mile.

„Bello. Já vím, že jsi mě slyšela. A moc dobře. Řval jsem na celé letadlo. Ne. Já neřval. Ta hudba ve sluchátkách řvala na celé letadlo.“ protočila jsem oči.

„Tak jsem si pustila trochu té hudby no…“ Táta už to radši nekomentoval. Když jsme vystoupili v Seatlu, rozhlédla jsem se. Zapadákov. Jak jsem si myslela. A to jsme ve městě. Jak to bude vypadat v tom “městečku“? To jsem si nedokázala představit. Jako malá jsem jezdila k tetě na farmu. Ale to je dobrých dvanáct let zpátky. Vyšla jsem před letiště a začala jsem se rozhlížet po limuzíně. Nikde žádná.

„Bells!“  zavolal na mě táta.

„Tady máme auto!“ Řekl a ukázal na něco, co se možná vzdáleně podobalo autu. Teda, autu, kterým jsem běžně jezdila v Londýně. Bylo to takové krátké a stříbrné, ve značkách se nevyznám ale bylo to takové w.

„T-tohle?...  s tímhle teď budu jezdit po městě? Bože, to bude ostuda.“

„Ostuda? Tohle je jedno z nejlepších aut, co tady ve Forks vůbec mají.“

„Alespoň nějaká útěcha,“ zamumlala jsem si pod nos a nasedla do toho “něčeho“.

Když jsme přijížděli do Forks, udělalo se mi špatně. Je to ještě větší zapadákov, než jsem si myslela. Hledala jsem alespoň nějaký obchoďák, ale došla jsem jen k jednomu závěru. Ve Forks se obchoďák nevede.

„ÁÁÁ. Tady mě nemůžeš držet. Nejsou tu žádný obchoďáky, jediné kadeřnictví je támhle to, a to opravdu nejnovější účesy nenabízí. Dokonce pochybuji, že tady zají něco takového, jako je barva na vlasy.“

„Tím líp. Stejně ti pořád říkám, aby sis už nechala ten peroxid vyšumět a zůstala bruneta. Nemusíš být blondýna.“

„Ano, tohle mi opakuješ pořád dokola.“ Do konce cesty jsem s ním nepromluvila. Když jsme dojeli k domu, kterému jsem ode dneška měla říkat domov, alespoň trochu jsem se uklidnila.

„Kdo nám vybalí věci?“ zeptala jsem se.

„No já si vybalím svoje věci a ty si vybalíš zase svoje věci. Máš co dělat. Těch dvanáct kufrů ti přivezou za chvíli. Nábytek už je nastěhovaný.“ Zůstala jsem stát jako přimražená. Řekl právě, že si budu vybalovat?

„A od čeho máme služky?“ divila jsem se.

„Bello. Tady už nejsem vysoce postavený politik. Tady už žádné služky mít nebudeme. Maximálně kuchařku a zahradníka abychom neumřeli hlady a neměli zarostlou zahradu.“ Uvedl věci na správnou míru. Začala jsem ječet. Opravdu hodně nahlas a hodně vysoko.

„Bells, Bells přestaň. Tímhle ničemu nepomůžeš.“

Začala jsem plakat.

„Bello, proč pláčeš?“

„Já chci pryč tati. Chci odsud. Hned. Nebudu tu žít ani vteřinu. Nechtěla jsem se stěhovat. Proč jsi mě nenechal bydlet v Londýně? Byla bych třeba u Marii. Jen abych mohla být doma.“ vzlykala jsem.

„Ale Bello. To už nepůjde. Pojď se podívat na pokoj. Už stačí si jen vybalit oblečení a ostatní prkotiny.“ Šla jsem poslušně za ním. Když otevřel dveře do mého pokoje, opravdu jsem se trošku usmála. Takovýhle pokoj jsem si přála jako malá. Byl celý růžový, veliká postel na jedné straně a i s nebesy! Přes celou protější stěnu se prostírala obrovská skříň. Tři panely byli na oblečení, jeden na šaty a věci, které se musí věšet a čtvrtý panel byl na boty. Pod oknem se nechází nádherný stolek se zrcadlem a plno šuplíkama. Už jsem se viděla, jak si tam dávám své náramky, řetízky, a náušnice…  Hned vedle stál veliký a hlavně široký psací stůl. V rohu stolu už byl připravený můj notebook a  byl dokonce i zapojený v síti. Opravdu mi tento pokoj připomínal pokoje na zámku. Krásný.

„Díky tati.“ zašeptala jsem a objala ho. Snad poprvé od matčiny smrti.

„Není zač holčičko.“ usmál se.

Když jsem vyšla před dům, pořádně jsem se rozhlédla. Kolem nás se prostíral les. Měli jsme veliký dům. Ale ne zase tak veliký, jako byl ten v Londýně. Když jsem dům obešla, naskytl se mi výhled na obrovskou zahradu. Jestli si tatínek myslí, že tohle budu plít, tak se mýlí. Pomyslela jsem si. Odpověď na tuto otázku jsem ale dostala vzápětí. Podívala jsem se na siluetu muže přibližující se ke mně.

„Ahoj, já jsem Edward. Pracuji u vás jako zahradník…“

<< - Shrnutí - >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zaslepená pýchou - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!