Co se stane???
24.03.2010 (20:30) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1409×
Osudová chyba
Rok 1970: doma – Jasper
Můj život se za posledních 22 let dost změnil. Již od prvního dne, kdy jsem spatřil Alici. Snažil jsem se být vegetarián a držet se svou rodinou krok, ale bohužel jsem občas podlehl a neodolal lidské krvi. Vždycky jsem se za sebe strašně styděl. Bylo mi vždycky ze mě samého na nic. Alici jsem se nemohl ani podívat do tváře, když se mi něco takového přihodilo.
Nebylo to proto, že by na mě poznala, že jsem podlehl, ale bylo to ze studu. Nikdy si ji nezasloužím. Ona sice říká, že časem to bude lepší a má v tom částečně i pravdu, ale stejně jsem slabý a podléhám.
Moje rodina mě chlácholí též, ale jakmile jsem, mimo jejich dosah pořád přemýšlím nad tím, jaká jsem stvůra. Za tento rok jsem podlehl již pětkrát. Je sice pravda, že například v padesátých letech bylo mých obětí daleko více. Vzpomínám si na doby, kdy jsem žil jen z lidské krve. Tehdy jsem zabil minimálně padesát lidí ročně a to minimálně. Byl jsem, jsem jím a budu i nadále nejhorší stvůra tohoto světa.
Ještě, že Alice nemá dar jako Edward. Ještě by mi vynadala za to, co si o sobě myslím. Edward se mě snaží ignorovat a Alice se pokouší mě rozveselit. Poslední dobou jsem víc a víc zatrpklý. Nevím, čím to je. Emmett mě ani neprovokuje, spíš si mě nevšímá. Zvláštní tahle doba.
V Evropě se opět dějí divné věci a svět se rozdělil na východ a západ. A to nebylo to jediné, co se stalo.
Rok 1970: doma - Alice
Jasper seděl v křesle v obývacím pokoji a opět přemýšlel nad nesmrtelností chrousta. Tedy tak jsem tomu alespoň říkala. Já jsem pomáhala Esme se závěsy a tak jsem si nevšímala moc toho, co sedě za mnou v pokoji. Rose seděla v křesle a Carlisle si Povídal s Edwardem, když v tom náhle Edward vykřikl zděšením.
„Ne to není možné!“
Netušila jsem co se stalo.
„Jak Emmette jak? Co se stalo? Proč si to udělal?“ netušila jsem o, co jde a nebyla jsem sama. Došlo nám to až v tu chvíli, když Emmett vešel do pokoje se svěšenou hlavou na znamení studu a očima, kterýma na nás provinile hleděl.
Ale nebyly to oči, na které jsem byla zvyklá. Dnes měly jinou barvu. Pro nás Cullenovi neobvyklou. Byly rudé. Ano Emmett neodolal a podlehl.
„Zklamal jsem Vás. Chci se Vám všem strašně omluvit, ale ona voněla tak slastně a lákavě. Já já omlouvám se.“ Carlisle ho však uklidnil a Edward se k němu přidal.
Asi po dvou hodinách ho uklidnili a snažili jsme se k tomu již nevracet. Emmett byl celou dobu zalezlý na půdě jako pravý upír v legendách a knihách. Měla jsme o něj menší obavy. Rose za ním každý den chodila, ale nebyla s ním podle jejích slov řeč.
Po dvou týdnech se Carlisle vrátil dříve z práce, než měl. My jsme měli prázdniny, takže jsme byli všichni doma. Já už bohužel věděla, o co jde. Emmett nás namočil do pěkný rejže.
„Edwarde, jde po nás FBI. Nejsou tady někde v okolí?“ FBI to nám sházelo. Edward zavrtěl hlavou a my jsme začali balit. Bylo nám jasné, že budou čmuchat pečlivě a tak jsme museli zmizet z planety a jediný možný únik byla Aljaška.
Rok 1970: doma – Jasper
Nečekal bych, že Emmett takhle selže a ještě zapříčiní, to že po nás jde FBI. On se snad zbláznil. Nezakrytí mrtvoly a zanechání stop na místě činu. Choval se hůř než novorozený upír. Takhle ohrozit naší rodinu. A hlavně tímhle vším ohrozil Alici. Odjeli jsme na Aljašku.
No částečně jsem byl rád, že se tam stěhujeme, protože tam nebudou moji sourozenci navštěvovat školu. Za to jsem jim byl vděčný. Konečně delší doba strávená s Alicí po boku.
Rok 1970: doma – Jasper - Aljaška
Nový domov. Byla to téměř ruina, ale Esme nám řekla, ať si zaběhneme na lov a než se vrátíme, tak prý před námi bude stát přímo palác. A taky jsme tedy vyrazili. Jakmile jsem vběhl do lesa, zavětřil jsem stádo srn. Rozběhl jsem se za tou vůní, ale nebyl jsem sám.
Předběhl mě jiný upír. Upír, kterého jsem neznal. Skolil první srnu, která mu zkřížila cestu, a zbytek stáda se rozutekl do lesa. Dost mě to naštvalo. Ale nebyl jsem jediný, kdo si všiml toho cizího upíra. A po chvilce si všiml i on nás. Stáli jsme tam všichni hoši seřazeni v řadě a zkoumali toho upíra.
„De dónde vienes?“ reagoval na nás ten cizí upír. Poznal jsem, že mluví španělsky. Ta mi nešla a ani po přeměně jsem se ještě nedostal k tomu, abych se jí začal učit. Ale za nás všechny odpověděl Carlisle. „Perdón. ¿Puede usted hablar Inglés?“
„Ano mluvím anglicky. A omlouvám se za svou španělštinu, ale vždy když se rozruším, tak jí hovořím.“ Byl zdvořilý a vlídný, ale přesto si dával pozor. To jsem evidentně zapříčinil já s Emmettem, a proto jsem kolem něho a nás použil svou moc a uklidnil ho.
„Nechtěli jsme vás vyrušit. Vy tu žijete natrvalo že? Podle těch očí hádám.“ Vyptával se ho Carlisle.
„Ano a nežiji tu sám. Jsem tu se svou družkou a dalšíma dvěma upírkami.“
„Oh tak to budeme takříkajíc sousedé,“ odpověděl mu Carlisle opět velice vlídně.
„Pokud chcete, rád vás s nimi seznámím,“ odpověděl mu ten neznámý.
„A jmenuji se Eleazar.“
„Rád Vás poznávám Eleazare. Tohle je Edward, Jasper a Emmett. Jsou to moji synové a ještě tu s námi žije má družka a družka Emmett a Jaspera.“
Netvářil se zrovna nadšeně, když zjistil, že je nás víc než jich. Nejspíše věřil tomu, že žije s největší skupinou na světě.
Rok 1970: doma - Alice
Rekonstruovali jsme dům a já najednou spatřila obraz cizího upíra a Jaspera. Dost jsem se lekla, protože jsem netušila, o co jde, ale když se tam objevil j emmett s Edwardem a Carlislem ulevilo se mi.
Ihned jakmile vize skončila, informovala jsem Rose a Esme. Sotva jsem jim to však dořekla, nedaleko našeho domu se objevily čtyři cizí upírky. Opět jsem dostala vizi a v ní jsem viděla ty neznámé, jak se s nimi bavíme. Usoudila jsem tedy, že nebudou žádnou hrozbou.
Jakmile vize skončila, rozhlédla jsem se, abych zjistila, jestli o nich již také ví Rose a Esme. Obě dvě se již dívaly na ty čtyři nově příchozí. Ihned jsem jim řekla, že se nemusí bát, že nám neublíží. Jen se ty čtyři objevily před domem, Esme otevřela dveře a přívětivě se s nimi přivítala. Já a Rose jsme udělaly totéž.
Zjistily jsme, že se jmenují Tanya, Irina, Kate a Carmen. Ještě s nimi žije Carmenin přítel a ten se jmenuje Eleazar. Jen ten tam chyběl, jelikož byl na lovu. Na lovu zvířat samozřejmě. My jsme jim řekly zase o našich partnerech a Tanyu nejvíce zaujalo to, že je nás tolik, a že s námi žije samotný upír, který není v páru.
Okamžitě začala vyzvídat jaký je a tak podobně. Docela by mě těšilo mít ji jako sestru. Ale vize, která po tomto uvažování, mi naznačila, že o ni Edward nebude jevit žádný zájem. A protože jsem jí nechtěla brát iluze, neřekla jsem jí raději nic.
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Záře v temnotách 22. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!