Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záře v temnotách 19. díl

16.03.2010 (19:45) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1020×

Svatba

Rok 1950: dům Cullenových – Jasper

Jen co jsem ji požádal o ruku, změnila se. Neustále pobíhala po domě a uklízela a něco hledala a pořád plánovala a navrhovala na svatbu. Už jsem z ní kolikrát vážně šílel, ale protože jsem věděl, že jí to dělá radost, nechal jsem ji být. Rose a Esme jí v tom zmatkování a přípravách samozřejmě pomáhaly.

A raději jsem zdrhal s rukama na lov. Večer stejně nebyla s Alicí řeč. Věčně se zavírala do šatníku a šila. Ano šila. Esme totiž udržovala v provozu starý šicí stroj a Alice si na něm nyní něco šije. Raději nechci vědět co. Protože už to vím. Svatební šaty co jiného.

S Rose nakoupila spoustu časopisů poslední módy svatebních šatů a podle nich si šila ty své. Nechápal jsem, proč si je nechce koupit. Ale vždy když jsem se jí na to zeptal tak mi řekla, že hodlá být originální.

Nechal jsem jí tedy v jejím světě a sám jsem se ponořil hlouběji do toho svého. Vedle našeho pokoje byla velice malinká komůrka. Původně byla na košťata, ale Esme je přesunula jinam. A tak jsem si v garáži udělal poličky a namontoval si je do té malé komůrky. Další den jsem požádal Edwarda, který jel s Alicí, Emmettem a Rose do města, kvůli dokladům, jestli by mi neobjednal psací stůl a židli s křeslem.

Sice se na mě ze začátku podezřívavě díval, ale pak jsem mu to ve svých myšlenkách vysvětlil a on se už na více neptal. Ještě jsem ho požádal o koupi několika notesů a tužek. Nejraději bych si to všechno zařídil sám, ale jelikož jsem si ještě netroufal jít ven mezi lidi, poslal jsem Edwarda místo sebe.

Stejně se tam bude nudit. Emmett obstará doklady a Rose s Alicí budou vymetat obchodní domy, kvůli svatbě. Edward je tam čistě jen odveze a tak souhlasil s tím, že mi to všechno obstará. Já jsem si mezitím, než přijeli, vymaloval svou komůrku a přidělal poličky a světlo.

Jakmile Edward s ostatníma dojeli domů, šel jsem mu dolů s tím vším pomoct. Alice si mě podezřívavě měřila, ale nijak se k tomu více nevyjadřovala.

Rok 1950: dům Cullenových - Alice

Nechápala jsem na, co a kam nese Jasper ten stůl a Edward tu hromadu notýsků, tužek, židle a Emmett za nimi s křeslem. Já jsem mezi tím šla s Rose za Esme se poradit. Koupila jsem s Rose pár látek a zkoušely jsme různé kombinace. Esme mi udělala nádherný návrh šatů. Ta má talent snad na cokoliv. Pak jsem všechno sbalila a šla jsem do pokoje opět šít. Šaty pro Rose jsem již dávno ušila a tak jsem se rozhodla, že došiji ty své.

Sotva jsem však vyšla do patra, viděla jsem, Jazze, jak si stěhuje pár věcí do malé komůrky vedle našeho pokoje, která byla původně na košťata. Nechápala jsem to. Co jsem udělala, že mě opouští?

Upustila jsem ty kusy látek na zem a šla jsem za ním. Stál ke mně zády. Objala jsem ho za pas a zeptala jsem se ho, proč mě opouští. Pustil moje ruce a odtáhl se ode mě. To mě zabolelo u srdce. Otočil se ke mně čelem, ale já se na něho nedívala. Byla jsem smutná. On mě opouští. Proč?

„Alice já tě neopouštím,“ řekl mi a můj obličej vzal do dlaní a políbil mě.

Hned mi bylo líp, když to řekl. Byla jsem ráda, že mě neopouští, ale byla jsem nyní zmatená z toho, že si stěhuje svoje věci pryč ode mě.

„Proč si dáváš věci sem a ne do našeho pokoje?“ zeptala jsem se ho. On se na mě podíval a řekl mi, že si tam nepřipadá dobře a že je to můj pokoj a nechce mi být na obtíž. Bože co si to jenom myslí?

Rok 1950: dům Cullenových – Jasper

Samozřejmě že se mnou Alice nesouhlasila. Ihned byla odhodlaná k tomu, že mi pomůže ty věci nastěhovat do našeho pokoje, ale já jsem jí to nedovolil. Potřebuju místo, kde bych mohl nerušeně pracovat. Je pravda, že miluju její společnost, ale jsem vlk samotář a tak potřebuji chvilku o samotě.

Alice mě po chvilce přemlouvání nechala a vzdala to. Šla si šít do svého pokoje šaty a já jsem si dodělal můj nový pokoj alias studovnu. Ihned jsem si sedl do křesla a začal jsem s něčím, co jsem měl udělat už dávno.

Vzal jsem bloček a začal si psát takový deník. Deník mé minulosti. A proč jsem ho začal dělat? Abych při zjišťování a studování zjistil chybná fakta atd. po té, co jsem viděl Aliciinu učebnici dějepisu, jsem se rozhodl vše vzít do vlastních rukou.

Ani jsem se nenadál a Alice ke mně vešla do pokoje s tím, že už je ráno a já že jsem se prý ještě nerozhodl o tom, kdo bude mým svědkem na svatbě. Jenomže já měl v tomhle jasno. Chtěl jsem, aby jím byl můj velice dávný přítel. Alici jsem řekl, že si pro něj dneska půjdu. Nechápala to, ale nechala to být.

Už jsem se měl na odchodu, ale Alice, která stála ve dveřích z mé studovny, měla vidění. „Aha“ řekla najednou.

„Ty sis vybral Pettera. Kdybych to byla věděla, ušila bych ještě jedny šaty pro družičku pro Charlotte.“ Pak se na mě podívala a řekla tak jen jdi a já jsem šel.

Kdybych tušil, co se bude dít pak, nikdy bych nezval Pettera a Charlotte.

Rok 1950: dům Cullenových - Alice

Kdyby se Jasper nerozhodl takhle pozdě, že přivede Pettera a Charlotte, mohla jsem ji mít za družičku, ale nevadí. Šla jsem do svého pokoje a nestačila jsem se divit. Všechny mé učebnice byly srovnány na nové poličce a jedna z nich tam chyběla. Jak jsem zjistila, byla to právě učebnice dějepisu. Ta učebnice, která podle Jaspera má spoustu chyb.

No vzala jsem látku a udělala na ní nákres a vystřihla jsem ji a započala opět šití. Šaty pro Rose jsem již měla hotové. Byla jsem ráda, že se jí ty šaty líbí. Jasperův oblek jsem koupila. Netroufla jsem si ho ušít. A navíc ten, který jsem mu koupila, byl perfektní. Stejně perfektní jako moje svatba s Jazzem, kterou jsem viděla ve svých vizích.

Doklady jsme již také měli hotové, takže klapalo všechno jako na drátkách. Já jsem samozřejmě měla doklady hned dvoje, jelikož jsem musela hrát mezi lidmi teprve 16tiletou dívku. Při šití jsem si broukala písničku, na kterou jsem já, a Jasper poprvé tančili. Na to období našeho života vzpomínám ráda a s úsměvem. Tenkrát mě Jasper donutil k tanci a sám mě naučil spoustu tanců.

Já jsem netušila, že je tak nadaný. Ani jsem se nenadála a šaty jsem měla ušité. Uteklo to rychle. A začalo se i rozednívat. Ve stejný okamžik kdy jsem šaty došila, se dole objevil Petter a Charlotte.

Seběhla jsem tedy schody a poprvé v životě jsem je spatřila.

„Petře a Charlotte, moje budoucí žena Alice.“ Zalechtalo mě při tom oslovení u žaludku. Petter i Charlotte se na mě zdvořile usmáli a mírně uklonili.

Emmett se tvářil divně. A nejen on. Všichni jsme byli mírně nesví. Jasper to samozřejmě věděl a začal nás uklidňovat. To že jsme byli nesví, měl za následek fakt, že vzhled Pettera byl velice děsivý řekněme. Měl na sobě jako moje láska spoustu jizev z boje a i Charlotte jich měla pár. A navíc měli rudé oči, což znamenalo, že se neživí stejně jako my, ale to nám až tak moc nevadilo.

Do dopoledne jsme se seznamovali a zvykli jsme si všichni na sebe. Všimla jsem si jedné docela zajímavé shodě náhod. Já i Charlotte nejsme zrovna velikého vzrůstu a tak každá z nás vypadá oproti své lásce jako drobeček.

Odpoledne si Emmett našel další terč útoků a tím byl Petter. Jenomže Petter ho ignoroval natolik, že to brzy Emmett vzdal. To je prostě celý on. Já jsem se s děvčaty šla mezi tím převléknout do svých svatebních šatů.

Rok 1950: dům Cullenových – Jasper

Šel jsem se s ostatními převléknout do své studovny, kde jsem měl pro dnešek uloženy věci na obřad. Jenomže cestou do studovny jsem si uvědomil, že Petter nemá na sebe žádné oblečení. Když jsem však otevřel dveře studovny, nebyl tam jeden oblek, ale dva. Byl jsem překvapený z toho, že je vidím.

Na jednom z nich byla cedulka s mým jménem a na druhém obleku byla cedulka se jménem Petrovým. Alice je prostě úžasná. Ihned jsme se s Petterem převlékli a sešli jsme schody. S Alicí jsme se dohodli, že náš obřad uděláme doma. A tak když jsem já s Petterem ty schody sešli, Farář už tam byl a Mluvil s Carlislem a Esme.

Petter z přítomnosti člověka byl mírně nesvůj a tak se držel od něj dál a postával raději u okna. Chvilku po nás přišel i Edward s Emmettem a za nimi Charlotte. Petter byl rád, že ji vidí. Ani se mu nedivím. Také ho uklidňuje její přítomnost, jako mě uklidňuje přítomnost Alice.

Za pár chvil usedl Edward za klavír a začal hrát známou melodii. Na schodech se objevila družička a zároveň svědek Alice, Rosalie. Jen co sešla schody Rose, už se na nich začali objevovat Carlisle a moje malá víla Alice. Byla nádherná. Tak nádherná, že na to ani slova nestačí.

Můj padlý anděl. Kráčela uličkou a její krása rozjasňovala pokoj čím dál víc. Dokonce i krása Rose před ní začínala blednout. No, i když já jsem si vlastně Rose nikdy moc nevšímal. Jo je hezká, ale na Alici nemá.

Pak se přešlo k samotnému obřadu. Oba jsme si řekli ano a vyměnili prstýnky. A když řekl kněz, můžete políbit nevěstu, ozval se Emmett.

Rok 1950: dům Cullenových - Alice

„No konečně to to trvalo. Já už myslel, že tu usnu. Tak už jí sakra dej hubana a je to.“ Všichni jsme se na něj podívali jako na naprostého blbce. On sám měl výraz unuděného dítěte. Rose do něj žďuchla, aby se uklidnil a on jí na oplátku políbil. Faráře z toho málem klepla mrtvice. Petter s Charlotte si schovávali obličeje do dlaní, aby nešlo vidět, jak strašně moc se smějí. Jasper pěnil o sto šest. A nebyl sám, já i Esme taky.

Carlisle řekl farářovi, aby raději šel pro svůj klid a on ho s velikou radostí poslechl. Stejně byl celou dobu nesvůj. Každý člověk se v naší přítomnosti cítí nesvůj, takže jsem se mu vůbec nedivila. Taková to mohla být dokonalá svatba, ale Emmett ji prostě musel zkazit.

Byla jsem na Emmetta strašně naštvaná. Jen co farář odešel dostatečně daleko, u nás doma to všechno vypuklo. Jasper se ihned vrhl na Emmetta. Edward s Carlislem měli co dělat, aby ho od něj dostali.

„Jazzi klídek!“ křičel na něj Edward. Když se k nim přidal Petter tak se konečně Jazz uklidnil a přestal na Emmetta útočit.

„Ty a já za pět minut venku!“ řekl rázně Jasper Emmettovi a tomu jiskřili hvězdičky v očích. Už se nemohl dočkat.

„Klídek pánové, uklidněte se a oba dva. Jaspere, vždyť víš, že to udělal schválně, aby tě vytočil. O tom mu jde. Nenech se takhle snadno vyvádět z míry,“ řekl mu Carlisle.

Petter si s ním šel promluvit mimo Emmettův dosah aby ho uklidnil a mně se moje dokonalá svatba měnila v trosky.

„Emmette, proč všechno musíš zkazit?!“ zakřičela jsem na něj, mrštila po něm kytkou a běžela do svého pokoje. Začala jsem ze sebe sundávat šaty, když v tom se začaly otevírat dveře. Byl to Jasper.

„Alice, neber si to tak,“ řekl mi s klidným hlasem.

„Petter a Charlotte právě odešli. Mám tě od nich pozdravovat a vzkázat ti, že nebýt Emmetta byla by to ta nejkrásnější svatba na světě. A taky říkali, že Emmettův výstup byl stupidní.“ Otočila jsem se k Jazzovi zády. Nechtěla jsem, aby viděl můj zubožený výraz. Jeho ruce mě chytli kolem pasu a políbil mě na krk.

„Myslím, že bychom měli odjet na ty líbánky dřív než Emmetta ještě něco napadne,“ řekl mi a já souhlasila. Stejně jsem už všechno měla sbaleno. Jazz si došel do pracovny pro věci a já jsem se zatím převlékla na cestu. Se všemi, mimo Emmetta, jsme se rozloučili a odjeli na svatební cestu.

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Záře v temnotách 19. díl: