Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záře v temnotách 12. díl

nbjg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Záře v temnotách 12. dílOpět povídka pokračuje a opět se máte na co těšit

23.02.2010 (08:15) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 982×

Tanec

Rok 1948: Jasper zlo nebo dobro?

Přestal jsem se sám se sebou hádat a rozběhl jsem se do lesa. Skolil jsem první zvíře, na které jsem narazil a zabil jsem ho. Uklidil jsem jeho mrtvolu a bylo to. Jenomže jsem ve vzduchu ucítil ještě něco. Něco mnohonásobně lákavějšího, než byla ta srna, kterou jsem nyní povalil.

Vůně byla lákavá. Nedokázal jsem odolávat již více. Ta stvůra ve mně ožívala. Zlý Jasper se dral na svět o sto šest. NE! Zakřičelo mé druhé já. Jen tak tak jsem ho ovládl a utekl do Aliciina bytu. Ještě stále jsem tomu nedokázal říkat náš byt, i když si to Alice hluboko ve svém nitru přála. Zastavil jsem se těsně přede dveřmi bytu. Uslyšel jsem hudbu. Alice ji moc často nepouští. Tedy pokud není nervózní nebo vystresovaná.

Měl jsem v sobě v ten okamžik tolik smíšených pocitů a nedokázal jsem se pořádně ani soustředit. Byl v tom děs, zmatek, touha, beznaděj, slabost, nedůvěra k sobě samému, a nyní se k tomu na tomto místě ještě přidali strach, zmatenost, beznaděj, chaos a takový zvláštní hřejivý pocit u mého mrtvého srdce.

Takový krásný pocit, který mi připomněl tvář mé mrtvé Margaret. Sice byla zamlžena, ale přesto jsem ji viděl i tak dost jasně. Bodlo mě při vzpomínce na ni u srdce. Jenomže náhle se do té rány začala vyrývat ještě větší a hlubší rána. Nechápal jsem to. Co se to děje?

Otevřel jsem dveře a náhle se má díra v hrudi začala zacelovat. Jen jsem ji spatřil. Stačil mi jeden jediný pohled na ni a moje zlé já zmizelo snad docela úplně.  Byla tak krásná, tak křehká, tak bezbranná. Je jako víla. Ne víla ne. To dostatečně nevystihuje její dokonalost. Ona je anděl. Můj padlý anděl z nebes.

Rok 1948: Alice

Moje nervy jsou nadranc. Musím si pustit rádio, jinak se asi zblázním. Zapnula jsem ho a hrály zrovna moji oblíbenou skladbu. Alespoň něco, že je podle mého gusta. Ta písnička mě měla v tu chvíli ve své moci. Zavřela jsem oči a sedla si do křesla, ale sedět jsem tam dlouho nevydržela. Po chvilce poslouchání jsem vstala a začala jsem se pohybovat do rytmu.

Snažila jsme se tančit, ale bohužel si na žádný tanec nepamatuji. V mé paměti je černá díra. Tak se alespoň pohupuji do rytmu. Nechala jsem se hudbou unést. Měla jsme zavřené oči, abych vnímala jen ji. A jak jsem byla unesena v proudu tónů a rytmu, vůbec jsem si nevšimla, že nejsem sama a že mě někdo pozoruje.

Náhle mě chytly něčí ruce jedna těsně pod lopatkou a druhá za ruku. Ani nevím, jak se to stalo, ale Jasper byl tady a já jsem mu stála na nohou. Sám si mě tam dal.

„Pokoušíš se tančit?“ zeptal se mě. Absolutně jsme oněměla a z jeho tak extrémní blízkosti mi bylo zvláště divně. Jeho dech byl tak neuvěřitelně klidný a jeho pohled byl tak upřímný a něžný. Takový pohled jsme u něj viděla poprvé. Jeho ruce mě jemně, ale zároveň pevně držely a já jsem si v tuhle chvíli připadala dosti trapně.

Jasper se mnou začal tančit, tedy on tančil a já jsem mu jen stála na nohách. Když jsme si byli k sobě tak blízko, všimla jsem si, že se celou tu dobu, co mě takhle drží, hrbí. Bylo mi ho líto. A myslím si, že kdyby nás někdo nyní viděl, muselo by mu to připadat velice komické.

„Alice, už se od tebe nemohu držet dál. Konečně jsem to celé pochopil. Konečně jsem pochopil díky tobě, co jsem zač a co doopravdy chci.“ Tímhle mě překvapil.

„A co tedy chceš?“ zeptala jsem se ho skoro šeptem.

„Tebe,“ odpověděl stručně.

Rok 1948: Jasper zlo nebo dobro?

Byla tak krásná jako anděl, tak křehká jako porcelánová panenka a tak bezbranná v mé náruči. Náhle jsem pocítil touhu po tom, co doopravdy chci a po čem celou svou existencí toužím. To ona je můj život. Nikdy v životě jsem nemohl být a ani jsem nebyl kompletní, až do té doby než jsem ji poznal. Její emoce byly naladěny na stejnou vlnu s těmi mými. No spíše lépe řečeno na podobné vlně.

A nyní je tady. Tančíme spolu a hledíme si do očí. Je tak nádherná. Pustil jsem její ruku a chytil její obličej do dlaně. Naklonil jsem se k její tváři a ucítil její lahodný a vábivý dech. Měla ho zrychlený. Její oči byly překvapené a šokované. Ale její emoce promlouvaly za ni. Cítil jsem z ní zvláštní vlnu touhy, ale byla skryta, nechtěla, abych o tom věděl. Pousmál jsem se.

Náhle a nečekaně pro ní se naše rty setkaly. Její rty byly tak lahodné tak měkké, tak krásně jemné. Ten polibek byl krátký anebo snad trval celé věky, ale mě to v tu chvíli bylo jedno. Byla jen ona a byl jsem jen já. Na ničem jiném mi nezáleželo.

Pak jsem ji od sebe odtáhl, abych viděl její oči a znal její reakci. Hleděla mi do očí a byl v nich jasný šok. Ale touha v jejích emocích, je drala více na povrch a nyní byla téměř znatelná. Nečekala, že ji políbím. Přesně jak jsem zamýšlel. Jenomže náhle se její oči změnily na ty, které jsem neměl rád. Na ty mrtvé bez života. Bylo to jako hledět z vnitřku hrobu ven.

Měla vizi. Ihned jak jí skončila, mě od sebe odstrčila a vyřítila se ven ze dveří. Při jejím spěšném útěku jsem ucítil smíšenou vlnu emocí. Je zmatená, ale z čeho? Co to viděla? Byla absolutně vyděšená. Co se stalo?

Rok 1948: Alice

Políbil mě, absolutně jsem to nečekala. A upřímně řečeno jsem byla mírně v šoku. Něco hřejivého se mi rozlévalo u srdce. Bylo mi to příjemné. A pak přišlo náhle vidění. Viděla jsem v něm sebe a Jaspera a byli jsme spolu v posteli. Ihned to vidění zase zmizelo. Nechápala jsem to. Jasper se na mě díval a v očích jsem mu vyčetla obavy. Tak počkat. Já a on? Moment. Vždyť ani pořádně nevím, jestli mě miluje? Tohle si musím promyslet. Tohle nejde jen tak.

Odstrčila jsem ho a vyběhla jsem ven do lesa. Hned jak jsem tam byla, jsem se instinktivně rozhlídla. Nebyl tam. Alespoň že tak. Tohle si musím promyslet. Tohle jsem čas od času viděla, když jsem procházela kolem domů, ale že zrovna já a Jasper?  To mi nedávalo moc smysl.

„A navíc na tohle je trochu brzy řekla bych. A navíc v podstatě ani nijak zvlášť moc nevím, o co tu vlastně jde. A proč jsem vlastně zdrhla? Jazz mi to mohl klidně vysvětlit. Co to tu blekotám? Jak bych mu to asi tak mohla říct? A jakže jsem mu to teď řekla?“

„No tak co je to se mnou. Seber se.“ Neustále jsem si hlasitě domlouvala. Ani nevím, co mě to popadlo.  Měla jsem obrovskou tendenci běhat pořád dokola po lese. Musela jsem to ze sebe dostat a potřebovala jsem čistou a chladnou hlavu k přemýšlení, protože tohle mě asi brzo připraví o rozum.

Po pár kolečkách běhu jsem si sedla na okraj srázu a přemýšlela. Nakonec jsem došla k závěru, že všechno je v pohodě a navíc záleží jen na mně. Jazz by mě do ničeho nikdy nenutil. A má mě nejspíše i rád. Jinak bych tohle asi neviděla a on by mi nikdy neublížil. Tak si to alespoň myslím. A dokonce už mu neříkám Jasper, ale Jazz, jen doufám, že mu to nebude vadit?

Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Záře v temnotách 12. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře