Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomnění - kapitola 1.


Zapomnění - kapitola 1.Marry žije celkem obyčejný život. Je zamilovaná do Jesseho, svého spolužáka, který o tom ale neví. Jednoho dne se však Marry octne na nesprávném místě v nesprávný čas. Jak to dopadne? Co se vlastně stalo? To vám prozradí moje první povídka. :)

Byl to zase jeden z obyčejně obyčejných dní. Nic nového pod sluncem, stále jen ta samá prázdnota a smutek. Mellinda už zase obskakuje Jesseho, dokonalého Jesseho s kraťounkými vlasy, nádhernýma očima  - zelenohnědýma – jeden odstín, ale není to ani zelená ani hnědá, s roztomilým obličejem, krásnou postavou a hlavně skvělou povahou, inteligencí. Jo, správně. Zamilovala jsem se. Bohužel do spolužáka. Mellinda se na Jesseho šklebí, při tom svém úsměvu krčí nos jako anglický buldoček. Malá, hnědovlasá s peroxidními melíry, vlasy natočenými do účesu alá pudl. Jistě, jak se jí můžu já se svými 169 a zrzavou barvou vlasů rovnat, že. Jesse mě nachytal, jak na něj zírám. Ano, opět. Rychle jsem ucukla pohledem. Zvoní na poslední hodinu, další ztracený den, kdy jsem si netroufla nic udělat.

Cesta domů. Vystoupila jsem z autobusu a namířila si to domů. Těsně než jsem odemkla dveře, cosi ve mně, nějaká záhadná myšlenka, mě donutilo, abych se šla projít. Tak jsem se tedy vydala do blízkého lesa. Les mám ráda, vždycky mě uklidňovala vůně stromů, šelest listí a ta celková atmosféra lesa.

Šla jsem uličkami, které znám, obvykle jimi chodím. Byla jsem ve svém živlu, myšlenkami u Jesseho… Když v tom jsem ho uviděla. Nádherný člověk, jakého jsem nikdy předtím neviděla. Stál nehybně jako socha a zíral. Na mě. Měl krátké hnědé vlasy, zvláštní pohled, jakoby se v něm uvnitř pralo tisíc emocí, vysokou vysportovanou postavu a velmi slušivé oblečení. Na jeho kůži dopadalo světlo skrz zasněžené větve stromů. Ale… co to… jeho bledá pokožka vydávala podobnou záři jako sníh. To-to není… Ach ta nádhera, podlamují se mi kolena.

„Ahoj,“ oslovil mě.

Áááááá ten hlas! Kam se hrabeš, Jesse?! Co to meleš?!

Okřikla jsem v duchu sama sebe.

„Aa-h-oj,“ vykoktala jsem ze sebe.

Přišel ke mně: „Já jsem Thomas. A moc se mi líbíš. Argh…“

To jeho argh mě pořádně vyděsilo, nechápala jsem, co to má být.

„Jak se jmenuješ, krásko?“

To jeho oslovení „krásko“… nesnáším kluky, kteří takhle oslovují holky. Nevím proč, je mi to nesympatické. Začal mi být dost protivný a chtěla jsem jít pryč. Otočila jsem se k němu zády a vydala se směrem, odkud jsem přišla, že půjdu pryč. Když najednou jsem nestála na zemi, ale visela ve vzduchu tváří tvář k Thomasovi a hlava mi prudce škubala. Držel mě ve vzduchu za vlasy a řval:

„Tak řekneš mi sakra, jak se jmenuješ, nebo tě zabiju a nebudu vědět jméno svojí svačiny?!“

Byla jsem tak vyděšená! Umřít jsem ale nechtěla.

„M-M-arry,“ zasípala jsem.

„Tak Marry,“ vyslovil moje jméno s odporem, „abys neřekla, že jsem příliš krutý, tak ti vysvětlím, proč umřeš. Prostě jsi v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. A voníš moc dobře… Aaarghhhss,“ přiložil svůj nos s ústy k mému hrdlu.

Popadala mě panika. Uklidni se! Je to jen sen, musí být! Tohle nemůže být pravda. Klid. Jesse. Jesse. Jesse. Už jsem téměř klidná, fajn. Otevřela jsem oči a teprve teď jsem si všimla jeho děsivých rudých duhovek. Panika se mě zmocnila znovu.

„N-nosíš kontaktní čočky nebo co?“ Slyšela jsem svůj ochraptělý hlas.

„Ahahahahah.“ To byla jediná odpověď, která se mi dostala, když nepočítám, že mnou prudce praštil o zem.

Ucítila jsem tepavou bolest na čele, kdesi nahoře. Zrak se mi zastřel čímsi červeným, do pusy se mi dostala odporná pachuť krve. Sáhla jsem si na čelo a ucítila něco mazlavé a teplé. Skvělé. Asi to vážně není sen. Čekala jsem na nějakou úlevu. Nepřicházela.

„Tak dělej něco!“ okřikla jsem ho. „Zabij mě! Něco udělej. Nenechávej mě tu jen tak ležet, sakra!“

Byla jsem hysterická, protože jsem nevěděla, co to má znamenat, proč ještě žiju, že tady ležím umírající a žádná úleva nepřihází.

„Skvělé. Rozbitá hlava. Aaaasrhgšš…To se nedá vydržet…!“

Ucítila jsem prudké pálení nahoře v té tepající ráně na hlavě. Krev mi přestala stínit zrak. Uviděla jsem jen jeho tělo. Ležel na mě, svou vahou mě dusil. Nechápala jsem, co je zač. Upír? To jsou pohádky přece! Ale to bylo jediné rozumné vysvětlení. Asi mi sál krev z rány na hlavě, nebo co?! Začínala jsem ztrácet vědomí. Uslyšela jsem trhání. Trhání oblečení? Au! Jeho studené tvrdé tělo… On mi roztrhal oblečení! Ne! Pomoc! Další rána o zem.

Stmívá se…, nebo se stmívá jen mě před očima? Nevím. Najednou můžu zase dýchat. Necítím na sobě žádnou váhu. Slyším skřípot, jako kdyby někdo drápal nehty po tabuli. Divné. Tma. Tmavější, tmavější… Země se se mnou začíná houpat. Podařilo se mi ještě jednou od sebe rozlepit oční víčka – někdo se zlatohnědýma očima, na kluka trochu delšími blonďatými vlasy a děsivým výrazem v obličeji na mě upíral pohled. Děsivý pohled. Ale já jsem se ho nebála. Viděla jsem ostře jen jeho tvář, barvy kolem byly rozmazané. Nevím. Jeho krásný obličej se mi ztrácí do tmy, hustější a hustější. Už ho nevidím. Slyším hlasy.

„Jaspere!“ vykřikne někdo zvonivým hláskem. Tma. Tma. Tma. Proberu se?

 

2. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomnění - kapitola 1.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!