Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 64. kapitola

22.04.2016 (20:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2606×

EDIT: Článek neprošel korekcí! 

64. kapitola

Přešlo pár měsíců a já úspěšně dokončila první ročník na Manhattanu. Byla to sranda, a moc se mi nechtělo ze školy, ale těšila jsem se na svou rodinu, na Edwarda, ale taky na Alici a Jaspera.

Oni dva už jsou svoji, už pár měsíců. Alice je vážně maniak, stihla jejich svatbu naplánovat během ani ne týdne, a třicátého prvního prosince na Silvestra, den před Novým rokem, se konal jejich svatební obřad.

Bylo to jako z pohádky. Alici si ušila nádherné šaty, živůtek si ušila z tmavě zeleného sametu a sukni z bílého hedvábí, oboje to byly látky, které jsem jí dala k Vánocům. Střevíčky měla v barvě živůtku, závoj velmi podobný tomu, který jsem měla já, a kytici z bílých tulipánů.

No a Jasper… Škoda slov. Alice mu ušila nádherné oblek, kterým náramně ladil k Aliciným šatům. Všechny si vzala do parády a rozhodně nešetřila. Všechny šaty jí trvaly celkem čtyři dny a to během toho ještě domlouvala výzdobu a všechno ostatní.

Někdy vážně nechápu, jak to může všechno zvládat a nezcvoknout z toho. Já bych při jejím tempu už dávno skončila v blázinci, ale ona ne, všechno zvládala s přehledem. Musela jsem jí dát plné upírství, jinak by určitě zkolabovala.

Obřad se konal venku na zahradě, a v tom sněhu to bylo pohádkové. Proběhl perfektně a oddával je Adam, jako mě a Edwarda. Svatební hostina proběhla v domě, ale líbánky se rozhodli odložit, protože Alice má povinnosti jako módní návrhářka a nemůže si dovolit jet si někam užívat.

Hned první den, kdy se všichni vrátili na své místo, oznámila, že je šťastně vdaná, ale příjmení si na veřejnosti nechala Roxel. První, co bylo, všichni hned začali mluvit o tom, že je nyní příbuzná s Edwarda Masenem, že jsou taková slavná rodinka, teď.

Jsem za Alici šťastná, obě jsme našly muže svých snů, a teď s nimi tvoříme jednu rodinu. Tak jsem si to přála od doby, co jsem upírem. Ale to jsem trochu odbočila. Vrátím se k tomu, že mi začali letní prázdniny, první na Manhattanu.

Na prázdniny jsem odjela s Edwardem za sluníčkem, a celá rodina za námi brzy přijede. Chtěla jsem strávit prázdniny v rodinném kruhu, ale nevím, jak to udělá Edward, přece jen je zpěvák, ale ujistil mě, že si nemám dělat starosti.

Musím říct, že ty dva měsíce mi bude Manhattan chybět. Dokonce jsem přemýšlela, že bych se vrátila o několik dní dřív před začátkem školy, abych si s nimi užila nějakou srandu, třeba party, nebo výlet, nebo něco takového, ale raději jsem to Edwardovi ještě neříkala.

Byla jsem strašně ráda, že jsem zase zpátky na Esmé, za tu dobu našich líbánek jsem si to tu velice oblíbila. Vždycky se sem budu ráda vracet, už jen z toho důvodu, že jsem tady na tom ostrově získala svobodu.

Po několika dnech na ostrově jsme si s Edwardem udělali romantický večer ve dvou, při svíčkách a růžích. Celý obývák hrál plameny vonných svíček a všude byly růže, ať už celé nebo jen plátky. Byla to nádhera.

Večeře se ujal Edward, vyprosil si to, a já jsem neměla náladu mu to vymlouvat. Je výborný kuchař a vždycky mě potěší, když mi něco uvaří. Dneska ukuchtil kuře na víně s brambory. Hmm, nemůžu se dočkat, voní to úžasně.

Po té vynikající večeři, kdy jsme to výteční kuře zapíjeli vínem z roku 1952 z Itálie, jsme si dali romantický taneček. Hrozně mi to všechno připomínalo tu noc, kdy mě požádal o ruku. Tehdy to vypadalo hodně podobně.

I dnes jsem měla na sobě nádherné bílé šaty a Edward oblek, ale sako si už sundal, protože je tu strašné horko, mně v těch šatech bylo hrozně, takže si ani nedokážu představit, jak se cítí Edward, když má oboje dlouhé, jak rukávy tak i nohavice.

Když písnička dohrála, ještě jsme tak stáli a ani se nehnuli. Cítila jsem se tak hezky. Takhle jsem o tom vždycky snila. Vždycky jsem si takhle představovala svůj život potom, co bych odešla od Charlieho, a to se mi splnilo.

„Bello,“ zašeptala potichu Edward mně do ucha, aby nenarušil tu nádhernou atmosféru, která tu vládla. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.

„Ano?“ zeptala jsem se ho, abych zjistila, co mi chce říct, a aby taky věděl, že ho vnímám. Už si zvykl, že jsem obvykle mimo, když je takováhle krásná chvíle, a vůbec nevnímám své okolí, jen sním s otevřenýma očima.

„Chtěl bych ti něco zahrát. Pojď,“ řekl mi, chytil mě jednou rukou kolem pasu a rozešel se pryč. Protože mě držel, rozešla jsem se s ním taky, jinak bych se taky natáhla jak dlouhá tak široká.

Nechápala jsem, oč jde, ale když se před námi objevilo obrovské černé křídlo, pomalu mi to došlo. Chce mi zahrát nějakou skladbu. Dobře si pamatuje, že miluju, když mi hraje na klavír, i když na něj taky umím, od něj je to tak nádherné, a navíc je to tak romantické.

Pokynul mi, abych si sedla do křesla, které bylo už připravené před křídlem, a když jsem se posadila, políbil mi ruku na její hřeb a položil ji na mé nohy. Tak gentlemanské gesto. Vyšel dva schody ke křídlu - protože bylo na vyvýšeném místě - posadil se, položil prsty na klaviaturu a ještě se podíval na mě.

„Tohle jsem složil pro tebe, má lásko,“ řekl těsně před tím, než se z křídla ozvaly první noty. Když to řekl, zaskočil mě, ale jakmile se k mým uším donesla melodie té písně, ztuhla jsem. Byla jsem sladce šokovaná. A ještě více, když k tomu začal zpívat.

I promised to love you, (Slibuji ti, že Tě miluji,)

everyday of forever. (každý den navždy.)

This I swear, to you, (To Ti slibuji,)

I love you. (Miluji tě.)

Without you I would die, (Bez tebe bych byl zemřel,)

this I know is true. (já vím, že to je pravda.)

You stole my heart, (Ukradla jsi mi srdce)

and I won't ever let you go. (a já Tě nikdy nenechám odejít.)

Go to sleep, little one (Jdi spát, maličká.)

You are so precious to me. (Jsi pro mě vzácná.)

You are safe in my arms, (Jsi v bezpečí v mých rukou,)

safe from any harm. (jsi v bezpečí před jakýmkoli ubližováním.)

You are heaven's gift to me, (Jsi pro mě dárek z nebe,)

there is nothing to fear while I'm here. (není nic, čeho se bát, pokud jsem tady.)

Now close your eyes (Teď zavři své oči,)

and dream… (a sni…)

You are the most beautiful soul to me. (Máš pro mě tu nejkrásnější duši.)

You never see yourself (Nikdy nevidíš sama sebe)

as clearly as I do. (tak čistě, jako to dokážu já.)

And while you sleep, close holding me, (A zatím co spíš, držíš mě blízko sebe,)

I'll tell you a little secret, (řeknu ti malé tajemství,)

That your dreams will only know: (jen Tvé sny budou vědět:)

I loved you when I first saw you, (Miloval jsem tě, od té doby, co jsem tě poprvé uviděl,)

I vowed to never let you get away. (slíbil jsem, že tě nikdy nenechám jít.)

Sometimes when I stay, (Někdy, když jsem zůstal,)

I hear you call my name (slyšel jsem, že jsi volala mé jméno,)

only to hear it, in your dreams. (pouze jsem to slyšel v Tvých snech.)

One day I'll ask you to be with me, (Jednoho dne se tě zeptám, jestli budeš se mnou,)

But until then I'll dream, (ale do té doby budu snít,)

Even though I can't sleep… (i když nemohu spát…)

You will never understand what you mean to me. (Nikdy nebudeš vědět, co pro mě znamenáš.)

You are my life. (Jsi můj život.)

Before you I was lost. (Předtím, než jsem tě potkal jsem byl ztracený.)

And as I see you sleep now, (A teď Tě vidím spát,)

I'll let you know somehow. (nějak Ti dám vědět.)

Saving you, saved me. (Tvou záchranou jsem zachránil sebe.)

My heart is yours to keep (Mé srdce je Tvé, nech si ho.)

Now sleep… (Teď spi…)

Good night, my Bella.(Dobrou noc, má Bello.)

Když dozněl poslední tón a Edwardovy prsty se zastav, nevěděla jsem, co dělat. Edward během písně zavřel oči a viděla jsem na něm, že si to vážně užívá a že to hraje rád. S každým slovem, které vypustil z úst při té kouzelné melodii, jsem se cítila ještě více a více dojatější, a než jsem si to uvědomila, začaly mi téct po tvářích slzy.

Po chvíli jsem se konečně vzpamatovala z toho zážitku a byla schopna reagovat. Taková nádhera. Edward hrál píseň… kterou napsal… pro mě. Byla jsem tak dojatá a šťastná, že jsem to ani nemohla říct slovy.

Pomalu jsem vstala a jako omráčená šla ke klavíru, kde stále seděl Edward a trochu vyděšeně mě pozoroval. Pořád mi tekly slzy, a já je ani nechtěla zastavit. Byly to slzy štěstí, a ty nejsou špatné.

„To byla… nádhera. Jak se jmenuje ta písnička, kterou jsi napsal… pro mě?“ zeptala jsem se ho jako v mrákotách a křídlo jemně pohladila jako bych sahala na svatý obrázek. Myslela jsem, že kdybych ho pohladila silněji, tato chvíle by se rozplynula. Všechno bylo jako ve snu.

„Nazval jsem ji Bellina ukolébavka. Když je to píseň, kterou jsem napsal pro tebe, tak jsem si myslel, že by bylo fajn, kdyby nesla i tvé jméno. Jméno mé nejdražší a jediné lásky, jediné ženy, kterou miluju,“ řekl s takovou něhou a láskou, že jsem si fakt začala myslet, že spím.

„Děkuji ti, Edwarde. Miluju tě,“ řekla jsem tichým hlasem, protože kdybych to řekla hlasitěji, hlas by mě zradila zlomil by se mi v půli, nebo by mě zradil úplně, že by se nic neozvalo. Přisedla jsem si k Edwardovi na stoličku a natiskla se na něj. Potřebovala jsem nějaký důkaz, že nespím.

„Já tebe víc. Všechno nejlepší k výročí, miláčku,“ řekl jemným hlasem a políbil mě na čelo.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 64. kapitola: