Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 63. kapitola

19.03.2016 (21:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2428×

EDIT: Článek neprošel korekcí! 

63. kapitola

Zbytek jsem už tak nezdržovala, většina byly obyčejnější věci. Ještě jsem dostala troje šaty plus další oblečení a doplňky, malovací studio snad se vším, a hodně mě pobavil dárek od Emmetta - bič a pouta. Když jsem to viděla, musela jsem zrudnout až na prdeli, ale zachovala jsem klid, což se o mém manželovi říct nedalo.

V jeho očích se přesně zrcadlily jeho myšlenky, ani jsem se nemusela snažit a věděla jsem, na co myslí, ale ať si nedělá plané naděje, já nejsem sadista ani masochista, takže to asi nepoužiju, ale kdo ví…

Emmett za tenhle dárek schytal pěknou facku od Rose a prý ho pěknou dobu do postele nepustí, když mi to dal. No, nevím, jak dlouho to vydrží, ale sledovat jeho mučednický výraz stál za to, snad se příště poučí.

Za všechno jsem rodině poděkovala a mohlo se jít na dalšího člena. Vždycky jsem zbystřila, když někdo rozbaloval dárek ode mě. Rose jsem koupila novou žehličku na vlasy, nejvýkonnější, co jsem našla, a taky nejnovější, do prodeje byla dána teprve před pár dny.

Alici jsem koupila kupu nových látek na její božské výtvory a různé korálky a podobná zdobení. Alice si s tím umí vyhrát a něco takového jí vždycky udělá největší radost, protože když jí dáš třeba halenku, tak ji prohlídne a zkritizuje, kdyžto když jí dáš látku a ona si ji ušije sama, nemůže si stěžovat, protože je to její vlastní práce.

Emmettovi jsem koupila balíček videoher, nevím, jak mě to napadlo, ale zdá se, že měl z toho radost, protože říkal, že je hned musí vyzkoušet, že vyzývá Jaspera a div, že nezbořil barák, jak skákal radostí.

Jasperovi jsem koupila set meče, dýky a pistole, které se používali dříve na území dnešního NY. Jeho sbírka zbraní je obdivuhodná, tak jsem se rozhodla ji ještě trochu rozšířit. Měl z toho radost jako malé dítě, co více dodat. Potěšilo mě to.

Esmé jsem koupila čajový servis s motivy New Yorku, kde hlavně dominovala Socha svobody. Esmé byla trochu oříšek, nejdříve mě napadlo jí koupit nějakou knihu, kde by se mohla inspirovat na její další návrhy, ale když jsem viděla tu sadu, neodolala jsem.

Carlisle byl taky nejdříve oříšek, ale když jsem viděla ve výloze knihu o léčivých bylinkách a bylinkářství, které dokážou zahnat jakoukoli nemoc, cvrnklo mě to do nosu a nic jiného jsem už nevymýšlela. Carlisle je doktor až do morku kostí, a i když je moderní doktor, zajímá se hodně o historii, jak začínali první doktoři, a to byli Druidi, kteří používali jenom bylinky a nějaké to voodoo, ale přikláněla jsem se spíše k bylinkám.

No a Edwardovi… To jsem skoro až netrpělivě čekala, až to rozbalí. Velmi dobře věděl, který je ode mě, a schválně to zdržoval, přičemž přiléval olej do ohně mé trpělivosti, co olej, přímo petrolej!

„Bello…“ začal pomalu Edward, když otevřel malou krabičku a z toho vytáhl pánský silnější stříbrný náramek se třemi přívěsky -velké B, velké E a srdíčko s briliantem. Nevinně jsem se na něj zaculila jako největší miláček na světě.

„Ty můžeš a já ne? Neodolala jsem. Přímo to na mě z výlohy volalo, abych ti to koupila. Takže, podle tvé reakce, to nepřijmeš? Odmítneš můj dar z lásky? Chtěla jsem ti udělat radost…“ řekla jsem nevinně a udělala na něj oči ztraceného štěněte.

Slyšela jsem, jak Emmett kousek vedle zadržuje smích, a celkem se mu to i vedlo, ale já sledovala Edwarda, jak pomalu rudne a nafukuje se zuřivostí, ale během chvíle se zase vyfoukl, jako bych do něj píchla špendlíkem, a zatvářil se poraženě.

„Co mám s tebou dělat,“ povzdechl si, vyhrnul si košili na levém zápěstí a podal mi ten náramek, abych mu ho zapnula. Nezaváhala jsem a hned mu ho zapla. Jemně zatřásl svou rukou a náramek na ní vesele poskočil. Myslím, že jsem vybrala dobře.

Když měla Alice rozbalovat dárek od Jaspera, nemohla jsem si nevšimnout, že si Jasper poposedává na místě a neví, kam s rukama. Bylo mi to divné, tak jsem se naklonila k Alici a koukala jí přes rameno, abych věděla, co jí koupil.

Alice byla více překvapená než já, protože když otevřela větší krabičku, do kterých se většinou dávají náramky, byl v ní jen lísteček s nápisem: Podívej se na mě. Obě zároveň jsme se na něj podívali, protože už neseděl vedle Alice, ale stál před ní.

Vlastně ne, nestál, klečel… na jednom koleni a v natažené ruce směrem k Alici svíral malou krabičku. Vytřeštila jsem na něj oči a zatajila dech, ale to jsem nebyla jediná. Alice byla ještě více, ale to je snad pochopitelné, vždyť ji žádá o ruku.

„Alice, znamenáš pro mě víc, než cokoli jiného na světě, i život bledne vedle tebe. Miluju tě celým svým srdcem a proto se tě ptám: Mary Alice Brandon, vezmeš si mě za muže?“ zeptal se Alice a u té věty otevřel krabičku.

V ní se skrýval nádherný prsten se zeleným kamenem. Byl mi hodně povědomí, ale nevěděla jsem, odkud. Až pak mi to došlo. Podívala jsem se na svou pravou ruku, kde se už nastálo zabydlel můj zásnubní prsten od Edwarda. Byl na poslední zářez stejný jako ten můj, jen barva kamene se lišila. Nejsou to náhodou bratři?

Svou pozornost jsem za měřila na Alici, která - soudě podle její tváře - neměla daleko od mdlob. Byla bledá jako smrt a její oči se leskly krůpějemi slz, které se jí tam tvořily. Nebyla to vždycky ona, kdo zakazoval brečet, když jsme namalované, ať už je jakákoli příležitost?

Ale chápala jsem ji. I já jsem přece brečela, když mě Edwarda žádal o ruku, ale já brečela proto, že jsem mu musela dát zápornou odpověď a tím ho zranit, ale Alice brečí z úplně jiného důvodu.

„Ano! Ano! Ano! Vezmu si tě!“ vykřikla najednou z ničeho nic do tíživého ticha v místnosti, kde se napětí zmizelo jako když ledy praskají na jaře. Páni, bude další svatba.

***

„Edwarde, ty jsi věděl, že Jasper chce požádat Alici o ruku?“ nakonec jsem se zeptala, nedalo mi to. Všichni už šli do svých ložnic, ale já musela ještě umýt a uklidit nádobí a Edward se nabídl, že mi pomůže.

„Ano, myšlenky přede mnou neutají a navíc mě žádal o radu. Byl hodně nervózní, že ho Alice odmítne. Všichni jsme mu s tím pomáhali,“ řekl a mě tím ještě více naštval. Proč jsem zase ta jediná, kdo nic neví?

Byla jsem za Alici ráda. Obě jsme našly muže svých snů, já již jsem za něj vdaná a Alice bude brzy též. Jsem šťastná. Budeme sestry a švagrové zároveň, konečně budeme obě patřit do jedné, milující rodiny.

Když se skončilo s rozbalováním dárků, začala se plánovat svatba. Alice ji plánuje uskutečnit ještě před koncem zimních prázdnin, před Novým rokem. Chtěla jsem se o to postarat a naplánovat ji její svatbu, stejně jako ona plánovala mojí, ale nedala se.

Hlavně trvala na tom, že si ušije své svatební šaty, do toho jsem jí ani nechtěla mluvit, aspoň hned využije tu látku, kterou jsem jí koupila, protože mezi nimi dominovalo bílý satén a hedvábím, které je celkem těžko k sehnání.

„A proč jsi mi o tom nic neřekl? Taky bych pomohla a ráda. Alice ti taky pomáhala, když jsi mě žádal o ruku, proč jsem taky nemohla pomoct?“ zeptala jsem se ho uraženě a trochu ublíženě. Opřela jsem se o linku, abych to trochu vydýchala.

„Řekl bych ti o tom, ale Jasper mě žádal, abych to nedělal. Bál se, že bys o tom Alici řekla,“ řekl hned za mnou takovým divným neutrálním hlasem, který mi byl povědomí. Tohle není jeho obvyklý tón.

„Bál se on, nebo ty?“ zeptala jsem se ho a otočila k němu hlavu, abych mohla kontrolovat jeho pocity ve tváři. Z jeho vyjevené reakce soudím, že se bál on, ale jenom využil Jasperovo jméno za jeho zády, aby byl čistý.

„To mi tak málo věříš? Dala jsem ti snad někdy nějakou záminku, abys mi nevěřil? Nebo jsi pořád naštvaný z té věci s Brianem? Já jsem chtěla pomoct. Strašně chtěla. Alice pro mě toho udělala tolik od mé přeměny, pomohla tobě při zásnubách, naplánovala naši svatbu… Udělala toho tolik, a já jsem jí nikdy nedala nic na oplátku. Chtěla jsem pomoct Jasperovi s žádostí o ruku, abych jí aspoň část oplatila, a vy jste mi k tomu ani nedali příležitost. Svatbu si chce naplánovat sama, nezazlívám jí to, přece jen je maniak do příprav všeho možného, ale… Kdy už budu užitečná? Vždycky všechno dělají ostatní, a já na ně jen spoléhám. Kdy už konečně nebudu na obtíž?“ kecla jsem si zničeně na zadek na židli u baru v kuchyni a čelo si opřela o dlaň ruky a zakryla si tak oči.

„Budu dělat, jako že jsem většinu toho neslyšel. Bello, ty nikdy nejsi a nebudeš na obtíž. A jak jsi myslela, že všechno dělají ostatní? Vždyť jsi udělala celou štědrovečerní večeři a tabuli a sama, skoro nikoho jsi k práci nepustila i když jsme ti chtěli pomoct. V tomhle jsi jako Alice. Alice hold nechce, aby jí někdo mluvil do plánování, a tobě zase do domácích prací,“ řekl a položil mi obě ruce na holá ramena. Dobře, beru na vědomí, má pravdu, ale stále tu bylo to, proč mi o tom neřekl.

„A proč jsi mi neřekl, že Jasper chce požádat Alici o ruku? Myslel sis, že bych jí to řekla, a zkazila tak Alici překvapení? Ona mi to tehdy taky neřekla a nevyčítala jsem jí to, protože to není věc, která by se měla předem prozrazovat. To máš o mně tak nízké mínění, že sis myslel, že bych jí to řekla? Věříš mi vůbec? Co je manželství bez důvěry?“ začala jsem hrát na jeho nejtenčí strunu, a dobře jsem to věděla. 

„Lásko, věřím ti více než komukoli jinému, více než sobě. Kdybych ti nevěřil, nedovolil bych ti jít na Manhattan, a kdybych ti to přece jen dovolil, nechal bych tě sledovat dvacet čtyři hodin denně, Brian by byl už dávno mrtvý a žádný kluk na škole by se k tobě nepřiblížil na deset metrů. Neřekl jsem ti to kvůli sobě. Vždyť i já jsem to Alici i Jasperovy řekl osobě, a moje rodina se to dozvěděla až potom, když jsme jim volali. Nikomu jsem to neřekl, Jasper to řekl všem v rodině, nevím, proč ti to neřekl, ale já to prostě nemohl šířit dál, nebyla to moje věc. Já nejsem takový, abych někde roztruboval něčí tajemství,“ řekl vyčerpaně. Tak čekala jsem hodně, ale tohle vážně ne.

Nikdy by mě nenapadlo, že je až takový majetnický, že by mě nechal sledovat. Ale to nebylo to, co mě překvapilo. Neřekl mi to kvůli sobě. Je pravda, že kdyby to Jasper řekl mně, taky bych to Edwardovi neřekla, protože já nejsem jedna z těch hus, co všechno vyzvoní dál.

„Máš pravdu, promiň. Nevím, co to do mě vjelo, ale hrozně jsem si přála a slíbila jsem si, že budu pomáhat při jakémkoli překvapení pro Alici, o to víc je mi líto, že mi o tom nikdo neřekl, ale co můžu dělat. Snad příště,“ povzdechla jsem si a úsměvem se otočila na Edwarda.

Vstala jsem ze židle a objala ho, abych se mu omluvila. Neměla jsem na něj být taková, nemohl za to, jen já jsem jednala rychleji, než myslela. Ještě jsem ho políbila a zapletla si s ním prsty.

„Pojďme si už taky lehnout,“ řekl Edward tichým hlasem, když se ode mě odtrhl, ale stále byl tak blízko, že jsme se dotýkali nosy. Usmála jsem se a podívala se mu do očí. Jeho oči říkaly něco úplně jiného, než jeho pusa.

„Vážně chceš jít spát na naše první společné Vánoce?“ zeptala jsem se ho trochu provokativně a schválně dráždila kobru bosou nohou, ale nevadilo mi to. S pozvednutým koutkem úst zakroutil hlavou a usmál se.

Rozešla jsem se pryč z kuchyně a jeho jsem táhla za sebou. Vyběhla jsem rychle schody a zaplula k nám do pokoje, kde jsem se na něj ihned nalepila a začala ho vášnivě líbat. Edward za námi ještě zavřel dveře a pak se ochotně zapojil.

Rozešel se proti mně, tak jsem musela začít couvat, ale neměla jsem námitky. Když jsem už ucítila matraci, přepadli jsme a oba skončili na posteli, teda já na ní skončila a Edwarda na mně. Edward mě chtěl znovu políbit, ale zastavila jsem ho ukazováčkem na jeho ústech.

„Vteřinku,“ řekla jsem rychle a hned se objevila u dveří do koupelny. Musela jsem použít plnou upíří rychlost, jinak by mě zastavil. Ještě jsem mu ukázala, aby zůstal na posteli a zaplula do koupelny.

Pohled mi hned padl na tašku na pultu vedle umyvadla. Usmála jsem se a hned vytáhla její obsah. Alice je genius. Dala jsem jí žádost o jeden kostým, zda to tak ještě můžu nazývat a ona vytvořila hotové veledílo.

Ihned jsem si svlékla ty šaty, co jsem měla celý večer, i spodní prádlo a přemýšlela, zda se mám vysprchovat. Ale jo, však ono to neuškodí. Dala jsem si rychlou, opravdu rychlou, sprchu.

Oblékla jsem si tu košilku s kalhotkami, co mi tady nechala Alice, na hlavu nasadila Santa čapku a na nohy pantoflíčky s peříčky. Koukla jsem se do zrcadla a žasla. Páni. Když jsem Alici řekla, že potřebuju sexy róbu Santovy pomocnice, tohle jsem nečekala. Je úžasná.

Ještě jsem si rty natřela sytě rudou rtěnkou a byla připravena se vrátit za svým manželem. Chtěla jsem, aby tyto Vánoce byly výjimečné, protože jsem Alici poprosila o tohle prádlo, abychom si to s Edwardem pořádně užili.

Otevřela jsem dveře a vyplula z koupeny jako loď na moře. Zastavila jsem se před postelí, kde se rozvaloval Edward, s polorozepnutou košilí a překvapeně na mě třeštil oči. Usmála jsem se na něj a vlezla si k němu na postel, přičemž jsem si sedla na jeho břicho a jeho boky sevřela do kleští svých nohou.

„Veselé Vánoce, lásko, miluju tě,“ řekla jsem mu ještě, než jsem ho políbila a plně se vžila do polibku. Edward mě chytil pevně kolem boků a převalil mě pod sebe. 

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 63. kapitola: