Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 47. kapitola

17.01.2014 (16:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2501×

47. kapitola

Když jsem nastartovala, byl to nádherný pocit. Auto vrnělo jako kočka a motor na mě přímo křičel nadšením. Šlápla jsem na plyn a už se frčelo do rušných ulic New Yorku. Stíhala jsem koukat na cestu a zároveň se rozhlížela kolem. Taková nádhera. Ještě hezčí než na internetu.

Edward mě musel navigovat, ale zvládala jsem to skvěle. Za necelých deset minut jsem parkovala v podzemní garáži jednoho velikého mrakodrapu. Vystoupila jsem a rozhlédla se kolem.

Tak obrovské parkoviště. Sem se musí vejít tak sto aut, ne-li víc, ale míň určitě ne. Edward taky vystoupil a vyndal kufry. Vzal je do rukou a někam se rozešel. Podívala jsem se pozorně a všimla jsem si, že jde k výtahu.

Šla jsem za ním. Zmáčkl tlačítko a výtah se otevřel. To je rychlost. Vešli jsme do něj. Ten je ale veliký. Do něj se vejde tak deset osob. Zatímco jsem si ho prohlížela, Edward zmáčkl tlačítko do patra. Do třicátého patra, toho nejvyššího. Vytřeštila jsem oči, ale mlčela jsem.

Výtah jel dvě minuty, než se ozvalo cinknutí a dveře se otevřely. Edward vyšel a já šla hned za ním. Okamžitě zabočil doleva, kde byly dveře, jediné na tomto patře. Nechápavě jsem se podívala na ty dveře.

Edward sáhl do kapsy, ze které vytáhl další klíče, kterými odemkl, a otevřel dveře. Poodstoupil a pokynul mi, abych vešla. Poslechla jsem ho a rozhlédla se. Dva kroky ode dveří jsem zamrzla. Tohle není byt, ale střešní apartmán.

To snad nemyslí vážně. Nechci, aby takhle za mě utrácel. Ale musím uznat, že vypadal velmi útulně a luxusně. Jen předsíň byla větší než můj bývalý pokoj. Nevěřícně jsem se otočila na Edwarda.

„Edwarde, prosím, řekni mi, že jsi ten byt nekoupil pro mě,“ prosila jsem, ale bylo mi jasné, že jsem se ptala zbytečně. Edward zavřel dveře a položil moje kufry na zem. Přešel ke mně a objal mě jednou rukou kolem pasu. Natočil mě směrem k bytu.

„To je svatební dar pro tebe. Pro nikoho jiného než pro tebe bych ho nekoupil. Pro tebe se nic menšího nehodí. Připrav se na to, že tě ode dneška budu pěkně rozmazlovat,“ zašeptal mi do ucha a já přímo cítila jeho škodolibý úsměv. Měla jsem chuť ho něčím praštit.

„Kolikrát ti mám říkat, ať mi nic nekupuješ? Nechci, abys za mě utrácel, a rozhodně nechci, abys mě rozmazloval,“ začala jsem okamžitě protestovat, ale když jsem viděla ten jeho výraz, zmlkla jsem.

„Tak to mi můžeš říkat klidně každou vteřinu, ale stejně tě neposlechnu. A není to utrácení, brzo to budou i tvé peníze. A rozmazlovat tě budu stejně. Klidně bych ti koupil všechno, na co by ses jen koukla. Chci ti vynahradit ty roky, co jsi trpěla,“ řekl a ke konci šeptal. To až teď mi došlo, že mě miluje?

„Jsi hrozný a nepoučitelný. Nesnáším tě,“ řekla jsem a praštila ho do hrudi. Chtěla jsem udeřit ještě jednou, ale moje ruce chytil do svých a přitiskl si je k hrudi tak pevně, že jsem se nemohla ani pohnout.

„Je kruté říct něco takového muži, který tě miluje,“ řekl škodolibě a viděla jsem ty jeho provokující oči. Nazlobeně jsem našpulila pusu a zlostně přimhouřila oči. Silným škubnutím jsem se mu vytrhla a šla dál do bytu.

Došla jsem do obrovského obýváku, kde byla veliká plazmovka s veškerým vybavením, sedací souprava s malým stolečkem a po levé straně jsem viděla bar se šesti barovými židličkami. Za barem jsem viděla kuchyň, zhruba poloviční velikosti obýváku, také s veškerým vybavením.

Šla jsem doprava, kde jsem viděla veliké posuvné průsvitné dveře. Otevřela jsem je a objevila se v obrovské ložnici, kde byla i pohovka, též veliká plazmovka s vybavením a samozřejmě obrovská postel s nebesy. Už na první pohled vypadala velice měkce. Na pravé straně od postele stála toaletka s velikým zrcadlem.

Po mé levici byl balkón s prosklenými dveřmi, ze kterého muselo být vidět až na moře, a viděla jsem na něm i dvě křesla a stoleček.

Po mé pravici jsem viděla dvoje dveře. Šla jsem do těch, které mi byly blíže, a zamrzla. Šatna. Místnost, veliká, jako by se sem mělo vejít stádo slonů, plná šatů, doplňků a bot, z toho jednu celou stěnu tvořilo zrcadlo. Alice. Já se z ní zblázním. Všechno oblečení bylo rozdělené a seřazené podle barev, stylu a příležitostí. Nikde jsem neviděla fialovou, ještě že tak.

Šla jsem do druhých dveří. Koupelna, veliká jako polovina šatny, snad se vším. Vana s vířivkou, sprchový kout snad pro čtyři osoby, umyvadlo, záchod, zrcadlo a plno poliček, které byly přecpané šampóny, sprchovými gely, hydratačními krémy a malovátky všeho druhu. Od očních stínů přes řasenky, pudry a make-upy, až po rtěnky a lesky na rty. Alice se překonala.

Vyšla jsem z koupelny a šla ještě na balkón. Posunula jsem skleněné posuvné dveře a vstoupila na balkón. Je veliký. Po mé pravici se nacházela již zmíněná sedací souprava se stolečkem. Podívala jsem se rovně před sebe a ztuhla.

Měla jsem pravdu, je odtud vidět až na moře. Páni, takový výhled. Taková nádhera. Byla jsem vysoko nad životem v ulicích, ve třicátém patře není divu. Měla jsem pocit, že se můžu dotknout oblohy.

„Krásný výhled, že?“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a viděla Edwarda, jak se elegantně opírá o posuvné dveře. Znovu jsem se podívala na tu krásu a přikývla. Edward se najednou objevil za mými zády a objal mě kolem pasu, přičemž své ruce spojil na mém bříšku.

„Podívej,“ řekl a natočil mě doprava. „Támhle je Manhattan,“ řekl a ukázal na vzdálenou budovu, která vyčnívala z toho počtu budov. Opravdu, je to Manhattan. To není daleko. Pár minut jízdy, kdybych běžela po střechách, taky to zabere taky pár minut.

„A támhle je letiště,“ řekl a otočil mě na druhou stranu. Vážně jsem viděla přistávací dráhy. Nechápavě jsem se otočila na Edwarda. Chvíli na mě koukal a asi četl v mém výrazu, ale nakonec promluvil.

„Tenhle byt jsem koupil přesně v polovině cesty od letiště na Manhattan, abych neměl tak dlouhou cestu, kdyby se mi po tobě zastesklo,“ řekl a nevinně se usmál. On myslí fakticky na všechno.

„Tady máš klíče od bytu,“ řekl a sáhl do kapsy, odkud vyndal jeden svazek klíčů.

„Nechal jsem udělat celkem čtyři kopie. Jedna je pro tebe, druhou budeš mít schovanou v chodbě u výtahu, kdybys náhodou zapomněla klíče, což se asi nestane, ale jistota je jistota. Třetí kopie je pro Alici na její pátky, jak tomu říká, a poslední je pro mě, kdyby se mi stýskalo, abych nestál venku,“ řekl a v očích se mu ďábelsky zablýsklo.

„Doufám, že nehodláš za mnou chodit každou noc. Jestli ano, tak si najdu jiný byt a tobě neřeknu, kde je,“ pohrozila jsem mu, ale stejně bych to sama asi dlouho nevydržela. Já ho chápu.

„Klidně bych chodil každou noc, ale hádám, že budu mít asi hodně práce, proto se asi uvidíme až o víkendu, ale budu doufat v opak, abych tu byl aspoň jednou za tři dny,“ řekl smutně a stejným způsobem se i usmál.

„Chudáčku můj,“ řekla jsem hraně smutným hlasem a pohladila ho po tváři. Edward se naštvaně zachmuřil a slyšela jsem z jeho hrudi jemné vrčení.

Šla jsem do obýváku, kde Edward nechal mé kufry. Otevřela jsem první a vytáhla krabici, ve které byly věci z plesu. Usmála jsem se a dala ji stranou. Hned vedle ní jsem položila malou krabici s tílkem a kraťasy po mé matce. Oboje přijde do šatny pod nějaká prkna.

Všude po bytě jsem začala rozmisťovat fotky v rámečcích, na kterých jsem byla já, Alice, Jasper nebo kdokoli z mojí nastávající rodiny. Na fotkách jsem musela být jako Annabell a všichni museli mít jiné podoby, než svoje vlastní, ale nikomu to nevadilo.

Kdo ví, kdo přijde ke mně do bytu, a bylo by divné, kdybych tu měla fotky s Edwardem Masenem a Alice Roxel. Alice v září vyjde na světlo a představí se jako Alice Roxel, neteř Liliany. Už si nacvičila svoji řeč. Přijala žezlo od tety a teta odešla na odpočinek.

Měla jsem naplánováno, že na noční stolek si dám fotku ze svatby, na které budu já s Edwardem. Ještě jsem si udělala jednu fotku, kde jsem vyfotila Carlisla s Esmé s úplně jinou podobou. Kdyby se mě někdo ptal, tak to jsou mí rodiče.

A svoji nepřítomnost o víkendech a prázdninách v New Yorku vysvětlím tak, že řeknu, že jedu za rodiči na Aljašku nebo kamkoli jinam. Můžu říct, že cestují, ale o manželovi se zmiňovat nehodlám.

Během deseti minut jsem měla všechno vybalené a mohlo se znovu vyrazit na letiště. Jé, málem jsem zapomněla na dvě krabice s mými poklady, samozřejmě tím myslím šaty na ples a po mé matce.

Otočila jsem se ke gauči, kde jsem je nechala, a viděla, jak na ní sedí Edward a v rukou drží škrabošku. Koukal na ni, ale přišlo mi, že kouká skrz ni, přesněji čumí do blba. Potichu jsem k němu přešla a klekla si před něj. Neviděl mě, nebo mě spíše nevnímal.

Natáhla jsem se a zlehka ho políbila. Jeho reakce mě dosti pobavila. Trhl sebou, až vyskočil na sedačce a div že mi jednu nenatáhl. Sedla jsem si na paty a zasmála se. Jeho pohled se konečně zaměřil na mě.

„No, dobré ráno, Šípková Růženko,“ řekla jsem mu se smíchem. Malinko se zastyděl, ale taky se zasmál. Jeho pohled se znovu zaměřil na škrabošku. Taky jsem se na ni podívala. Edward ji zvedl a položil mi ji na tvář. Koukala jsem na něj skrz škrabošku a viděla na něm vzpomínky.

„Vzpomínáš na naše první setkání?“ zeptala jsem se ho a škrabošku si sundala. Chvíli na mě zasněně koukal, ale potom přikývl. Chytil mě za ruce a vytáhl si mě k sobě na klín. Levou rukou jsem ho objala zezadu kolem krku a pravou jsem si s jeho levou propletla prsty, protože mě pravou objímal kolem pasu.

„Víš, že to ve skutečnosti nebylo naše první setkání? Ale až třetí?“ zeptala jsem se ho. Vytřeštil oči a zároveň se na mě nechápavě podíval. Přikývla jsem na otázku v jeho očích. Nechápal mě.

„Poprvé jsme se srazili na chodbě a tebe odchytla a už nepustila Viktorie, podruhé to bylo na večeři, kde jsi mi vyndával z vlasů krevetu,“ řekla jsem a zasmála se. Taky se zasmál a přikývl.

Po pravdě to pro mě bylo až čtvrté. První bylo na chodbě, druhé v tanečním studiu, kde jsem ho viděla, ale on mě ne, třetí u Clover na večeři a čtvrté na plese. Všechny momenty budu mít v mysli navěky věků.

„Máš pravdu. Na té večeři se to hezky zvrtlo. Jak na tebe Clover volala jako na psa. Za to bych ji dneska uškrtil. Ale ples byl stejně nejhezčí. Budu ho mít už navždy ve svém srdci, stejně jako tebe,“ řekl a políbil mě. Polibek jsem mu s radostí vrátila.

„Měli bychom jet, nebo nám uletí letadlo, a víš, jaká umí Alice být,“ řekla jsem, když jsem se od něj odtrhla a zvedla se z jeho klína. Otráveně protočil oči, ale taky vstal. Ruku v ruce jsme vyšli z bytu, který jsem zamkla.

Edward mi ještě ukázal, kam schoval poslední svazek klíčů. Chytře schovaný. V rohu u dveří byl schovaný malý trezor, který lidským okem nešlo spatřit. Perfektně ladil se stěnou. A dokáže ho otevřít jen upír. Chytré. Za to jsem Edwardovi dala polibek.

Sjeli jsme zase do sklepní garáže, nasedli do mého Lotusu a vyjeli jsme směr letiště. Byli jsme tam přesně na čas. Přijet o minutu později, tak nám uletí letadlo. Měli jsme to jen tak tak.

Sotva jsme dosedli, letadlo už startovalo. Letíme až do Brazílie, takže to potrvá trochu déle. S Edwardem jsme se chytili za ruce a nepustili se. Letěli jsme i v noci, ale ani jednomu z nás to nevadilo.

Když jsme přistávali, tak zrovna svítalo. S kufry jsme se nemuseli zatěžovat, protože jsme sem jeli s prázdnou. Alice má, hádám, už stejně všechno přichystané. Alice nemá ráda, když je něco nedokončené, proto se asi dělají poslední úpravy.

Na parkovišti na nás čekali Alice s Jasperem. Přivítali jsme se, nasedli do auta a jelo se směrem ke kapli. Aspoň jsem v to doufala, ale do kaple se nejelo. Jelo se úplně jinam. Nechápavě jsem se podívala do zpětného zrcátka na Alici.

„Alice, my nejedeme do kaple?“ zeptala jsem se jí nechápavě. Podívala se taky na mě do zrcátka a v jejích očích jsem viděla ty hnusné jiskřičky, které jsem nenáviděla. Co se děje tentokrát?

„Ne. Kapli uvidíte až zítra při obřadu. Všechno už je připravené. Kaple, šaty, prsteny, dort a tak dále,“ řekla a usmála se na mě do zrcátka. Já to věděla. To je prostě celá Alice. To by nebyla ona, kdyby něco nevymyslela.

„A odkdy je snoubencům zakázáno vidět výzdobu na místě konání?“ zeptala jsem se jí a pozvedla obočí. Asi jsem ji zaskočila, protože jsem jasně viděla, že jí obočí poskočilo. To se jí dělo vždycky, když ji někdo něčím překvapil.

„Od té doby, co mě snoubenci pověřili přípravami na svatbu,“ řekla a teď zaskočila ona mě. Nejspíš si hold budu muset počkat. Uvědomila jsem si, že stále máme jinou podobu, tak jsem nám ji změnila nazpátek.

Jelo se ještě deset minut, než Alice zastavila před honosnou vilou. Sotva jsme zastavili, už mě z auta tahala Esmé, která byla přímo radostí bez sebe. Se všemi jsme se přivítali. Bylo to velmi šťastné shledání. Můžou za to taky okolnosti, které říkají, že bude svatba.

„Bello, tohle je Adam,“ řekl Carlisle a ukázal na muže za ním. Prohlédla jsem si ho a musím uznat, že upír se v něm nezapře. Krásný a jantarové oči v jeho tváři svítily jako dvě hvězdy. Úplně vynikaly.

„Těší mě, jsem Bella, nevěsta,“ řekla jsem s úsměvem a natáhla k němu ruku. Taky se usmál a potřásl mi rukou. Je milý. Edward si s ním taky potřásl, ale z přivítání, protože oni se už dávno znají.

„Jsem rád, že poznávám dívku, která popletla hlavu největší superstar ve vesmíru,“ řekl milým hlasem a hodil očko na Edwarda. Edward jenom protočil oči a jinak nijak nereagoval. Šli jsme dovnitř a povídali si.

Když jsem si šla lehnout, Alice mě upozornila, že spím sama v pokoji naproti jejímu, aby mě měla pod dozorem, a taky mi řekla, že mě v osm přijde vzbudit. To už budu umytá, a kdyby mi dala šaty, tak i převlečená.

Dlouhým polibkem jsem se rozloučila s Edwardem a šla spát. Zítra už budu paní Masenová.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 47. kapitola: